náhled|upright=1.3|Tektonická mapa Slovenska
Fatrikum nebo krížňanský příkrov je tektonická superjednotka Západních Karpat, která zahrnuje příkrovové jednotky pocházející z oblasti mezi veporikem na jihu a tatrikem na severu. Fatrikum je proto chápáno jako dnes už neexistující prostor mezi těmito oblastmi, ale i jako horninová tělesa, která z této oblasti pocházejí. Většinou se pod tímto označením synonymně chápe krížňanský příkrov, který tvoří největší část fatrika. V západokarpatské příkrovové stavbě je chápano jako spodní ze subtatranských příkrovů, ležící na tatriku a zároveň pod hronikem ve všech jádrových pohořích. Zabírá území o rozloze asi 12–15 000 km².
Historie výzkumu V 60. letech 19. století položili základy výzkumu Dionýz Štúr a Guido Stache, kteří dnešní fatrikum označovali pojmem „subtatranský vývoj“. Příkrovovou pozici správně zhodnotil v roce 1907 Victor Uhlig, který však ještě neznal přesný stratigrafický sled. Uhlig původně vyčlenil tzv. subtatranský příkrov, v němž ale nerozlišoval fatrikum a hronikum. Všechny karpatské příkrovy pokládal za poeocenní, podobně jako tomu bylo v Alpách. Existenci druhého — vyššího subtatranského příkrovu zjistili během první světové války geologové J. Vigh, J. von Pia, B. Dornayay a Hermann Vetters.
Otakar Hynie použil v roce 1927 označení spodní subtatranský příkrov, zatímco Dimitrij Andrusov v roce 1935 zavedl označení „krížňanský příkrov“ (podle vrchu Krížna ve Velké Fatře) a přesně definoval stratigrafický sled od středního triasu po alb. Označení fatrikum zavedl původně v roce 1973 Dimitrij Andrusov, J. Bystrický a O. Fusán na základě typových lokalit v Malé a Velké Fatře. Byl definován vrchní krížňanský a spodní vysocký dílčí příkrov, který je vyvinut jen lokálně. V krížňanském příkrovu zjistili několik digitací (duplexů), krystalinikum a permské sedimenty znali jen z oblasti Starých Hor (starohorská jednotka). Domovskou oblast kladli buď do tektonické poruchy označované jako čertovická linie,Biely, A., Fusán, O, 1967, Zum problem der wurzelozonen der subtatrischen decken. Geologické práce, Správy, 42, s. 51–64 nebo do oblasti veporského krystalinika a jeho obalové jednotky Veľkého Boku.
M. Maheľ v 50. až 80. letech 20. století zavedl ve fatriku několik nových stratigrafických jednotek – hlubokovodní zliechovskou jednotku (resp. vývoj, sérii), což byl termín synonymní krížňanské sérii. Při výzkumu Strážovských vrchů a dalších lokalit implementoval belianskou sérii. V Považském Inovci definoval beckovskou sérii, kterou sice původně řadil k tatriku, podobně jako v Malých Karpatech vysockou sérii, ale později ji správně zařadil do fatrika. Potvrdil též, že obě (vysocká i beckovská) jsou v podstatě totožné.Maheľ, M., 1986: Geologická stavba československých Karpát. Paleoalpínske jednotky 1. Veda, Bratislava, 503 s. Později byly objeveny domovské části fatrika i v TribečiHók, J., Ivanička, J., Kováčik, M., 1994, Geologická stavba rázdielskej časti Tribeča - nové poznatky a diskusia. Mineralia Slovaca, 26, 3, s. 192–197 a Branisku.
