Peter Oriešek (28. srpna 1941 Dolná Súča – 18. října 2015 Praha) byl český sochař, medailér, malíř a pedagog Akademie výtvarných umění v Praze.
Život Peter Oriešek studoval na „Stredné škole uměleckého priemyslu“ v Bratislavě (u profesora Ľudovít Korkoš) a v letech 1960–1966 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v sochařských ateliérech Jana Kavana a Josefa Malejovského.
Po absolvování vysoké školy se stal sochařem ve svobodném povolání. Poprvé vystavoval samostatně roku 1969 a poté až od konce osmdesátých let 20. století. Sochařská i kreslířská tvorba Petera Orieška přinesla do podoby české výtvarné scény novou a neopakovatelnou podobu. Na jeho originální výtvarný výraz, kde interpretuje osobnost člověka ve vztahu k okolnímu světu, měla vliv mimo jiné i nepříznivá společenská atmosféra v zemi okupované po dvacet let sovětskými vojsky.Neumann I, Peter Oriešek: Zdrcující věcnost, 1999 „Krutost pravdy“ není v jeho dílech samoúčelná, ale navrací formě její původní a v historickém kontextu zákonitý smysl zviditelnění. Vyjadřuje senzibilitu, existenciální úzkost a iracionální životní situaci.Tetiva V, Krutost pravdy v díle Petera Orieška, 1998Peter Oriešek, Studie k plastice 1981-2 in: Proti zdi, 1991
Od roku 1995 působil jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze,Akademie výtvarných umění v Praze / Academy of Fine Arts in Prague, KANT, Praha 2004, nestránkováno a od roku 1999 také na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Byl členem Asociace umělců medailérů, zakládajícím členem skupin ToleranceKotalík J, Volné sdružení Tolerance, 1989 a Lipany (1989), členem SVU Mánes (1990) a občanského sdružení Figurama (2001). Zemřel v Praze 18. října 2015. Jeho žena Petra Oriešková byla česká akademická malířka.
Dílo Sochařská tvorba Peter Oriešek končil studia v době, kdy se na domácí scéně projevil odklon od abstraktního umění a otevřel se prostor pro brilantní kreslíře, kteří vstřebávali podněty pop-artu, hyperrealismu a zejména širokého proudu nové figurace spojeného s obnoveným zájmem o tělesnost.Neumann I, in: A. Horová (ed.), NEČVU, 1995, s. 588 V jeho raných sochařských dílech je zřejmá expresivní nadsázka (Mužská postava, 1965, Mrtvý kůň, 70. léta). V pozdější tvorbě se přes drsnost výrazu přidržuje realistické modelace. Naprostá věcnost lidských i zvířecích figur, vitálnější než skutečný odlitek těla, je často znejasňována fantaskní polychromií (Figura, 164 cm, 1969).Šedesátá / The Sixties, Galerie Zlatá husa 2004, s. 292–293 Sochy odlité v transparentní umělé pryskyřici nabízejí vhled do nitra s expresivní barevnou změtí vnitřností (Figura, v. 166 cm, 1968, Polštářek, 1968–1969, Zrození, 1969). Existenciální téma zhnusení, které prošlo zcizující lekcí pop-artu, je v nich posunuto až do ironizující polohy.Marie Klimešová, Česká nová figurace, reflexe pop artu, groteska, asambláž, in: Bregantová A et al. (ed.), 2007, s. 171–172
Jeho zásadními díly z počátku sedmdesátých let je několik variant Anatomie ticha (1970, sbírka GASK), vytvořených jako polychromované asambláže biomorfních abstraktních tvarů z umělé pryskyřice, na desce s ženskou hlavou.Neumann I, 1991
V tomto období, inspirován cestou do Řecka, vytvářel sochařské kompozice volně odkazující k mínojské kultuře a bájnému Mínótaurovi. Způsob, jakým Oriešek připomínal řecké mytické vnímání světa, uložené v základech evropské civilizace, však ukazuje na cesty, kterými byla tato tradice přenesena během renesance a manýrismu. Kromě antického sochařství ho nejvíce ovlivnili Michelangelo, Giambologna a Adrian de Vries.
Jeho suverénní modelace lidské postavy je patrná i z plastik, které vystavil počátkem sedmdesátých let (Ve vaně, sádra, 1975),Holub Karel, Mladí čeští sochaři, Odeon nebo realizoval jako sochy ve veřejném prostoru (Matka s dítětem).
Těžištěm jeho tvorby jsou však plastiky, které vycházejí ze světa vnitřních představ a snových vizí. Podobně jako některé sochy Karla Pauzera, jsou Orieškovi fantaskní tvorové metaforickým zobrazením animální podstaty člověka (Zvířata, 1987–1989). Těla s napjatou muskulaturou jsou pod šokujícím obnaženým povrchem plná fyziologických procesů. Zvířecí figury vzbuzují hrůzu svou exaltovaností a připomínají klamnou proměnlivost světa ovládaného agresí, hněvem, psychickým nátlakem a bezmocným vzdorem. Orieškovy scény vášně a destrukce vtahují diváka svou narativností, zobrazují příběhy, které se podobají snovým obrazům. Autor jimi chtěl vyjádřit své počínající odcizení od okolí a absurditu existencialistického pojetí bytí nebo úzkost živenou vnitřní sklíčeností. (Anatomie ticha, 1970, GASK)
Plastiky jsou modelované s důrazem na detail, kombinace lidských a zvířecích figur vyjadřují vybičované emoce, strach nebo násilí a jsou zachyceny v dynamických polohách. Napětí je obsaženo i v kontrastu realistické modelace figury ve vypjaté póze s plochami obsahujícími statický reliéf nebo s prvky symbolizujícími smrt a rozpad (Zánik, 1979–1985). Pokud je hlavním sochařovým záměrem vyjádření dynamiky, je sousoší pojato jako rozvinutí pohybových fází jedné figury kráčející se schodů, která se rukama v závěru vzpíná vstříc přicházející naději(Cesta za světlem, 1992).
Sochy jsou primárně určené k odlití do bronzu nebo pryskyřice, ale některá komorní díla zůstala jako modely v původním materiálu – směsi včelího vosku, asfaltu a kalafuny a jsou polychromována. Keramická díla vznikla ve spolupráci s Jindrou Vikovou (Fontána, Atrium Žižkov, Figurální reliéf pro stanici metra (nerealizováno). Peter Oriešek se zabýval rovněž medailérskou a reliéfní tvorbou, která byla vydána i jako slepotisk (Faust, 1987), Adam a Eva (1988).
Kresba a malba Obrat ke kresbě časově souvisí s Orieškovými úvahami o vícefigurových sochařských kompozicích, ale od přelomu 70. a 80. let se kresby staly zcela svébytnou součástí jeho tvorby a stejně jako sochy zobrazují mezní životní situaci.Neumann I, 1992 Orieškovy kresby propojují technicky brilantním způsobem ryzí klasicismus a barbarskou magii a sugestivně ilustrují jak blízko má k sobě krása a zlo.Hošková S, Grafický kabinet Olomouc 1989 Zachycují s neobyčejnou přesností mezilidské vztahy jako epicko-fantaskní scény. Jemnou a do detailu propracovanou modelaci šrafovaných tužkových kreseb později nahradil užitím techniky airbrush. Hyperbolická bizarnost jeho kresebných kompozic má přímý protějšek v některých sochách.
Expresivní pojetí, sochařská kresba nahých figur a dramatické scény plné emocí a vášní jsou charakteristické i pro kompozice rozměrných obrazů, které Oriešek maluje americkou retuší (airbrush). Mistrovské ovládnutí této techniky umožňuje malíři vytvořit dokonalou iluzi hlubokého prostoru nebo zrcadlení, sépiová barva připomíná staré kresby. Všechny obrazy jsou naplněny skrytými významy. Ženská těla jsou formálně dokonale krásná a smyslná i ve vypjatých konfliktních scénách, mužské a zvířecí figury působí jako anatomické studie renesančního malíře. Lidské a zvířecí je prolnuto navzájem v jedno chimérické tělo, mohutné svaly a šlachy jsou obnažené, žíly naplněné k prasknutí, jako memento mori z figur trčí části jejich vlastních skeletů.Neumann I, in: Soma Sema, 2021, s. 9
Fantaskní svět malířovy imaginace je přenesen do reálného prostoru sochařského ateliéru. V kontrastu k hyperrealistickým figurám jsou do obrazu komponovány prvky sochařského instrumentáře jako sokly, sloupy, sochařské výztuže a podpěry nahrazující části těl, nebo podivné houbovité útvary, klubka šňůr nebo trubic, připomínající, že součástí tohoto světa je naše technické civilizace.
Peter Oriešek patří k předním představitelům současné generace české moderní malby a sochařství, která prostřednictvím nové figurace odhaluje vnitřní složitost člověka s jeho úzkostmi i ztajenou agresivitou a zároveň navazuje na tradice iluzivní malby.
Podle Ivana Neumanna si Oriešek zvolil výtvarné prostředky na pohled tradiční, které dávají najevo vědomí nezbytné kontinuity. Věcnost, tedy reálnost jeho tvarosloví, je zdrcující. Ne však pro dramatičnost příběhu, který dojímá, nebo pro čáru nebo formu, které udivují jistotou, ale spíše pro záhadnost a tajemnost vyvstávajících, jakoby samozřejmých tvarů, věcí světa, které zároveň ukazuje i skrývá.
