Žďár nad Sázavou (dřívější názvy částí před sloučením Město Žďár a Zámek Žďár, a , ) je město v okrese Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina, s jádrem na Moravě. Okrajovým územím přesahuje historickou česko-moravskou zemskou hranici do Čech. Žďár je vzdálen třicet kilometrů severovýchodně od Jihlavy. Žije zde obyvatel.
Město leží v centrální části Českomoravské vrchoviny ve Žďárských vrších, s centrem na řece Sázavě. Je nejvýše položeným okresním městem České republiky a prochází jím hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního a Černého moře. Velká část města zasahuje do CHKO Žďárské vrchy.
Nachází se v něm bývalý významný cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie. V barokním období nechal jeho opat Václav Vejmluva vybudovat či obnovit řadu budov ve městě i okolí. Jejich architektem byl Jan Blažej Santini-Aichel. Jeden z nich, poutní kostel svatého Jana Nepomuckého je zapsán na seznamu památek UNESCO. Po zrušení kláštera v roce 1784 bylo jádro kláštera využíváno jako zámek a celý areál tak bývá i označován.
Historie Středověk Kolem roku 1100 stávala poblíž dnešního zámeckého areálu tržní osada na zemské obchodní stezce u brodu přes řeku Sázavu. Poté, co byl v roce 1252 panem Bočkem z Obřan nedaleko založen cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie, došlo k přestěhování osady do prostoru tzv. Starého města (pomístně Klafar, Žďár nad Sázavou 3) a krátce poté do míst okolo kostela svatého Prokopa (dnešní historické jádro města). V současném místě byl Žďár vystavěn jako tržní městečko a v roce 1293 je poprvé zmiňován soud (pod jehož jurisdikci spadalo klášterní panství), zasedající ve Žďáře. Za husitských válek byl klášter vypálen a od té doby, přes vydatnou pomoc na obnově Jiřího z Poděbrad, jeho důležitost upadala.
Raný novověk V roce 1588 směnil vévoda Karel II. Minsterberský, fundátor žďárského kláštera, toto panství s olomouckým biskupstvím za drobné statky v okolí šternberského panství, které mu patřilo. Žďár se tak stal manským statkem olomouckých biskupů, proti čemuž se klášter ohradil za vydatné podpory obyvatel městečka. Během sporů přešlo panství nejdříve mezi stolní statky biskupství a později je olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna, získal do svého osobního vlastnictví. V roce 1607 Žďár povýšil na město. Roku 1614 kardinál Františkem Ditrichštejn kvůli sporu o vlastnictví žďárského panství cisterciácký klášter zrušil a po odchodu řeholníků jej změnil ve světské sídlo, které roku 1617 dokonce zastavil. náhled|vlevo|Nádvoří zámku ve Žďáře nad Sázavou Po bitvě na Bílé hoře osídlil kardinál část nyní již zámeckého areálu františkány. Roku 1638 odkoupil cisterciácký řád žďárské panství od Maximiliána knížete z Dietrichštejna (synovce a dědice roku 1636 zesnulého kardinála) a o rok později se do Žďáru opět vrátili cisterciáci. Roku 1642 klášter napadli Švédové. Klášter byl ale ubráněn řádovými bratry a měšťany. Švédové se opět vrátili v roce 1647 a vyplenili město. Největšího rozvoje kláštera, města a okolí dosáhl v 18. století opat Václav Vejmluva, který mimo jiné pověřil Jana Blažeje Santiniho Aichla přestavbou vyhořelého kláštera. Klášter se v této době také stal významným kulturním střediskem. Opat se dokonce pokusil založit akademii pro výchovu šlechtické mládeže.
Osvícenství náhled|Autobusová zastávka Město Žďár ve třicátých letech 20. století Za josefínských reforem byl roku 1784 klášter zrušen na žádost tehdejšího opata a známého osvícenského vědce a plagiátora Otty Steinbacha z Kranichštejna a zůstal pouze správním centrem panství. Některé budovy přešly do soukromých rukou, jádro kláštera bylo později přebudováno na zámek, který vystřídal několik majitelů. Dnes jej vlastní Constantin Kinský, potomek šlechtického rodu Kinských, posledních vlastníků zámku před znárodněním po druhé světové válce.
Po roce 1848 se Žďár stal sídlem okresního soudu (stal se centrem soudního okresu, centrem politického okresu bylo Nové Město na Moravě).
V letech 1898–1905 získalo město železniční spojení místní dráhou Německý Brod–Brno.
Roku 1928 navštívil město prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Snímek z této návštěvy byl vzorem pro československou známku s děvčátkem v kyjovském kroji vydanou roku 1938.
Druhá světová válka Žďár byl válkou nejvíce postižen až na jejím konci, když přes Žďár ustupovali němečtí vojáci. Došlo k několika přestřelkám mezi prchajícími Němci a obyvateli města. Bylo zabito nejméně 18 lidí z nichž 6 bylo popraveno jednotkami Waffen-SS. Několik domů přitom bylo poškozeno nebo úplně zničeno. Žďár byl plně osvobozen až 10. května, kdy do Žďáru vstoupil první sovětský voják I. G. Lukašenko.
Po druhé světové válce V roce 1949 bylo Město Žďár sloučeno s obcí Zámek Žďár a přejmenováno na Žďár nad Sázavou. Téhož roku se stal okresním městem a významným průmyslovým centrem po výstavbě Žďárských strojíren a sléváren (ŽĎAS). Tím bylo navázáno na tradici zdejšího železářství, jehož počátky jsou zaznamenány na přelomu 14. a 15. století, kdy byl založen klášterní hamr. Po výstavbě ŽĎASu se město významně rozšířilo. V sedmdesátých letech vedení města rozhodlo, že Žďár nad Sázavou by mělo být „moderní socialistické město“, a proto nařídilo rozsáhlou asanaci města. Staré domy (mnohdy i cenné historické objekty) v centru města byly nahrazeny panelovými domy a obchodními středisky.
Starostové Žďáru po roce 1994 V letech 1994–2010 působil jako starosta Mgr. Jaromír Brychta z ODS. Od roku 2010 do roku 2014 tuto funkci zastávala Ing. Dagmar Zvěřinová z ČSSD. Mezi lety 2014 až 2018 byl starostou města Mgr. Zdeněk Navrátil za sdružení ŽĎÁR – ŽIVÉ MĚSTO (tj. hnutí STAN a nezávislí kandidáti). Od roku 2018 je starostou Ing. Martin Mrkos, ACCA z hnutí STAN (zvolen na kandidátce ŽĎÁR – ŽIVÉ MĚSTO).
Obyvatelstvo
Struktura populace
Městská správa Členění města Katastrální území Město se člení na čtyři katastrální území: katastrální území Zámek Žďár, Stržanov a Veselíčko u Žďáru nad Sázavou odpovídají vždy jedné části, v katastrálním území Město Žďár leží zbylých osm částí.
Na historickém území Moravy se nachází většina města. Na historickém území Čech se nachází pouze většina katastrálního území Stržanova a severní část k. ú. Zámek Žďár zahrnující především zúženou severní část vodní nádrže Pilská.
Území města sousedí s územími těchto obcí: Jámy, Vatín, Březí nad Oslavou, Nové Veselí, Budeč, Hamry nad Sázavou, Račín, Polnička, Světnov, Počítky, Vysoké, Lhotka a Nové Město na Moravě. Z toho obce Jámy, Vatín, Hamry nad Sázavou, Račín, Polnička, Světnov, Počítky, Vysoké, Lhotka a také Cikháj, Sazomín a Sklené byly dříve součástí města.Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. . S. 74, 140, 200, 275, 404, 413, 438, 473, 512, 555 a 589.
Části města Žďár nad Sázavou 1 – Staré Město, Nové Město, Dolní Libušín (13 základních sídelních jednotek: Žďár nad Sázavou-střed, Kamenný rybník, Libušín, Nádraží, Strojírenská, U jámské cesty, U parku, U Sázavy, U stadionu, Ve smrčkách, Velká Strana, Vetla, Zadní Vetla) Žďár nad Sázavou 2 – Zámek (lidově Klášter, samostatné katastrální území, součást města od roku 1949) (5 základních sídelních jednotek: Zámek Žďár, Vápenice, Starý Dvůr, Pod Zelenou Horou, Pilská údolní nádrž) Žďár nad Sázavou 3 – Stalingrad (4 základní sídelní jednotky: Brodská-jih, Brodská-sever, Libická, Žižkova) Žďár nad Sázavou 4 – U průmyslové školy, Horní Libušín (jen ZSJ U průmyslové školy) Žďár nad Sázavou 5 – Vysočany (jen ZSJ Vysočany) Žďár nad Sázavou 6 – Nádraží – Přednádraží (jen ZSJ Přednádraží) Žďár nad Sázavou 7 – Pod Vodojemem (jen ZSJ Pod vodojemem) Žďár nad Sázavou 8 Mělkovice (zahrnuje ZSJ Mělkovice a Plíčky) Radonín Stržanov (samostatné katastrální území s jednou ZSJ) Veselíčko (samostatné katastrální území s jednou ZSJ)
Městské symboly Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. dubna 1996.
