Akce Zamość () byl experimentální kolonizační projekt vedený třetí říší v okupovaném Polsku. Byl aplikován od listopadu 1942 do srpna 1943 v Zamośći, administrativním obvodu polského Generálního gouvernementu (GG), Odilem Globocnikem, velitelem policie a oddílů SS v Lublinu. Tento projekt byl vytvářen již od roku 1941 na popud Heinricha Himmlera, velitele říšského oddílu SS, na základě detailní studie vypracované experty SS na kolonialismus. Region Zamość byl vybrán z toho důvodu, že se na jeho území vyskytovaly německé osady ustanovené již za vlády Josefa II., kvůli úrodné půdě a také díky Zamośći jako takovému, jelikož se jedná o renesanční město.
První vlna usazování se uskutečnila na konci roku 1942 po deportaci židovského obyvatelstva, vypuzení polských obyvatel, přemístění Ukrajinců (ti byli znovu usazeni v jiných vesnicích v oblasti) a po důkladném výběru (německých obyvatel) pocházejících z celé Evropy. První vlna byla rychle upevněna druhou vlnou usazování v lednu 1943, ale i přesto celý koloniální projekt řízený SS zůstával chatrný: osady byly napadány polským odbojem, uprchlými válečnými zajatci a sovětskými vojáky. Během března 1944 se noví osadníci rozprchli kvůli dvojitému tlaku jak ze strany domácího odboje, tak i blížící se Rudé armády. Kolonie byla kompletně opuštěna po dobytí regionu Rudou armádou v létě roku 1944.
Poloha města Zamość a okolního regionu Zamojszczyzna náhled|upright=1.25|Náměstí ve městě Zamość dnes
Období před rozpoutáním konfliktu Před konfliktem v roce 1939 žilo v oblasti 517 000 obyvatel. Dvě třetiny z nich byli Poláci, čtvrtina Ukrajinci a 10 % byli Židé. Město tak leželo v zóně kontaktu mezi polskou a ukrajinskou populací, což mělo za následek rivalitu mezi oběma slovanskými národy, a tak příchozí okupanti neměli žádný problém jednat jen v souladu se svými cíli.
Oblast představovala jednu třetinu rozlohy lublinského vojvodství, jednalo se o bohatý zemědělský region zaměřující se především na pěstování obilnin, brambor a tabáku. Oblast byla velmi hustě obydlená (okolo 81 obyvatel/km²), s převahou polských a ukrajinských rolníků. Městečko Zamość s 26 000 obyvateli, vybudované polským velmožem Janem Zamoyskim (1541-1605), tvořilo centrum celé oblasti.
Polský generální Gouvernement, kompetentní správa distriktu Lublin náhled|upright|Mapa dělení Generálního gouvernementu
Region Zamość náležel do tzv. polského „zbytkového státu“, který byl založen 8. října 1939. Stejně jako v celém Generálním gouvernementu rozdělení pravomocí mezi státními, málo početnými a málo zkušenými úředníky gouvernementu a zmocněnci německé policie vytvářelo silný administrativní chaos.
Na území gouvernementu nacistický průzkum ohledně koloniálních kořenů dosáhl vrcholu díky projektům vypracovaným v roce 1940: v březnu 1941 Hellmut Körner, zástupce rezortu zemědělství ve správě gouvernementu, navrhl projekt týkající se změny pozemkové struktury, která by vedla ke zvýšení zemědělské produkce a vylidnění venkova, což by umožnilo vznik pracovní síly pro průmysl.
Nicméně projekty SS a především jejich aplikace vyústila v tlumené nepřátelství ze strany Franka a jeho podřízených. Dospělo to do stádia, že se Frank až do července 1944 stavěl proti všem politickým krokům SS na územích, za která byl zodpovědný. V prosinci 1942 se Hans Frank, bývalý advokát, ohradil vůči přání naplánovat vyhlazení polského lidu s ohledem na vědecké výpočty polské pracovní kapacity. Frank se neohrazoval vůči obsahu polských projektů Himmlera a SS, ale vůči důsledkům vyvstávajícím z realizace nacistických koloniálních a rasových cílů. Zaměřil se tak na propojení zacházení s polskými obyvateli a rozmach vnitřního odporu, přičemž jako řešení vzrůstajícího odporu navrhl sérii opatření k celkovému zlepšení polského údělu. Odpovědi Ernsta Kaltenbrunnera z 19. října 1944, na poštu z 5. července stejného roku, jen po celou dobu konfliktu přejímaly argumenty SS.
