Situace práv leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a dalších (LGBT+) zůstává v Evropě velmi různorodá. Značný podíl na počtu dosavadních států světa, které uzákonily stejnopohlavní manželství, náleží Evropě a další evropské státy mají ve svém právním řádu registrované partnerství nebo jiný právní institut upravující soužití stejnopohlavních párů. Někde uvažují o uzákonění stejnopohlavního manželství a jinde je uzákonily již v prvních desetiletích XXI. století (kupříkladu Finsko po podpisu finského prezidenta roku 2015 pod zákon pojednávajícím o tomto manželství s účinností od 1. března 2017; Irsko po kladném výsledku o manželství rozhodnuvšího květnového referenda roku 2015; Malta takto manželství uznala též od roku 2017 a podobně). V listopadu 2015 legalizoval Kypr registrované partnerství. Ve Slovinsku se v prosinci 2015 konalo referendum, které zvrátilo rozhodnutí Národního shromáždění ohledně návrhu novely zákona o manželství osob stejného pohlaví. V témže měsíci schválilo Řecko podruhé předložený návrh zákona o registrovaném partnerství. Andorra uzákonila stejnopohlavní manželství roku 2022 s účinností od 17. února 2023. Bělorusko, Bulharsko, Chorvatsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Moldavsko, Černá Hora, Polsko, Srbsko, Slovensko a Ukrajina mají naopak stejnopohlavní manželství zakázané v ústavě.

Eurobarometr 2015 uvedl jako nejrychleji se rozvíjející ve smyslu LGBT práv a rovného přístupu k instituci manželství tyto evropské státy: Dánsko, Irsko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko.

Historie Ačkoli byly homosexuální vztahy zcela běžné, jen výjimečně v podobě sňatku rovnocenné s manželstvím mezi mužem a ženou, ve starověkém Řecku, starověkém Římě a u pohanských Keltů, tak s nástupem křesťanství jako oficiálního náboženství v Římském císařství bylo přijato několik opatření proti homosexuálnímu chování. Na základě rozhodnutí římského císaře Theodosia I. v roce 390 byli odsouzeni všichni pasivní homosexuální muži k smrti. Toto následovalo přijetí občanskoprávního kodexu Corpus iuris civilis roku 529 Justiniánem I., na základě něhož každý muž, který vykoná homosexuální styk, aktivně i pasivně, bude kastrován. Ve většině zemích Evropy bylo v od té doby postupně homosexuální chování, později nazývané někdy sodomie, považováno za těžký zločin a tisíce homosexuálních mužů napříč velkou částí Evropy čelilo trestnímu stíhání a perzekuci. Lesby byly sice oficiálně souzené jen v ojedinělých případech, ale perzekuce a šikana směřovala čas od času i směrem k nim.Crompton, Louis. (2003). Homosexuality & Civilization. Cambridge: The Belknap Press of Harvard University Press. pp. 1-212.

Polsko po svém vzniku, ani po zavedení křesťanství roku 966, nepřijalo jakékoliv zákony, které by definovaly homosexualitu jako zločin.http://www2.hu-berlin.de/sexology/IES/poland.html%20%20 http://www2.hu-berlin.de/sexology/IES/poland.html Čtyřicet let po rozdělení Polska, kdy ztratilo svojí nezávislost roku 1795, se na tomto území uplatňovaly zákony proti sodomii z Ruska, Pruska a Rakouského císařství v rozděleném Polsku. To svojí nezávislost získalo znovu roku 1918 a zákony okupantských říší si nezachovalo. V roce 1932 byla v Polsku stanovená hranice legálního věku způsobilosti k pohlavnímu styku na 15 let pro heterosexuální i homosexuální orientaci.

V Turecku bylo homosexuální chování legalizováno v roce 1858.

Během velké francouzské revoluce Národní shromáždění přepsalo v roce 1791 trestní zákoník a všechny pasáže o homosexualitě z něj byly vymazány. V průběhu napoleonských válek byla homosexualita dekriminalizována na všech územích okupovaných Francií, jako bylo například Nizozemí a mnoho nesjednocených německých zemí, nicméně v Německu tento proces skončil sjednocením části německých států pod císaře, kterým se stal pruský král, což přineslo dlouhodobé tvrdé stíhání homosexuality. 6. srpna 1942 vláda vichistické Francie vypracovala zákon, který kriminalizoval homosexuální styky s osobou mladší 21 let jako součást své konzervativní agendy. Většina zákonů z této doby byla po válce zrušená, ale antigay legislativa tu zůstala ještě čtyři desetiletí, dokud nebyla zcela zrušená v srpnu 1982, kdy byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku znovu stanoven na 15 let pro obě orientace.

