Sovětská okupace východního Polska 1939–1941Okupacja sowiecka ziem polskich. In: Encyklopedia PWN [online]. ©1997–2020 [cit. 14. 10. 2020]. Dostupné z: http://encyklopedia.pwn.pl/haslo/3950665/okupacja-sowiecka-ziem-polskich.html byl politický a policejní systém výkonu moci na území Polské republiky obsazené Sovětským svazem invazí dne 17. září 1939 a po rozdělení území Polska německo-sovětským Ribbentropovým–Molotovovým paktem z 23. srpna 1939 upraveným smlouvou o hranicích a přátelství, kterou 28. září 1939 uzavřelo Německo a SSSR v Moskvě.LIPINSKY, Jan. Das Geheime Zusatzprotokoll zum deutsch-sowjetischen Nichtangriffsvertrag vom 23. August 1939 und seine Entstehungs- und Rezeptionsgeschichte von 1939 bis 1999. Frankfurt am Main: Peter Lang Verl., ©2004. 657 s. Europaische Hochschulschriften. ISBN 3-631-52322-X. Podle mezinárodního práva teritorium Polské republiky okupované a anektované Sovětským svazem i území Polské republiky okupované Německem tvořila dále integrální část Polska.GNATOWSKI, Michał. Dokumenty o stosunku sowieckiego kierownictwa do polskiej konspiracji niepodległościowej na północno-wschodnich Kresach Rzeczypospolitej w latach 1943-1944. In: Studia Podlaskie. Tom 5. Białystok: Instytut Historii Filii Uniw. Warszawskiego, 1995, s. 216. ISBN 83-86423-27-7. SSSR anenektoval území o celkové rozloze 201 015 km² s populací 13 299 000 obyvatel. Obyvatelstvo kromě etnických Poláků tvořily také početné skupiny Bělorusů a Ukrajinců, a dále Češi, Litevci, Židé a jiné menšiny.
Tato anektovaná území byla následně začleněna do Litevské, Běloruské a Ukrajinské sovětské socialistické republiky a v roce 1945 zůstala součástí Sovětského svazu v důsledku celoevropských územních přerozdělení dohodnutých během Teheránské konference v roce 1943 (viz Západní zrada). Polsko bylo za tuto územní ztrátu „odškodněno“ předválečnými německými východními územími, ovšem za cenu ztráty svých východních regionů. Režim Polské lidové republiky označoval tato území za „Znovuzískaná území“. Počet Poláků v Kresích byl v roce 1939 okolo 5,274 milionu, avšak po etnických čistkách v letech 1939–1945 ze strany nacistického Německa, Sovětského svazu a ukrajinských nacionalistických sil zůstalo v Kresích přibližně 1,8 milionu obyvatel. Území Polska po druhé světové válce bylo o něco menší než před rokem 1939, zmenšilo se asi o 77 000 km², což zhruba odpovídá rozloze Belgie a Nizozemska dohromady.
Pakt Molotov–Ribbentrop
Brzy ráno 24. srpna 1939 podepsaly Sovětský svaz a nacistické Německo desetiletý pakt o neútočení, známý jako pakt Molotov–Ribbentrop. Nejvýznamnější částí paktu byl tajný protokol, který byl odhalen až po porážce Německa v roce 1945. Podle něj byly státy severní a východní Evropy rozděleny do německé a sovětské sféry vlivu.Text of the Nazi-Soviet Non-Aggression Pact, executed August 23, 1939 Na severu připadly Sovětskému svazu Finsko, Estonsko a Lotyšsko. Polsko mělo být rozděleno v případě jeho „politického přeskupení“ — oblasti na východ od řek Narev, Visla a San připadly Sovětskému svazu, zatímco Německo mělo obsadit západní část.Wilson Center, Secret Texts of the Molotov-Ribbentrop Non-Aggression Pact, 1939 Point 1 of the secret supplementary protocol signed on August 23, 1939, is changed so that the territory of the Lithuanian state is included in the sphere of interest of the USSR because, on the other side, Lublin voivodeship and parts of Warsaw voivodeship are included in the sphere of interest of Germany
Území, která byla původně anektována Polskem v sérii válek mezi lety 1918 a 1921 (především v polsko-sovětské válce), měla smíšené městské obyvatelstvo, v němž nejpočetnějšími etnickými skupinami byli Poláci a Ukrajinci, se značnými menšinami Bělorusů a Židů. Also in: Wrocławskie Studia Wschodnie, Wrocław, 1997. V mnoha venkovských oblastech ovšem převažovalo místní nepolské obyvatelstvo (Ukrajinci na jihu a Bělorusové na severu).Jan Tomasz Gross, Revolution from Abroad, pp. 4, 5, Princeton, 2005, (Google books link)
Litva, sousedící s Východním Pruskem, měla původně spadat do německé sféry vlivu, ačkoli druhý tajný protokol z září 1939 přiřkl většinu Litvy SSSR.Christie, Kenneth, Historical Injustice and Democratic Transition in Eastern Asia and Northern Europe: Ghosts at the Table of Democracy, RoutledgeCurzon, 2002, Podle tohoto protokolu měla Litva získat zpět své historické hlavní město Vilnius, které bylo v meziválečném období podrobeno Polskem.
Rozdělení Polska
náhled|vlevo|Vojáci Wehrmachtu a Rudé armády v Lublinu 22. září 1939 náhled|upright|Heinz Guderian a Semjon Krivošejn zdraví společnou přehlídku Wehrmachtu a Rudé armády v Brestu 22. září 1939 V důsledku německé a sovětské invaze do Polska v září 1939 bylo území Polska rozděleno mezi nacistické Německo a Sovětský svaz. Oba režimy měly nepřátelský vztah vůči polské kultuře a polské společnosti a měly za cíl jejich zničení. Před německým útokem (Operace Barbarossa) vedli agresoři koordinovaná opatření vůči Polsku – nejviditelnější ve čtyřech společných konferencích Gestapa a NKVD –, kde byly probrány plány boje proti polskému odboji a plány na budoucí zničení Polska. Tyto konference v letech 1939–1941 byly zaměřeny na výměnu informací o potlačování polského odbojového hnutí, o eliminaci polské inteligence a vůdčí elity na územích vtělených do třetí říše a SSSR po zářijové okupaci roku 1939.
Dne 28. září 1939 Sovětský svaz a Německo změnily smlouvou o hranicích a přátelství tajná ustanovení z paktu Ribbentrop–Molotov (někdy označ. jako IV. dělení Polska).CHAVKIN, Boris. Zur Geschichte der Veröffentlichung der sowjetischen Texte der deutsch-sowjetischen Geheimdokumente von 1939–1941. Forum für osteuropäische Zeit- und Ideengeschichte. 2006, vol. 10, iss. 2, s. 167–192. DOI: https://doi.org/10.7788/frm.2006.10.2.167 a stanovily hranici na linii řeka Pisa, Narva, Bug a San. Tím oblasti západně od této linie přesunuly do německého pásma vlivu a hitlerovské Německo převzalo 178 000 km² území Polska. Malá část území, 752 km², byla připsána německému satelitu Slovenskému štátu. SSSR převzal 192 000 km² území Polska (52,1 %) s více než 13 700 000 osob, z toho 38 % Poláků (5,1 milionů), 37 % Ukrajinců, 14,5 % Bělorusů, 8,4 % Židů, 0,9 % Rusů, 0,6 % Němců a 336 000 uprchlíků z oblastí německých.
Sovětská anexe východního Polska, 1939–1941
náhled|Sféry zájmů SSSR a Třetí říše na území Druhé Polské republiky podle ujednání smlouvy o hranicích a přátelství z 28. září 1939 náhled|Sféry zájmů SSSR a Třetí říše na území Druhé Polské republiky podle ujednání tajného dodatkového protokolu k paktu Ribbentrop–Molotov ze dne 23. srpna 1939 (bod 2 protokolu) Polsko-sovětská hranice z roku 1939 byla určena již roku 1921 při mírových jednáních v Rize, která ukončila polsko-sovětskou válku.Heart of Europe. A Short History of Poland by Norman Davies. Oxford: Oxford University Press paperback 1986. , pp. 115–121 Na základě paktu Molotov–Ribbentrop vpadl Sovětský svaz dva týdny po německé invazi do západního Polska do východních oblastí Polska, které mu byly paktem přiřčeny, a postup koordinoval s německými jednotkami. viz mapa.