Lublinské vojvodství pod německou okupací Od roku 1941 byla oblast umístěna na periferii zóny vlivu Říše, na hraničním území, v dosahu vlivu Sovětského svazu. Tato blízkost ulehčila organizaci takzvaných makistů a umožnila politiku zabezpečení a efektivního monitorování problémové oblasti. Úkol byl svěřen speciální jednotce SS, rekrutované mezi lovci odsouzenými za pytláctví, takzvané brigádě Dirlewanger: muži z této jednotky operovali v lesích podél hranice, účastnili se operací na zajištění bezpečnosti hranice, kontroly obyvatel a bojů proti černému trhu, který byl v tomto regionu velmi silný.
Jako součást lublinského vojvodství se město Zamość nacházelo na křižovatce dvou hlavních os, které, přesně řečeno, vedly z Německa do Ingrie a na Krymský poloostrov. Díky tomu hrálo lublinské vojvodství v očích Hitlera klíčovou roli při budoucí reorganizaci východní Evropy, a tak podél těchto tepen musely být umístěny jednotky SS.
K úmyslu využít komunikačního uzlu mezi obcemi s rodilými Němci rozmístěnými ve východní Evropě se přidal i úmysl oživit v zemi germánské dědictví. Po tom, co po dělení Polska v roce 1772 připadl region Rakousku, zažil pod správou Josefa II. velké změny: nevolnictví bylo zrušeno, Židé se emancipovali a roku 1784 zde byli umístěni rolníci z regionu Rýnská Falc. I když podle seznamu nacházejícího se ve Vídni mělo být osadníků nabraných během této kolonizační vlny 732, Globocnikovy služby odhadovaly množství osob určených na regermanizaci na 7500, což zahrnovalo potomky 151 původních rodin, které se s touto vlnou identifikovali (podle nacistických demografů degermanizace této populace byla dokončena v 90. letech 19. století). Kvůli všem těmto důvodům si Himmler přál udělat ze Zamośće a z celého vojvodství vzorový model a opěrný bod pro budoucí kolonizaci vedenou SS.
Kolonizační plány Zatímco během prvních měsíců okupace Polska Hitler dával najevo svůj úmysl přeměnit část polského území, která nebyla připojena k Říši, na jedno velké židovské ghetto, později rychle změnil názor, když od 29. září 1939 přenechal otázku Polska Alfredu Rosenbergovi. Tato politická změna byla upřesněna po poradě s Hansem Frankem, generálním guvernérem Polska: Polsko bylo zahrnuto do Generalplanu Ost, takže, dle slov Konrada Meyera-Heitlinga, muselo být germanizováno a vedeno dle nacionálně socialistické ideologie. Himmler, iniciátor celého plánu, pak ještě celý plán budoucnosti Polska rozvíjel během léta 1941.
Zemědělská kolonizace východu Podobně jako v teoriích Walthera Darrého navrhoval ministr zemědělství a zastánce kolonizace „mečem a pluhem“ Himmler společně s SS porobení oblasti v duchu římských vojenských kolonizací a německých středověkých kolonizací, ať už se jednalo o Řád německých rytířů nebo Jindřicha Lva. Proto Himmler navrhoval uskutečnit osídlení východu, který byl SS prohlášen za oblast již kdysi germanizovanou, a tak zde bylo třeba čistou rasu znovu nechat vzkvétat. Tato oblast měla spočívat na bedrech venkovských vojáků SS dle vzoru římských legionářů; tito vojáci neměli nikdy přestat oddaně sloužit Říši. Reinhard Heydrich si proto přál vytvořit „zeď z venkovských bojovníků“, nábor SS tak sliboval budoucnost vojenským veteránům právě tak jako vesnickým vojákům. Himmler v dubnu 1943 neskrýval před svými nejbližšími spolupracovníky, že budoucnost těchto veteránů nebude poklidná, měli totiž zachovat harmonii a mír mezi indogermánským lidem.
Kolonizace „mečem a pluhem“, tj. zábor půdy a přeměna krajiny, představovala v očích Walthera Darrého, autora teorie Lebensraum, základní kámen nejen z rasového hlediska, jednalo se totiž o způsob navázání na indogermánský lid, považovaný za prapředky Volksdeutsche. Tento zábor území a půdy zaujal hlavní místo v plánech SS pro tuto oblast.
Poté, inspirována mytickým vzorem indogermánské kolonizace Řecka a Itálie, hledala SS způsob, jak takovýto plán okupace propagovat: tento kolonialistický a imperialistický plán shodující se s ideologií Walthera Darrého, byl později prezentován jako obnova indogermánské tradice ver sacrum v návaznosti na Lebensraum. V tomto duchu Němci obydlovali polské vesnice v úrodném kraji Zamość.
