Lidové divadlo (spolek)

Lidové divadlo byla protifašistická návštěvnická organizace, ustavená v roce 1937 při Klubu českých a německých divadelních pracovníků, v roce 1947 pak přejmenovaná na Umění lidu.

Klub českých a německých divadelních pracovníků Bylo sdružení jevištních umělců obou národností, které bylo založeno v Praze dne 24. června 1935. První veřejná schůze se konala 21. prosince 1935. Předsedou Klubu byli herec a režisér ND Václav Vydra a Fritz Valk, člen Německého divadla v Praze. Místopředsedou Klubu byl režisér ND Karel Dostal, jednateli pak režisér Městských divadel pražských František Salzer (za české pracovníky) a Walter Taub, herec a režisér Německého divadla v Praze, za německé pracovníkyKolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 277. Představitele Klubu přijal ještě před oficiálním založením Klubu prezident dr. Edvard Beneš dne 15. května 1935Olga Vlčková: Divadlo a divadelní scény, Edice Zmizelá Praha, Paseka/Národní muzeum, Praha, 2014, str. 42–3, (Paseka), (Národní muzeum).

Klub měl pobočky v Moravské Ostravě (od října 1936) a v Brně (od března 1938). Klub organizoval představení na upevnění protifašistické akční jednoty českých a německých divadelníků.

Při Klubu byly utvořeny dvě návštěvnické organizaceKolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 278:

Lidové divadlo Deutsche Volksbühne (Deutsches Volkstheater)

Vznik Lidového divadla Organizace byla ustavena 22. dubna 1937. Její základ byl tvořen Svazem DDOČ, sociálně demokratickou Dělnickou akademií a národně socialistickou Ústřední školou dělnickouFrantišek Kubr: O divadlo života, Orbis, Praha, 1959, str. 90.

Prvním předsedou organizace se stal Julius LéblFrantišek Kubr: O divadlo života, Orbis, Praha, 1959, str. 95, který byl spoluzakladatelem organizaceAntonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 35 a tajemníkem Jiří Kupka. Kancelář Lidového divadla byla v pražské Lützowově třídě č. 21 (nyní Opletalova ulice), později se přestěhovala do Vladislavovy ulice č. 6 a členskou prodejnu mělo v Ostrovní ulici č. 20František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 123–4.

Prvním představením s účastí Lidového divadla byla Čapkova Bílá nemoc v pražském Stavovském divadle dne 24. dubna 1937 v režii Karla Dostala s Hugem Haasem v roli Dr. Galéna a Zdeňkem Štěpánkem jako MaršálemSborník Lidové divadlo – 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947, str. 22František Kubr: O divadlo života, Orbis, Praha, 1959, str. 92.

Heslo Lidového divadla „Divadlo všem – všichni do divadla!“Sborník Lidové divadlo – 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947, str. 8

Činnost Lidového divadla Organizace zakupovala vybraná představení, především protifašisticky zaměřená, s cílem přivést do divadel protifašisticky smýšlející obecenstvo. Spolupracovala se závodními výbory pražských továren a podniků. S organizací spolupracoval vydatně také Vlasta Burian.

V letech 1938–9 se Lidové divadlo snažilo udržet v provozu Lidovou scénu v Unitarii, vedenou režisérem Antonínem Kuršem a pořádalo zde až 20 představení měsíčně. Avšak ani výnosy z prodeje vstupenek mezi členy návštěvnické obce Lidového divadla nestačily a scéna nakonec zaniklaFrantišek Kubr: O divadlo života, Orbis, Praha, 1959, str. 109.

I po 1. září 1944, kdy byla divadla v Praze uzavřena, organizovalo Lidové divadlo různé recitační večery a pásma z divadelních herFrantišek Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 127.

Představení nabízená Lidovým divadlem, výběr 1944 Lidové divadlo zařadilo v srpnu 1944 do nabídky pro své členy následující divadla a představeníLeták Lidového divadla - program na září 1944, vyd. Lidové divadlo, Praha, srpen 1944. V tu době ještě nebylo známo, že od 1. září 1944 divadla hrát nebudou.

