Bublinatka (Utricularia) je nejhojněji zastoupený rod masožravých rostlin. Zahrnuje nejméně 220 druhů a je rozšířen ve všech klimatických pásmech od Antarktidy po tropy s výjimkou nejsušších oblastí a mnoha ostrovů. Přes 80 druhů je endemických. Většina druhů roste v tropech a subtropech Jižní Ameriky, výrazně méně v mírném pásu. V Evropě roste sedm či osm druhů, z nichž všechny patří mezi vodní rostliny. Jméno tohoto velmi přizpůsobivého rodu je odvozeno od malých patiček (o průměru 0,2–12 mm), které vyrůstají podél stonků a listů. Zastoupení rodu ve volné přírodě, zejména v bažinatých oblastech klesá kvůli znečištění prostředí a kvůli ztrátě původního prostředí.SOCHA, Vladimír. Podivíni zeleného světa: Pět bizarních zástupců rostlinné říše. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 26.04.2021 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/podivini-zeleneho-sveta-pet-bizarnich-zastupcu-rostlinne-riseUtricularia - Bublinatka. In: Herbář Wendys [online]. , [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://botanika.wendys.cz/index.php/component/tags/tag/utricularia V České republice roste ve volné přírodě sedm druhů, přičemž všechny jsou vodními rostlinami. náhled|Utricularia minor, bublinatka menší náhled|Stonek s lapacími měchýřky náhled|Lapací měchýřek náhled|Lapací měchýřek bublinatek náhled|Přezimovací pupeny (turiony) bublinatky obecné (Utricularia vulgaris) náhled|Utricularia minor, bublinatka menší; Godičevo, Slovinsko
Tropické a subtropické bublinatky vegetují celoročně, zatímco v mírném podnebném pásu přes zimu tzv. zatahují do přezimovacího pupenu. Období sucha přečkávají některé druhy pomocí semen, jiné druhy tvoří hlízy. Bublinatky chytají drobné zemní a vodní živočichy do specializovaných pastí, které kořist nasají a uvězní.[PÁSEK, Kamil]. Bublinatka (Utricularia). In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. ©2024, [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/rody/bublinatka.php
Bublinatky lze poměrně snadno pěstovat a množit. Pěstitelé si tento rod oblíbili především kvůli krásným květům, které připomínají květy hledíků a orchidejí. Hodí se k osazování pokojových vitrín i jako doplněk k ostatním masožravým rostlinám.
Taxonomie Vědecké synonymum: Tetralobus A. DC.
Bublinatka někdy vedená pod jménem Utricularia exoleta je ve skutečnosti bublinatka opomíjená (Utricularia gibba), nejrozšířenější druh rodu Utricularia, který se rozpadá na dva poddruhy: Utricularia gibba var. gibba má květy velikosti 8–20 mm a ostruhu kratší nebo nepatrně delší než dolní pysk; Utricularia gibba var. exoleta (bublinatka opomíjená) má květy velikosti 4–8 mm a ostruhu zřetelně delší (až o 1/3) než dolní pysk koruny. Oba poddruhy rostou a kvetou při dobrém oslunění v mělké vodě nebo ve spleti plovoucích vodních rostlin nebo jako bahenní rostliny. V našich vodách v přírodě obvykle nepřezimují, vyskytují se však v termálních vodách na Slovensku (Bojnice) a v Maďarsku (Hévíz).Bublinatka opomíjená. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id62926/
Národní jméno Národní jméno v češtině mají bublinatky: bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca) – vodní druh; roste v ČRFRANK, David. Utricularia ochroleuca R. Hartman – bublinatka bledožlutá. In: Botany.cz [online]. 1. 6. 2009 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-vulgaris/ bublinatka Campbellova (U. campbelliana) – pozemní druhSTUDNIČKA, Miloslav. Utricularia – sbírkové rarity. Živa. 1992, č. 1, s. 20. ISSN 0044-4812. bublinatka dlouholistá (U. longifolia) – pozemní druh, příp. epifytSTUDNIČKA, Miloslav. Cristo Redentor z pohledu botanického. Živa. 2016, č. 1, s. 26. ISSN 0044-4812.STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia III. – orchidoidní druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-3.php bublinatka horská (U. alpina) – epifytický druh, příležitostně pozemníUHER, Jiří. Utricularia alpina Jacq. – bublinatka horská. In: Botany.cz [online]. 12. 9. 2023 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-alpina/ bublinatka jižní (U. australis) – vodní druh; roste v ČRKrása, Petr. Utricularia australis R. Br. – bublinatka jižní / bublinatka nebadaná. In: Botany.cz [online]. 18. 7. 2007 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-australis/ bublinatka ledvinolistá (U. nephrophylla) – pozemní druh bublinatka lotosolistá (U. nelumbifolia) – epifytický druhUHER, Jiří. Utricularia nelumbifolia Gardner – bublinatka lotosolistá. In: Botany.cz [online]. 13. 9. 2023 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-nelumbifolia/ bublinatka menší (U. minor) – vodní druh; roste v ČRMRÁZEK, Tomáš. Utricularia minor L. – bublinatka menší / bublinatka menšia. In: Botany.cz [online]. 18. 7. 2011 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-minor/ bublinatka obecná (U. vulgaris) – vodní druh; roste v ČRFRANK, David. Utricularia vulgaris L. – bublinatka obecná / bublinatka obyčajná. In: Botany.cz [online]. 20. 7. 2009 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-vulgaris/ Bublinatka opomíjená (U. gibba) – vodní druhKESL, Michael. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 24. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id62858/ bublinatka penízková (U. pubescens) – pozemní druhHOSKOVEC, Ladislav. Utricularia pubescens Sm. – bublinatka. In: Botany.cz [online]. 19. 3. 2017 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-pubescens/ bublinatka prostřední (U. intermedia) – vodní druh; roste v ČRDÍTĚ, Daniel. Utricularia intermedia Hayne – bublinatka prostřední / bublinatka prostredná. In: Botany.cz [online]. 23. 8. 2010 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-intermedia/ bublinatka Sandersonova (U. sandersonii) – pozemní druhUHER, Jiří. Utricularia sandersonii Oliv. – bublinatka Sandersonova. In: Botany.cz [online]. 14. 9. 2023 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-sandersonii/ bublinatka tmavá (U. stygia) – vodní druh; roste v ČRDÍTĚ, Daniel. Utricularia stygia G. Thor – bublinatka tmavá. In: Botany.cz [online]. 9. 4. 2021 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-stygia/ bublinatka vícekvětá (též b. Bremova) (U. bremii) – vodní druh; roste v ČR.GRULICH, Vít. UTRICULARIA BREMII Heer – bublinatka vícekvětá / bublinatka Bremova. In: Botany.cz [online]. 23. 7. 2011 [cit. 19. 12. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-bremii/
Základní rozlišování bublinatek Bublinatky lze dělit na: vodní – rostliny až 1,5 m dlouhé a rozvětvené; pozemní (terestrické) – rostliny rostou v bohatých svěže zelených trsech, porosty tvoří drobné úzkolisté prýty; skalní (epilitické);ADAMEC, Lubomír. Naše druhy masožravých rostlin bublinatek. Živa. 2008, č. 4 s. 156. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/nase-druhy-masozravych-rostlin-bublinatek.pdf přisedavé (epifytické) – rostliny s robustnějšími listy a většinou orchidejovitými velkými květy; hlíznaté – rostliny, které vytvářejí podzemní hlízy, aby přečkaly období sucha.
Popis Bublinatky jsou vodní, bažinaté či terestrické (pozemní) vytrvalé nebo jednoleté rostliny, mimo území České republiky i epifytické rostliny. Jsou přizpůsobeny kolísání vodní hladiny a mají rády vysokou vzdušnou vlhkost. Období sucha přečkávají některé druhy jen pomocí semen, jiné druhy tvoří hlízy.
Vegetativní části bublinatek jsou dalekosáhle morfologicky přeměněné.STUDNIČKA, [Miloslav]. Utricularia. In: MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M. Praha: ÚZPI, 1994, s. 552–553. ISBN 80-85120-62-3.
Stonek a kořeny Prýty vodních druhů plují při povrchu vodní hladiny. Jsou bez kořenů nebo vytvářejí jen rhizoidy. K uchycení v půdním prostředí mají některé druhy speciální nezelené prýty s lapacími měchýřky, které pronikají do bahnitého substrátu. Prýty jsou většinou větvené. Na koncích větví se u druhů mírného pásu na zimu vytvářejí kulovité, 1–20 mm dlouhé zimní pupeny (turiony), které se oddělují od hynoucího prýtu a přezimují u dna.
