náhled Květnatá louka je termín označující v zahradnictví druhově pestrý trávník, méně intenzivně udržovaný než běžné trávníky. Ve stejném významu je používáno označení květinový trávník. Květnatá louka může napodobovat přirozená společenství bylin. Dodává zahradě snadno eleganci, kouzlo venkova nebo přirozenost přírody. Úprava označovaná jako květnatá louka zahrnuje širokou paletu kombinací druhů především s ohledem na podmínky stanoviště a účel. Odlišné složení tak vyžaduje obvykle odlišné ošetřování a tak i důkladnější znalost problematiky pícninářství, pedologie a fytocenologie.
V jiných případech nenapodobuje přirozená společenství bylin a účelem je vytvořit prostor s porostem kvetoucích rostlin, jehož je louka pouze estetickým vzorem. Jde o stylizaci louky. V takových případech jde zejména o směs s okrasnými rostlinami a zahradními varietami.
Bohatě kvetoucí louku nelze rychle založit z běžného trávníku pouhým omezením počtu pokosů, je třeba delší doby. Neúspěšná může být i snaha dosít trávník směsí semen pro květnaté louky. Obvykle je doporučováno založit trávník zcela znovu. Lze očekávat, že zcela výjimečnou funkci mohou mít květnaté trávníky ve veřejné zeleni.
„Květnatá louka“ je dle ČSN 839 001 původní přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travnatý porost s výrazným podílem dvouděložných bylin. Nepřesná terminologie v praxi způsobuje nedorozumění mezi zákazníkem a zahradním architektem.
Zcela adekvátní alternativou trávníku planě kvetoucích druhů lze dosázet do trávníku otužilé zahradní trvalky vhodné z hlediska růstu a souladu termínu kvetení a plánovaného pokosu, takové, které jsou přirozeně schopné se samy šířit. Takto upravené plochy, květinové záhony, lze snadno vytvořit.
náhled|Méně často kosená louka, veřejná zeleň náhled|Trávník veřejné zeleně po vynechání prvního pokosu
náhled|Kosení květnaté louky postupně, v pásech.
Historie Květnatá louka není novým vynálezem ani ekologickým experimentem. Ačkoliv byly vždy šlechtické rody a duchovní, kteří si mohli dovolit lány dokonale střižených trávníků a pásy květin k obzoru, tak pečlivě udržované zahrady se záhony a živými ploty obvykle přecházely v méně udržované trávníky a volně rostoucí keře s kvetoucími loukami. Takové úpravy jsou popisovány už od dob baroka. Intenzivně udržované plochy byly vždy logicky v okolí sídel a frekventovaných cest. V období zakládání anglických parků byly louky kosené na seno zcela přirozenou součástí kompozice.
Ve 20. století se louky mění vlivem používání hnojiv, kdy bylo cílem získat množství zelené hmoty. Louky ovládly rychle rostoucí traviny.
V období 20. století rovněž dochází ke zmenšováním zahrad, které jsou ovšem často intenzivně udržovány. Trávníky ale zůstávají loukami s již od jara kvetoucími bylinami. Na konci 20. století soupeří protisměrné tendence. Móda vlastnit dokonale udržovaný trávník a převládající snaha zachovat poetické květinové trávníky pro včely a snadnou údržbu. V severní Evropě posiluje tendence šířit květinové trávníky, přirozeně vypadající kompozice. Na podobné úsilí Jense Jensena v USA navazuje v Evropě a Severní Americe Piet Oudolf. Přesto místo šíření kvetoucích trávníků plných kvetoucího „plevele“ podlehla v ČR módě chemicky a strojně udržovaných trávníků už na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Vlivem zvýšeného používání minerálních hnojiv, pesticidů v zemědělství a zalesňování převážně smrkovými monokulturami v lesnictví došlo k úbytku druhové rozmanitosti porostů. Rovněž je kritizováno u mnoha objektů nadměrné sečení rotačními sekačkami, jež rovněž vede k úbytku květnatých druhů, jež nestačí vysemenit. V některých lokalitách je pravidelná údržba pokosem vyžadována. Úbytek kvetoucích luk je důvodem stoupající obliby kvetoucích lučních společenstev a oceňování i méně nápadných přirozených kombinací v zahradní architektuře.
