náhled|Vlajka asexuálního hnutí zvolená za symbol v roce 2010. Černá barva značí asexualitu, šedá nejasnou oblast mezi sexualitou a asexualitou, bílá sexualitu a fialová komunitu. Asexualita je absence sexuální touhy nebo sexuální přitažlivosti, případně obojího současně. Absence sexuální přitažlivosti znamená, že osobu nikdo eroticky nepřitahuje, což však nevylučuje sexuální touhu (po genitálním uspokojení), schopnost a potřebu masturbace nebo sexuálního styku, který však může postrádat erotický rozměr. Absence sexuální touhy znamená, že erotická náklonnost postrádá explicitně sexuální rozměr, může se však projevovat v citové rovině. Nedostatek nebo absence sexuální touhy se z medicínského hlediska nazývá též hyposexualita, opakem je hypersexualita.
Asexualita není celibát (sexuální abstinence), tedy dobrovolné nebo povinné vzdání se sexuálního života, ale absence touhy po něm, tedy absence potřeby sexuálního života.
Podíl asexuálních osob je odhadován řádově v jednotkách procent populace.
Asexualita je někdy řazena mezi sexuální orientace,Bella DePaulo (September 5, 2016). "Sexual Orientation, Not a Sexual Dysfunction" ačkoliv fakticky jde sice o charakteristiku sexuality, nikoliv však o její orientaci.
Definice, identita a vztahy Asexualita je označována vědci, asexuály nebo LGBT (lesby, gayové, bisexuálové, transgender osoby) jako „ace“ nebo „ace komunita.“ Mezi lidmi, kteří se označují jako asexuální, existují značné rozdíly, a proto definice asexuality může být široká. Vědci obecně definují asexualitu jako nedostatek sexuální přitažlivosti nebo nedostatek sexuálního zájmu, ale jejich definice se liší. Odkazují na osoby s nízkou sexuální touhou a přitažlivostí nebo s jejich absencí, nebo u kterých se sexuální chování nevyskytuje vůbec nebo jen vzácně, a které praktikují výhradně romantická nesexuální partnerství. Označení sám sebe za asexuála může být určující faktor.
The Asexual Visibility and Education Network (AVEN) definuje asexuální osobu jako někoho, kdo necítí sexuální přitažlivost a dále říká: „Existuje menšina, která o sobě smýšlí jako o asexuálech, v době, kdy zjišťují svou vlastní orientaci a že neexistuje žádný test na určení, jestli je člověk asexuální. Asexualita je jako každá jiná identita, v jádru je to jen slovo, které lidé používají, aby popsali sami sebe. Pokud někdy někdo cítí potřebu označit se za asexuála, povzbuzujeme ho, aby tak činil, dokud to má smysl.“
Někteří asexuálové, přestože postrádají sexuální přitažlivost k jakémukoliv pohlaví, se zapojují do čistě romantických vztahů, zatímco jiní ne. Existují asexuální jedinci, kteří říkají, že cítí sexuální přitažlivost, ale nepřipouští si to, protože necítí skutečnou touhu či potřebu zapojit se do sexuální nebo nesexuální aktivity (mazlení, držení za ruce, atd.). Ale někteří asexuálové se do nesexuálních aktivit zapojují a jiní se ze zvědavosti podílejí i na sexuálních aktivitách. Někteří masturbují kvůli uvolnění napětí, zatímco jiní tuto potřebu necítí.
Pokud jde zejména o sexuální aktivitu, potřeba nebo touha po masturbaci se běžně označuje jako „sex drive“ a odděluje se od sexuální přitažlivosti. Asexuálové, kteří masturbují, to obecně považují za normální chování lidského těla, nikoli za známku latentní sexuality a dokonce to ani neshledávají příjemným. Někteří asexuální muži, nejsou schopni mít erekci a tedy docílit penetrace je pro ně nemožné. Asexuálové se také liší svými pocity vůči sexuálním aktivitám, někteří jsou ochotní mít sex kvůli svému partnerovi, jiní tuto myšlenku silně odmítají. Lidé, kteří se identifikují jako asexuálové, se také často identifikují s jinými charakteristikami. Tyto jiné identity vyjadřují, jak definují svou romantickou orientaci. Například asexuálové se mohou identifikovat jako heterosexuálové, lesby, gayové, bisexuálové, queer, nebo pomocí následujících termínů vyjadřují, že je pro ně důležitější romantika než sexuální aspekty. aromantik: nepřítomnost romantické přitažlivosti biromantik: romantický protějšek bisexuála heteroromantik: romantický protějšek heterosexuála homoromantik: romantický protějšek homosexuála panromantik: romantický protějšek pansexuála Lidé se také identifikují pomocí termínu „gray-A,“ protože mají pocit, že jsou něčím mezi aromantikem a romantikem, asexualitou a sexuální přitažlivostí. Zatímco tento termín zahrnuje každého, kdo cítí romantickou a nebo sexuální přitažlivost, demisexuálové a semisexuálové mají sexuální přitažlivost až jako druhotnou část, protože pociťují sexuální přitažlivost až po vytvoření stabilního emocionálního spojení.
