Jan Kristofori (* 17. července 1931 Mukačevo v Podkarpatské Rusi (tehdejší nejvýchodnější část Československa) – 23. března 2004 Praha) byl malíř, galerista a grafik.
Život a dílo J. Kristofori se narodil v Mukačevě, nejvýchodnější části Československa, kde pohromadě žili nejen Maďaři a Češi, ale i Židé a Rusíni. Jeho otec pracoval na panství hraběte Thuna jako strojník ve mlýně, zde celá rodina i žila. Přesun do Čech roku 1938 se neshledal s úspěchem a Kristoforiovi se usadili v Maďarském Miskolci. Mezi léty 1941 a 1944 absolvoval Jan gymnázium a poté se stal studentem uměleckoprůmyslové školy.
Roku 1945 se Kristoforiovi připojili k repatriantům z Rumunska a Řecka a společně s nimi odcestovali do Čech. Zde se usadili v Přísečnici nedaleko Kadaně na malém statku. Rodina Kristoforiova nebyla jedinými cizinci, jež se v Přísečnici usadili. Jan se na české škole počal učit češtině a tehdy začal pracovat jako výtvarník pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. Jeho otec chtěl, aby po něm převzal statek v Přísečnici, a po ukončení školní docházky v roce 1948 jej přemlouval, aby pokračoval ve studiu, a to na střední zemědělské škole v Kadani. Jan se ovšem přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Na teoretickou výuku dojížděl do Kadaně; v Klášterci bydlel na internátě. Komunistický režim donutil Kristoforiovy opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova. Zde počal Janův otec pracovat v uhelné šachtě.
Sedm let ve vězení a umělecká tvorba Jan byl vyloučen ze školy i z internátu. Nepodařilo se mu získat žádné zaměstnání, a proto se odstěhoval do Semil. Pracoval zde v propagačním oddělení podniku Kolora a zároveň se zapojil do činnosti ilegální protikomunistické organizace ILPKORG1. V Semilech začal spolupracovat s ochotnickým divadlem. K Výročí Tomáše G. Masaryka, prvního čsl. prezidenta, připravil s několika příteli letáky s provokativními úvahami o komunismu, kterými oblepili celé město.HLAVÁČEK, Petr. Svědkové minulosti. Osobnosti Kadaňska 19. a 20. století. Kadaň: Město Kadaň…, 2008. Roku 1952 byl Kristofori odsouzen k desetiletému vězení (nakonec „jen“ sedm let). Během sedmiletého věznění a práce v komunistických lágrech (mimo jiné např. v Jáchymově) se Jan věnoval kreslení. Tyto kresby byly v roce 1993 vydány jako bibliofilský tisk pod názvem Z motáků (Praha: Bílý slon, s. Edice Sto: slavné tváře obdivuhodných).
Společně s manželkou se přestěhoval do Prahy, kde se umění začal věnovat velmi intenzivně (ilustroval noviny a časopisy). Roku 1966 připravoval výstavu „Moderní jazz v plastice“, jež se ve finále neuskutečnila. S pražským divadlem Ypsilon vycestoval do Londýna, Paříže, Kolína nad Rýnem aj. Nechyběl ani na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu, na níž se podílel tvorbou československé expozice.
Život v exilu Přesto, že se roku 1968 během okupace podílel na tvorbě tiskovin, zvolil si po předchozích zkušenostech exil. Na podzim téhož roku se s rodinou přesunul přes Berlín do Norska. Před odjezdem se ještě stihl rozloučit se svými rodiči, za nimiž přijel do Kadaně. „V Norsku začal pracovat na rozsáhlém cyklu „Lidská práva“ (1970 až 1975), který po galeriích putoval v celé svobodné Evropě. V Itálii za něj obdržel prestižní Cenu Marka Aurelia.“ V roce 1979 ilustroval knihu Vladimíra Škutiny Rusové opravdu přicházejí. Ve Švýcarsku se v roce 1986 po dlouhé době setkal se svými rodiči. (Zde bydlel v měšťanském domě.) Společně s Jiřím Kolářem, Otakarem Slavíkem a Janem Koblasou se stal nejvýznamnějším exilovým výtvarníkem.
Návrat do Prahy Po sametové revoluci, v listopadu 1989, se vrátil do Prahy a pomáhal studentům a svým přátelům, mezi něž patřil i Václav Havel. V roce 1997 otevřel na Žižkově ateliér Vox humana, důležité centrum svobodné kultury, kde pořádal setkání s významnými osobnostmi českého kulturního života, a stal se s pořadatelem výtvarného bienále s tímto názvem. Ilustroval více než 150 knih, například díla Karla Čapka, Ivana Diviše, Franze Kafky, Jaroslava Seiferta či Alexandra Solženicyna. Vystavoval v celé západní Evropě a USA, získal řadu výtvarných cen, stal se držitelem čestného doktorátu na univerzitách v Neapoli, Římě.Jan Kristofori. In: AbArt [online]. [1992–2024] [cit. 2025-11-02]. Přístup z: https://cs.isabart.org/person/5933 Malbami vyzdobil také Kostel svatého Václava v pražských Nuslích.
Často v Kadani navštěvoval svou sestru Etelu. Jan Kristofori zemřel po vážné nemoci 24. března 2004 v Praze ve věku nedožitých 73 let.
Ocenění 1967 – Cottbus, International Competition for Designing of Provincial Public Buildings, 2. cena 1967 – Leipzig, International Competition for Designing of Open Areas, 2.–3. cena 1967 – Liberec, Relaxation Center Team Work, 3. cena 1969 – Ljubljana, Exhibition Prix 1972 – Napoli, Italia 2000, 3. Prix and Coppa Banco di Italia 1973 – Torino, Targo in Narcisi 1974 – Napoli, Targo Speciale 1975 – Roma, Marc Aurelio 1976 – Milano, Autunno Lombardo 1977 – Václav Hollar–V. Hollar's 1. Prix Vincitore del Concorso – Italia 2000 1978 – Autunno Lombardo, Milán–Milano, 3. cena 1978 – II. Internationale Karikaturausstellung, Zug (Švýcarsko), 1. cena 1980 – Internazionale Socio Academico, doctor honoris causa, Academic of Italy with gold medal 1981 – Academia Internazionale, Cittą di Boretto, Oscar Mondiale 1982 – International Parliament USA, Gold Medal 1983 – Centro Studi e Ricerche Della Nazione, Italia, Statue of Victory 1985 – Oscar d'Italia 85 1992 – Masarykova demokratická akademie–Masarykova akademie Praha, diplom.Ceny. In: Jan Kristofori [online]. [cit. 2025-11-02]. Dostupné z: https://www.kristofori.com/ceny/
Odkazy
Reference
Literatura BÉNAMOU, Geneviève. Sensibilités contemporaines: 70 artistes d'origine tchèque et slovaque hors tchècoslovaquie 1970–1984. Aubervilliers: Geneviève Bénamou, 1985. 297 s. ISBN 2-9500702-1-3. HLAVÁČEK, Petr. Královské město Kadaň. Kadaň: Město Kadaň ve spolupráci s reklamní agenturou Adart, 2008. 122 s. ISBN 978-80-902665-9-9. HLAVÁČEK, Petr. Svědkové minulosti. Osobnosti Kadaňska 19. a 20. století. Kadaň: Město Kadaň ve spolupráci s reklamní agenturou Adart, 2008. 103 s. ISBN 978-80-904645-1-3. INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA a KOTRBOVÁ, Ladislava. Umění v IPB = Art in IPB. Překlad Steven Conway. 1. vyd. Praha: Investiční a Poštovní banka, 1998. 305 s. Jan Kristofori. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2000. 223 s. ISBN 80-7168-721-9. [Souběžný anglický text.] KESTNER, Karel a MIČKA, Ivo. O báječných lidech slovem a obrazem. Rakovník: Rabasova galerie, 2009. 143 s. ISBN 978-80-85868-96-8. KLIVAR, Miroslav. Jan Kristofori. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 155 s. ISBN 80-7187-055-2. KRISTOFORI, Jan. Jan Kristofori. Katalog sest. František Talián. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1993. 83 s. ISBN 80-7168-056-7. MALÁ, Alena a PAVLIŇÁK, Petr. Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2010. 306 s. Prameny a dokumenty. ISBN 978-80-86171-40-1. MALÁ, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950–2001. VI., Kon–Ky. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2001. 512 s. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-06-X. MEJSTŘÍK, Jiří. Češi ve světě 1918–2000: lexikon krajanů, kteří se ve světě neztratili: 2000 jmen – 2000 osudů. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2000. 255 s. ISBN 80-242-0311-1. TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. II. díl, K–P. Praha: Paseka, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. VALEŠ, Vladimír. Kadaňsko výtvarné: 1900–2000. 1. vyd. Chomutov: Středisko knihovnických a kulturních služeb, 2002. 160 s. ISBN 80-254-0442-0. VENCL, Slavomil. České exlibris: historie a současnost. Praha: Sdružení českých umělců grafiků Hollar, 2000. 168 s. S. 32–130. ISBN 80-902405-3-4. VENCL, Slavomil. Moderní exlibris v českých zemích. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2018. 295 s. ISBN 978-80-7415-166-8. ZACH, Aleš. Kniha a český exil 1949–1990: bibliografický slovník nakladatelství, vydavatelství a edic. 1. vyd. Praha: Torst, 1995. 207 s. ISBN 80-85639-62-9.
