Toleranční patent je zákonodárný dokument vydaný 13. října 1781 rakouským panovníkem a římskoněmeckým císařem Josefem II. Císař jím umožnil legální existenci dalších tří křesťanských vyznání (kromě dosud jediného povoleného římskokatolického). Ve skutečnosti však tato problematika byla upravena celou sérií patentů a nařízení, které upravovaly problematiku tolerance rozdílně pro různé země monarchie. K patentu také vznikla řada prováděcích nařízení. Jisté výjimky umožňující omezený výkon nekatolického náboženství v určitých místech existovaly už předtím (např. ve Slezsku). Toleranční patent se nevztahoval na Ašsko a neměnil postavení Židů (viz Židé v Česku), neboť židovské náboženství bylo tolerováno i v období rekatolizace.

Toleranční patent byl součástí rozsáhlých reforem v duchu osvícenského absolutismu, pro které se později vžil termín josefinismus.

Důvody vydání patentu Důvodem vydání tolerančního patentu byla snaha vyjít vstříc osvíceneckému evropskému trendu a současně se kultivovaným způsobem vyrovnat se zbytky zejména evangelického podzemního hnutí. Toleranční patent tuto menšinu vyvedl z ilegality a tím zviditelnil, takže na ni mohlo být působeno cíleně ideologicky, politicky i ekonomicky. Neposlední pohnutkou byla i snaha zabránit emigraci schopných a bohatých protestantů, aby zbytečně nedocházelo k hospodářskému oslabování habsburské říše. Tento motiv byl tváří v tvář hrozbě sílících sousedů (zejména Pruska) silnější než případná možnost „protistátní“ činnosti protestantů.

Význam patentu náhled|Toleranční modlitebna ve Vysoké. Je otočena k ulici apsidou, protože toleranční modlitebny nesměly mít vchod z ulice.

Význam patentu obecně Toleranční patent byl prvním krůčkem k nastolení náboženské svobody. Privilegované postavení si i po jeho vydání uchovala římskokatolická církev. Vedle ní však byla trpěna vyznání augšpurské (luterské), helvetské a řeckopravoslavné (tzv. nesjednocení Řekové).

Význam patentu pro příslušníky nekatolických vyznání Vybrané nekatolické církve byly patentem legalizovány a jejich příslušníci již nebyli trestáni bitím, vězením a pokutami, pokud odmítali přestoupit na katolickou víru, nebo pokud u nich byla objevena evangelická literatura. Příslušníci tolerovaných církví nebyli sice zrovnoprávněni s katolíky, ale směli provozovat řemesla, nabývat cestou dispenze akademických hodností i městských práv a zastávat veřejné úřady. V praxi však dosahovali vyššího společenského postavení mnohem nesnadněji nežli příslušníci „panujícího náboženství“. V některých případech docházelo také k restituci majetku (nebo aspoň k částečným finančním kompenzacím), který byl pronásledovaným rodinám během rekatolizace zabaven.

Omezení tolerovaných vyznání

Obecná omezení Bohoslužby těchto trpěných církví mohly mít jen soukromý ráz. Jejich kostely musely stát mimo hlavní ulice, nesměly mít věže, zvony ani jiné zjevné prvky sakrální stavby. Stavby vzniklé tímto omezením označujeme pojmem toleranční kostel nebo toleranční modlitebna.

Ti, kteří se k tolerovaným církvím přihlásili v roce 1782, museli své rozhodnutí individuálně obhájit před komisemi zvlášť za tímto účelem zřízenými. To se vztahovalo jen na tento rok a jak katolický klér, tak i vrchnost obecně bránily obyvatelstvu aby se vůbec o patentu dozvědělo. Ti, kteří chtěli z římskokatolické do tolerované církve přestoupit v dalších letech (až do r. 1861), museli absolvovat u místně příslušného katolického kněze tzv. „šestinedělní cvičení“. Toto cvičení bylo nutné absolvovat celé, ale přitom mohlo být i na dlouhou dobu přerušeno a přestoupení jedince k jiné církvi tak mohlo být tímto způsobem oddalováno. Místní úřady taky často ty, kdo chtěli přistoupit k jiné církvi, různým způsobem šikanovaly. Pokud navštívila osoba římskokatolického vyznání nekatolické bohoslužby, bylo zákonnou povinností přítomného faráře vykázat ji.

Úprava problematiky smíšených manželství Ze smíšených manželství, v nichž byl otec římským katolíkem, musely být všechny děti ze zákona křtěny v katolické církvi. Byl-li otec z tolerované církve, následovaly děti konfesi rodičů podle pohlaví (součástí tolerované církve se tedy mohl stát jenom syn; za předpokladu, že by smíšená manželství uzavírali ve stejné míře muži i ženy katolíků i příslušníků tolerovaných církví, by se tak děti ze smíšených manželství ze 3/4 stávaly katolíky).

Ekonomické znevýhodnění Příslušníci tolerovaných církví si museli vybudovat ze svých prostředků kostely, fary, školy, hřbitovy, vyplácet svého faráře, resp. učitele. Vedle toho museli odvádět dávky i katolickým farářům, z jejichž farností přestupem odešli, aby tito „tolerancí neutrpěli újmu“. Žádosti o vrácení původně evangelických kostelů zkonfiskovaných po Bílé hoře římskokatolickou církví byly zamítnuty, tento majetek římskokatolická církev původním vlastníkům nevrátila.

Pozdější vývoj Do roku 1787 se k jiným náboženstvím přihlásilo v Čechách a na Moravě 78 000 osob, z toho 19 000 příslušníků augšpurské (luterské) církve a 59 000 členů helvetské církve, což bylo dohromady asi 1,84 % českého obyvatelstva. Kromě toho bylo v českých zemích a na Moravě 13 647 židovských rodin (numerus clausus).V roce 1785 bylo v českých zemích celkem napočítáno 4 250 000 obyvatel (viz Obyvatelstvo Česka).

Náboženskou rovnost s katolíky před zákonem získali pak členové tolerovaných církví v českých zemích Protestantským patentem z 8. dubna 1861. Rodiče po jeho vydání mohli svobodně rozhodovat o vyznání svých dětí, evangelické kostely (modlitebny) směly mít věže a zvony. Plná náboženská svoboda se stala skutečností až po vydání prosincové ústavy v roce 1867.

Úryvek z dokumentu Úryvek z patentu ve znění pro zemi Moravskou (cirkulář pro Moravu)' Reference

Literatura Bednář, František Zápas moravských evangelíků o náboženskou svobodu v letech 1777-1781. Prameny k dějinám tolerančního patentu. Praha: Královská česká společnost nauk, 1931 Bednář, František a Hrejsa, Ferdinand. Toleranční patent, jeho vznik a význam. V Praze: nákladem Svazu národního osvobození, 1931. 80 stran. cnb000935437. Dostupné online Burian, Ilja – Melmuk, Jiří – Melmuková-Šašecí, Eva (ed.). Evangelíci v rané toleranční době. sešit 1-8. Praha: Oliva. 1995-1996 Czegle, Imre. Samuel Szalay a maďarští reformovaní toleranční kazatelé. Praha: Synodní rada Českobratrské církve evangelické, 1985 Čapek, Jan Blahoslav. Československá literatura toleranční 1781-1861. I., II., Praha 1933 Frank, G. Toleranční patent císaře Josefa II. Vídeň, 1881 Kolektiv. Toleranční sborník. Klasobraní z jubilejních slavností 1981. Praha: Kalich v Ústředním církevním nakladatelství, 1984 Macek Ondřej a kol. Po vzoru Berojských (Život i víra českých a moravských evangelíků v předtoleranční a toleranční době). Praha: Kalich, 2008 Medek, Zdeněk Jan. Na slunce a do mrazu (První čas josefínské náboženské tolerance v Čechách a na Moravě). Praha: Kalich v Ústředním církevním nakladatelství, 1982 Melmuková, Eva. Patent zvaný toleranční. Praha: Mladá fronta, edice Kolumbus, 1999 z Tardy, Heřman. O prvních kazatelích české reformované evangelické církve po udělení tolerančního patentu.'' Praha, 1909

Související články Josefinismus Evangelická církev v Rakousku (1781-1918) Seznam tolerančních kostelů v Česku Toleranční hřbitov Protestantský patent (1861) Modlitebna Reformace Reformace a protireformace (1550-1648) Oslí pohřeb

Externí odkazy

Ferdinand Hrejsa: Toleranční patent

Kategorie:Dějiny křesťanství v novověku Kategorie:Právní dějiny Kategorie:Konfesní právo Kategorie:Protestantství Kategorie:Císařské patenty Kategorie:Vzniklo 1781 Kategorie:13. říjen Kategorie:Josef II.