Existují další unikátní fráze používané asexuální komunitě k vyjádření identit a vztahu. Jedním z nich je „friend-focused“, to odkazuje na vysoce ceněné neromantické vztahy. Dalšími termíny jsou „squishes“ a „zucchinis,“ který popisují queer-platonické vztahy. Termíny jako ne-asexuál a allosexuál odkazují na jednotlivce na opačné straně sexuálního spektra.
Výzkum
Rozšíření Asexualita není nový aspekt v lidské sexualitě, ale pro veřejnost je to relativně nový pojem. SE Smith v britském deníku The Guardian si není jistý, zda se asexualita rozšířila. Spíše se přiklání k názoru, že je asexualita známější pojem. Ve známé Kinseyho stupnici Alfred Kinsey hodnotil jednotlivce na stupnici od 0 do 6 podle jejich sexuální orientace od heterosexuality po homosexualitu. Do stupnice zahrnul také kategorii, kterou označil „X“, pro jednotlivce s „žádným sociálně-sexuálním kontaktem či reakcí“; v moderní době právě toto označuje asexualitu. Kinsey označil jako X 1.5 % dospělých mužů. V jeho druhé knize, Sexuální chování ženy, oznámil následující rozložení jednotlivců označených jako X:
ženy, co se nikdy nevdaly = 14–19 %
vdané ženy = 1–3 %
dříve vdané ženy = 5–8 %
muži, co se nikdy neoženili = 3–4 %
ženatí muži = 0 %
dříve ženatí muži = 1–2 %
Další data o demografii asexuality se objevila v roce 1994, kdy výzkumný tým ve Spojeném království provedl komplexní průzkum 18 876 britských obyvatel, zaměřen na sexuální informace a to z důvodu epidemie AIDS. Průzkum také zahrnoval i otázku na sexuální přitažlivost, na kterou 1,05% dotázaných odpovědělo, že „nikdy necítili ke komukoli jakoukoli sexuální přitažlivost“. Se studií o tomto fenoménu pokračoval kanadský psycholog Anthony Bogaert v roce 2004, který zkoumal demografii asexuality v sérii studií. Bogaertův průzkum uvedl, že 1 % Britské populace nepociťuje sexuální přitažlivost, ale Bogaert věřil, že 1 % není přesné číslo pravděpodobně větší části populace, která se může identifikovat jako asexuální, protože 30 % lidí, které kontaktoval kvůli průzkumu, se rozhodlo že se ho účastnit nebudou. Kvůli tomu, že méně sexuálně zkušení lidé se spíše nebudou účastnit průzkumu o sexualitě a asexuálové mají tendenci být méně sexuálně zkušení než -sexuálové, je dost pravděpodobné že asexuálové byli málo reprezentováni v počtu účastníků. Ta samá studie také tvrdila, že počet asexuálů a bisexuálů je dohromady 1.1 % populace, což je o dost menší číslo, než uvedly jiné studie.
V rozporu s Boagertovým 1 % je studie od Aicken a kol., vydána v roce 2013, která navrhuje že, založeno na údajích Natsal-2 z roku 2000–2001 prevalence asexuálů v Británii je pouhých 0.4 % pro lidi mezi 16–44 lety.Aicken, Catherine R. H.; Mercer, Catherine H.; Cassell, Jackie A. (2013-05-01). "Who reports absence of sexual attraction in Britain? Evidence from national probability surveys". Psychology & Sexuality. 4 (2): 121–135. doi:10.1080/19419899.2013.774161. ISSN 1941-9899. Toto procento naznačuje pokles z hodnoty 0.9 % zjištěné z údajů Natsal-1 shromážděných ve stejném věkovém rozmezí před deseti lety. Bogaertova analýza z roku 2015 také zjistila podobný pokles jako u údajů Natsal-1 a Natsal-2.