Příspěvky v periodikách, chronologicky (výběr) Verbildlichte musik. Wir und Sie im Herzen Europas: Tschechoslowakische Monatschrift. 1965, s. 18–19. KRISTOFORI, Jan a SEYDLER, Jiří. Ze suterénu do paláce: Rozhovor. Reportér. 1991, roč. 6, č. 16, s. 20–21. ISSN 0486-4433. KRISTOFORI, Jan a TVRZNÍK, Jiří. Demagog zdůvodní všechno!: Současné výtvarné umění. Rozhovor. Mladá fronta Dnes. 1991, roč. 2, s. 4. ISSN 1210-1168. KRISTOFORI, Jan a VONDERKA, František. Nemám rád černé brýle. Signál. 1992, roč. 28, č. 1, s. 10–11. ISSN 0037-492X. KISHON, Ephraim, KRISTOFORI, Jan a GRIMMOVÁ, Michaela. Rozhovor v hotelové hale. [Část 1]. Práce. 1993, roč. 49, č. 90, s. 1, 2. ISSN 0231-6374. KISHON, Ephraim; KRISTOFORI, Jan a GRIMMOVÁ, Michaela. Rozhovor v hotelové hale. [Část 2]. Práce. 1993, roč. 49, č. 92, s. 7. ISSN 0231-6374. Jan Kristofori. Labyrint revue. 1993, roč. 3, č. 3, s. 17–19. ISSN 1210-6887. KRISTOFORI, Jan a SEYDLER, Jiří. Hledá se osvícený mecenáš. Lidové noviny. 1994, roč. 7, č. 66. Nedělní Lidové noviny [příloha], č. 11, s. V. ISSN 0862-5921. SOUSEDÍK, Tomáš. Jan Kristofori. Hudební rozhledy. 1995, roč. 48, č. 2, s. 4–5. ISSN 0018-6996. POŠTULKA, Vladimír a KRISTOFORI, Jan. Antiideologický člověk. Xantypa. 1996, roč. 2, č. 8, s. 16–17. ISSN 1211-7587. SOUKUP, Jiří. Osamělý rebel. Hudební nástroje. 1996, roč. 33, č. 1, s. 37–39. ISSN 0323-1283. SOUKUP, Jiří. Osamělý rebel Jan Kristofori. Hudební nástroje. 1996, roč. 33, č. 2, s. 105–106. ISSN 0323-1283. KRISTOFORI, Jan a DVOŘÁK, Petr. Umělec Jan Kristofori a Haydnovy slavnosti. Plzeňský kulturní přehled Kultura. 1997, s. , 2. ISSN 2464-7497. DOLEŽAL, Miloš. A sakra – další sakrální atrapa: tentokrát: Beránci v azuru aneb Příště zase jinak. Kritická příloha Revolver Revue. 2000, roč. 18, s. 55–57. ISSN 1211-118X.
Externí odkazy životopis na autorových stránkách
http://www.kristofori.com/
Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští malíři 21. století Kategorie:Čeští grafici Kategorie:Čeští galeristé Kategorie:Narození v roce 1931 Kategorie:Narození 17. července Kategorie:Narození v Mukačevu Kategorie:Úmrtí v roce 2004 Kategorie:Úmrtí 24. března Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži