Historie cestovního ruchu ve Vranově nad Dyjí

Historie cestovního ruchu ve Vranově nad Dyjí započala monumentální barokní přestavbou zámku architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Krajinářské úpravy zámeckého lesoparku a okolí dalšími majiteli panství podnítily slavnou turistickou éru městečka Vranova nad Dyjí. Spolková činnost občanských vranovských elit na poli cestovního ruchu a železniční spojení s městem Znojmo a Vídeň daly vzniknout „Moravskému Švýcarsku“. Tak bylo na přelomu 19. a 20. století Vranovsko pro svůj krajinný půvab podle Českého Švýcarska nazýváno a vídeňskou nobilitou jako letovisko vyhledáváno. Místní odbočka Rakouského turistického spolku budovala turistickou infrastrukturu a snažila se o propagaci území. Okrašlovací spolek, jak sám název prozrazuje, dotvářel přitažlivost městečka romantickými zákoutími. První vlaštovky německých mládežnických vandrovníků, jako byli rakouští Wandervogel nebo Pfadfinder, doplnila po vzniku Československa tábořiště Junáků či organizace YMCA.

Téměř bezprostředně po vzniku nové čs. republiky začal, na do této doby výhradně německém prostředí, působit Klub československých turistů navazující na tradici Sokola. Nově vybudovaná Vranovská přehrada se stala atraktivní i pro širší českou klientelu. Národnostní rivalita obou turistických organizací se promítla pozitivně do hustší sítě turistických stezek a do propojení Podyjí s českým a moravským vnitrozemím. Pod parolou socialistického masového turismu ROH, tak jak jej započala národně socialistická organizace Deutsche Arbeitsfront s prodlouženou rukou zaměstnaneckých zájezdů Kraft durch Freude, utržilo Vranovsko kulturní, sociální a materiální ránu. Z městečka a okolní krajiny zmizela celá řada architektonických skvostů a socialistická chaotická výstavba spojená s demoličními akcemi ve vysídleném pohraničí poškodila urbanistický ráz nejen samotného města. Současní experti zabývající se chráněnou krajinnou oblastí Vranovsko-Bítovsko se snaží najít cestu, která by navrátila Podyjí její původní klientelu a odklonila trend masové turistiky pod heslem „Vranov nad Dyjí – Moravský Jadran“, jelikož „Jadran i jiná moře i oceány jsou českým a moravským občanům již svobodně přístupné“.

Krajinářské úpravy a počátky turismu náhled|Nový Hrádek na rytině F. A. Hebera z roku 1848. Pod hradem Novohrádecký mlýn / Neuhäuselmühle. náhled|Hrad Bítov v roce 1848, rytina Františka Alexandra Hebera s nezatopeným údolím Dyje. První předpoklady k pozdějšímu turistickému rozmachu městečka Vranov nad Dyjí položil majitel panství Michal Jan II. hrabě Althann před rokem 1700. Barokní výstavba sálu předků architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu umístěná vysoko na skále nad údolím Dyje musela inspirovat k dalším odpovídajícím parkovým a krajinným úpravám. Španělská markýza Marie Anna Josefa Pignatelli v rozsáhlých přestavbách nejenom pokračovala, ale její kontakty k císařskému dvoru daly zavdat i návštěvám císaře Karel VI. Habsburského.

Přibližně v polovině 18. století obohatil parky a lovecké obory umístěním lusthausu do lesů Braitavy (1780) další majitel panství generál Michal Antonín Althann. V krajinářských úpravách pokračoval Michal Josef Althann. Na Růžovém vrchu (Rosenberg) založil anglický park doplněný romantickými pavilony, chrámy a jeskyněmi, na Braitavě (Braitau) nechal postavit lovecký letohrádek, v Junáckém údolí (Kainzengraben) kamenný most (Römerbrücke).

Josef Hilgartner z Lilienbornu navázal na posledního majitele panství a po něm pak po celé devatenácté století pokračovaly rodiny Mniszků a Stadnických. Majitelé Vranova zvelebili nejen zámecký lesopark, ale i okolí zámku. Stavěli rodinné památníky, kříže, kapličky (1831 Claryho kříž, 1847 Mniszkův kříž, 1806 Felicitina studánka, Helenina vyhlídka), založili nové obce (Liliendorf, dnes Lesná, Šumvald, dnes Šumná)

Vranovský zámek se stal i centrem kultury. Zváni byli hudebníci, skladatelé a herci z vídeňských divadel či spisovatelé (Henryk Sienkiewicz). Od poloviny 19. století se Vranov stával čím dál více vyhledávaným místem i prvních turistických nadšenců. Po zpřístupnění ledových slují hraběnkou Helenou z Mniszku vybudoval Okrašlovací spolek v roce 1860 na návrší zděný obelisk s první turistickou stezkou s kamennými schody a vstupy do jednotlivých ledových jeskyní.