Příležitostně se věnoval ilustracím (Přistání na Řípu, 1988). Roku 2013 byly vydány známky a obálka prvního dne vydání s kresbami Petera Orieška.
Realizace Peter Oriešek je autorem několika figurálních soch ve veřejném prostoru a také významných pamětních desek. Deska s heslem „Kdy – když ne teď?, Kdo – když ne my?“, 17. 11. 1989 byla odhalena 16. listopadu 2006 na Albertově, odkud 17. listopadu 1989 vyšel průvod studentů, který byl počátkem Sametové revoluce. Na domě, kde bydlela disidentská rodina Bendů, je instalována Orieškova deska s bustou Václava Bendy. Keramická mozaika na zadní fasádě Staroměstské radnice (Jindra Viková, Peter Oriešek, 1975) Matka s dítětem (1982), umělý kámen, Praha-Strašnice Fotograf a model (1995), Praha, ÚVN, Praha Dívka s klecí (1989), bronz, Fontána v parku nemocnice Na Homolce, 1991 Busta Václava Bendy, Karlovo náměstí v Praze
Zastoupení ve sbírkách Národní galerie Praha Slovenská národní galerie Bratislava Moravská galerie v Brně Galerie Středočeského kraje (GASK), Kutná Hora Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou Galerie výtvarného umění v ChebuGAVU, katalog sbírky medaile Galerie Klatovy/Klenová Muzeum umění Olomouc Slovácké muzeum Uh. Hradiště
Výstavy Autorské 1969 Galerie mladých, Mánes, Praha (s Petrou Orieškovou) 1986 Dům kultury ROH, České Budějovice 1989 Grafický kabinet, Olomouc (s Petrou Orieškovou) 1991 České kulturní středisko, Bratislava 1992 Oblastná galéria Žilina 1993 Galerie U prstenu (s Oldřichem Kulhánkem) 1994 Peter Oriešek – Hřích a trest – kresby, Galerie Litera, Praha 1995 Galerie Lazarská, Praha, Univerzitní galerie, Plzeň 1996 Ostravská Univerzita, Galerie Student, Bratislava, České kulturní středisko, Praha, 1996 Peter Oriešek – Kresby, Galerie Litera, Praha 1997 Galerie Zámek, Český Krumlov 1998 Galerie Ateliér Kateřiny Dostálové, Olomouc 1998 Peter Oriešek, Krutost pravdy, Galerie u prstenu, Praha 1999 Peter Oriešek Kresby a plastiky, Ratres (Rakousko) 1999 Peter Oriešek – výběr z tvorby, Městské muzeum a galerie, Hranice 2001 Peter Oriešek – Kresby a plastiky, Galerie Navrátil, Praha 2009 Peter Oriešek, sochy, Jan Stoss, obrazy, Galerie Diamant, Praha 2014 Peter Oriešek – Kresby a plastiky, Galerie U lávky, Praha 2014 Peter Oriešek – Súkromná mytológia, Galéria M.A. Bazovského v Trenčíně 2015 Peter Oriešek – sochy, kresby, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště 2020/2021 Soma sema (Peter Oriešek, Kryštof Hošek), Museum Kampa, Praha
Kolektivní (výběr) 1969 Výstava mladých '69, Výstavní síň ÚLUV, Praha, Nová figurace, Mánes, Praha, 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha, Artisti di Praga, Galerie Schwarz, Milano, Die Künstler aus Prag, Galerie H. Leibich, Dachau 1970 Nová figurace, Dům umění Brno, Sodobna češkoslovaška umetnost, Ljubljana, Piran, Zagreb 1971 České umění 20. století, Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou 1972/73 Výstava mladých 72, Galerie Fronta, Praha, Česká medaile, Paříž 1975 Česká medaile, Nová síň Praha, FIDEM, Helsinki 1976 Soudobá česká plastika, medaile a sochařská kresba, ze sbírek Galerie výtvarného umění v Olomouci 1977 14. biennale Antwerpy, Mezinárodní sochařské bienále Middelheim, FIDEM Kraków 1979 České umění 1945–1975, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1981 České malířství a sochařství 1900–1980, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1986 Výzva 1986, Dům umění, Brno 1987 Obrazy a sochy. Výstava pražských členů SČVU, Mánes, Praha 1987 Současná česká medaile a plaketa, Mánes, Praha, Berlín 1988 12/15, Jeden starší, jeden mladší, KD Vysočany, Praha 1989 Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987–1988), Národní galerie v Praze 1989 České sochařství 1948/1988, Oblastní galerie umění, KVM Olomouc