náhled|Tau - podpis sv. Františka z Assisi náhled|Oficiální nášivka terciářů sv. Františka v České republice
Dějiny Sekulárního františkánského řádu (III. řádu sv. Františka) v českých zemích
Úvod Autorem Dějin Sekulárního františkánského řádu v ČR je MVDr. František Reichel. Na Wikipedi je zde uveden pouze stručný výtah z celého spisu. III. řád sv. Františka byl ve 2. polovině 19. století v Čechách a na Moravě ve velkém rozvoji. Do nového století tak vešel s velkou členskou základnou – více než 30.000 členy, ale také s novými impulsy činnosti. Jejich každoročním vyvrcholením byly sjezdy na Velehradě s následnou poutí na Sv. Hostýn a samozřejmě řada dalších aktivit. V průběhu 20. století vlivem mnoha politických změn řád prošel složitým a náročným vývojem, tak jako celá katolická církev. Na přelomu 20. a 21. století je zde již obnovený kanonicky ustavený Sekulární františkánský řád s členskou základnou přes 1000 bratří a sester. Je to jistě zlomek toho, co bylo o 100 let dříve, ale v rámci současného stavu SFŘ představuje v České republice jednu z největších katolických organizací.
Název řádu Současný Sekulární františkánský řád (SFŘ) Ordo franciscanus saecularis (OFS) nese toto pojmenování od roku 1978 tak, jak to potvrdil v nové Řeholi papež Pavel VI. Až do roku 1978 byl však oficiální název III. řád sv. Františka. Další názvy v průběhu dějin: „Fratres de poenitentia“ – bratří kající, „zdrženliví“, „Fratres et sorores de poenitentia conjugatorum“ = Bratři a sestry kající, žijící v manželství.
založení III. Řádu Výsledek Františkova přemýšlení shrnují jeho myšlenky v Listu všem věrným křesťanům. Na přípravě řehole pracoval ochránce sv. Františka a řádu kardinál Hugolin, biskup z Ostie a pozdější papež Řehoř IX. Oficiální vyhlášení III. řádu uskutečnil papež Honorius III. bulou Memoriale propositi dne 20. května 1221. Prvním terciářem byl Františkův známý z mladých let, kupec Luchesius. Jeho rodina se stala kolébkou III. řádu. Třetí řád se brzy rozšířil po celé Evropě a počet jeho členů vzrůstal. K řeholi z roku 1221 přibývaly dodatky a úpravy a tím ztrácela jednotný styl. Proto první františkánský papež Mikuláš IV. řeholi zrevidoval a doplnil, a tak přizpůsobil požadavkům doby i řádu samého a vydal bulu Supra Montem dne 17. srpna 1289. Třetí řád byl též schválen církevními sněmy ve Vienne roku 1311 a lateránským 1512–1517.
Nové myšlenkové a hlavně vznikající sociální hnutí vedlo papeže terciáře Lva XIII. k vydání nové řehole. 17. září 1882 vydal encykliku Auspicato concessum, ve kterém kladl velmi vřele na srdce všem katolickým biskupům celého světa, aby ve svých diecézích sv. III. řád serafínský všemožně rozšiřovali a zvelebovali. 30. května 1883 vydává Lev XIII. Bulu o Reguli čili pravidlech, o správě, výsadách a odpustcích téhož sv. III. řádu „konstituci“, jež počíná slovy „Misericors Dei Filius“.
Dějiny III. řádu v českých zemích ve 13. – 18. století Hlavním a téměř jediným pramenem informací je historie sepsaná a uveřejněná v Almanachu III. řádu vydaného v roce 1921 v rámci 700. jubilea III. řádu P. Leanderem Brejchou. Uvádí se zde:
Dějiny III. řádu v českých zemích v 19. století historie sepsaná a uveřejněná v Almanachu III. řádu vydaného v roce 1921 v rámci 700. jubilea III. řádu P. Leanderem Brejchou. Uvádí se zde:
Mimo to soustřeďovali členy po mnoho let pouti pořádané na Velehrad a Hostýn, z nichž se později vyvinuly sjezdy. První pouť proběhla ve dnech 4. – 6. července 1892 a zúčastnilo se jí přes 2000 terciářů. Příštího roku byl 8. září velký a památný den pro terciáře na posvátném Hostýně – svěcení oltáře sv. Františka tehdejším biskupem brněnským Bauerem, terciářem.
V 2. polovině 19. století P. J. Pelikovský, ředitel III. řádu, vydává „Serafínského otce sv. Františka z Assisi“, příruční regulní knížku Třetího řádu. O tu byl tak velký zájem a našla takové uplatnění a rozšíření, že v lednu 1898 vyšlo již její šesté vydání.