Administrativa Rozvoji cestovního ruchu v habsburské monarchii bezpochyby pomohly nově zavedené výnosy o pohybu osob. Císařské nařízení z roku 1865 (č. 116/1865 ř. z.) zrušilo pasové kontroly na vnějších hranicích monarchie a zavedlo možnost použití jakéhokoli průkazu totožnosti. Do zahraničí sice turista pas potřeboval, ale valná část evropských států pasovou kontrolu nedodržovala. Vnitrostátní cestování s pasem odbouralo císařské nařízení z 9. února 1857 (č. 31/1857 ř. z.). Cestujícím odpadla nejen starost s opatřováním zvláštních dokumentů, ale i kontroly na vnitrostátních zemských hranicích.Štemberk Jan: Cestovní ruch a česká společnost na přelomu 19. a 20. století, 2013 O nastartování turistiky Vranova se v neposlední řadě zasloužil vskutku novátorský starosta Ernest Czeloth (8. října 1896 mu byl císařem propůjčen Goldenes Verdienstkreuz/zlatý kříž za zásluhy).Kronika města Vranov nad Dyjí, Znaimer Wochenblatt, 30. September 1896, str. 7

Dopravní infrastruktura Hustota železniční sítě se v průběhu 60. let 19. století značně vylepšila a železniční doprava se v monarchii stala širokými vrstvami obyvatelstva oblíbenou záležitostí. Rozhodující význam pro rozvoj vranovského turismu měla výstavba Severozápadní dráhy z Vídně přes Znojmo a Jihlavu do východních a severních Čech a stanice Šumvald-Vranov (Schönwald-Frain). Pravidelná doprava na úseku Jihlava–Znojmo byla zahájena 23. dubna 1871. Město s dráhou nejprve spojovaly poštovní dostavníky, které později nahradily poštovní autobusy a k tomu přibyla špeditérská a osobní doprava. Také vranovští hoteliéři a majitelé tzv. letních místností pro hosty posílali k vlakům povozy a drožky. Turistické začátky neprobíhaly vždy lehce a získávat nevěřící podnikatele se ne vždy dařilo.Kozdas Jan: Schéma vývoje presentace krajiny západního Podyjí jako veřejného zájmu, Thayensia-Znojmo 2007, s. 305–318, ISSN 1212-3560

Rakouský turistický klub / Österreichischer Touristenklub Organizovaná turistika přicházela do Čech, na Moravu a do Rakouského Slezska z alpských zemí Rakouska a z Německa, kde vznikaly první alpské spolky (Alpenverein). Oblast Podyjí (Thayatal) spadala až do vytvoření znojemského odboru pod sekci Rakouského turistického klubu (1869 Österreichischer Touristenklub) Stockerau. Orientace na Dolní Rakousko byla viditelná i po založení brněnské turistické sekce v roce 1881. Ve znojemském týdeníku Znaimer Wochenblatt (1881) referuje štokravská sekce o nehotovém turistickém značení v oblasti Hardeka a chválí městečko Vranov v čele se starostou Ernestem Czelothem za zřízení prvního turistického ubytování v hostinci Zur Rose / U RůžeHotel Zur Rose / U Růže vlastnil Ernest Czeloth, který jej přejmenoval později na Hotel Thaya. Ten byl podle inzerátu v deníku Znaimer Tagblatt 4. dubna 1917 vydražen a koupil ho Wilhelm Anderle. Wilhelm Anderle zde provozoval hostinec a penzion Thaya až do odsunu německého obyvatelstva. Za první republiky nesl i český název Hotel Dyje. Po odsunu získal hotel do správy Petr Beneš. Ubytovací část byla silně devastována a v přízemí fungovala jen restaurace a spořitelna. Po znárodnění připadla budova státu. a zajištění průvodcovských služeb městským slouhou. Také hrabě Stádnický udělal turistickému klubu nabídku a chystal se pro návštěvníky městečka zpřístupnit několik pěkných přírodních zákoutí. Představenstvo Rakouského turistického klubu dále děkovalo vranovskému lesnímu správci panu Hallamasskovi a jeho zaměstnancům za pečlivé provedení turistických značek a cedulí.Znaimer Wochenblatt, 10. září 1881, str. 5 náhled|vlevo|Helena z Mniszku, rozená princezna Lubomirská (1784 – 1876), nositelka prestižního dámského řádu Hvězdového kříže a čestná členka suverénního řádu Maltézských rytířů. náhled|vlevo|Nový Hrádek 1871. Ilustrace zachycuje období prvních turistických úprav. V popředí odpočinkový kout s posezením.

