EPOS 1 (akronym ze slov elektronický počítací stroj nebo elektronkový počítač střední) byl název elektronkových počítačů střední výkonnostní třídy první generace, vyráběných v Československu.
EPOS 1 byl jednoadresový počítač s modulární strukturou. Přestože je EPOS 1 kvůli své konstrukci zařazen do první generace, některé procesy, které využíval, byly velmi pokrokové, objevovaly se až u počítačů druhé generace. Hlavním úkolem středního počítače EPOS 1 bylo hromadné zpracování dat. Počítač byl vyvinut na pracovišti Výzkumného ústavu matematických strojů v historickém domě v Dlouhé ulici č. 37 v Praze.Večerní Praha: list všech pražanů. 12.04.1963. Praha: MV KSČ, roč. 9, č. 87, s. 2. ISSN 0862-6855. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mlp/uuid/uuid:9ed555f8-81ce-11ec-b27f-001b63bd97ba, 9. ledna 2026. Sériově vyráběn měl být v národním podniku ARITMA, ale kvůli nedostatku prostředků pro spuštění sériové výroby se podařilo sestrojit pouze několik kusů.
Technické parametry Počítač byl schopen provést 5 000 až 20 000 operací za sekundu. Rychlost provedení operací záležela na tom, v jaké sestavě byl EPOS 1 právě spuštěn. Příkon počítače dosahoval hodnoty 300 kW. Součástí elektronkového počítače EPOS 1 bylo přibližně 15 000 tranzistorů, 56 000 germaniových diod a 8 000 elektronek. Počítač obsahoval několik druhů pamětí: feritová paměť o kapacitě 1 024 slov po 65 bitech bubnová paměť o kapacitě 1 024 slov o 12 desítkových řádech na jednom bubnu magnetická pásková paměť K počítači EPOS 1 mohlo být připojeno kterékoliv z následujících vstupních nebo výstupních zařízení: snímač děrných štítků, rychlost snímání 14 štítků za sekundu rychlosnímač děrné pásky, rychlost snímání 1 000 znaků za sekundu tiskárna, tiskne 4 řádky za sekundu při 120 znacích na řádce děrovač děrných štítků, děruje asi 28 znaků za sekundu rychloděrovač děrné pásky, děruje asi 150 znaků za sekundu elektrický psací stroj česká nebo slovenská klávesnice Elektronkový počítač EPOS 1 byl počítač čistě dekadický, to velmi usnadňovalo práci programátorům, například při čtení instrukcí nebo výsledků. Jedním z revolučních řešení použitých na počítači, byl vynález multiprogramování, které bylo řešeno výhradně hardwarovými prostředky. Hardwarové zařízení pro sdílení času umožnilo paralelní práci až na pěti na sobě nezávislých programech. I přesto, že byla schopnost pracovat s několika programy současně velmi progresivní, často jí tehdejší uživatelé nedokázali využít.
Počítač byl vybaven informačním panelem, na kterém bylo možné sledovat průběh procesů v reálném čase. Při návrhu počítače se také předpokládalo, že spolehlivost základních součástek nebude dokonalá, proto byl elektronkový počítač EPOS 1 schopen jednotlivé chyby opravovat, bez toho aby se přerušil probíhající výpočet. Další důležitou vlastností počítače byla možnost vyměnit některé komponenty připojené k základní sestavě a také připojit různá vstupní nebo výstupní zařízení popřípadě zvýšit počet bubnových nebo magnetických pamětí a touto změnou upravit způsob použití počítače. Střední počítač EPOS 1 měl díky své modulární struktuře velmi široké možnosti využití, které sahaly od hromadného zpracování dat přes automatizaci administrativních prací až po provádění vědecko-technických nebo ekonomických výpočtů.
Historie Po dokončení počítače prvního samočinného počítače vyrobeného v Československu SAPO, měl ústav matematických strojů ČSAV v plánu vytvoření elektronkového počítače EPOS 1. Vedoucím projektu se stal Prof. Dr. Ing. Antonín Svoboda, který měl zkušenosti s prvními americkými počítači, které poznal při svém pobytu na MIT v letech 1943 až 1946 a také se zabýval vývojem počítače SAPO. Počítač EPOS1 a jeho nástupce EPOS 2 byly poslední akademickou prací Antonína Svobody v Československu před jeho emigraci v roce 1964.
