Pochod Praha–Prčice je nejznámější organizovaný turistický a dálkový pochod v České republice s cílem ve středočeské Prčici. Nazývá se podle nejdelší varianty trasy začínající v Praze. Pochod se koná od roku 1966, obvykle třetí sobotu v květnu. Jedná se o největší každoroční akci organizovanou Klubem českých turistů (KČT).
thumb|Pomník pochodu na náměstí v Prčici (2009) Na startu obdrží účastník mapu pochodu, do níž po cestě na kontrolních bodech (tzv. punktech) získává razítka. Kontroly jsou zapsány v průvodci pochodem a na trase se nacházejí i kontroly tajné. Každý účastník pochodu, který korektně projde všemi kontrolami, obdrží v cíli tradiční „Prčický škrpál“, nazývaný díky své podobě „botička“, a také Horalku od Sedity (do roku 2013 se rozdávaly Tatranky od Opavie). Pochodníci na nejdelší trase obdrží také zvláštní suvenýr, který potvrzuje, že překonali celou 70 km vzdálenost z Prahy do Prčice.
thumb|Cílové trofeje – plastová botička a zvláštní suvenýr (magnetka) z trasy Karla Kulleho (2016) Od roku 2022 je nutná online registrace a zaplacení startovného předem na oficiálním webu pochodu. Registrace na místě již není možná. Došlo také k omezení počtu pochodníků na jednotlivých trasách.
Historie Raná léta Na založení pochodu v roce 1966 se podíleli Jiří Dvořák, hlavní redaktor časopisu Turista, Karel Kulle a místní rodák a propagátor sportu Stanislav Rataj. Trasu údajně inspirovala paní Běla Dvořáková, která zakladatelům pochodu, marně hledajícím atraktivní cíl ve vzdálenosti kolem 70 kilometrů od Prahy, aby se trasa dala ujít za denního světla, řekla: „Je čas na oběd, běžte s tím už do Prčic!“ Podle Stanislava Rataje je toto však pouze humorná anekdota, která nemá s realitou nic společného – záměrem bylo jednoduše nalézt vhodný cíl v okolí Prahy a volba padla právě na Prčici jakožto rodiště Stanislava Rataje, který navíc již předchozí zkušenosti s pořádáním dálkových pochodů měl.
V prvních letech existovala pouze jedna trasa, postupem času přibývaly další. Start prvního ročníku byl v Komořanech. V následujících letech byl start nejdelší trasy postupně v Braníku, Písnici, Průhonicích, Zbraslavi a Hostivaři. V roce 1974 se start přesunul do Kačerova (kde tehdy končila linka metra C) a konečně od roku 1981 se startuje na Jižním Městě od stanice metra Háje (tehdy se jmenovala „Kosmonautů“).
Trasa prvního ročníku vedla těmito punkty: Komořany – Jílové – Neveklov – Křečovice – Štětkovice – Prčice.
Zpočátku se pochod konal v dubnu, v roce 1973 byl přesunut na květen, což zvýšilo jeho popularitu. V roce 1973 se také poprvé platilo startovné (tehdy 1 Kčs) a zároveň dostali pochodníci poprvé jako suvenýr botičku (tehdy kovovou – plastová botička se poprvé objevila až v roce 1977). V cíli byla též tombola – první cenou bylo živé sele.
V prvních letech byl kladen větší důraz na recesistickou stránku pochodu, každý ročník měl také nějaké tematické zaměření:
1966 – „Sukovou cestou“ – Pochod měl poctít skladatele Josefa Suka – trasa záměrně vedla jeho rodištěm v Křečovicích. 1967 – „Za zlatem z Jílového“ – Motivem bylo hledání zlatonosných míst na trase pochodu. 1968 – „Čapkova Strž“ – Pochod vedl přes letní sídlo Karla Čapka ve Staré Huti. 1969 – Pochod proběhl ve znamení výročí 800 let od první písemné zmínky o Prčici. Někteří pochodníci se oblékli do historických oděvů, povoleny byly též meče, sudlice či halapartny. Tento ročník byl také nejstudenější v historii, teplota se pohybovala okolo 4 °C a na trase byly ještě zbytky sněhu. 1970 – „Krajem Jakuba Krčína z Jelčan“ – Tématem bylo rybníkářství. V cíli si mohl každý holou rukou vylovit z kádě svého kapra. 1971 – „Krajem Keltů“ – Každý pochodník zasadil v lesní školce jeden stromeček.
S tím, jak se pochod stával masovějším, se v roce 1972 od tematičnosti jednotlivých ročníků upustilo a zůstal čistě turistický pochod.
