Ču Jou-tun (; 7. února 1379 Feng-jang – 8. července 1439 Kchaj-feng), kníže z Čou, byl nejvýznamnějším čínským dramatikem první poloviny 15. století. Proslul svými divadelními hrami v žánru ca-ťü, méně výrazná je jeho poezie a prozaická díla. Jako nejstarší syn Ču Sua, knížete z Čou a pátého syna Chung-wua, prvního císaře čínské říše Ming, patřil k předním členům vládnoucí dynastie.
Druhý mingský císař Ťien-wen a jeho vláda se zaměřili na oslabení knížat císařského rodu, v rámci této jejich politiky byli Ču Jou-tun a jeho otec roku 1398 zbaveni svých titulů, degradováni na prosté poddané a posláni do vyhnanství do vzdálené jihozápadní provincie Jün-nan. Jejich tituly a postavení jim byly navráceny roku 1403, poté co na trůn nastoupil císař Jung-le, starší bratr Ču Sua. Po smrti svého otce roku 1425 ho Ču Jou-tun nahradil jako kníže z Čou. V roce 1439 zemřel ve svém knížecím sídle v Kchaj-fengu, obdržel posmrtné jméno kníže Sien z Čou ().
Původ a mládí (1379–1398) náhled|vlevo|Bubnová věž; zbytek opevnění Čung-tu, Centrálního hlavního města (moderní Feng-jang) říše Ming Ču Jou-tun se narodil 7. února 1379 ve Feng-jangu, tehdy významném politickém centru státu nazvaném Čung-tu („Centrální hlavní město“). Byl nejstarším synem Ču Sua, knížete z Čou a pátého syna Chung-wua, prvního císaře říše Ming (vládl 1368–1398). Matkou Ču Jou-tuna byla hlavní manželka Ču Sua, dcera generála Feng Šenga. Žil s otcem ve Feng-jangu a od roku 1381 v otcově sídle v Kchaj-fengu, hlavním městě provincie Che-nan. Ču Su úzce spolupracoval na správě provincie s Feng Šengem, jedním z předních generálů říše, který od založení státu velel vojenským posádkám v Che-nanu. Roku 1387 byl však Feng Šeng zbaven hodností a postavení a vykázán do Feng-jangu.
Roku 1389 Ču Jou-tun formálně převzal správu knížecí domácnosti, když byl Ču Su mingskou vládou povolán do Nankingu, hlavního města říše Ming, a v něm zadržován. Příčinou byla jeho vládou neschválená cesta do Feng-jangu, zřejmě za Feng Šengem. Ču Su se do Kchaj-fengu vrátil až začátkem roku 1392. Mezitím byl na jaře 1391 Ču Jou-tun jmenován otcovým následníkem (š’-c’, ).Idema (1985), s. 3 a 7. Na jaře 1395 se Ču Jou-tun oženil s dcerou vojenského velitele Lü Kueje (). Následující rok se účastnil srážek s Mongoly na severní hranici v pekingské oblasti.Idema (1985), s. 8.
Vyhnanství a návrat (1398–1403) Po nástupu nového císaře Ťien-wena na trůn v červnu 1398 nová vláda zahájila „politiku omezování knížat“. Ču Su se stal první obětí, když v srpnu 1398 Ču Suův druhý syn Ču Jou-sün obvinil otce ze zrady,Goodrich, s. 351 a 380. které se měl dopustit přípravou povstání proti císaři. Ču Su byl s celou rodinou a služebnictvem zatčen a eskortován do Nankingu, kde císař Ču Sua i Ču Jou-tuna (který ve snaze ulehčit otci na sebe vzal veškerou vinu) degradoval do stavu obyčejných poddaných a vypověděl na různá místa Jün-nanu, vzdáleného jihozápadního pohraničí říše. Pod vlivem Ču Jou-tunovy výpovědi byl začátkem roku 1402 Ču Su povolán zpět do Nankingu.
Politika omezování knížat postihla i několik dalších z nich, nakonec kvůli ní roku 1399 povstal proti vládě Ťien-wena nejvlivnější z knížat, Ču Ti, kníže z Jen, čtvrtý syn Chung-wua a strýc Ťien-wena, sídlící v Pekingu a kontrolující armády tamější provincie. Po porážce Ťien-wena ve tříleté občanské válce nastoupil v červenci 1402 na trůn jako císař Jung-le. Jung-le osvobodil Ču Sua, povolal do Nankingu i Ču Jou-tuna a začátkem roku 1403 jim vrátil tituly i palác v Kchaj-fengu. Naopak Ču Jou-süna vypověděl do Jün-nanu.Idema (1985), s. 3 a 9. Ču Jou-tunovu věrnost otci, prokázanou roku 1398, císař Jung-le vysoce ocenil a vychválil ve vlastnoručně složené básni.Idema (1985), s. 9.