Dále se na návrhu projektu podíleli J. Oblonský, V. Chlouba, M. Valach, Z. Korvas, V. Bubeník, J. Sedlák, E. Kindler, J. Jůza a J. Imlauf. Výzkum měl podle plánu probíhat od prvního pololetí roku 1959 až do prvního pololetí roku 1960. Plán výzkumu EPOS 1 byl podle ČSAV splněn v řádném termínu a v průběhu roku 1960 byly úspěšně odzkoušeny základní funkce algoritmů a vhodnost užitých prvků a modulů na zjednodušeném funkčním vzoru zvaném Eposek. V polovině roku 1961 bylo zprovozněno přibližně 65 % obvodů. Do roku 1963 byly rozpracovány pouze tři jeho prototypy.
Následující vývoj a výroba počítače byl negativně ovlivněn nedostatečnou kvalitou nebo dokonce úplným nedostatkem některých základních součástek. Nedostatek ferritů pro paměťový blok nebo nevyhovující kvalita diod a také nedostatek měřící techniky způsobily zpoždění ve stavbě elektronkového počítače EPOS 1. Největším problémem bylo zajištění magnetické páskové pamětí. Výzkum a produkce magnetické páskové pamětí představovala pro československý elektrotechnický průmysl neřešitelný problém. Pomoc se zajištěním magnetické páskové paměti se nepodařilo získat ze Sovětského svazu ani z jiné zemi spolupracující s Československem v rámci RVHP. Velmi důležitým bodem v plánu tehdejší vlády a ÚV KSČ bylo zavedení samočinných počítačů do národního hospodářství a dokončení středního elektronkového počítače EPOS 1 byl jedním z hlavních bodů tohoto plánu. Z důvodu neschopnosti vyrobit magnetické páskové pamětí v zemích RVHP byly vedoucí orgány ministerstva všeobecného strojírenství nuceny přistoupit k jejímu nákupu a dovezení z kapitalistického státu.
Vláda dokonce rozhodla o přidělení několika mimořádných dotací za účelem dokončení středního elektronkového počítače EPOS 1 v letech 1961 až 1963. Pokus o dovoz magnetické páskové paměti se však kvůli hospodářskému embargu, které se podařilo překonat až v roce 1963 dohodou s firmou Decca. Anglická firma souhlasila, že paměti dodá během roku 1964.
V první polovině roku 1965 proběhla státní zkouška elektronkového počítače EPOS 1. Zkouška proběhla úspěšně a bylo v ní potvrzeno, že je EPOS 1 ve střední výkonnostní kategorii jedinečným strojem v rámci RVHP.
I přes veškerou podporu ze strany vlády a mimořádné finanční dotace se nepodařilo zajistit dostatečný přísun základních součástek pro spuštění sériové výroby. Velká část z podniků, které měly zájem, o pořízení elektronkového počítače EPOS 1, se kvůli zpoždění rozhodly nakoupit počítače v zahraničí. Elektrotechnický průmysl v nebyl dostatečně rozvinutý, aby dokázal samostatně zajistit výrobu potřebného množství samočinných počítačů. Z tohoto důvodu schválila vláda v roce 1966 usnesení, ve kterém je stanoveno, že veškeré potřeby, týkající se samočinných počítačů, se budou do roku 1970 krýt dovozem z ciziny.
Počítač EPOS 1 byl po rozsáhlých změnách v logice i součástkové základně přepracován na tranzistorovou verzi nazvanou EPOS 2. Počítač EPOS 2 byl přibližně dvakrát rychlejší než jeho předchůdce EPOS 1. Zvládal téměř 39 000 operací za sekundu. EPOS 2 se po dalších úpravách dočkal sériové výroby pod názvem ZPA 600, ZPA 601 a také se vyráběl i v mobilní verzi.
Reference
Kategorie:Československé počítače Kategorie:Rané počítače