Důl Heřmanice o.z.,o.z. znamená odštěpný závod Ostrava-Heřmanice se rozkládal v severovýchodní části Ostravské dílčí pánve. Tvořily jej tři doly: Důl Heřmanice, Důl Rychvald a Důl Petr Cingr. Důlní pole P. Cingr v oblasti Heřmanic mělo bývalé důlní pole Alpinské společnosti s jámou Oskar, zbývající část se rozkládala v katastru Michálkovic a Slezské Ostravy (doly SDF, Zwierzinovo těžířstvo, doly hraběte Wilczka a Salmovy doly). Důlní pole Heřmanice se rozkládalo v katastrální části Hrušova, Heřmanic a Rychvaldu. Působily zde především doly patřící Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu (VHHT).
Historie Hornická činnost v oblasti probíhala už od roku 1838 na Hrušovském dole (1844–1876) v podobě kutacích jam, které založilo Arcibiskupství Olomouc prostřednictvím ředitelství Rudolfovy hutě. Od roku 1840 ji mělo v nájmu Vítkovické těžířstvo.Vídeňské těžířstvo vzniklo v roce 1835. Podílníky byly bankovní domy S. M. Rothschilda, Geymülera. Po majetkových přesunech od roku 1843 Vítkovické těžířstvo přešlo do výhradního vlastnictví Rotschildů. Bylo zde vyhloubeno mnoho mělkých kutacích jam např. jámy č. 15, 16, 17, 20, 21 a 22. V této oblasti se angažovalo i Kamenouhelné těžířstvo bratří Kleinů, které vedlo spor o získání důlních polí právě s Vítkovickým těžířstvem. Dlouhý sporný proces byl ukončen vyrovnáním v roce 1850, kdy kutací pole jižně od železnice Bohumín–Přerov připadla Vítkovickému těžířstvu a severně Kamenouhelnému těžířstvu bratří Kleinů. V Heřmanicích prováděl neúspěšně kutací práce i hrabě HarrachFranz Ernest hrabě z Harrachu s Karlem Josefem Horstem a Annou Marií Neugebaerovou založili těžířskou společnost. 1871 majetek společnosti prodali Innskému hlavnímu těžířstvu. od něhož jámy odkoupilo Innské hlavní těžířstvo (později Rakouská alpinská montánní společnost). Jako první hlubinný důl byl založen v roce 1872 důl Ida (1872–1979) nájemní společností Vítkovické kamenouhelné dolyVlastníci společnosti byli bratři Gutmannové a Ignác Vondráček. v dobývacím poli Hrušov. V roce 1942 byl založen VHHT důl ViktoriaOd roku 1990 důl Heřmanice. Výstavbu dolu organizačně zabezpečoval důl Ida, jehož byl součástí do roku 1956. (1942–1998) v dobývacím poli Heřmanice a v roce 1962 důl Rychvald (1962–1997) v důlním poli Rychvald (Viktoria a Viktoria I.). Doly Ida (Viktoria) a Viktoria I. byly v roce 1946 přejmenovány na Důl Generalissimus Stalin,k 8. 12. 1946 od 31. 12. 1951 Důl Stalin, n. pn.p. znamená národní podnik a v roce 1962 Důl Rudý říjen, n.p. V roce 1966k 1. 7. 1966 došlo ke sloučení dolů Rudý říjen a Petr Cingr na Důl Rudý říjen k.p.k.p. znamená koncernový podnik náhled|vlevo|Budovy bývalého dolu Heřmanice v roce 2009 V šedesátých letech 20. století dochází k částečnému útlumu dolů, buď z důvodů vytěžení zásob nebo těžba byla řešena jiným způsobem. V roce 1969 byla ukončena těžba na dole Ida. Od 1. 1. 1991 Nastává opět změna názvu na Důl Heřmanice. K 1. 7. 1993 bylo důlní pole zrušeného Dolu Heřmanice začleněno pod Důl Odra.Uhelné hornictví, Vývoj pojmenování dolů v OKR, s. 504
Dne 30. června 1993 dochází k celkovému útlumu těžby uhlí. Jako poslední byla likvidována jáma a těžní věž Heřmanice 2. Unikátní kozlíková těžní věžDůlní věž byla podkladem pro vytvoření znaku společnosti VOKD, která v roce 1951 začínala svou činnost právě na dole Heřmanice., která tvořila výjimečnou dominantu ostravské čtvrti Heřmanice i jejího okolí, byla likvidována odstřelem 9. října 1998.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články OKD Doly Severní dráhy Ferdinandovy
Heřmanice Heřmanice Kategorie:Stavby v Heřmanicích (Ostrava) Kategorie:Životní prostředí v Heřmanicích (Ostrava)