Václav Lucemburský (17. ledna 1350 Praha – 28. prosince 1351) byl třetím dítětem a prvním synem českého a německého krále Karla IV. a současně jediným dítětem jeho druhé manželky Anny Falcké.
Jeho narození znamenalo velkou změnu v nástupnictví na českém trůnu. Karel IV. totiž s ohledem na fakt, že do té doby neměl žádného syna, označil již dříve za svého následníka svého mladšího bratra Jana Jindřicha, markraběte moravského. Narození Václava situaci radikálně změnilo a Karel IV. se rozhodl tuto změnu jasně demonstrovat: nechal Václavovi ještě před dosažením prvního roku života holdovat jako budoucímu českému králi. Takový krok nebyl běžný, a protože Karel nemohl počítat s tím, že by k neobvyklé přísaze přesvědčil českou šlechtu, holdovalo kojenci mezi 31. červencem a 15. prosincem 1350 dvanáct českých královských měst. V příslušných listinách pak Karel nechal zdůraznit, že následnictví Václava vyplývá ze starého zvyku předávání dědictví v mužské linii a také z právního řádu, neboť Karlův otec Jan Lucemburský rovněž učinil svým dědicem a nástupcem svého nejstaršího syna.
Tomuto aktu předcházelo také vyjednávání o budoucí manželce jedenáctiměsíčního Václava, za niž mu byla vybrána Anna Svídnická, v té době jedenáctiletá. Jednalo se o další krok Karla IV. ke scelení teritoria zemí Koruny české, neboť Anna byla neteří a dědičkou bezdětného Bolka Svídnického, panovníka Svídnicko-Javorska, posledního nezávislého slezského knížectví. Vzhledem k tomu, že v minulosti bývalo Svídnicko místem, kudy vedly nepřátelské výpady proti českým zemím, jevilo se jeho získání také jako otázka zajištění bezpečnosti státu, zvláště když Karel měl spory s polským panovníkem Kazimírem III. Souhlas Bolka Svídnického s uzavřením dědické a svatební smlouvy, podle níž měl po jeho smrti na knížecí trůn usednout Václav, se po obtížných jednáních podařilo získat v prosinci 1350.
V říjnu 1350 Karel IV. vážně a dlouhodobě onemocněl, byl dokonce několik týdnů upoután na lůžko neschopen pohybu. Nejspíše šlo o následky zranění způsobeného při turnaji. Současníci si však příčiny nedokázali nijak vysvětlit a například kronikář Jindřich Taube ze Selbachu se domníval, že se jednalo o úmyslnou otravu, za níž stál Jan Jindřich, jehož panovnické naděje byly Václavovým narozením zklamány.
Veškeré Karlovy plány s malým následníkem trůnu však vzaly za své 28. prosince 1351, kdy Václav zemřel, a český panovník tak zůstal opět bez mužského dědice. Krátce poté, 2. února 1353, skonala také Václavova matka, Anna Falcká. Karel IV. se vzápětí znovu oženil, a to právě s bývalou snoubenkou Václava Annou Svídnickou, čímž nakonec naplnil svůj původní záměr získání javorsko-svídnického knížectví. Naděje Jana Jindřicha (a s ním i celé moravské větve Lucemburků) na český trůn, které byly Václavovou smrtí znovu oživeny, pak definitivně pohasly 26. února 1361, kdy se Karlovi IV. narodil další syn, pozdější král Václav IV.
Předkové Václava Lucemburského
Reference Seibt, s. 228.
Kategorie:Čeští princové Kategorie:České děti Kategorie:Narození 17. ledna Kategorie:Narození v roce 1350 Kategorie:Úmrtí 28. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1351 Kategorie:Muži Kategorie:Lucemburkové Kategorie:Potomci Karla IV. Kategorie:Narození v Praze