Roku 1887 založil minorita P. Štěpán Vodička v Krnově první časopis pro členy III. řádu, Zahrádku sv. Františka. Potom ji redigoval zasloužilý terciář – farář Jan Hejtmánek. Terciáři měli svůj časopis a tím semkli se v pevnější šik na základě vzájemných informací o ruchu řádovém. „Zahrádka“ činila dobré služby po všech těch 15 ročníků, co vycházela.
Ačkoliv nebylo úmyslem sv. Františka, aby se terciáři uzavírali do klášterů, přece již ve 13. století vznikaly terciářské domy. Na přelomu 19. století byly u nás Školské sestry, Alžbětinky, Šedé sestry, Křížové sestry, Františkánky a klášter terciářek v Brně.
Za zmínku stojí i skutečnost, že od roku 1896 je ve Vídni organizována česká skupina III. řádu.
4. Terciáři v posledních letech habsburské monarchie (1901–1918) 4.1 Činnost III. řádu Jak vyplývá ze závěru předchozí kapitoly, III. řád měl na přelomu 19. a 20. století v českých zemích širokou členskou základnu, vyvíjel velmi aktivní činnost a měl i dobrou organizační strukturu. Jeho činnost byla bezprostředně na začátku 20. století ovlivňována dvěma významnými událostmi. První byla reforma řádu, tj. vydání nové řehole papežem – terciářem Lvem XIII. – na základě vydané buly „Misericors Dei filius“. Druhou událostí bylo konání milostivého léta roku 1900, kterého se zúčastnilo mnoho věřících i členů III. řádu poutěmi do Říma. Zde se koncem září roku 1900 konal též sjezd terciářů ze všech národů katolického světa. Celonárodní terciářské sjezdy na Velehradě V letech 1901–1909 se každoročně konaly celonárodní sjezdy českoslovanských terciářů na Velehradě, většinou pak na ně ještě navazovala pouť terciářů na Sv. Hostýn.
Krajinské terciářské sjezdy Tyto sjezdy přímo navázaly na konání celonárodních sjezdů. Odůvodnění podává na 1. krajinském sjezdu v úvodě iniciátor a hlavní organizátor těchto sjezdů P. Ignác Janák:
V rámci sjezdu katolíků rakouských zemí, který byl ve Vídni 16. – 19. listopadu 1907, se konal 17. listopadu kongres delegátů terciářských obcí rakouských. Českoslovanští terciáři byli zastoupeni velectěným panem říšským a zemským poslancem Kadlčákem z Moravy, P. T. Štikarem, ředitelem III. řádu sv. Františka z Plzně, a P. Ulverem z Českých Budějovic.
Ve dnech 29. srpna – 2. září 1908 se terciáři zúčastnili katolického sjezdu českoslovanského v Praze. V tomto roce na podzim se též zúčastnili jubilejní poutě Moravanů do Říma.
Terciáři se angažovali i v sociálně-zdravotní oblasti. 18. května 1910 bylo vysvěceno terciářské sanatorium sv. Rafaela na Moravci. V letech 1910 – 1912 terciáři vybudovali útulek blahoslavené Anežky v Brně. Členové útulku vytvořili jednu společnou rodinu.
V rámci VII. všeobecného sjezdu katolíků českoslovanských, který se konal v Kolíně 7. – 8. září 1913, bylo slavnostní shromáždění III. řádu sv. Františka a III. řádu sv. Dominika. Zde přednesl přednášku P. Odilo Pospíšil OP na téma „Terciáři ve společnosti“.
První světová válka, ve které bylo Rakousko-Uhersko poraženo, měla svůj odraz i v řadách terciářů, kteří byli odvedeni, museli bojovat a mnozí z nich i padli.