Knížecí syn a umělec (1403-1425) náhled|upright=2|Wang Si-č’ (4. století): Předmluva ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí, kopie z rukou Čchu Suej-lianga (596–658). Tato verze Předmluvy byla jednou z pěti zařazených ve sbírce Ču Jou-tuna. Ču Jou-tun poté žil v Kchaj-fengu a napsal své první divadelní hry, v žánru ca-ťü.Idema (1985), s. 3 a 10–11. Byl bezdětný, z rozhodnutí Ču Sua proto adoptoval několikaměsíčního nejstaršího syna Ču Jou-süna.Idema (1985), s. 12. Ve druhém desetiletí 15. století se více než divadlu věnoval malbě a především kaligrafii.Idema (1985), s. 11. U kaligrafie se neomezil pouze na její praktikování, také sbíral, nechal tesat do kamene a následně publikoval otisky děl slavných mistrů minulosti, například roku 1417 takto publikoval sbírku pěti verzí Wang Si-č’ovy slavné Předmluvy ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí, napsané roku 353. Ču Jou-tunovy malby se nezachovaly; nicméně z jejich pochvalného popisu v básních kchajfengského vysoce postaveného úředníka Li Čchang-čchiho lze soudit, že s oblibou maloval květiny, zvláště pivoňky.Idema (1985), s. 16.
Ču Jou-tun se osobně znal se spisovateli-povídkáři Čchü Jouem (který v letech 1403–1408 sloužil jako učitel v domácnosti knížete z Čou) a Li Čchang-čchim (v letech 1425–1439 s krátkou přestávkou vedoucího provinčního administrativního úřadu Che-nanu). Snad právě pod jejich vlivem ve svých teoretických pracích o divadelních hrách zdůrazňoval význam zápletky. Dalším významným básníkem a spisovatelem sloužícím v Kchaj-fengu byl Jü Čchien, v letech 1430–1447 koordinátor sün-fu provincií Che-nan a Šen-si.Idema (1985), s. 14–16. Ču Jou-tun se však zřejmě nikdy nesetkal se svým strýcem Ču Čchüanem (1378–1448), plodným spisovatelem a také úspěšným dramatikem v žánru ca-ťü.Idema (1985), s. 14. Na čouském knížecím dvoře se literární tvorbě a skládání hudby věnovaly i ženy, například Sia Jün-jing (1395–1418), zázračné dítě, později dvorní dáma a Ču Jou-tunova konkubína.
Umělec a kníže (1425–1439) V září 1425 zemřel Ču Su, následně byl 3. ledna 1426 Ču Jou-tun oficiálně jmenován knížetem z Čou.Idema (1985), s. 3. Již předtím, roku 1422, císař Jung-le rehabilitoval Ču Jou-süna. Po otcově smrti Ču Jou-sün požádal Ču Jou-tuna o zrušení adopce Ču Jou-sünova syna. Ču Jou-tun bratrovi vyhověl a mladíka mu vrátil. Ču Jou-sün doufal, že tak zvýší svou šanci na zdědění titulu knížete z Čou. Jako kníže z Čou a přední člen vládnoucí dynastie žil Ču Jou-tun v klidu a luxusu, podezřívavost centrální vlády vůči knížatům ve svém případě tlumil ostentativním soustředěním se na umělecké aktivity a nezájmem o politickou činnost.Idema (1985), s. 18.Chang, s. 13.
náhled|vlevo|Mytický tvor cou-jü, ilustrace v encyklopedii Ku-ťin tchu-šu ťi-čcheng, 1725. Koncem dvacátých let 15. století se Ču Jou-tun vrátil k dramatu a v následujícím desetiletí napsal většinu ze svých více než třiceti her ca-ťü. Byl nejproduktivnějším a nejvýznamnějším dramatikem své generace,Idema (1985), s. 5. oceňovaným za svůj hudební talent, lyrické cítění a živé a realistické dialogy. Jeho hry se dochovaly s téměř kompletními dialogy a včetně detailních scénických instrukcí. Většina obsahuje předmluvy, které jsou cenným dokumentem o jeho literárně kritických názorech.
