Hospodářská, sociální a kulturní práva patří do sociálně-ekonomické oblasti lidských práv. Tato práva jsou chráněna v mezinárodních a regionálních lidskoprávních úmluvách. Státy, které tyto úmluvy podepsaly, mají právní povinnost respektovat, chránit a naplňovat hospodářská, sociální a kulturní práva, a očekává se, že přijmout postupné kroky, k jejich naplnění. Tato práva jsou rovněž zařazena do čtvrté hlavy Listiny základních práv a svobod (čl. 26 – 35), která upravuje práva každého člověka v ekonomické sféře, v sociálních vztazích, ve sféře vzdělávací a ve sféře životního prostředí. Tato práva jsou v Listině formulována jen velmi obecně a jejich podrobná úprava je svěřena zákonným a podzákonným předpisům.MAN, Vlastislav a Karel SCHELLE. Základy ústavního práva. 6. dopl. a aktualiz. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2013, 255 s. Právo (Key Publishing). .

Čtvrtá hlava Listiny základních práv a svobod Tato skupina práv (čl. 26 – 35) patřila k nejdiskutovanějším při přípravě Listiny základních práv a svobod, neboť vyžadují plnění ze strany státu. Poprvé se tento druh práv vyskytl ve francouzské ústavě z roku 1793.FILIP, Jan. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2., doplněné vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 458 s. Edice učebnic Právnické fakulty, sv. 263. .

Právo hospodářské Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (čl. 26 odst.1).Man et al. (2013) s. 168. Podle čl. 26 odst. 2 Listiny podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností může stanovit pouze zákon. Právo na zaměstnání upravuje odstavec 3.KLÍMA, Karel. Komentář k Ústavě a Listině. 2., rozšířené vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, 1019 s. . Dle čl. 26 odst. 4 může zákon stanovit pro všechna práva uvedená v čl. 25 odchylnou právní úpravu pro cizince. Tato odchylka však musí být souladu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami.

Koaliční svoboda Čl. 27 upravuje zvláštní formu práva sdružovat se. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu (čl. 27 odst. 2 věta první). Stát tedy nemůže do odborů nikterak zasahovat. Omezovat počet odborových organizací je nepřístupné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo odvětví (čl. 27 odst. 2 věta druhá). Na odborové organizace se nevztahuje princip registrační, ale pouze princip evidenční.Man et al. (2013). s. 168-169.

Právo na stávku Listina v čl. 27 odst. 4 hovoří o právu na stávku. Toto právo nepřísluší soudcům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.Man et al. (2013). s. 169.

Právo zaměstnanců Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a právo na uspokojivé pracovní podmínky (čl. 28 věta první). Podle čl. 28 věty druhé jsou podrobnosti realizace uvedených práv stanoveny zákonem (je to zejména zákoník práce).Man et al. (2013). s. 169-170.

Práva žen, mladistvých a osob zdravotně postižených v pracovních vztazích Čl. 29 Listiny zdůrazňuje ochranu žen, mladistvých a zdravotně postižených, kteří mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a právo na zvláštní pracovní podmínky, právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a právo na pomoc při přípravě k povolání. Podle čl. 29 odst. 3 podrobnosti realizace uvedených práv stanová zákon (zejména zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, školský zákon atd.)Man et al. (2013). s. 170.

Právo sociálního zabezpečení Právo na přiměřené hmotné zabezpečení, které je upraveno ve článku 30 Listiny, mají pouze občané ČR, a to ve stáří, při nezpůsobilosti k práci či při ztrátě živitele. Každý (nejen občan) má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Podrobnosti o realizaci uvedených práv stanoví zákon (zejména zákony z oblasti sociálního zabezpečení).

Právo na ochranu zdraví Podle článku 31 Listiny má každý právo na ochranu zdraví a občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Základem bezplatné zdravotní péče je systém veřejného pojištění.Man et al. (2013). s. 170-171. Zákon upravující práva plynoucí z čl. 31 Listiny nesmí mít diskriminační povahu a podmínky, za nichž je možno tato práva uplatňovat, jím musí být stanoveny tak, aby byl všem občanům zajištěn spravedlivý způsob přístupu ke zdravotní péči přiměřené kvality.

Ochrana rodičovství, rodiny, dětí mladistvých a těhotných žen První odstavec článku 32 vytváří legislativní rámec pro právní ochranu rodiny, odstavec dva pak zaručuje zvláštní péči těhotným ženám. Podle třetího odstavce článku 32 mají děti narozené v manželství i mimo ně stejná práva.Man et al. (2013). s. 171. Článek 32 odst. 4 Listiny garantuje rodičům právo pečovat a vychovávat děti a naopak dětem zajišťuje právo na rodičovskou výchovu a péči.Nález Ústavního soudu České republiky Sp. zn. IV. ÚS 257/05. Odstavec pátý zakotvuje právo pečujících rodičů na pomoc státu formou věcných i peněžních dávek nebo jiných zvýhodnění.

Právo na vzdělání, povinná školní docházka Každý (nejen občan ČR) má právo na vzdělání (čl. 33 odst. 1 věty první). Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon (čl. 33 odst. 1 věta druhá). Podle čl. 33 odst. 2 mají občané ČR právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách.Man et al. (2013). s. 171-172. Přestože se v ustanovení hovoří i o bezplatném vzdělání na vysokých školách, nejde zde již o právo nepodmíněné povahy, neboť je naopak podmiňováno vedle schopností občana také možnostmi společnosti.Nález Ústavního soudu České republiky Sp. zn. Pl. ÚS 27/95. Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu (čl. 33 odst. 3). Zákonem lze stanovit podmínky, za kterých stát poskytuje občanům při studiu pomoc (čl. 33 odst. 4).Man et al. (2013). s. 172.

Právo k výsledkům tvůrčí duševní činnosti Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem (např. občanským zákoníkem a autorským zákonem) a jsou chráněna každé fyzické osobě (čl. 34 odst. 1).

Právo přístupu ke kulturnímu bohatství Podle čl. 34 odst. 2 je právo přístupu ke kulturnímu bohatství zaručeno za podmínek stanovených zákonem a je zaručeno každé fyzické osobě.

Ekologická práva Článek 35 upravuje ekologickou problematiku (formuluje ekologická práva). V prvním odstavci je zakotveno právo na příznivé životní prostředí, které platí pro každou fyzickou osobu. Podle čl. 35 odst. 2 má každý právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Článek 35 odst. 3 se týká se ohledu na životní prostředí. Ačkoliv přírodní prostředí ničí celá plejáda subjektů (vyjma státu i fyzické a právnické osoby, nadnárodní společnosti atd.), právě stát má na starost naplňování i ochranu práva na příznivé životní prostředí pro každého. Činí tak skrze rozličné regulace, omezení hospodářské činnosti atd.Man et al. (2013). s. 172-173.

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights) je dokumentem, který stanoví práva ve všech sférách lidského života. První části této smlouvy byly vytvořeny v roce 1947. Finální verzi schválila v roce 1954 Komise Organizace spojených národů (OSN) pro lidská práva. 12 let se Valného shromáždění OSN zabývalo každou oblastí tohoto dokumentu. Byl přijat Valným shromážděním OSN dne 16. prosince 1966 v New Yorku jako součást mezinárodní úmluvy o lidských právech. Pakt je platný od 3. ledna 1976. Pro Československou socialistickou republiku vstoupil pakt v platnost dne 23. března 1976 a v plném znění byl zveřejněn ve sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb.Významné mezinárodní dokumenty. V Domažlicích: Nakladatelství J.K., 1998, 120 s. .

Tento dokument začíná preambulí, ve které jsou zahrnuty důvody smlouvy. V prvním části je charakterizováno právo všech národů na nezávislost ve sféře politické, ekonomické, kulturní a sociální. V další části se vykytuje seznam práv menšin národnostních, sexuálních, rasových, náboženských a dalších obyvatel různých kultur žijících v zemi v rámci tohoto paktu. Třetí část se věnuje pracovnímu právu, ochraně zdraví (fyzického i psychického), právu na vzdělání (všeobecné, povinné a bezplatné) a podílení se na kulturní sféře života.

Odkazy

Reference

Literatura BLAHOŽ, Josef. Sjednocující se Evropa a základní lidská práva a občanská práva. Praha : ASPI, 2005. 260 s. . FLEGL, Vladimír. Listina základních práv a svobod v aplikační praxi ČR. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 1997. 237 s. (Zákony s poznámkami) . Charter of Fundamental Rights and Freedoms: Resolution of the Presidium of the Czech Nat. Council of December 16, 1992. Praha: Institute for Internacional Relations, 1992. . FILIP, Jan. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2., doplněné vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 458 s. Edice učebnic Právnické fakulty, sv. 263. . KLÍMA, Karel. Komentář k Ústavě a Listině. 2., rozšířené vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, 1019 s. . MAN, Vlastislav a Karel SCHELLE. Základy ústavního práva. 6. dopl. a aktualiz. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2013, 255 s. Právo (Key Publishing). . Významné mezinárodní dokumenty. V Domažlicích: Nakladatelství J.K., 1998, 120 s. .

Související články Listina základních práv Evropské unie Lidská práva v Česku Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

Kategorie:Lidská práva v Česku Kategorie:Mezinárodní smlouvy o lidských právech