Uranie (Sofoklés: Elektra) Nezávislé divadlo (A. de Musset: Se srdcem divno hrát) Intimní divadlo (Björnson: Rukavička) Divadlo A. Sedláčkové (J. Štolba: Mořská panna) Divadlo Na Poříčí (M. Kratochvíl: Loď) Divadlo J. K. Tyla (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) Větrník (F. Němec: Sentimentální romance) Komorní divadlo (H. Sudermann: Boj motýlů) Rozmarné divadlo v Hajnovce (J. Snížek: Nekonečný trojúhelník) Kolektiv TVAR (Luigi Pirandello: Nebožtík Matyaš Pascal) akce ve Smetanově museu (Vlast – cyklus básní) akce v Ústřední knihovně (B. Smetana: Dalibor) akce v Husově domě (V. Blodek: V studni)

Citát

Vydavatelská činnost Lidového divadla Lidové divadlo se podílelo spolu s dalšími organizacemi na vydávání tiskem některých divadelních her, např.František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 376

1941 N. Gogol: Revizor 1941 Kolektiv: Nejstarší české divadelní hry 1941 Pedro Calderón de la Barca, J. Hořejší: Dáma skřítek 1943 G. E. Lessing: Emilia Galotti

Lidové divadlo po válce V červenci 1946 vydalo Ministerstvo školství a osvěty vyhlášku o změně provozovatelských poměrů pražských divadel, které potvrdilo rozhodnutí odborů (ÚRO) vzdát se provozování ztrátových divadel, respektive je předat návštěvnické organizaci Lidové divadloJindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 69, . Tak převzalo Lidové divadlo (označované v tu dobu již také jako Ústředí divadel Lidového divadlaJosef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 557) Velkou operu 5. května (bývalé Německé divadlo), Divadlo satiry v Umělecké besedě, Tylovo divadlo v Nuslích, zpěvohru v Mostě a činohru v Teplicích-ŠanověJiří Kupka: Lidové divadlo za okupace, In.: František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 127,Sborník Lidové divadlo – 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947, str. 13 a provozovalo tak pět divadelPoslanecká sněmovna PČR - Digitální knihovna - Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé - 1946: https://web.archive.org/web/20241007063815/https://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t0842_04.htm. Nad převzatými divadly měla kontrolní a ideový vliv ÚRO (Ústřední rada odborů), zatímco riziko provozu neslo Lidové divadloJosef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 557, 570, 571.

Lidové divadlo mělo převzít od ÚRO také divadlo Větrník, avšak k tomu nakonec nedošlo a divadlo na začátku sezóny 1946/1947 zůstalo bez financíJosef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 635. Na jednání Ústřední správy Lidového divadla dne 20. srpna 1946 bylo hlasováním rozhodnuto, že divadlo Větrník nebude Lidovým divadlem provozovánoZdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 169 a toto zaniklo již na podzim 1946Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 96, .

Předsedou Lidového divadla se po válce stal spisovatel gen. František Langer. V ústředním výboru divadla pak byli např. Jiří Dohnal, Jiří Frejka a Oldřich NovýSborník Lidové divadlo – 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947, str. 30.

Zánik organizace Ústředí divadel Lidového divadla se po prázdninách roku 1947 přejmenovalo na Umění liduKolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 220, . Později při něm vzniklo Hlavní ústředí divadel, které však bylo likvidováno 28. prosince 1948Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 149, .

V lednu 1950 bylo na poradě návštěvnické organizace Umění lidu s kulturními referenty pražských závodů řečeno ústy Vladimíra Šmerala, předsedy 21. svazu ROH, že stát nebude subvencovat prázdná sedadla a Umění lidu nebude pořádat hromadné návštěvy pracujících a distribuovat lístky na hry bez ideologického zaměření, neboť navštěvovat pokroková představení je povinností pracujících. V září 1950 bylo na zasedání ústředního výboru 21. svazu ROH v Bratislavě sděleno, že Umění lidu je před likvidací. Likvidace družstva Umění lidu pak byla ukončena k 31. prosinci 1950Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 243-5, .

Statistika let 1937 až 1946 1937/1938 – 44 představení, 38 500 návštěvníků 1938/1939 – 159 představení, 152 500 diváků 1939/1940 – 662 představení, 478 228 diváků 1941/1942 – 1059 představení, 640 980 diváků 1942/1943 – 1559 představení, 779 125 diváků 1943/1944 – 1591 představení, 840 773 diváků do září 1944 – 209 představení, 85 016 diváků září 1945/červen 1946 – 767 představení, 390 800 diváků

Vzpomínky na činnost Lidového divadla Jiří Dohnal Sám neznám jména všech, kteří za těch deset let pomáhali Lidové divadlo budovat a udržovat při životě za velmi těžkých okolností. Byla to řada důvěrníků, úřednic, úředníků a zřízenců, kteří mají dnes právo říci, že pracovali dobře. O tom svědčí dnešní postavení Lidového divadla, jako jediné návštěvnické organizace pražské a jeho jubileumSborník Lidové divadlo – 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947, str. 17.

Karel Engelmüller Vzpomínám vždy rád na dobu svého předsednictví Lidového divadla v letech 1941–42, kdy jsem při týdenních výborových schůzích spolku poznal, s jakou vzácnou péčí, svědomitostí a s jakým zkušeným rozhledem a vkusem navrhuje se program repertoiru k bohatému výběru členstva, s jakou opatrností, aby vyhovoval všem kulturním a povzbudivým snahám návštěvnické obce. Byla to práce tak vážná i radostná, tak těžká i odpovědná, ale vedla k velkým, netušeným úspěchům, takže Lidové divadlo má dnes přes 35.000 členů. Jaký rozmach od prvního představení organisace před desíti lety v Národním divadle s Čapkovou Bílou nemocí!Sborník Lidové divadlo – 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947, str. 9.

Jiří Frejka Nikdo dnes – vzdor mnoha bolestem – už nemůže popřít, že přemnoho tu vykonala ve své původní podobě návštěvnická organisace Lidového divadla, která zejména v sezónách 1936–38 začala vědomě vytvářet nová hledištěSborník Lidové divadlo – 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947, str. 11.

František Kubr Pozvedl se nesmírně význam Klubu českých a německých divadelních pracovníků a jeho sekce, návštěvnické organisace Lidové divadlo. Pořádala stále větší počet představení ve všech divadlech…Zásada byla jednoduchá. Správa divadla musela počítat v rozpočtu s průměrnou návštěvou 60 až 70% a podle toho kalkulovat ceny vstupenek a denního příjmu divadla. Přenechala nám celé představení za paušál 60 až 70% kalkulované výše. Prodávali jsme vstupenky v závodech se slevou 25 až 35% a všechny jsme rozprodali. K ceně zlevněné vstupenky jsem přiráželi nepatrný příspěvek na krytí režijních nákladů organizace. Divadlo bylo plné, správa i herci byli spokojeni a diváci také, protože nemohli platit ze svých malých výdělků vyšší ceny, zvláště za lepší místa.

Mnohému jsme se mezitím přiučili z praxe a tradic německé Volksbühne. Vždyť předsedou návštěvnické sekce Lidové divadlo byl režisér Julius Lébl, který se učil v Berlíně u slavného režiséra Reinhardta a praxi Volksbühne velmi dobře znal.

Julius Lébl Ve vzpomínkách sestupuji do podzemních místností vinohradské kavárny Nizzy, kde při nočních schůzích Klubu umělců za vášnivých a vzrušených debat se z mlh tabákového dýmu vynořují stále se jasnící obrysy poslání a úkolů divadelní návštěvnické obce…Z nočního podzemí vynořila se najednou na denní světlo návštěvnická organizace zatím jako pracovní sekce Klubu umělců a v jeho tehdejších místnostech v Lützowově ulici zahájila svou činnostSborník Lidové divadlo – 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947, str. 5-6.