Ču Jou-tunovy hry se dají rozdělit do dvou skupin. První tvoří díla vykreslující slávu mingské říše určená k předvádění během dvorských slavností, jak každoročních (o svátcích a výročích, například oslavách Nového roku, narozenin, u příležitosti kvetení pivoněk, meruněk, jabloní…) tak ojedinělých (například hra oslavující chycení mytického tvora cou-jü, vegetariánského bílého tygra, roku 1404, tygra Ču Su poslal císaři Jung-lemu jako šťastné znamení dokládající souhlas Nebes s Jung-leho vládou).Idema (1985), s. 10. Náboženské pozadí prvních her je buddhistické, s postupujícími lety se Ču Jou-tun posouval k taoismu. U děl této skupiny se nezřídka odchyloval od pravidel žánru ca-ťü, hry mají dva i více zpěváků (místo konvenčního jednoho zpívajícího protagonisty), někdy pět dějství (místo tradičních čtyř), okázalou výpravu s početnými soubory tanečníků a zpěváků a zvláštními efekty. Příběh prakticky chybí, omezují se na opakující se opěvování oslavence.
Druhou skupinu Ču Jou-tunových her tvoří klasická ca-ťü s uměřenou výpravou, jejichž ústředním tématem je vyzdvihování příkladné věrnosti, ne jako vnucené povinnosti, ale jako uvědomělé volby. Část z nich zesměšňuje nečestné obchodníky a neloajální dvořany. zvláště oblíbeným Ču Jou-tunovým tématem jsou věrní milenci. Častým protagonistou je kurtizána, Ču Jou-tun ve svých hrách následoval oficiální konfuciánské morální hodnoty, tak jak je definoval císař Chung-wu, podle kterého hry měly předvádět „spravedlivé muže a cudné ženy, syny dodržující synovskou povinnost a poslušné vnuky“. Hry mají důmyslně vystavěnou zápletku, dobře napsané dialogy, občas oživené humorem, a virtuózní árie.
Ču Jou-tun skládal i poezii, především v žánrech š’ a san-čchü. Z jeho básnického díla se zachovala jen malá část, 46 š’, sbírka tří set písní san-čchü a jediná báseň cch’, v kontrastu k jeho stále ceněným divadelním hrám však jeho poezie není významná.Idema (1985), s. 16–17. Kromě dramat a poezie napsal též lékařskou knihu Siou-čen-fang (Užitečné recepty). V neposlední řadě se věnoval i taoistické meditaci a vnitřnímu sebezdokonalování.
Ču Jou-tun zemřel 8. července 1439, obdržel posmrtné jméno kníže Sien z Čou.Idema (1985), s. 13. V závěru života požádal císaře Jing-cunga (vládl 1435–1449 a 1457–1464) o výjimku ze zvyku, podle které měly s ním zemřít i jeho ženy, místo toho je Ču Jou-tun chtěl poslat zpět k jejich rodičům. Císař vyhověl jeho přání, ale než rozhodnutí dospělo do Kchaj-fengu, Ču Jou-tun zemřel a jeho manželka a šest konkubín 29. července 1439 spáchaly sebevraždu, aby mohly být pohřbeny s ním.
Naděje na nástupnictví po bezdětném Ču Jou-tunovi si v polovině dvacátých let dělal Ču Jou-sün, ale roku 1428 se (s Ču Jou-sim, pátým synem Ču Sua) zapletl do spiknutí proti císaři Süan-te (vládl 1425–1435), byl degradován na poddaného a uvězněn v Pekingu. Titul knížete z Čou proto zdědil třetí syn Ču Sua Ču Jou-ťüe.
Jeho hry byly v následujících staletích vysoce ceněny, až ve 20. století začaly být stavěny níže. Po vzniku Čínské lidové republiky roku 1949 byl kritizován jako reprezentant feudální morálky, odsouzeny byly zejména ty hry, v nichž se negativně vyjadřoval o rolnických vzpourách.Nienhauser, s. 346.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Kategorie:Mingští aristokraté Kategorie:Mingští umělci Kategorie:Dynastie Ming Kategorie:Čínská knížata Kategorie:Čínští dramatici Kategorie:Čínští spisovatelé Kategorie:Čínští básníci Kategorie:Básníci tvořící čínsky Kategorie:Autoři lékařských knih Kategorie:Spisovatelé 15. století Kategorie:Lidé z Che-nanu Kategorie:Narození 7. února Kategorie:Narození v roce 1379 Kategorie:Úmrtí 8. července Kategorie:Úmrtí v roce 1449 Kategorie:Muži