Informační systém (IS) je celek složený z počítačového hardwaru a souvisejícího softwaru, k němuž patří také lidé, kteří tento hardware a software využívají, a procesy (činnosti), které přitom vykonávají za účelem sběru, zpracování a šíření dat potřebných k plánování, rozhodování a řízení.
Úvod Definice ze záhlaví článku je stručná a celkem výstižná. Existují i jiné definice, ale většinou vyznívají obdobně, viz například následující definice z knih českých autorů:
V širším slova smyslu lze ovšem za informační systém prohlásit jakýkoli „systém informací“, které jsou nějakým způsobem uvedené do souvislostí a určitým způsobem uspořádané, a nemusí to vůbec být za pomoci počítačů. Může jít třeba o kartotéku zaměstnanců nebo firemní účetní knihy. Běžně se ale takové případy jako informační systémy neoznačují a tento článek se jimi nezabývá.
Počítačové informační systémy jsou dnes extrémně důležité pro organizace všeho druhu. Bez jejich pomoci by banky nedokázaly zpracovat platby, vlády by nemohly vybírat daně, nemocnice by nesvedly pečovat o své pacienty a supermarkety by nezvládly doplňovat zboží do regálů. Při běžné rezervaci dovolené v cestovní kanceláři se různé vzájemně propojené informační systémy postarají o zajištění letenek a objednání všech hotelů. Pro všechny tyto činnosti je typické, že se při nich musí pracovat s množstvím různých údajů. Jsou to údaje o službách nebo zboží, které daná organizace poskytuje, o jejích klientech, detaily o požadavcích těchto klientů, o termínech těchto požadavků atd. Tyto údaje (nebo též data), jsou důležité a musí se pečlivě ukládat, spravovat a zpracovávat, což je právě úlohou informačních systémů.
Pojem data se přitom obvykle vztahuje k syntaxi, tj. k zápisu údajů, zatímco pro jejich interpretaci se používá pojem informace . Například data zapsaná jako řetězec znaků '23. 6. 1995' lze chápat (interpretovat) jako informaci o dnu klientova narození (takže data uložená v počítačích nesou informace). V běžné řeči se ovšem oba pojmy často zaměňují.
O důležitosti informačních systémů svědčí také fakt, že prakticky na všech českých i zahraničních univerzitách lze studovat nějaký bakalářský obor, který má sousloví Informační systémy ve svém názvu. Volná citace z úvodu k vzorovým osnovám pro takové bakalářské studium jeho význam objasňuje takto:
„Počítačové informační systémy se staly kritickou složkou pro výrobní průmysl, poskytování služeb a řízení organizací. Efektivní a účinné využívání informačních a komunikačních technologií je důležitým předpokladem k dosažení konkurenceschopnosti podniků a k dosažení dokonalosti služeb státních a neziskových organizací. Strategie informačních technologií a systémů je nedílnou součástí celkové strategie organizací. Informační systémy podporují řídicí procesy všech úrovní a jsou životně důležité při identifikaci problémů, při jejich analýze i při rozhodování.“
Charakteristiky IS S informačními systémy se nesetkávají jen lidé v roli zákazníků anebo studentů. Prakticky v každém podniku nebo organizaci se v současnosti nějaký informační systém (nebo víc takových systémů) provozuje a velká část zaměstnanců se v rámci své profese stává jejich uživateli.
Neznamená to ovšem, že když někdo v zaměstnání pracuje s počítačem, jedná se vždy o nějaký IS. V řadě případů jde jen o tzv. softwarové aplikace, určené třeba k psaní textů nebo kreslení výkresů, popřípadě o větší balíky obsahující více takových aplikací. S každou aplikací pracuje její uživatel sám na svém počítači a za výsledek také sám zodpovídá.
