náhled| Pohlednice: Original Dixieland Jazz Band v New Yorku v roce 1918 náhled| New Orleans Jazz & Heritage Festival 1993 v New Orleans náhled|Mezinárodní dixilandový festival v Drážďanech (2012) Dixieland je druh jazzu, jehož zavedení se připisuje jazzovým pionýrům v New Orleans pozdějším jazzovým hudebníkům v chicagském regionu revivalu tradičního jazzu ze 40. letech 20. století - styl, který se hraje ještě i v 21. století
Označení dixiland se v souvislosti s jazzem začalo používat asi v roce 1917, kdy byly s kapelou Original Dixieland Jass Band zhotoveny první nahrávky s jazzovou hudbou (Livery Stable Blues). Mnoho profesionálních hudebníků i jazzových nadšenců považuje dixieland za hanlivý výraz (dixie znamená také „starý Jih“ tj. oblast jižně od Mason-Dixonovy linie během občanské války), proto ho nahrazují označením classic jazz nebo traditional jazz. Historie dixielandu New Orleans, nejstarší styl jazzu a předchůdce dixielandu se vyvinul z pouličních kapel (většinou s černošskými muzikanty), které vznikly po skončení občanské války v USA (1865). Složení kapely a hudební styl Melodii udávala trumpeta, klarinet hrál bohatě zdobené protimelodie, pozoun rytmicky „klouzal“ a zaobloval základní tóny akordů. Tuba nebo basa udávala nízké tóny, k rytmické části patřil buben, banjo a případně kytara. V prvních letech se neimprovizovalo, jednotlivé nástroje jen „odpovídaly“ na udaný motiv.
Po roce 1910 se vyvíjel dixiland z napodobenin a nových interpretací novoorleanského jazzu bílými muzikanty. Tento styl se pak začal hrát také v Chicagu a v New Yorku. Oproti novoorleánskému jazzu působily melodie uhlazeněji, charakteristické byly kolektivní improvizace a tzv „twobeat“.
V roce 1917 byla zavřena v New Orleans zábavní čtvrť Storyville, muzikanti většinou odešli do Chicaga a do New Yorku. Složení kapel a styl hudby se často změnil: klavír namísto banja, přízvuk (ve 4/4 taktu) z 1. a 3. noty na 2. a 4., heterofonie byla nahrazena aranžovaným trojhlasem a jednotlivými sóly.
Ve 20. letech pozvolna převládla interpretace jazzu ve velkých orchestrech. Po 2. světové válce došlo k revivalu dixielandu, obzvlášť v USA a ve Velké Britanii. V 50. letech se objevil „progressive dixieland“ (nazývaný také „dixie-bop“) – směs polyfonické improvizace a rytmu bebopu.Hardy: The Faber companion to 20th-century popular music, Faber and Faber 1990, ISBN 978-0-571-13837-1Gammond: The Oxford companion to popular music, Oxford University Press 1991, ISBN 9780193113237
Na internetové stránce Second Hand Songs bylo do roku 2025 ve světě zaznamenáno 269 nahrávek dixiellandu. Dixiland v 21. století Ke znovuoživení dixielandu přispívají zejména festivaly: Sacramento Music Festival (1974-2017) se 150 kapelami a až 100 000 návštěvníky Internationales Dixieland Festival Dresden (od roku 1974) – v roce 2025 se 42 kapelami a 320 000 návštěvníkyGrösel/Schlese/Wilk: 40 Jahre Internationales Dixieland Festival Dresden; edition Säschsische Zeitung 2010, ISBN 978-3-938325-73-5 Gent Jazz Festival – od roku 2002, např. v roce 2023 se 42 000 návštěvníky Festival Internacional Dixieland de Tarragona Mezinárodní dixielandový festival Plzeň – v roce 2025 se konal 10. ročník Reference
Externí odkazy
Kategorie:Jazz