První turistické trasy V tomto roce se mohlo Podyjí pochlubit už sedmi turistickými trasami. První trasa po červené (Indischrot) vedla ze Znojma k Vraní skále (Rabenstein), na Mašovice, Podmolí, Nový Hrádek, Čertův mlýn (Teufelsmühle), podél Dyje dál na Hardek přes potok Fugnitz (Fugnitzbach) k Felicitině studánce (Felizienbrunn), do Vranova k Prostřednímu mlýnu (Mittermühle) a Švýcarským údolím (Schweizerthal) do Šumvaldu (Schönwald). Druhá stezka tvořila znojemský okruh s bílou odbočkou směřující na Mašovice k Čertovu mlýnu, s modrou od vojenské plovárny (Militärbadeplatz) k Trausnickému mlýnu (Traußnitszmühle) skrze Mločí údolí (Salamanderthal) opět po bílé zpátky k Čertovu mlýnu. Po hnědočervené (Zinnoberrot) začínala stezka u plovárny (Schwimmschule) a vedla Studniční roklí („Prunkrámem“ / Brunnengraben) k pivovaru na Hradišti (Pöltenberg) a zpátky k vojenské plovárně. Třetí trasa po červené stoupala z Podmolí k Devíti mlýnům (Neun Mühlen) k Novému Hrádku se žlutou odbočkou na návrší s pohledem na zříceninu Chýje a do staré farní obce Weitersfeld a z kopce dolů k Novohrádeckému mlýnu (Neuhäuselmühle).

Čtvrtá značená cedulemi mířila od Chýje přes lovecký zámeček Karlslust do vsi Merkersdorf. Pátá cesta do Recu byla kvůli značení s majiteli panství v jednání. Šestá trasa navigovala turisty z Hardeku jednak po červené na trasu č. 1 nebo po modré přes Lukov do Mašovic či po bílé přes most na vyhlídku a po modré přes Gaissteig na Lukov nebo zpátky na Hardek. Poslední sedmá trasa vedla z Vranova po červené č. 1 s bílou odbočkou skrze Švýcarské údolí ke Claryho kříži nebo po zelené přes Hamry k Ledovým slujím a Obelisku a zpátky přes Adamsmais na Čížov k Lusthausu. Po žluté se dalo dojít k Felicitině studánce, pokračovat Felicitiným údolím, kde se cesta křížila s červenohnědým značením na Hardek a pokračovala k Martinské stěně (Martinswand), Helenině vyhlídce (Helenenwarte), Obří paštice (Riessenpastete), Lusthausu a zpátky k červenohnědé na Vranov nebo Hardegg a nebo po stejné trase zpět. Postupem času přibývaly další trasy jako třeba z Nového Hrádku do Recu nebo zbudovaná Luitgardina vyhlídka nad Hardekem (1885), Králův stolec (1892) nebo Sealsfieldův kámen (1897). Prostranství strážnice na Cornštejně turistický klub upravil na zázemí pro průvodce a zrovna tak vznikla časem na Novém Hrádku ubytovna a byt pro lesníka, který mimo průvodcovství zajišťoval i občerstvení jako třeba domácí mléko, chleba či jiné domácí produkty.

Znojemská turistická sekce Znojemská turistická sekce vznikla roku 1883 pod znojemským Okresním hospodářským spolkem (Gewerbeverein) a byli to právě živnostníci, kteří přišli s myšlenkou povzbuzení cizineckého ruchu města Znojma a okolí. V roce 1882 založenému hospodářskému spolku se podařilo hned v dalším roce (1883) vydat 1 000 exemplářů adresáře všech obchodníků a živnostníků Znojma (o dva roky později dal do oběhu dalších 2000 kusů), v roce 1887 uspořádal hospodářskou exkurzi, v roce 1891 vydal ilustrovaného průvodce „Znojmo a okolí“Znaimer Wochenblatt, 6. Mai 1891, s. 5. (1895 dalších 15 000 výtisků), v roce 1892 založil podpůrný fond a navrhl plakát pro cestovní ruch. Od té doby se ale mnoho nového neudálo a proto se hospodářský spolek rozhodl vzít celou záležitost do svých rukou. V roce 1897 znovu přistoupil k založení sekce pro cestovní ruch, sestavil stanovy a po jejich třetím přepracování v roce 1898 byli nadšenci pro turistický ruch tak daleko, že mohlo dojít k právoplatnému ustanovení.Znaimer Wochenblatt, 30. listopad 1898, s. 6–7