S informačním systémem to je složitější. Pro něj je charakteristické, že: IS je sada programů integrovaná do jednoho celku, který má plnit určité úlohy nikoli pro jednoho uživatele, nýbrž pro celou organizaci všichni uživatelé pracují s týmiž daty, uloženými ve společné databázi, a za výsledek proto zodpovídají společně. Nestačí, aby správně, přesně a včas svou práci udělal uživatel sám, stejně musí jednat i jeho kolegové. Když někdo udělá chybu, následek se může projevit v jiném útvaru resp. až po čase programy, které jsou součástí IS, neběží na počítačích jednotlivých uživatelů, ale na nějakém výkonném serveru (serverech) a uživatelé s nimi komunikují prostřednictvím své klientské stanice, v tzv. režimu klient–server komunikace se serverem probíhá na dálku (server je vzdálený, někdy v téže budově, někdy třeba v centrále společnosti v jiném městě nebo v jiné zemi) a klientskou stanicí (klientem) může být desktop (stolní počítač), notebook, tablet, chytrý mobil nebo nějaké jiné speciální zařízení
Uživatelů bývají desítky, někdy i stovky, a práce s IS na ně klade vysoké nároky. Všechna data v IS musí být stále aktuální a správná a zajistit to napořád není vůbec snadné. Důležitost dat v databázi IS vede k tomu, že se často zahrnují mezi základní složky informačního systému. Podle takto rozšířené definice pak má IS pět komponent: hardware, software, data, lidi a procesy.
Typy IS V současnosti existuje velké množství různých typů informačních systémů. Byla publikována řada pokusů o jejich klasifikaci (často citovaný pyramidový model vznikl již v 80. letech a patří tedy k nejstarším), avšak každá taková klasifikace vždy vychází ze situace platné v době jejího vzniku, takže vznikla-li před pár lety, v současnosti už nemusí být aktuální. A dalším silně omezujícím faktorem je, že jednotlivé zavedené kategorie obvykle nejsou disjunktní: jeden typ informačního systému často patří do více kategorií najednou. Jednoduchým příkladem jsou systémy na zpracování faktur (často označované jako fakturační software). Ty mohou být dle zahrnutých modulů zařazeny do kategorie jako je právě fakturační software, ale také účetní software, HR software či mezi velmi obecné ekonomické systémy.
Proto se v tomto článku uvádí jen velmi obecné rozdělení do dvou hlavních tříd: podnikové informační systémy (Enterprise Information Systems, EIS)
Takové systémy provozují podniky a organizace samy pro sebe, s vlastními daty, přičemž přístup k nim mají jen jejich pracovníci, a to podle individuálně nastavených oprávnění (takže přístup k citlivým údajům, například o finanční situaci podniku nebo o platech zaměstnanců, má jen malý okruh pověřených osob).
veřejné informační systémy (Public Information Systems)
Na rozdíl od systémů pro podniky a organizace, veřejné informační systémy uchovávají a nabízejí takové informace, k nimž má přístup veřejnost či nějaká komunita. O jejich provoz se starají různé instituce a financují ho různými způsoby: z vlastních prostředků, z dobročinných příspěvků, z veřejných rozpočtů, z výnosů z reklamy, aj. Jako příklady lze uvést informační systémy pro veřejné knihovny a muzea nebo různé webové informační systémy, k nimž ostatně patří i Wikipedie. Takové systémy mají nejrůznější účely i využití a tento článek o nich už v dalším textu nepojednává.
Podnikové informační systémy
To jsou systémy, které podniky a jiné organizace používají při vykonávání svých důležitých činností (tzv. podnikových procesů).
Lze je rozdělit do tří skupin:
„Univerzální“ systémy vhodné pro nejrůznější podniky a organizace Tato skupina je ze všech nejpočetnější, a to jak co do počtu různých IS, tak co do množství jejich nasazení (implementací) v podnicích a organizacích po celém světě. Software pro tyto systémy navrhují, vyvíjejí a dodávají specializovaní softwaroví výrobci. V Česku se používá mnoho IS od renomovaných zahraničních firem, které své systémy přeložily do češtiny a upravily podle místních podmínek a legislativy. V provozu je ale i řada informačních systémů od tuzemských výrobců. Všechny tyto IS jsou navrženy tak, aby vyhověly v rozmanitých prostředích a organizacích. Obsahují veliké množství různých funkcí a spoustu parametrů, jejichž změnami se chování těchto funkcí dá podle potřeby upravovat a přizpůsobovat.
IS z této skupiny si podniky a organizace vybírají a nakupují podle existující nabídky a potom je, obvykle s intenzivní pomocí jejich dodavatele, více či méně složitě přizpůsobují svému vlastnímu prostředí, připravují pro ně všechna potřebná základní data, která ukládají do databáze systému, a připravují (školí) své zaměstnance na uvedení systému do provozu. Celý tento proces se označuje jako implementace IS, bývá hodně náročný a zpravidla trvá dosti dlouhou dobu.
Přehled IS z této skupiny ukazuje následující tabulka. Zkratky a názvy v ní přitom nepatří konkrétním dodávaným systémům, ale označují vždy jen kategorii příbuzných IS. Tabulka neobsahuje všechny existující kategorie, nýbrž jen některé nejznámější:
zkratka anglicky česky vhodné pro ERP Enterprise Resource Planning Plánování podnikových zdrojů skoro všechny podniky/organizace, nejčastější typ IS SCM Supply Chain Management Řízení dodavatelského řetězce velké výrobní podniky CRM Customer Relationship Management Řízení vztahů se zákazníky podniky s velkým počtem zákazníků PLM Product Lifecycle Management Řízení životního cyklu výrobku výrobní podniky s vlastní konstrukcí a CAD PDM Product Data Management Řízení výrobkových dat výrobní podniky s vlastní konstrukcí a CAD MES Manufacturing Execution System Výrobní řídicí systémy výrobní podniky APS Advanced Planning and Scheduling Pokročilé plánování výrobní podniky HRM Human Resource Management Řízení lidských zdrojů velké podniky a organizace EAM Enterprise Asset Management Správa podnikových aktiv podniky s vyššími nároky na správu a údržbu majetku PIM Product Information Management Správa produktových informací podniky s širokým produktovým portfoliem ECM Enterprise Content Management Správa obsahu organizace požadující správu nestrukturovaných informací DWH Data Warehouse Datový sklad operativní dotazy a rychlé odpovědi z obrovitých databází BI Business Intelligence Business intelligence všestranné využití a rychlé analýzy údajů v databázi MIS Management Information System Manažerský informační systém aktuální přehledy o chodu podniku pro vedoucí pracovníky GIS Geographic Information System Geografický informační systém organizace pracující s mapami a geografickými informacemi
Podrobnější údaje o těchto kategoriích IS lze nalézt v příslušných článcích této Wikipedie.
Systémy určené pro speciální účely Požadavky některých organizací jsou natolik odlišné od toho, s čím počítají „univerzální“ IS, že pořízení takového systému pro ně není účelné. Většina funkcí je pro tyto organizace zbytečná a nebyla by využita, a naopak mnoho potřebných funkcí by chybělo a musely by se nahradit zvlášť dokoupenými nebo naprogramovanými doplňky. Je-li podobných „speciálních“ organizací víc, obvykle se objeví nějaký dodavatel, který se na ně zaměří a pro ně vhodný speciální IS vyvine a nabídne. Často k tomu dojde úpravami a rozšířením softwaru, který byl původně navržen a vytvořen pro jediného zákazníka, a osvědčil se do té míry, že se objevili i další zájemci o jeho využití. Právě tak to proběhlo u níže uvedeného systému UIS.
Do této skupiny patří třeba informační systémy pro nemocnice, pro rezervaci letenek v aerolinkách anebo systémy elektronického vzdělávání (tzv. e-learning). Jako ilustrace mohou posloužit například tyto dva konkrétní IS:
ISAS Informační systém administrativy soudů vhodný pro okresní soudy ČR UIS Univerzitní informační systém vhodný pro české univerzity
Další IS náležející do této skupiny lze nalézt v seznamu článků :Kategorie:Informační systémy.
Systémy navržené a vyvíjené „na míru“ Do poslední skupiny patří systémy navržené a vyvinuté pro jediného zákazníka, takzvaně na míru. K tomuto řešení se přistupuje zcela výjimečně, protože vývoj IS na míru je velmi nákladný a trpí všemi nemocemi složitých projektů: cena skoro vždy výrazně převýší dojednaný rozpočet, naplánované termíny se nikdy nepodaří dodržet a výsledné funkce neplní všechna očekávání zadavatele.
Příklady takových informačních systémů: