Vojtěch Samec (1832 Poděbrady – 11. července 1887 Praha) byl rakouský důstojník a český politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie Pocházel z chudých poměrů, ale vypracoval se v rakouské armádě do nejvyšších důstojnických pozic. Nastoupil do vojenské školy v Jičíně a ve věku osmnácti let byl jmenován poručíkem. Podílel se na tažení rakouské armády v roce 1859 a 1866. V roce 1874 byl povýšen na plukovníka (Oberst) a velel 41. pěchotnímu regimentu. V roce 1878 dosáhl hodnosti generálmajora. Za zásluhy během tažení roku 1866 mu byl udělen Řád železné koruny. Získal i Císařský rakouský řád Leopoldův. Podílel se na operacích rakousko-uherské armády v Bosně. Do roku 1882 sloužil jako brigadýr u 27. pěchotní brigády v Prešpurku. Roku 1883 odešel na vlastní žádost do penze a usadil se v Praze.
Angažoval se pak ve vysoké politice. Působil jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1883 za kurii městskou v Čechách, obvod Litomyšl, Polička, Lanškroun atd. Slib složil 4. prosince 1883.Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm. 4. března 1885 byl zbaven mandátu pro slabomyslnost.http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=15181 Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Adalbert Sametz, generálmajor ve výslužbě, bytem Praha.http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=428&size=45 Patřil mezi české národní poslance. Byl členem mladočeské strany. Na Říšskou radu ho navrhl Český klub, který sdružoval staročeské, mladočeské a velkostatkářské křídlo české politiky.
Jeho politickou dráhu přerušilo psychiatrické onemocnění. V prosinci 1884 musel být dopraven do zemského blázince v Praze poté, co se u něj objevovaly výstřednosti v chování, které se prohlubovaly, takže v závěru již nepoznával své blízké. Duševní choroba byla podle dobového tisku patrně dědičnou; v zemském blázinci byla hospitalizována ještě před ním i jeho sestra. Podle ošetřujícího lékaře dr. Karla Kuffnera trpěl paralýzou (progresivní?), postupným mizením duševních schopností. V roce 1886 se podle něj občas choval „bouřlivě“ a zachoval si něco z vojenských zvyků v pohybech a jednání, ale už neměl naději na zlepšení.
Zemřel po delší nemoci v 11. července 1887 na „ochrnutí plic“ v pražském ústavu pro choromyslné, pohřben byl na vojenském hřbitově v Karlíně u Invalidovny.
Jeho úmrtí mělo nakonec i soudní dohru. Známý pražský deník Národní listy totiž v nekrologu, který vyšel 12. července, uvedl mimo jiné: „Také u Bihače dobyl Samec s vojen. sborem svým skvělého vítězství, kteréž však bylo mu upíráno a kladeno na vrub vrchního velitele okupační armády, vévody Virtemberského, jemuž dostalo se vysokého vyznamenání, řádu Marie Terasie za udatenství, na nějž nároky příslušely gen. Samcovi. Vida v tom pokoření své, vyžádal si generál Samec zvláštní audienci u císaře, aby mohl býti ze služeb vojenských propuštěn. Po delším vyjednávání odebral se na odpočinek…“ a o na závěr napsal: „Práci vlasteneckou ztrpčovaly mu jedině vzpomínky na nevděk, kterého, jak pevně byl přesvědčen, dostalo se mu za věrné a poctivé služby. To bylo i příčinou choroby, jíž po delší době včera podlehl.“ C. k. zemský soud v Praze to kvalifikoval jako zločin „uražení Veličenstva“, protože autor článku podle něj nepřímo vyčítal císaři nedostatečné ocenění generálových zásluh a porušil tak povinnost prokazovat panovníkovi náležitou úctu. Příslušné odpolední vydání novin bylo zabaveno a rozsudek musel být v nejbližším čísle uveřejněn, nikdo konkrétní ale nebyl dále postižen.
Odkazy
Reference
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Mladočeši Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Narození v roce 1832 Kategorie:Úmrtí v roce 1887 Kategorie:Úmrtí 11. července Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Rakousko-uherští politici české národnosti Kategorie:Pohřbení na Vojenském hřbitově v Karlíně Kategorie:Narození v Poděbradech Kategorie:Úmrtí v Praze