V meziválečném období provedla Druhá Polská republika represivní program polonizace proti svým ukrajinským, běloruským a židovským menšinám. V rámci programu označovaného jako Pacifikace Ukrajinců ve východní Haliči byly ničeny budovy, majetek a vybavení Ukrajinců a jejich obyvatelé byli často biti a zatýkáni. Podle ukrajinsko-kanadského historika Oresta Subtelného tyto události představovaly „kolektivní trest“ uvalený na tisíce „většinou nevinných rolníků“ a vedly k prohlubování nepřátelství mezi polským státem a ukrajinskou menšinou. Podobná represivní opatření byla uplatňována i vůči běloruskému obyvatelstvu Polska. Sovětský svaz uváděl „nutnost ochrany“ ukrajinské a běloruské většiny v těchto regionech jako ospravedlnění pro invazi do východního Polska (včetně západní Ukrajiny a Běloruska), která byla provedena v situaci, kdy Polsko bylo rozdělováno nacistickou invazí, Varšava byla obléhána a polská vláda se nacházela v procesu evakuace.<ref name="SCHULENBURG">Telegram of the German Ambassador in the Soviet Union, (Schulenburg) to the German Foreign Office Moscow, Moscow, September 16 : ...the Soviet Union had thus far not concerned itself about the plight of its minorities in Poland and had to justify abroad, in some way or other, its present intervention.</ref> Výsledkem bylo, že mnozí Ukrajinci, Bělorusové a Židé vítali sovětská vojska na okupovaných územích. Celková rozloha, včetně území postoupeného Litvě, činila 201 015 km² s populací 13 299 milionu, z toho 5,274 milionu Poláků a 1,109 milionu Židů.Concise statistical year-book of Poland, Polish Ministry of Information. London June 1941 pp. 9 & 10 Dalších 138 000 etnických Poláků a 198 000 Židů uprchlo z německy okupované zóny a stalo se uprchlíky v sovětské okupační oblasti.Poland's Holocaust, Tadeusz Piotrowski, 1998 p. 14 Hranice byly stanoveny v německo-sovětské hraniční smlouvě z 28. září 1939, jejíž obsah byl z větší části držen v tajnosti. Po invazi do Polska přestal SSSR uznávat polský stát a neuznával ani polské armádní zajatce jako vojenské zajatce podle mezinárodního práva, ale považoval je za povstalce proti nové vládě.
Sovětské úřady okamžitě zahájily kampaň sovětizace. Začala pasportizace a registrace obyvatel nově získaných území. Obyvatelé Kresů, na něž byla v listopadu 1939 uvalena sovětská státní příslušnost, museli odevzdat dokumenty vydané „bývalým Polskem“ a získat nová občanství SSSR. NKVD využívala pasportizační systém k pečlivému výběru lidí, kteří zůstali žít v západním Bělorusku a na západní Ukrajině. Ti, kteří občanství nezískali nebo je odmítli přijmout (s odkazem, že jsou polskými občany nebo nesouhlasí se zařazením mezi Ukrajince či Bělorusy), byli zatčeni nebo deportováni.
V březnu 1940 rozhodly úřady také o osudu uprchlíků ze západního Polska, kteří se od září 1939 nacházeli v Kresích. Deportace této skupiny čítající kolem 75–80 tisíc osob, z nichž asi 84 % tvořili Židé, začala 29. června 1940 a trvala téměř měsíc.
Sověti zorganizovali inscenované volby, jejichž výsledkem byla legitimizace sovětské anexi východního Polska. Sovětské úřady se snažily vymazat polskou historii a kulturu, stáhly polskou měnu bez možnosti směny za rubl, kolektivizovaly zemědělství, Encyklopedia PWN, "OKUPACJA SOWIECKA W POLSCE 1939–41", last accessed on 1 March 2006, online , Polish language a znárodnily a přerozdělily soukromý i státní polský majetek. Sovětské úřady považovaly službu pro předválečný polský stát za „zločin proti revoluci“ a „kontrarevoluční činnost“, a následně začaly hromadně zatýkat polské občany. Během počáteční sovětské invaze do Polska bylo zajato 230 000 až 450 000 Poláků, včetně bývalých úředníků, důstojníků a přirozeně i „nepřátel lidu“, tedy duchovních, z nichž někteří byli popraveni. To bylo přibližně 10 % všech dospělých mužů. Důstojníci NKVD prováděli v táborech dlouhé výslechy zajatců, které ve skutečnosti sloužily jako selekce k určení, kdo bude popraven.Fischer, Benjamin B., "The Katyn Controversy: Stalin's Killing Field", Studies in Intelligence, Winter 1999–2000. V jednom z plánovitých vyvražďování provádělo NKVD rozsudky smrti na 21 768 Polácích včetně politiků, vládních úředníků a intelektuálů a také na 14 471 polských důstojnících. 5. března 1940 podepsali členové sovětského politbyra (včetně Stalina) na základě Berijovy zprávy rozkaz k popravě válečných zajatců označených za „nacionalisty a kontrarevolucionáře“ zadržovaných v táborech a věznicích na okupované západní Ukrajině a Bělorusku. To se stalo známým jako katyňský masakr, při němž bylo popraveno asi 22 000 osob.Sanford, Google Books, pp. 20–24. Němci zde roce 1943 odhalili 4254 obětí vraždění a oznámili skutečnost Mezinárodnímu červenému kříži, aby nezávisle prozkoumal ostatky a potvrdil vinu Sovětů.