Tyto plány byly systematizovány od roku 1940 Konradem Meyerem: na jaře roku 1940 se objevil plán vytvoření zemědělských oblastí v Polsku kolem budoucí etnické hranice, které měly být propojeny jednak mezi sebou a jednak s Říší.
Zamość, místo experimentování SS Od července 1941 Himmler nařídil Globocnikovi, který byl při této příležitosti jmenován „zmocněným pro vytvoření hlídek SS a policie v nových územích na východu“, aby zahrnul město a okolí do kolonizačních plánů. V příkazu z 12. listopadu 1941 upřesnil cíle okupace: vytvořit vlastenecký model pro Volksdeutsche z Bosny a generálního gouvernementu, vše založeno na instrukcích Himmlera. Aby byla umožněna rychlá integrace tohoto regionu do Generalplanu Ost, byly tyto plány svěřeny expertům z SS, kteří jej uskutečňovali na základě svých výzkumů nařízených SS-Polizeiführerem Globocnikem. V Zamośći se tak nacházelo 200 členů SS, kteří měli za úkol zkoumat možné způsoby okupace a kolonizace. Poté Hellmut Müller, důstojník SS, definoval způsoby, jakými by se měla odehrávat nacistická kolonizace: první etapa celého procesu měla vytvořit linii vesnic obývaných Němci či Volksdeutsche, což by dalo celé kolonizaci rasový, rasistický rozměr.
Zamość a zahájení realizace nacistických kolonizačních plánů náhled|upright=1.5|alt=Carte des territoires conquis par l'Allemagne en Europe de l'Est en 1942. Zamosc est situé dans le Gouvernement général.|Nákres etap realizace akce Zamość
Tento kolonizační plán a první etapa Generalplanu Ost se podřizovala požadavkům obrany germánství. Od zahájení tohoto plánu Globocnik požadoval posunout hranice až na konec plánovaného záboru Polska a vyhnat za hranice všechny původní polské obyvatele dříve, než tato území obydlí Němci. Poprvé rozvíjel myšlenku vytvoření jakýchsi opěrných bodů SS, které měly sloužit jako základny v boji proti partyzánům, blízko nich měli hospodařit „vzoroví“ zemědělci. Tyto opěrné body zajišťovaly požadavky obrany území a vytvářely základny v boji proti partyzánům a také základy budoucích kolonizovaných vesnic. Plán uskutečněný v Zamośći, vypracovaný na základě umírnění původních nereálných plánů, odpovídal právě těmto politickým plánům na vytvoření opěrných bodů dle modelu Waltera Christallera..
Vliv Himmlera a SS ve všech etapách plánu upright|náhled|Heinrich Himmler v uniformě SS
V očích Himmlera byl plán kolonizace a obydlení východu novým startem jako pro germánský lid, tak pro půdu, na které se měli Němci usadit. Himmler byl 7. října 1939 jmenován Říšským komisařem pro upevnění německého území, zodpovídal za kolonizační politiku v Generálním gouvernementu; opíral se o nejvyšší šéfy policie a SS v GG, Wilhelma Krügera a jeho podřízené v každé oblasti, aby prosadil rasovou a koloniální politiku SS a expertů Hlavního rasového a osidlovacího úřadu SS. Tato organizace byla složena především z kolonizačních expertů, kteří se připojili k NSDAP ve dvacátých letech, využívala svých zvýšených pravomocí v Polsku a rychle uváděla do praxe platná nařízení (platná od 20. a 30. let).
Čtvrté dělení Polska poskytlo nacistickým výzkumníkům příležitost k potvrzení rozpracovaných teorií z 20. let a uvést v praxi kolonizační a rasové plány. V červenci 1941 bylo rozhodnuto o germanizaci Generálního gouvernementu. Himmler, říšský komisař pro upevnění německého území, rozhodl o vytvoření velkého územního celku určeného k osídlení v okolí Lublinu. Jeho vytvoření svěřil Globocnikovi, pro kterého tento úkol představoval poslední šanci jak se blýsknout v SS. Ve shodě s Wehrmachtem navrhl Himmlerovi vytvoření Ostwall, tj. východní obranné linie táhnoucí se od Baltu až po Karpaty, vytvořené z protitankového příkopu v šířce 50 metrů, hlubšího, než je hladina spodní vody. Himmler byl projektu nakloněn a chtěl jej vylepšit o ochranný val.