Nicméně gayové a lesby stále žili v utajení, jelikož negativní postoj ze strany heterosexuální většiny stále přetrvával během posledních dvou dekád až do doby, kdy začala vznikat první LGBT hnutí roku 1969.

Některé státy si v té době prošly obdobím diktatury a byly velmi antihomosexuální jako například Sovětský svaz, nacistické Německo a Španělsko v období Francova režimu. Na rozdíl od nich se Polsko po získání nezávislosti po první světové válce stalo roku 1932 prvním evropským státem, který ve 20. století dekriminalizovala homosexuální aktivitu následována Dánskem roku 1933, Islandem roku 1940, Švýcarskem roku 1942 a Švédskem roku 1944.

V roce 1962 bylo homosexuální chování dekriminalizováno v Československu na základě výzkumu Kurta Freunda nejen penilní pletysmografií homosexuálních mužů. Kurt Freund v něm došel k závěru, že homosexuální orientace je nezměnitelná.

V roce 1972 se Švédsko stalo prvním státem na světě, která umožnila transsexuálním lidem podstupovat chirurgickou změnu pohlaví a hormonální terapii.

V roce 1979 velký počet homosexuálních lidí označených ve Švédsku za nemocné protestovalo proti tomu, aby byla homosexualita považována za nemoc. Hned na to aktivista zaměstnaný v ředitelství National Board of Health and Welfare do několika měsíců učinil ze Švédska první stát v Evropě, která přestala považovat homosexualitu za nemoc.http://www.quistbergh.se/view/514 Jag känner mig lite homosexuell idag | quistbergh.se

V roce 1973 vyškrtla homosexualitu ze seznamu duševních poruch Americká psychiatrická asociace, čímž USA předběhly o šest let Švédsko a mělo to význam i pro Evropu s významnými vztahy ku Spojeným státům americkým.

V roce 1989 se stalo Dánsko prvním státem na světě a v Evropě, které umožnilo homosexuálním párům uzavírat registrované partnerství.

Zároveň na to v roce 1991 se stalo Bulharsko prvním státem, který vydal ústavní zákaz stejnopohlavních manželství. Tento krok poté učinilo rovněž i následujících 13 států (Litva roku 1992, Bělorusko a Moldavsko roku 1994, Arménie a Ázerbájdžán roku 1995, Ukrajina roku 1996, Polsko roku 1997, Lotyšsko a Srbsko roku 2006, Černá Hora roku 2007, Maďarsko roku 2012, Chorvatsko roku 2013 a Slovensko roku 2014).

V roce 2001 se emancipace gayů a leseb posunula dalším krokem, když Nizozemsko uzákonilo stejnopohlavní manželství a stalo se tak prvním státem na světě, který tak učinil. Stejnou cestou si vydaly i další státy (Belgie roku 2003, Španělsko roku 2005, Norsko a Švédsko roku 2009, Portugalsko a Island roku 2010, Dánsko roku 2012, Francie roku 2013, Spojené království roku 2014 a Lucembursko roku 2015.)

22. října 2009 se luteránská švédská církev rozhodla, že bude vůči LGBT+ právům otevřená a začala homosexuálním párům dávat požehnání za používání termínu manželství. Toto nové ustanovení začalo platit 1. listopadu 2009 (v této luterské církvi to vzbudilo velký odpor, též vzhledem k podezření z porušení zásady na výhradu svědomí, kdy údajně ultraliberální skupina ovládající církev ho potlačila mimo jiné i za pomoci vyhazovů ze zaměstnání a nucených odchodů minimálně pěti biskupů a několika desítek pastorů do emeritury, tedy do důchodu. Mnoho luterských církví jinde ve světě, hlavně v Africe, Asii a Latinské Americe kvůli tomu přerušilo s luteránskou švédskou církví styky – což se do jisté míry rovnalo vypovězení intercommunia = svátostného společenství).

Aktuální rozvoj

Irsko umožnilo homosexuálům uzavírat registrovaná partnerství roku 2011 a roku 2013 přijalo ústavní smlouvu ohledně řešení otázky manželských práv pro všechny zakotvených v ústavním pořádku republiky. Toto vyústilo v konání referenda v květnu 2015 ohledně legalizace stejnopohlavního manželství, a s tím souvisejících adopčních práv pro homosexuální páry. Irští občané hlasovali o přijetí nového ústavního zákona znějícího takto: "Manželství je trvalý svazek dvou osob založený právním způsobem a za souhlasu obou osob, které do něj vstupují. Pohlaví jedinců nehraje žádnou roli a nesmí být překážkou pro vstup do manželství." 62,1 % voličů hlasovalo pro, čímž se Irsko stalo prvním státem na světě, která legalizovala stejnopohlavní manželství prostřednictvím plebiscitu. První irský stejnopohlavní svatební obřad byl naplánován na srpen 2015.

Ostrov Man uzákonil registrované partnerství roku 2011 a stejně tak i Jersey roku 2012. Lichtenštejnsko registrovaná partnerství uzákonilo roku 2011 na základě referenda, kde prošla díky 68 % pozitivních hlasů.Liechtenstein: Homo-Ehe kommt nächstes Jahr Queer.de, 17 December 2009

1. ledna 2012 byla přijatá nová verze Ústavy Maďarské republiky schválená vládou Viktora Orbána, předsedy vládnoucí strany Fidesz, která striktně vymezuje manželství jako svazek muže a ženy, a která neobsahuje žádnou garantovanou ochranu před diskriminací na základě sexuální orientace.

V roce 2012 vláda Spojeného království spustila veřejnou debatu ohledně stejnopohlavních manželství, což ve výsledku znamenalo změnu legislativy v Anglii a ve Walesu. Zákon byl schválen a stal se účinným 17. července 2013. Ke stejnému kroku se odhodlalo i Skotsko plánující legalizaci stejnopohlavních manželství v roce 2015. Dne 4. února 2014 skotský parlament takový zákon schválil a tím umožnil nejen homosexuálním párům uzavírat manželství, ale i transsexuálům podstupovat proces změny pohlaví bez nutnosti rozvodu manželství.

V květnu 2013 Francie legalizovala stejnopohlavní manželství díky iniciativě prezidenta François Hollandeho, který se na tvorbě nového zákona silně podílel. Stejnopohlavním manželstvím ve Francii však také předcházela velmi silná vlna odporu ze strany pravicových radikálů, kteří se v rámci údajných "pochodů na ochranu rodiny" dopouštěli výtržnictví a homofobních projevů v ulicích Paříže, a kteří byli často rozháněni slzným plynem. Hodně konzervativních a pravicově-extremistických skupin a organizací tento proces považuje za totalitní praktiky. Během tohoto období také došlo ke skoro až dvojnásobnému počtu útoků proti LGBT+ lidem.http://www.dailymail.co.uk/news/article-2307288/Paris-gay-attack-victim-Wilfred-Bruijns-Facebook-injuries-picture-goes-viral.html

náhled|Sankt Peterburg Pride 2014 - uskutečnil se navzdory ruskému homofobnímu zákonu s tím, že se jeho konání bude konat mimo dosah a dohled dětí a mládeže 30. června 2013 ruský prezident Vladimir Putin podepsal homofobní zákon proti LGBT propagandě, který byl předtím schválen Státní dumou. Tento zákon činí z distribuce údajné homosexuální propagandy mezi dětmi a mladistvými trestný čin. I přesto se podařilo LGBT aktivistům uskutečnit Gay pride v Sankt Peterburgu na základě rozhodnutí soudců označující zákaz konání takových akcí za porušování práva na svobodu projevu.http://www.nakluky.cz/magazin/tag/235-homofobie/3/#!/magazin/item/4002-homosexualove-v-rusku-vitezi-zakaz-gay-pride-byl-nezakonny/

1. prosince 2013 se v Chorvatsku konalo ústavní referendum, v němž se řešilo, zda by mělo být manželství ústavně vymezené jako svazek mezi mužem a ženou. Referenda se zúčastnilo 37,9 % Chorvatů a z nich 65,87 % tento krok podpořilo.

27. ledna 2014 vláda severního Kypru (sporné území okupované po turecké invazi na Kypr roku 1974) schválila novelu rušící zákon z dob kolonizace, který trestal homosexuální styky trestem odnětí svobody ve výši 5 let.

14. dubna 2014 maltským parlamentem prošel zákon o registrovaném partnerství, který zároveň umožnil homosexuálním párům adoptovat děti. V ten samý den parlament rovněž schválil ústavní novelu, která v Ústavě přímo zakazuje diskriminace na základě sexuální orientace nebo genderové identity.

4. června 2014 Národní rada Slovenské republiky přijala ústavní změnu, která zakazuje stejnopohlavní manželství v poměru hlasů 102 : 18.