Eustachy Stanisław Sanguszko (18. července 1842 Gumniska – 2. dubna 1903 Gries bei Bozen) byl rakouský šlechtic a politik polské národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady, v závěru století zemský maršálek Haliče a pak haličský místodržící.

Biografie Pocházel ze starého polského šlechtického rodu. Jeho otcem byl šlechtic a politik Władysław Hieronim Sanguszko. Mládí strávil Eustachy v Paříži. Studoval v letech 1860–1862 na Pařížské univerzitě, pak v letech 1862–1864 právo na Jagellonské univerzitě v Krakově. Studia ale musel přerušit a převzít kvůli nemoci svého bratra Romana statek na Volyni.

Angažoval se i v politice. V letech 1878–1890 a 1899–1902 zastával funkci předsedy okresní rady v Tarnowě, od roku 1881 byl prezidentem pobočky zemědělské společnosti v Tarnowě, přičemž od roku 1892 byl jejím čestným prezidentem.

Od roku 1871 nebo 1873 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu. V období let 1890–1895 zastával funkci maršálka zemského sněmu (předseda sněmu a nejvyšší představitel zemské samosprávy). Za jeho působení v čele sněmu proběhla ve Lvově první zemská haličská výstava. V letech 1895–1898 pak po Kazimírovi Badenim zastával úřad místodržícího Haliče, což byl nejvyšší představitel státní správy na území této korunní země. Zasloužil se o rozvoj dopravní sítě v Haliči, o vodní díla a podporu zemědělství.

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1874 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Tarnow, Pilsno, Dombrowa atd.Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm. V roce 1873 se uvádí jako hrabě Eustachius Sanguszko, statkář, bytem Gumniska.http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=379&size=45 V parlamentu zastupoval opoziční slovanský blok.Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662 Byl členem poslanecké frakce Polský klub.

Po odchodu ze sněmovny byl roku 1879 (místo svého otce) jmenován dědičným členem Panské sněmovny (horní nevolená komora Říšské rady).

Zajímal se i o památkovou ochranu. V letech 1887–1895 byl členem ústřední komise pro výzkum a záchranu uměleckých a historických památek. V roce 1889 se stal prezidentem spolku Towarzystwo Tatrzańskie. Finančně podporoval lvovský list Dziennik Polski. V roce 1891 získal titul tajného rady, roku 1898 získal Řád zlatého rouna.

V závěru života trpěl zdravotními obtížemi, které si léčil v Griesu u Bolzana v Tyrolsku. Zde také v dubnu 1903 zemřel.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Absolventi Pařížské univerzity Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Polští šlechtici Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Polští regionální politici Kategorie:Členové Polského klubu Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Poslanci haličského zemského sněmu Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Narození v roce 1842 Kategorie:Narození 18. července Kategorie:Úmrtí v roce 1903 Kategorie:Úmrtí 2. dubna Kategorie:Muži Kategorie:Rakousko-uherští politici polské národnosti