Při nedostatku kyslíku a oxidu uhličitého v přehřáté vodě se vytvářejí tzv. dýchací prýty. Jsou to tenké, 2–20 cm dlouhé, k hladině stočené útvary s 5–16 podlouhle vejčitými, 1–2,5 mm dlouhými šupinovitými listy. Vynořují se nad vodu.SLAVÍK, Bohumil, ed. Květena České republiky. 6. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. náhled|Utricularia alpina, bublinatka horská náhled|Utricularia alpina, bublinatka horská náhled|Barevně atraktivní květ Utricularia calycifida náhled|Utricularia bremii, bublinatka vícekvětá náhled|Utricularia bifida v mokřadu Imō, Japonsko náhled|Utricularia gibba
Listy Listy jsou střídavé, řapíkaté i přisedlé, členité až celokrajné (druhy rostoucí v ČR mají listy členité pouze v čárkovité až nitkovité úkrojky), někdy štítnaté, opatřené více či méně přisedlými, vakovitými lapacími měchýřky.
Lapací měchýřky
Každá past tvaru měchýřku je velká 0,5–4,0 mm v průměru. Vznikla přeměnou listů. V lapacím měchýřku je podtlak a každý z měchýřků má víčko opatřené titěrnými chloupky. Víčko bývá obvykle zavřené, ale když se nějaký drobný živočich (prvok, roztoč, korýš, drobný hmyz nebo jeho larva) dotkne chloupků, víčko se prudce otevře a podtlakem se nasaje voda i s živočichem do měchýřku. Víčko se přiklopí, takže oběť nemůže uniknout. Celý proces trvá pouhý zlomek sekundy. Botanik Větvička v rozhlasovém pořadu použil příměr, že otevření a uzavření víčka je rychlejší než uzávěrka fotoaparátu (rychlost uzávěru pasti bublinatky je 1/160 s, běžná spoušť fotoaparátu 1/150 s). Průměrný exemplář může mít až 7000 lapacích měchýřků.VANĚK, Vlastimil a STODOLA, Jiří. Vodní a vlhkomilné rostliny. 1. vyd. Praha: SZN, 1987. 305 s.
Někteří autoři uvádějí, že se měchýřky vyvinuly v obydlí mikroorganismů, které v nich žijí a pomáhají trávit kořist. S postupujícími výzkumy se zjistilo, že normálně je uvnitř měchýřků bezkyslíkaté prostředí (anoxie), které může být po nasátí okolní vody s kyslíkem na desítky minut přerušeno. Snášejí ho i fakultativně anaerobní organismy, které v měchýřcích žijí symbioticky jako komenzálové – bakterie, řasy, nálevníci, vířníci.
Jiní autoři uvádějí, že si bublinatka vytváří vlastní trávicí žlázky na vnitřních stranách lapacích měchýřků a těmi tráví kořist (čtyřramenné trávicí žlázySTUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-1.php).
Pasti bublinatek, přestože jsou mezi pastmi masožravých rostlin nejmenší, jsou považovány za funkčně nejdokonalejší typ.
Květy Květy jsou souměrné, tzv. šklebivé. Jsou primárně pětičetné, nápadné, většinou ve volných, hroznovitých květenstvích, která vyrůstají nad hladinu vody či substrátu. Mohou být i jednotlivé, různé velikosti a barvy. Stopka květenství mívá většinou několik šupinovitých listenů. Květní stopky vyrůstají v úžlabí listenu se dvěma listenci nebo bez nich.
Kalich je vytrvávající, dvoupyský (podrod Utricularia) nebo čtyřpyský (podrod Polypompholix se třemi druhy v Austrálii), téměř až k bázi členěný. Horní pysk je srostlý ze dvou lístků, dolní ze tří lístků.
Koruna je dvoupyská, ostruhatá. Horní pysk je srostlý ze dvou lístků, je vzpřímený, většinou celistvý nebo měkce na špičce vykrojený. Dolní pysk je srostlý ze tří lístků, je zřetelně větší než horní. Bývá dvou- až třílaločnatý nebo celistvý, většinou se zřetelně vyklenutým, někdy dvoudílným patrem uzavírajícím ústí koruny.