Aicken, Mercer a Cassell také našli určité etnické rozdíly mezi účastníky, kteří nepociťovali sexuální přitažlivost; u mužů či žen mající indický nebo pákistánský původ byla větší pravděpodobnost, že nahlásí nedostatek sexuální přitažlivosti. U muslimů byla také větší šance, že ohlásí nedostatek sexuální přitažlivosti než dotazovaní z křesťanského náboženství.
Sexuální orientace, duševní zdraví a příčina Existuje mnoho debat, zda je či není asexualita sexuální orientací.Melby, Todd (November 2005). "Asexuality gets more attention, but is it a sexual orientation?". Contemporary Sexuality. 39 (11): 1, 4–5. ISSN 1094-5725. The journal currently does not have a website Byla srovnávána a přirovnávána s hypoaktivní poruchou sexuální touhy neboli frigiditou, kvůli tomu, že jak asexualita, tak frigidita se potýkají s nedostatkem sexuální přitažlivosti ke komukoli. Frigidita byla používána k léčení asexuality, ale asexualita není obecně považována za poruchu či sexuální disfunkci (jako je např. anorgasmie, anhedonie atd.), protože asexualita nezbytně neznamená, že má někdo zdravotnické problémy či problémy související s ostatními sociálně. Na rozdíl od lidí trpících frigiditou asexuálové obvykle nezažívají „tržní tíseň“ a „mezilidské obtíže“, pokud jde o pocity ohledně jejich sexuality, nebo obecně nedostatku sexuálního vzrušení. Asexualita je považována za vlastnost ohledně nedostatku nebo úplné absence sexuální přitažlivosti na celý život. Jedna ze studií našla, že v porovnání se subjekty trpící frigiditou, asexuálové nahlásili nižší stupně sexuální touhy, sexuálních zkušeností, nouze spojenou se sexem a symptomů deprese. Vědci Richards a Barker oznámili, že asexuálové nemají nepřiměřené míry alexithymie, deprese nebo poruch osobnosti. Nicméně někteří lidé se mohou identifikovat jako asexuálové i přesto, že jejich ne-sexuální stav je vysvětlen jednou či více z výše zmíněných poruch.
První studie, která získala data o asexuálech, byla zveřejněna v roce 1983 Paulou Nuriusová, se zabývala vztahem mezi sexuální orientací a duševním zdravím.Elisabetta Ruspini; Megan Milks (2013). Diversity in family life. Policy Press. pp. 35–36. 689 subjektům – většina byli studenti z různých univerzit ze Spojených států, mající kurzy psychologie a sociologie – byly dány průzkumy včetně 4 zdravotních stupnic. Výsledky ukázaly že u asexuálů bylo pravděpodobnější nižší sebevědomí a vyšší míra deprese než u lidí s jinou sexuální orientací; 25,88 % heterosexuálů, 26,54 % bisexuálů (nazývaných „ambisexuálové“), 29,88 % homosexuálů a 33,57 % asexuálů byli nahlášeni jako jedinci s malým sebevědomím. Podobný trend se objevil i u deprese. Nuriusová věřila, že z tohoto průzkumu nemůže být vyvozen pevný závěr z několika důvodů.
Ve studii z roku 2013, Yule a kol. nahlédli do problematiky duševního zdraví u Europoidních heterosexuálů, homosexuálů, bisexuálů a asexuálů. Výsledky od 203 mužů a 603 žen, co se účastnili výzkumu, byly započítány do konečného zjištění. Yule a kol. zjistili, že u asexuálních mužů, účastnících se výzkumu, byla větší pravděpodobnost nahlášení poruchy nálady než u ostatních mužů, obzvláště v porovnání s heterosexuálními účastníky. To samé bylo zjištěno i u asexuálních žen v porovnání s heterosexuálními účastnicemi; nicméně ne-asexuální a ne-heterosexuální ženy měli nejvyšší poměr. U asexuálních účastníků obou pohlaví bylo pravděpodobnější, že budou trpět úzkostí, než heterosexuální a ne-heterosexuální účastníci. Také asexuálové spíše nahlásili, že trpí sebevražednými pocity. Yule a kol. navrhli hypotézu, že tyto rozdíly mohou být ovlivněny diskriminací a dalšími sociálními faktory. Yule, Morag A.; Brotto, Lori A.; Gorzalka, Boris B. (2013). "Mental Health and Interpersonal Functioning in Self-Identified Asexual Men and Women". Psychology & Sexuality. 4 (2): 136–151. doi:10.1080/19419899.2013.774162.