V první dekádě 21. století je zřejmé pronikání módní vlny kvetoucích trávníků do ČR, móda je bez hlubších znalostí problematiky podporována médii, ale potýká se i s nezájmem konzervativních obyvatel. Odborné literatury na dané téma je nedostatek a i existující spisky v češtině mnohdy zápasí nejen s kvalitou, ale místy i povrchními znalostmi tematiky. Podobně jako v ČR i v anglicky mluvících zemích se v médiích objevují lákavé a romantické fotografie rozkvetlé louky se zavádějícími nebo nedostatečnými informacemi.
V zemích za hranicemi ČR se zabývá šlechtěním a výzkumem osiv květnatých luk například Sheffieldská univerzita. Preferuje ovšem zahradní a nepůvodní esteticky výrazné druhy před původními druhy, jak je tomu v ČR. Často jsou používány směsi divokých květin amerických prérií. Letničkové, ale i trvalkové směsi firmy Pictorial Meadows byly použity i v úpravě zeleně na olympijských hrách v olympijském parku a oceňovány návštěvníky. Technologie zakládání a úprav květnatých luk je zatím stále vyvíjeno a vylepšováno i co se týče skladby osiv, ale podobě je tomu i u klasických trávníků.
Ačkoliv v druhé dekádě 21. století převládá móda nízko kosených dokonalých rovných trávníků, oba směry, tedy jak pravidelně kosené, tak květnaté trávníky jsou v ČR jako rovnocenné estetické alternativy.
Popis Louka je termín označující společenství různých druhů trav, jetelovin a bylin. Louka je buď vytvořena uměle, nebo vzniká přirozeně. Příkladem přirozených luk jsou stepi, alpské louky nebo zaplavované louky na vlhčích pozemcích, nejčastěji v blízkosti vodních toků. V zemědělské praxi je termín „louka“ chápán jednoznačně jako udržovaná produkční plocha.
V zahradnické praxi se lze setkat se čtyřmi (nebo třemi) základními přístupy k pěstování které vytváří pomocí různých technologií různá prostředí.
Květnatá louka jako směs původních nebo nešlechtěných bylin Květnatá louka je v zahradní architektuře označení pro druhově pestrý porost používaný jako prvek kompozice. Nicméně v botanice, v fytocenologii a geobotanice je někdy termín květnaté louky používán jako označení pro rostlinná společenství (květnaté louky v Bílých Karpatech). Ačkoliv si tedy laik představí pod pojmem bohatě kvetoucí porosty, může být květnatou loukou druhově pestrý porost který je ovšem vhodným doplňkem kompozice zahrady nebo má (podle přání majitele) jinou úlohu v zahradě. Označení druhově pestrý porost pak může vyjadřovat jakékoliv společenstvo, které je druhově bohaté, včetně lesních porostů.
Vzorem porostů, které lze v podmínkách ČR označit jako květnatou louku, mohou být dle katalogu biotopů: Mezofilní ovsíkové louky Horské trojštětové louky Poháňkové pastviny Aluviální psárkové louky Vlhké pcháčové louky Vlhká tužebníková lada Střídavě vlhké bezkolencové louky Podhorské a horské smilkové trávníky Skalní trávníky s kostřavou sivou Úzkolisté suché trávníky Širokolisté suché trávníky Acidofilní suché trávníky Suché bylinné lemy Mezofilní bylinné lemy Acidofilní trávníky mělkých půd Intenzivně obhospodařované louky Nicméně inspirací nebo vzorem květnaté louky mohou být i stepi nebo prérie.
Květnaté louky tak mohou vytvářet po úpravě přírodě podobné plochy, jejichž trvanlivost však bude záviset na podmínkách stanoviště a údržbě. Může být v daném prostředí přirozeně málo nebo velmi náročná na údržbu. Tato vlastnost se odvíjí od více faktorů.
V zahradní kompozici je termín květnatá louka vágním vyjádření a pro předcházení nedorozumění mezi zadavatelem a zhotovitelem je vhodné ozřejmit složení a poměr složek směsi. Cíle, kterých chce krajinářský architekt v kompozici použitím konkrétní úpravy dosáhnout nemusí být bez těchto údajů zřejmé. Velice cenné druhově pestré společenstvo, totiž jinými lidmi vnímán jako zaplevelená neudržovaná plocha, která do krajiny nebo veřejné zeleně nepatří. Široká paleta možností a požadavků zahradní architektury znesnadňuje přesné systematické zařazení kombinací složek (druhy semen, procentuální obsah v osivu) květnaté louky.