Anton Biely a Oto Fusán v roce 1967 poukázali na to, že fatrikum vzniklo vícefázovou deformací. Za první fázi považovali stlačení oblasti jednotky Veľkého Boku a za druhou jeho gravitační přesun. M. Maheľ (1983)Maheľ, M., 1983, Krížňanský príkrov, príklad polysériovej a polyštruktúrnej jednotky. Mineralia Slovaca, 15, 3, s. 193–216 zdůrazňoval, že fatrikum je polysériové (tedy polyfaciální) a komplexní těleso s návazností od týlových částí až po čelo příkrovu. Strukturnímu výzkumu fatrika se věnovali hlavně J. Jaroš (1971)Jaroš, J., 1971, Tectonic styles of the homelands of superficial nappes. Rozpravy Československé akademie věd, Řada matematických a přírodních věd, 81, 6, 59 s. a Dušan Plašienka (1983, 1995),Plašienka, D., 1983, Kinematický obraz niektorých štruktúr severného veporika vo vzťahu k formovaniu krížňanského príkrovu. Mineralia Slovaca, 15, 3, s. 217–231Plašienka, D., 1995, Cleavages and folds in changing tectonic regimes: Veľký Bok Mesozoic Cover Unit of the Veporicum (Nízke Tatry Mts., Central Western Carpathians). Slovak Geological Magazine, 2, s. 97–113 kteří zkoumali hlavně domovskou oblast příkrovu. Později byl porovnáván její vývoj s deformacemi pozorovatelnými v tělese příkrovu mimo domovské oblasti.Prokešová, R., 1994, Štruktúrna analýza krížňanského príkrovu v jeho prikoreňovej a superficiálnej pozícii. Mineralia Slovaca, 26, s. 347–354 Ucelený pohled na fatrikum podávají práce D. Plašienka a kolektivů (1996,Plašienka, D., Prokešová, R., 1996, Towards an evolutionary tectonic model of the Krížna cover nappe (Western Carpathians, Slovakia). Slovak Geological Magazine, 3–4, s. 279–286 1997Plašienka, D., Havrila, M., Michalík, J., Putiš, M., Reháková, D., 1997, Nappe structure of the western part of the Central Carpathians. In Plašienka, D., Hók, J., Vozár, J., Elečko, M. (Editori), 100th anniversary, Dimitrij Andrusov; Alpine evolution of the Western Carpathians and related areas; international conference; abstracts and introductory articles to the excursion. Dionýz Štúr Publishers. Bratislava, s. 139–161 a 1999Plašienka, D., 1999, Tektochronológia a paleotektonický model jursko-kriedového vývoja Centrálnych Západných Karpát. Veda, Bratislava, 127 s.).
Někteří autoři poukazují na to, že fatrikum může být mnohem více propojeno se severním veporikem, kde dokumentují vícero rozsáhlých severovergentních násunů krystalinika i redukovaného sedimentárního obalu.Bezák, V., Olšavský, M., 2008, Rozsiahle alpínske násuny v severnom veporiku. Mineralia Slovaca, 40, s. 121–126 Tito autoři proto tvrdí, že pro krížňanský příkrovový systém (fatrikum) je vhodnější pojmenování veporikumBiely, A. (Editor), 1996: Explanation to geological map of Slovakia. Dionýz Štúr Publishers, Bratislava, 67 s. (respektive „rimavikum“).Bezák. V., 2009, Tektonický štýl širšej oblasti styku tatrika a veporika. Mineralia Slovaca, 41, s. 275–282
Geologická stavba Fatrikum původně tvořilo sedimentační pánev na severu veporika. Při vrásnění Západních Karpat se ale tato pánev začala uzavírat a sedimenty, které v ní byly, se odtrhly a byly z ní vytlačeny před čelo postupujícího orogénu. Zjevná spjatost s veporikem je viditelná zejména na jihu fatrika a severu veporika v Nízkých Tatrách. Část sedimentárního pokryvu veporika označovaná jako jednotka Veľkého Boku tvoří kořenovou část příkrovu, která zůstala na svém původním místě. V důsledku provázanosti fatrika s veporikem, zvláště jeho veľkobockou jednotkou, je někdy v odborné literatuře fatrikum označováno jako veporikum, resp. jeho součást.
Příkrov se vyznačuje širokým stratigrafickým rozsahem od spodního triasu po svrchní křídu.Veľký, J. a kolektív, 1979: Encyklopédia Slovenska III. zväzok K - M. Veda, Bratislava, s. 245–246 Zejména charakteristické triasové horniny jsou blízké platformnímu vývoji s karbonátovou sedimentací gutensteinských vápenců a ramsauských dolomitů. Na rozdíl od hronika (v jeho nadloží), které má podobný vývoj, má výrazněji vyvinutý karpatský keuper a naopak tenké lunzské vrstvy. Jurské a spodněkřídové horniny se vyvíjely ve dvou prostředích. Vývoj v hlubším prostředí reprezentuje zliechovská jednotka s typickými jílovitými vápenci, označovanými jako „fleckenmergel“ a radiolarity. Takzvaná „vysocká jednotka“, vyvíjející se na kontinentálním svahu má více mělkovodní a organodetritický charakter. Kvůli vhodným vlastnostem hornin, zvláště vhodně umístěnému keupru s břidlicemi, které jsou příhodné pro odlepení příkrovu, se v něm vyskytuje mnoho digitací, podružných duplexů, v rámci samotného příkrovu, např. digitace Lysice.
