Ngami () je sezónní mělké bezodtoké jezero v severozápadní Botswaně, na jižním okraji říčního systému Okavanga a severně od pouště Kalahari. Leží v nadmořské výšce okolo 932 metrů a nemá žádný trvalý odtok do moře – voda se zde ztrácí hlavně výparem a vsakem. Jezero je známo výrazným kolísáním rozlohy; v suchých letech může jít jen o bahnitá jezírka, při povodních zaplavuje rozsáhlou pánev o ploše až stovek km².
Geografie a geologický původ Ngami leží v mělké depresi Kalaharské pánve na západním okraji Okavangské příkopové zóny. Podle geologických studií vznikly pánve Ngami a Mababe jako strukturované žlaby při jihozápadním šíření Východoafrického riftu podél zlomových linií Kunyere a Thamalakane; podél okrajů jsou patrné paleobřežní valy ve výškách přibližně 920–945 m n. m. s dominantním niveletem kolem 936 m. Tato pánev byla v pleistocénu opakovaně zaplavována vnitrozemskými jezery napájenými převáděním toků Okavanga, většina recentních a posledních záznamů však svědčí o uzavřených alkalických jezerech bez odtoku.
Depresi vymezují na jihovýchodě nízký okraj podél pokračování Kunyereho zlomu a na západě asi 25 km dlouhý písečný hřbet z oblastí Dautsa Flats. Na severu oddělují jezero od příčných ramen staré pobřežní hráze a menší písečné valy, které dělí pánev od systému Thaoge. Samotná vodní plocha je nestálá; během suchých období se smrští na řadu mělkých lagun u severovýchodního okraje a může úplně vyschnout, zatímco při povodních dosahuje až 250–287 km² a protáhne se na délku zhruba 60 km.
Vodní režim Jezero Ngami je napájeno především přepady z delty Okavanga. Dvě hlavní přítokové větve – Kunyere a Nhabe (též Lake River) – se stékají u osady Toteng a napájejí severovýchodní okraj jezera. Kunyere je spolehlivější zdroj; Nhabe je napojen na Thamalakane, z něhož však v posledních desetiletích do jezera proudí jen málo vody. Historicky přiváděl vodu také západní distributář Thaoge, avšak v 19. století se jeho koryto zacpalo papyrovými porosty, takže tato cesta v průběhu let 1870–1898 zanikla.
Vody do jezera dorazí s několikaměsíčním zpožděním po deštích v horním povodí. Kvůli velmi nízkému spádu na více než 1800 km dlouhém toku od Angolských vysočin k deltě trvá 5–6 měsíců, než srážky na Angolské plošině dorazí do delty; jezero a s ním spojená pánev Mababe se proto plní až během suché zimní sezóny (červenec–srpen). Jezero dosahuje sezónního maxima v srpnu a od října do května se hladina postupně snižuje; v suchých letech může být vodní plocha jen krátkodobá.
Hydrologické studie identifikují tři typy povodňového režimu: „mokré“, „sezónní“ a „suché“ období. Analýza dlouhodobých průtoků Okavanga u Mohemba (1932–2016) a výtoku Lake River do jezera (1974–2016) ukázala, že nejdelší mokrá fáze trvala v letech 1959–1972, zatímco nejdelší suchá fáze probíhala v letech 1980–2003. Vysoké stavy v roce 2012 umožnily bathymetrické měření: průměrná hloubka tehdy činila 3,5 m a objem vody byl odhadnut na 974 milionů m³ při ploše 277,7 km². V pozdějších letech však jezero opět vyschlo; digitální monitorovací služby DE Africa zaznamenaly extrémně nízkou hladinu v roce 2019, po níž do konce roku jezero úplně zmizelo a zůstalo suché až do konce roku 2021, přičemž v roce 2021 se vodní plocha jen částečně obnovila.
Fauna, flóra a význam I přes proměnlivou vodní hladinu jde o významné mokřadní území. V době zaplavení zde hnízdí tisíce vodních ptáků včetně plameňáků, pelikanů a kachen; v roce 1978 byly na jezeře zaznamenány statisíce kachny červenohlavé (Anas erythrorhyncha) a jiné druhy. Jezero bylo také významným místem pro rozmnožování pelikánů velkých (Pelecanus onocrotalus) a poskytovalo útočiště mnoha ohroženým druhům bahňáků. Vody z Okavanga přinášejí ryby (zejména barbel), jež mohou přežívat i v bahnitém substrátu během sucha.
Když jezero zadržuje vodu, hraje důležitou roli v ekonomice severozápadní Botswany. Podporuje rybolov (fiskální průmysl tvoří asi 85 % mužů a 15 % žen), turistiku zaměřenou na pozorování ptactva, napájení dobytka a drobné zemědělství. V období sucha se hospodářská činnost a zásobování vodou značně omezují, což postihuje místní komunity.
Historie Evropským cestovatelům bylo jezero poprvé zdokumentováno v roce 1849 expedicí, jíž se účastnil David Livingstone; tehdy byla vodní hladina vysoká a Livingstone odhadl obvod jezera na více než 170 mil (275 km). Do poloviny 20. století se však jezero změnilo v „moře trávy“ a během silného sucha v letech 1965–1966 úplně vyschlo. Historické prameny dokládají, že jezero bývalo zaplavené i v 19. století, avšak nízké hladiny a úplná vyschnutí se vyskytovala opakovaně. V letech 1980–2003 probíhala dlouhá suchá fáze a od konce 20. století se jezero často zmenšuje nebo zcela mizí v důsledku klesajících průtoků a vyššího odběru vody v deltě.
Palaeolimnologie Sedimentární a geomorfologické studie ukazují, že během středního pleistocénu mohlo být jezero součástí rozsáhlého jezera „Palaeo-Lake Thamalakane“ s vodní hladinou kolem 936 m. V posledních 65 000 letech však fungoval systém Ngami–Mababe jako série menších uzavřených alkalických jezer s proměnlivou hladinou, která odrážela klimatické oscilace a tektonické procesy v příkopové zóně Okavanga.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Jezera v Botswaně Kategorie:Povodí Okavanga Kategorie:Bezodtoká jezera