Proměnlivost druhů ve skladbě bylin Půda pozemku musí být chudá na živiny, na úrodných půdách často dochází k problémům s konkurencí plevelů ale i vzájemnou konkurencí vysetých druhů. Současně je třeba pochopit, že většina přirozených travních porostů se vyznačuje velkou proměnlivostí druhového složení. Skladba porostu se mění s ohledem na vlivy na stanovišti, včetně vlivu údržby. Stabilitou se vyznačují stanoviště s menší druhovou skladbou a nižší vzájemnou konkurencí druhů. Změny druhové skladby mohou být sezónní, každoroční, cyklické i trvalé. Požadavky na vysoký počet rostlinných druhů na stanovišti, zachování zvolených druhů, tzn. sladěnou, déletrvající a střídavou barevnost porostu, nebo jiné využití vyžadují tak odbornou údržbu.
Důvody neúspěchu Pěstování květnatých luk tohoto druhu je tak náročné, že není některými odborníky ani na běžných půdách doporučováno a to ani ve směsi se zahradními bylinami, tak jak jsou některé směsi semen připravovány, Podle zkušeností tyto směsi nemusí být vůbec efektivním způsobem založení květnaté louky, jsou považovány za plýtvání penězi. Vytrvalé byliny podle těchto připomínek mnohem pomaleji rostou než pěstované směsi letniček. Může dokonce trvat více než jednu zimu trvat než vyklíčí ze semen, a pak několik let trvá než vyrostou.
K založení květnatých luk jsou ale používány i směsi i výrazných jednoletých plevelů citlivých na herbicidy. Takové směsi obvykle obsahují druhy jako vlčí mák, chrpa polní nebo zlateň osenní a jejich pěstování je obvykle úspěšné a kvetení už první rokem bezproblémové.
Květnatá louka jako směs zahradních rostlin Je nejjednodušší na založení, je založena výsevem barevných letniček nebo trvalek.
Během prvního roku po výsevu, s ohledem na nutné častější pokosy nesplní květnatá louka s trvalkovými druhy očekávání, nijak výrazně nepokvete. Vytrvalé rostliny potřebují jistou dobu než se na stanovišti rozrostou. Nicméně některé směsi prodávané Pictorial meadows, jež se vysévají na jaře (březen, duben, květen) jsou vytvořeny tak, aby kvetly do 8 týdnů od vysetí. Na rozdíl od trvalkových lučních směsí jsou připraveny jako směs s letničkovými druhy. Jeden druh v mixu tak začne odkvétat a je nahrazen jiným, aby pokračovalo kvetení do pozdního podzimu. Uvedená směs podle výrobce je navíc vhodná do všech typů půd.
Některé směsi zahradních květin jsou obvykle složeny z rychle rostoucích letniček nebo přezimujících letniček (ozimy). Kvetou celou sezónu, ale nemají na stanovišti přetrvávat, uhynou přes zimu. Na podzim nebo v zimě má být pozemek zkultivován. Lze o nich hovořit jako o zvláštním typu květinových záhonů.
V některých případech firmy prodávající osivo kombinují semena letniček a trvalek s trávami. Takové směsi jsou po pokosu ochuzeny o letničkové druhy, nebo je třeba pokos provádět až po vysemenění letniček. Traviny v těchto směsích proto musí být slabě rostoucí.
Nízko kosené květnaté trávníky Nízko kosené květnaté trávníky jsou vlastně moderní obdobou spásaných luk a jsou svým vzhledem blízké k zapleveleným trávníkům. Obvyklými bylinami jsou štírovník, sedmikráska chudobka, pampeliška lékařská, zběhovec plazivý, černohlávek obecný, pryskyřník, jitrocel, vikve, čičorečka pestrá, jetel. Významnou výhodou je použití takového porostu stejně jako koseného trávníku, nebo snadné dočasné otestování možnosti použít takový porost snížením četnosti a zvýšením výšky pokosu. Půda pozemku musí být chudá na živiny aby nedošlo k vytlačení výrazně kvetoucích druhů travinami nebo zaplevelení nitrofilními druhy plevele. Tento druh květnaté louky rovněž není vhodné mulčovat, nebo kosit bez sběru. náhled|Motýlí louka určená na podporu hmyzu ve Vane Farm v Loch Leven, Skotsko.
Motýlí louka