V některých pohořích má fatrikum tvar jen mírně zvlněného deskovitého tělesa. Jeho nejpevnější části tvoří silný podstavec triasových vápenců a dolomitů, typický například ve Velké Fatře. Ve své čelní části má komplikovanější stavbu, vystupují zde zvláště jeho mladší části, které jsou výrazně tektonicky postiženy (ležaté vrásy uťaté přesmyky, tektonické šupiny apod.), což je nejpříznačnější pro Strážovské vrchy a Považský Inovec. Soubory okrajových jednotek, které se vyvíjely původně na okraji fatrické pánve tvoří některé části Strážovských vrchů, Považského Inovce a Malých Karpat. Fatrikum se obvykle nachází na mladších sedimentech tatrického obalu. V mnoha pohořích se v jeho tektonickém nadloží nachází vyšší příkrov — hronikum. Vzniká tím typický fenomén příkrovové stavby, protože obal tatrika, fatrikum i hronikum mají podobný vrstevní sled a tyto sledy se tak v terénu 3× opakují. Při výzkumu a geologickém mapování je proto nutné poznat jednotlivá specifika ve vrstevních sledech těchto jednotek.
Členění náhled|upright=1.5|Schematický geologický řez Západními Karpaty Fatrikum na povrchu tvoří několik typů připovrchových jednotek. První dvě jsou částečně nasunuté na tatrikum v podobě duplexů. Krížňanský příkrov tvoří asi kilometr mocná vrstva triasových hornin, během další sedimentace v juře však došlo k vytvoření deprese, tzv. zliechovského trogu, která rozdělila prostor na dvě sedimentační oblasti. zliechovská jednotka (kterou někteří označují jako vlastní krížňanský příkrov), její vrstevní sled začíná sedimenty mělkého moře spodní jury (lias), která postupně přechází ve svrchní juře (malm) do hlubokovodních sedimentů (skvrnité slínovce tzv. fleckenmergel a radiolarity). vysocká jednotka a její ekvivalenty (belanská, beckovská, ďurčínská, iľanovská a havranská jednotka) její jurské sedimenty mají po celé období relativně mělkovodní charakter (krinoidové a hlíznaté vápence). Za součást fatrika se považuje i drietomská (bošácká), manínská, klapská a haligovecká jednotka bradlového pásma, do jehož oblasti byly z jihu (přes tatrikum) přisunuty koncem křídy.Plašienka, D., 1995, Mesozoic evolution of Tatric units in the Malé Karpaty and Považský Inovec Mts.: Implications for the position of the Klape and related units in the Western Carpathians. Geologica Carpathica, 46, 2, s. 101–112 Rázdielská jednotka, obsahuje starší, předalpinské metamorfity různého stupně a klastické sedimenty, které původně tvořily podloží, od kterého se příkrov odlepil. Starohorská jednotka, obsahuje metamorfity vyššího stupně přeměny a klastické sedimenty. Smrekovická jednotka (v minulosti též pokládaná za součást tatrika), tvořená metamorfity vysokého stupně přeměny a klastickými sedimenty. Zařazení této jednotky však není jisté.
Stratigrafie Předmezozoické celky Na povrchu velmi zřídka zachovaný předalpinský fundament fatrika tvoří různé typy vyšším stupněm přeměněných hornin (ruly, amfibolity, migmatity) lokálně s útržky granitoidů hlavně v starohorské a smrekovické jednotce a též méně metamorfovaných hornin – fylitů a svorů v rázdielské jednotce. Na předalpinské krystalinikum nasedají diskordantní sedimenty svrchního permu, které se zachovaly jen lokálně, nejčastěji v blízkosti domovské oblasti. V rázdielské jednotce jsou to skýcovské souvrství, tvořené hrubě klastickým materiálem a slopnianské souvrství břidličnatého charakteru. V starohorské a smrekovické jednotce vystupuje ekvivalentní hrubě klastické špaňodolinské a korytnianské souvrství.