Eliščino nábřeží leží v historickém centru Hradce Králové na levém břehu řeky Labe. Je pojmenováno podle české královny Elišky Pomořanské a vede od Collinovy ulice přes náměstí Osvoboditelů k Rokycanově ulici.
Historie Eliščino nábřeží protíná několik lokalit předpevnostního Hradce Králové. Přibližně v místech jižní části kopíruje původní břeh jednoho z ramen řeky Labe, v severní části, kde koryto řeky teklo západněji od současného stavu, protínalo starou silnici vedoucí z Hradce na Prahu a původní zástavbu lokality pod Pražskou branou poblíž kostela svaté Anny. V místech nábřeží poblíž Kotěrovy budovy Muzea východních Čech snad také dříve stával Špitálský jinak Hradní mlýn.
Výraznější kontury srovnatelné s dnešní podobou byly dány výstavbou hradecké barokní pevnosti od 60. let 18. století, kdy byl srovnán břeh Labe do současné podoby. Dnešní Eliščino nábřeží tak zůstalo dělící linií mezi řekou a pevností.
Po zániku pevnosti se počítalo s výstavbou nábřeží podél levého břehu Labe, přičemž návrhy se objevují v prvních regulačních plánech v 80. letech 19. století. První zástavba na nábřeží začala vznikat již v roce 1893. V katastrálních mapách z přelomu 19. a 20. století vidíme zástavbu vznikající především v jižní části nábřeží a v prostoru mezi Pražským mostem a budoucí budovou muzea (bloky A a B).
Podoba nábřeží (bez významných objektů) byla dotvořena kolem roku 1905. V letech 1909 až 1912 byla vystavěna budova muzea podle návrhu Jana Kotěry. Ten se podílel také na úpravách blízkého okolí muzea či Pražského mostu. V letech 1910 až 1912 byla vystavěna hydroelektrárna s mostem od architekta Františka Sandera. Na jih od elektrárny Eliščino nábřeží končí u Jiráskových sadů.
Severní část (od Tyršova mostu) byla budována později. Prvně byla vystavěna funkcionalistická budova sokolovny od architekta Milana Babušky v letech 1929 až 1930. Následovala budova městských lázní od architekta Oldřicha Lisky vystavěná v letech 1932 až 1933.
Nejnovější část zástavby Eliščina nábřeží tvoří zóna kongresového centra Aldis z let 1987 až 1991. náhled|Budova Muzea východních Čech na Eliščině nábřeží
Názvy V roce 1896 bylo nábřeží pojmenováno jako Eliščino nábřeží. V roce 1918 byl název upraven na nábřeží Elišky Pomořanské, v roce 1922 byla část nábřeží přejmenována na nábřeží maršála Foche, připomínající významného francouzského maršála Ferdinanda Foche. V roce 1940 byla část nábřeží maršála Foche přejmenována na nábřeží dr. Kramáře (Dr. Kramář Uferpromenade), v roce 1942 pak část nábřeží Elišky Pomořanské na Jahn Uferpromenade. Teprve v roce 1945 byly obě části sjednoceny pod názvem Eliščino nábřeží, ale od 50. let bylo nábřeží pojmenováno jako nábřeží Protifašistických bojovníků. V roce 1990 se navrátil původní název Eliščino nábřeží.
Významné objekty kongresové centrum Aldis s Regionálním studiem ČT Hradec Králové Městské lázně – Aquacentrum Hradec Králové sokolovna budova Filharmonie Hradec Králové památník tří odbojů historická budova Muzea východních Čech Obecní dům s infocentrem a PETROF Museem Weinhengstův dům batardo, zbytek barokní pevnosti památný platan (na rozcestí s ulicí Rokycanova)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Eliščino nábřeží Královéhradecká nábřeží
Kategorie:Nábřeží v Česku Kategorie:Stavby v Hradci Králové Kategorie:Labe Kategorie:Vodní stavby v okrese Hradec Králové Kategorie:Ulice v Hradci Králové