Volodyslav Fedorovyč, cyrilicí Володислав Федорович, polsky Wołodysław Fedorowycz, v českých pramenech i Ladislav Fedorovič (26. května 1845 Bilynivka – 22. prosince 1917 Kyjev nebo leden 1918 Vikno), byl rakouský politik ukrajinského (rusínského) původu (ovšem římskokatolického vyznání) z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie Jeho otcem byl Ivan Fedorovyč (1811–1870), politik a spisovatel, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Volodyslav byl rusínského etnického původu, ale římskokatolického vyznání. Působil jako statkář ve Vikně. Ve Vikně mu patřil velký statek. Byl mecenášem umění a sám byl vlastníkem rozsáhlé umělecké sbírky. Angažoval se ve veřejném a politickém životě. V letech 1873–1876 byl prezidentem rusínského národního spolku Prosvita, kterému věnoval 12 000 zlatých, když zemský sněm odňal spolku svůj příspěvek. V roce 1887 organizoval rusínskou národopisnou výstavu v Ternopilu. Byl vedoucím rusínské delegace na slavnost otevření Národního divadla v Praze.
Působil též jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kde usedl ve volbách roku 1879 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Žovkva, Sokal, Rava atd. Rezignaci oznámil na schůzi 5. prosince 1882.Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm. Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako rytíř Ladislaus von Fedorowicz, statkář, bytem Vikno.http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=124 V roce 1879 je řazen mezi polské národní poslance (parlamentní Polský klub).Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 2. Patřil ovšem mezi Rusíny a byl členem mladorusínského proudu.Salzburger Volksblatt, 3. 7. 1879, s. 1. Byl nicméně do voleb navržen propolským táborem.Neue Freie Presse, 27. 6. 1879, s. 3. Proti jeho volbě podali protest někteří rusínští voliči a protestovala rovněž haličská Ruská rada. Věc posoudil legitimační výbor Říšské rady, který v únoru 1882 regulérnost volby potvrdil.
Roku 1902 byl jmenován členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady). Šlo tehdy o vůbec prvního etnického Rusína jmenovaného do Panské sněmovny (kromě lvovského řeckokatolického metropolity Šeptického).
Jeho statek včetně uměleckých sbírek byl v červenci 1917 vypálen ruskou armádou při jejím ústupu z Haliče. Sám Fedorovyč byl vzat do zajetí.
Zemřel v prosinci 1917 v Kyjevě, nebo v lednu 1918 na svém statku ve Vikně.Lidové noviny, 20. 1. 1918, s. 4.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Polští šlechtici Kategorie:Mecenáši Kategorie:Sběratelé umění Kategorie:Členové Polského klubu Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Váleční zajatci Kategorie:Narození v roce 1845 Kategorie:Narození 26. května Kategorie:Úmrtí v roce 1917 Kategorie:Úmrtí 22. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Muži