Vrchol popularity Během 70. let popularita pochodu prudce vzrostla – zatímco v roce 1970 se pochodu zúčastnila zhruba tisícovka pochodníků, v roce 1979 už jich bylo 35 tisíc. Kvůli velkému náporu turistů uvažoval v roce 1975 místní národní výbor (MNV) v Prčici dokonce o zrušení pochodu (se sentimentem „Pražáci nám to sem pošlou a co my s tím?“). O cíl pochodu pak projevily zájem sousední Přestavlky. Nakonec však zůstal cíl zachován v Prčici.
Zakladatel a hlavní organizátor pochodu Ing. Karel Kulle v roce 1979 prohlásil: „Účast v žádném případě nechceme omezovat. Musíme stále zkvalitňovat pořadatelské a technické zázemí. Věřím, že když věhlas tohoto pochodu přiláká někdy ještě více lidí než letošních 35 131, dokážou se s tím stejně dobře všichni pořadatelé vyrovnat.“
V této době vycházeli organizátoři vstříc i mimopražským a jiným „přespolním“ účastníkům, kteří by jinak nestíhali brzké ranní starty pochodu, popř. odjezdy vlaků a autobusů večer domů. Pochodníci si mohli přivézt vlastní spacáky a z pátku na sobotu přespat v tělocvičnách v místě startu. V sobotu byly jejich spacáky převezeny do Prčice, kde opět mohli přespat ze soboty na neděli.
V roce 1981 zaznamenal pochod absolutní rekord, kdy se ho zúčastnilo 35 732 pochodníků. V následujících letech však začala účast prudce klesat – záměrem pořadatelů bylo konat více turistických akcí ve stejném termínu tak, aby se počet účastníků rozmělnil. Podle autorů knihy Dálkové pochody, naše láska však zasáhl tehdejší režim, který donutil pořadatele omezovat počet účastníků.
Ve spartakiádních letech 1975, 1980 a 1985 byl pochod pořádán jako „spartakiádní pochod“ a např. v roce 1980 nebyla cílovou trofejí botička, ale kovový spartakiádní štít.
Po roce 1989 V letech po sametové revoluci popularita pochodu poklesla – v roce 1994 se ho účastnilo pouhých 7715 pochodníků. Od roku 1995 však začala účast opět stabilně stoupat a od roku 2005 se ustálila na zhruba 20 tisících pochodníků každý rok.
thumb|Pochodníci těsně před Prčicí ze strany Jezerské ulice (2009) V roce 2015 měl pochod již 50. ročník, u příležitosti tohoto jubilea vydal KČT Pochod Praha–Prčice ve spolupráci s Národním muzeem knihu Taťány Součkové a Šárky Rámišové Pochod Praha Prčice – padesát ročníků 1966–2015, která obsahuje řadu fotografií a dobové dokumentace.
V roce 2020 byl pochod z důvodu pandemie covidu-19 zrušen (poprvé po 54 letech nepřetržitého konání), 55. ročník byl plánovaný na 15. května 2021, později byl přesunut na 13. června 2021 s mnohými organizačními změnami, které souvisely s ještě doznívající epidemií covidu-19.Oficiální stránky pochodu (archiv, 15. 4. 2020) Nakonec byl pochod i tak zrušen a přesunut na další rok, trasu však lidé mohli jít sami.
V roce 2022 byl pochod obnoven, ovšem kvůli probíhajícím pracím na železniční trati z Prahy do Českých Budějovic ho doprovázely dopravní komplikace – autobusy, které za běžných okolností vozí pochodníky z Prčice na vlak do Heřmaniček (cca 4 km), musely tentokrát jet až do Olbramovic (cca 15 km). Kvůli tomu byl počet pochodníků na trasách omezen. Toto omezení vyžadovalo, aby se účastníci pochodu registrovali a zaplatili startovné předem na webu. Každý účastník dostal po zaplacení vygenerovaný QR kód, který pak ukázal na startu.
V roce 2023 již žádná dopravní omezení nebyla, ovšem nutnost online registrace zůstala. Zároveň zůstalo v platnosti omezení počtu pochodníků na jednotlivých trasách. Pořadatelé argumentují zrychlením procesu odbavení na startu nebo tím, že vědí, kolik autobusů z Prčice do Heřmaniček mají objednat.
Trasy thumb|right|upright|Kontrola ve Vojkově (2009) První ročník se uskutečnil 17. dubna 1966 a trasa z Prahy měřila 65 km (100 000 českých loktů). Od roku 1970 se počet tras postupně rozšiřoval o trasy z jiných míst, měnil se přes rekordních 24 (v roce 1984) a přes 9 tras v období útlumu (1994) až po současných 21 tras celkem (z toho 16 je pěších, jedna je vozíčkářská a čtyři jsou cyklistické).
Tradiční nejdelší trasa z Prahy („trasa Karla Kulleho“) má přes 70 km a je určena pouze pro dospělé a zdatné pochodníky. Nejkratšími trasami určenými pro dospělé jsou 30 km trasy z Tábora a Petrovic (dříve byly otevřené i trasy kratší). Táborská trasa má dlouhodobě nejvyšší účast. V roce 2007 byla zavedena 23 km dětská trasa z Votic. Tato trasa je určena pro děti do 15 let s max. 2 osobami doprovodu staršího 18 let a také pro osoby starší 60 let. Do roku 2007 byla votická trasa otevřena i pro dospělé.
thumb|left|Start dvou tras („dospělácké“ 30 km a dětské 23 km) ve Voticích (2009) Tradiční starty pochodu: Praha-Háje, Týnec nad Sázavou, Čerčany, Benešov, Bystřice u Benešova, Olbramovice, Votice, Střezimíř, Tábor, Mladá Vožice, Sedlčany, Milevsko, Petrovice u Sedlčan.
Součástí pochodu jsou i čtyři cyklotrasy – z Prahy, Milevska a dvě z Tábora (jedna je dětská). Cyklotrasy z Milevska a Tábora jsou okružní. V roce 2007 byla součástí akce i mezinárodní cyklistická jízda Zwiesel – Prčice konaná ve spolupráci se sokolskou jednotou SKV Sokol München (která od roku 2005 zajišťuje také pěší trasu z Čerčan). Cyklotrasy a dokonce i trasy pro mototuristy byly v podobě cílových jízd součástí pochodu již v 80. letech.
V roce 2008 byla zavedena 13 km vozíčkářská trasa z Miličína. Tato trasa je určena výhradně držitelům průkazů ZTP, ZTP/P a jejich doprovodu (není tedy určena např. ani pro kočárky). Trasu organizuje Pražská organizace vozíčkářů.
Přehled tras konaných v roce 2026 Zdroj:
Trasa Start Punkty a intervaly mezi nimi Cíl Praha – Hájetrasa Karla Kulleho70+ km Praha – u metra Háje 26 km Týnec n. Sázavou 16 km Neveklov 14 km Kosova Hora 14 km Prčice Týnec nad Sázavoutrasa Zdeňka Hájka44 km infocentrum v hotelu Týnec 16 km Pikovice50 km u lávky 16 km Jablonná 12 km Osečany 8 km Čerčany48 km železniční stanice 6 km Racek 20 km Vrchotovy Janovice 7 km Vojkov 15 km Benešov42 km sokolovna u žel.st. 8 km u Semby 12 km Bystřice u Benešovatrasa Jardy Bursíka35 km Komunitní centrum Bystřice 13 km Olbramovice35 km před budovou železniční stanice 14 km Bučina 9 km přechod přes silnici 12 km Mladá Vožice36 km u autobus. nádraží 15 km Voticedětská trasa23 km nám. Komenského 3 km u Lysé 14 km před Radíčí 6 km SedlčanyRobinova trasa32 km Gymnázium GaSOŠE Sedlčany 10 km Poušť sv. Marka 6,5 km Skuhrov 9,5 km Zadní Boudy 6 km Petrovice30 km hřiště SK Petrovice 3 km rozhl. Kuníček 8 km Obděnice 13 km Milevsko40 km Dům kultury 21 km Milevsko31 km 10 km Přeštěnice 8 km Nadějkov 13 km Střezimířtrasa Vlasty Doležalové36 km bývalá železniční stanice 2 km Bonkovice 15,5 km Jistebnice hospoda 5,5 km Tábor43 km autobusové nádraží 24,5 km Tábor30 km 16 km Starý zámek 8 km Řikov 6 km Miličínvozíčkářská trasa13 km parkoviště u motorestu 6,2 km Červený Újezd 6,8 km Prahacyklotrasa74 km Háje, Komunitní centrum Matky Terezy 34 km Týnec n. Sázavou 13 km Neveklov 13 km Kosova Hora 14 km Milevskocyklotrasa66 km Dům kultury 14 km Petrovice 21 km Prčice náměstí 14 km Nadějkov 17 km Milevsko KD Táborcyklotrasa74 km autobusové nádraží 12 km Hlasivo 20 km Jistebnice 12 km Prčice náměstí 30 km Tábor – sokolovna Táborcyklotrasa – dětská61 km 19 km
Účast thumb|right|Účast na pochodu a počet tras v jednotlivých letech (do roku 2025) V roce 1966 se na trasu o délce 65 km vydalo 469 pochodníků. Největší účast, 35 732 turistů, byla zaznamenána v roce 1981. Počet účastníků i tras klesal až do roku 1994, kdy se zúčastnilo pouhých 7715 účastníků na devíti trasách, od té doby se opět účast i počet tras s kolísáním zvyšují a v posledních letech vyráží kolem 20 000 účastníků, přičemž na hlavní trasu z Prahy vyráží okolo tisícovky pochodníků.
Rekordmanem co do počtu účastí je aktuálně dle agentury Dobrý den pan Miroslav Brábník, který absolvoval již 54 pochodů (svůj 50. pochod absolvoval v květnu 2019 ).
Organizace