Vydavatelská a publikační činnost Na přelomu 19. a 20. století vycházel jediný časopis pro III. řád – Zahrádka sv. Františka. Tak, jak se oživoval život III. řádu, tak i vznikl nový časopis Serafínské květy vydávaný v Zábřehu. Hlavním vydavatelem a šéfredaktorem byl člen III. řádu J. Hlavica. V roce 1908 začal vycházet Serafínský přítel dítek: „Spolkový list Serafín. Díla lásky pro země českoslovanské“. Pro rodiče a dospělé přátele mládeže. Od roku 1910 s přílohou „Dítko marianské“. Zodpovědný redaktor Jan Seidenglanz, správce bisk. tiskárny. Příručka (manuálka) III. řádu sv. Františka vyšla v roce 1908. Duchovní zaměření – spiritualita Duchovní zaměření navazovalo na aktuální dění v církvi i ve společnosti. Tematicky lze přibližně vymezit následující okruhy: Víra a svátosti, obnova duchovního Církev: obrana náboženství v době přítomné, věrnost papeži Problematika řádu Sociální a pracovní problematika: péče III. řádu o chudé a nemocné, rodina a rodinná výchova Organizační struktura Každá „obec“ měla svého ředitele, kterým byl vždy kněz zpravidla jedné z františkánských obediencí prvních řádů, ale též mohl být kněz diecézní. Každá „obec“ byla zpravována představenstvem. Významní představitelé a členové řádu P. ThDr. František Popp (9. července 1863, Nový Jičín – 3. srpna 1902, Olomouc), kněz, terciář, docent církevního práva, tajemník arcibiskupa. Nejvíce působil v Uherském Hradišti, v Napajedlích a v Olomouci. Rozálie Alžběta Kreplová (1851–1913), představená III. řádu. Vyvíjela četné sociální aktivity v péči o chudé, nemocné a umírající. Kardinál Dr. František Saleský Bauer (1841–1915), arcibiskup olomoucký,a metropolita moravský terciář. Podporoval rozvoj III. řádu v brněnské diecézi, pak v olomoucké arcidiecézi. P. Jan N. Rubringer OFMCap. (1862–1917), předseda sdružení českých terciářů. Oživoval terciářského ducha v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Byl organizátorem a hybnou silou terciářských sjezdů na Velehradě i krajinských sjezdů. P. Jan Hejtmánek (1840–1918), vikář a ředitel III. řádu. Vydával časopis „Zahrádka sv. Františka“, byl spoluzakladatelem Serafínských květů, předseda prvních dvou terciářských sjezdů. P. Jan Tagliaferro (1867–1922), farář, terciář. Zakládal bratrstva, formátor, publikoval v Serafínských květech, přeložil „Katechismus III. řádu“, aktivně vystupoval na terciářských sjezdech. P. Josef Panik (1882– 922), ředitel III. řádu v Uherském Brodě, zpovědník a kazatel.
Terciáři za první republiky (1918–1938) Činnost III. řádu Činnost řádu jako celku, činnost v obcích, ale i jednotlivých členů v nově vzniklé republice navázala na předchozí zkušenosti a tradice. Na celonárodní úrovni se nadále konaly sjezdy. Členové III. řádu se zúčastňovali celocírkevních akcí v republice i v zahraničí. Obdobně si terciáři uvědomují nutnost angažovanosti v politickém životě v novém státě v nových podmínkách. Řada z nich se angažuje ve vrcholových politických funkcích a to jak na úrovni komunální, tak i celostátní. Nejznámějším byl poslanec a ministr Dr. František Nosek, ale byli i další – poslanec V. Myslivec, senátoři Kadlečák a později A. Pavela. Zvláště tak si terciáři uvědomují své poslání a nutnost angažovat se na úseku tisku, jak o tom svědčí článek členky III. řádu z Kroměříže. První sjezd československých terciářů 29. až 31. srpna 1920 se konal sjezd terciářů v Praze u příležitosti sjezdu katolíků československých. * „O vzniku, historii a významu III. řádu“.
Jubilejní rok památky 700 založení třetího řádu (1921) Toto jubileum vyhlásil papež – terciář Benedikt XV. na termín 16. 4. 1921 – 16. 4. 1922. Hlavní událostí jubilejního roku byl Mezinárodní terciářský sjezd v Římě 15. – 18. 9. 1921. Největší národní akcí byl Jubilejní sjezd československých terciářů sv. Františka na Velehradě 2. – 4. 7. 1921. Sjezdu se zúčastnilo 1900 účastníků. Sv. otec Pius XI., terciář, vydal 30. 4. 1926 k 700. výročí blažené smrti sv. Františka encykliku „Rite expiatis“ a stanovil jubilejní rok sv. smrti Františkovy na termín 4. 10. 1926 – 4. 10. 1927. Po pontifikální mši svaté v Římě 4. října 1926 byl posvěcen pomník sv. Františka před lateránskou bazilikou. Oslavy však probíhaly po celém katolickém světě. Jubileum se samozřejmě oslavovalo i v Česku: ve všech farních kostelích terciářských sloužena mše svatá ke cti sv. Františka na úmysl terciářů. V rámci oslav se hrála i hra „Chudáček boží“ . Velmi aktivní byl v jubilejním roce 1926–1927 P. L. Brejcha, který při jednodenních oslavách jubilea sv. Františka měl kázání, přednášku, světelné obrazy i film. Součástí byla i premiéra zhudebněné „Písně bratra Slunce“. Také ministr Nosek přednášel o sv. Františku. Na přednášce Dr. Noska 13. 10. 1926 při oslavách sv. Františka na Smíchově bylo přítomno 400 posluchačů.
Dále Dr. A. Fuchs měl přednášku o sv. Františku.
Dr. A. Šorm napsal do různých časopisů 50 článků k jubileu sv. Františka a redigoval dvě knihy o světci Assiském.