Doprava Silniční doprava Žďár nad Sázavou byl už od svého vzniku významnou osadou na zemské obchodní stezce. Ve 20. století, do doby než byla postavena dálnice D1, procházel městem hlavní tah mezi Prahou a Brnem. Dnes tato velmi frekventovaná silnice I/37 spíše spojuje Pardubice a Brno.
Ve Žďáru nad Sázavou silnice I/37 křižuje se silnicí I/19.
Městská hromadná doprava
Městská hromadná doprava zahájila svůj provoz 1. října 1957, v současné době je provozováno 9 linek.
Železniční doprava
Železniční stanice Žďár nad Sázavou vznikla v době výstavby železniční tratě mezi Havlíčkovým Brodem a Tišnovem. Byla to poslední část tratě mezi Prahou a Brnem. Asi o 60 let později byl vystavěn nový koridor (tzv. jižní koridor), který opět vede přes Žďár nad Sázavou, kde zastavují všechny vlaky. Zbytek původní tratě vede přes Nové Město na Moravě do Tišnova.
Tratě Trať 250 (Praha – Kolín – Havlíčkův Brod – Žďár nad Sázavou – Brno – Břeclav – Kúty) a zpět Trať 256 (Žďár nad Sázavou – Nové Město na Moravě – Bystřice nad Pernštejnem – Tišnov) a zpět
Kultura Umění žďárského kláštera Jako každý klášter, i žďárský cisterciácký byl centrem umění a vzdělanosti na Českomoravské vrchovině. Vedle opata Vejmluvy a architekta Santiniho je potřeba zmínit méně známou, ale neméně významnou osobu Jindřicha Řezbáře. Je autorem literárně i historicky zajímavé a významné kroniky Cronica domus Sarensis (Kronika žďárského kláštera), popisující počátky žďárského kláštera.
Svatopluk Na svatého Štěpána v roce 1848 byl hostinci U Süssů ve Městě Žďáře založen čtenářský spolek jako jeden z nejstarších na Moravě. Jeho předsedou se stal Jan Pluhař. Účelem spolku bylo národní a občanské uvědomění a vzdělání skrze čtení knih, zvláště slovanských, a hudbu. 14. července 1850 byl ale z rozkazu c. k. moravského místodržícího násilně rozehnán četnictvem. Obnovy se dočkal až po vydání takzvaného Říjnového diplomu císaře Františka Josefa v roce 1860. Od roku 1863 přijal jméno výrazné postavy bájného velkomoravského knížete Svatopluka.
Svatopluk pořádal tzv. besedy, jejichž náplní byla hlasitá společná četba novin a knih nebo recitace básní. Často se i zpívalo nebo tančilo. Knihovna, která byla budována od počátku činnosti, čítala okolo roku 1900 910 svazků se 358 čtenáři.
Z krátkými přestávkami světových válek přetrval Svatopluk jako smíšený pěvecký sbor dodnes. Postupně se totiž z čtenářského spolku stal spolkem pěveckým. Významná byla činnost dirigenta Václava Šnora v osmdesátých letech devatenáctého století, který ve sboru působil přes čtyřicet roků.
V současnosti sbor interpretuje převážně skladby českých autorů a účastní se jak tuzemských, tak i zahraničních festivalů a soutěží. Skladatel Jiří Teml pro Svatopluk zkomponoval hudební pásmo nazvané Písničky ze Žďára. Současným dirigentem a sbormistrem je Zdeněk Kužela, před ním vedl sbor Jan Lán.
Žďáráček Dětský pěvecký sbor Žďáráček působí při Základní umělecké škole Františka Drdly ve Žďáře nad Sázavou pod vedením sbormistrů Mgr. Dany Foralové, Mgr. Pavla Schmidta a za klavírní spolupráce Mgr. Nonny Piňosové. Zakladatelem tohoto sboru je pan Jiří Libra.
Současný kulturní a náboženský život města náhled|Z pašijové hry „Co se stalo s Ježíšem“Do roku 2014 v knižní tradici žďárského kláštera pokračovalo Muzeum knihy, které spadalo pod Národní muzeum v Praze. V zámku byly ještě dvě další expozice, a to expozice rodu Kinských a Santiniho. V roce 2015 bylo na místě někdejšího hospodářského objektu otevřeno Muzeum nové generace.
Posledních pár let se ve žďárském zámku konala pravidelná sympozia sochařů Dřevěná plastika. Plastiky umělců z celého světa byly po skončení sympozií rozmisťovány po městě. Dalším festivalem umění jsou Slavnosti jeřabin. Jde hlavně o hudební a výtvarný festival. Ve městě se konají další dvě pravidelná hudební setkání. Je to folkový festival Horácký džbánek, který je pořádán v zámku, a festival klasické hudby Concentus Moraviae, který probíhá v poutním kostele na Zelené hoře.