Deutscher Schulverein

Deutscher Schulverein (česky Německý školský spolek) byl německý obranný spolek na podporu německého národního školství v Předlitavsku. Založili ho v roce 1880 vídeňští nacionálně zaměření intelektuálové a politici. Jeho paralelou v českém prostředí byl spolek Ústřední matice školská. V oblastech svého působení zakládal Deutscher Schulverein (DSV) místní skupiny (Ortsgruppen). Těžištěm zájmu tohoto Schutzvereinu se stalo německé školství na území Čech, Moravy a Slezska, kde spolek sdružoval 50 % z celkového počtu členů. Dalšími oblastmi zájmu pak byly jazykové hranice a ostrovy Dolního Kraňska, Dolního Štýrska, Jižního Tyrolska, Bukoviny a Haliče.

Po vzniku Československa převzal 346 místních skupin bývalého Německého školního spolku nově založený Deutscher Kulturverband (česky Německý kulturní svaz) se sídlem v Praze. Obranné práce byly rozšířeny na nová čsl. území na Slovensku (Bratislava, Spiš a střední Slovensko – Hauerland) a Podkarpatské Rusi. V Berlíně založený Allgemeiner Deutscher Schulverein (ADSV)/ Všeobecný německý školský spolek byl po roce 1938 společně se spolkem „Deutscher Schulverein”, školským spolkem „Verein Ostmark” a sudetskými župami Německého kulturního svazu podřízen Volksdeutsche Mittelstelle (VoMi). V protektorátě fungoval Deutscher Kulturverband (od roku 1939 pod názvem Kulturveband der Deutschen)Morgenpost deutsches unparteiisches Tagblatt, 1939, ročník 74, číslo 282, s. 3 zcela v intencích NSDAP a v podstatě ukončil svoji činnost. V roce 1952 v Rakousku založený Österreichische Landsmannschaft (ÖLM) je pokračovatelem Německého školského spolku (Deutscher Schulverein), který sleduje jeho původní zájmy a cíle.

Historie Nacionální „obranná“ práce ve spolcích sjednocovala stoupence německé nacionální politické scény. Počátek jejich činnosti lze spatřit v založení liberálního Schulvereinu, v kterém se brzy zformovala silná antisemitská a antiliberální frakce. Pod vlivem liberálních nacionalistů (1880–1894) vznikla základní síť spolků Schulvereinu a první svazy Němců. V letech 1894–1904 nastal v politické i spolkové rovině rozkol v důsledku sporu mezi původními německo-liberálními politiky a jejich nacionálně vyhraněnějšími mladšími spolustraníkyEine Rückschau nach 25 Jahren (1894–1919), Bundes-Mitteilungen, 22. 6. 1919, s. 1. , kteří zakládali antisemitsky orientované odbočky (např. Bund der Deutschen in Böhmen, Bund der Germanen, Nordmark, Schulverein für Deutsche, Südmark aj.). Před první světovou válkou se „obranná“ činnost ve spolcích konsolidovala a organizační spolková struktura se rozrostla o svazy v menších oblastech (např. Bund der Deutschen der Iglauer Sprachinsel). V roce 1908 došlo v Praze k založení zastřešujícího orgánu „Hauptstelle für deutsche Schutzarbeit”.BALCAROVÁ, Jitka: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“, Bund der Deutschen a jeho předchůdci v procesu utváření „sudetoněmecké identity“, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum 2013.

Německá nacionální „obrana“ v habsburské monarchii náhled|240 px|Rakousko-Uhersko, Merano - území na italsko-rakouské hranici v Jižním Tyrolsku náhled|240 px|Moritz Weitlof, první předseda spolku Deutscher Schulverein Sociální struktura českých a německých jazykových oblastí se formovala v období industrializace (s průvodními sociální procesy migrace, urbanizace a vznikem nových sociálních skupin s novými elitami) rozdílně. Německé převážně horské a méně úrodné příhraniční oblasti získaly náskok (rozvoj textilnictví a sklářství). Českojazyčné území bylo v modernizačním procesu opožděno o jednu až dvě generace.MÜLLER, K.: Heslo „svůj k svému“ v hospodářské emancipaci české společnosti. Česká společnost, nacionalismus a národní hospodářství, I, in: Střední Evropa, 1999, 89, s. 115. Ve druhé polovině 19. století žila v rozvinutých průmyslových oblastech a městech jen část německého obyvatelstva. Rozvoj českého podnikání na konci 19. století představoval pro Čechy „hospodářské národní obrození“.

Z českých zemědělských oblastí odcházela přebytečná pracovní síla (dělníci, řemeslníci, horníci a drobní živnostníci) na volná místa v pohraničí. Sociálně slabší čeští přistěhovalci nepředstavovali v této době pro německé obyvatelstvo v pohraničí v podstatě žádné nebezpečí a dotvářeli společenskou strukturu. České i německé nacionální hnutí se rozvíjelo téměř současně. Český nacionalismus nakonec vyústil v austroslavismus. Německý nacionální program se stal výsledkem nacionální rozdrobenosti a není s podivem, že se etabloval do snahy po vytvoření jednotného Německa. Tím započalo období, kdy se národnostní vztahy mezi Němci a Čechy začaly komplikovat.GAWRECKI, D.: Počátky německého extrémního nacionalismu. Schönerer a rakouské Slezsko, in: Slezský sborník, 1970, 68, s. 133–141, 258–270. Rok 1880 považuje Gawrecki za počátek tzv. německého obranného boje (Abwehrkampf). Pro české země měl podle něho konkrétní podobu ve formě pokusů národnostního dělení a česko-rakouského vyrovnání.

Spolková základna a instituce Německá mocenská skupina postupnou demokratizací a všestranným vzmachem ostatních národů slábla a k omezení vytrácejícího se postavení měly sloužit „obranné boje“ (Abwehrkampf).Deutsches Konsulat Reichenberg, 18. 7. 1932, Politisches Archiv des Auswärtigen Amts Berlin, Deutschtum in der Tschechoslowakei, R 60225. V habsburské monarchii se odehrával německý národnostní program ve dvou liniích. Obě linie společně požadovaly spojení s Bismarckovým Německem. První nepolitické „völkisch hnutí“ si kladlo za cíl nacionální výchovně vzdělávací, sociálně charitativní a kulturní práci v „obranných“ spolcích a druhá linie představovala politické německo-nacionální hnutí.

Kolébkou německé nacionální „obranné“ činnosti se stala ve druhé polovině 19. století v Jižním Tyrolsku obec Proveis v údolí Nonstal nedaleko Merana. Na podkladě těchto aktivit na italské hranici vznikl v roce 1880 ve Vídni Deutscher Schulverein. Rakouský císař František Josef I. považoval Deutscher Schulverein v jazykově smíšených oblastech za iniciátora národnostních třenic a dokonce v roce 1883 navrhoval DSV zakázat. Jako odnož politického spolku německých liberálů byl ve Vídni založen Deutscher Verein (jehož členy se mohli stát i Němci židovského původu) a v čele s Georgem von Schönererem antisemitský školský spolek Schulverein für Deutsche. Pod parolou zastavení slovanského pronikání do německých oblastí vznikaly hospodářské nacionální obranné Svazy Němců.

Deutscher Schulverein / Německý školský spolek Německý kněz a školní dozorce v obci Nonsberg Ambrosius Steinegger a německý pomocný kněz z obce Laurein Franz Xaver Mitterer (1824–1899)Franz Xaver Mitterer, dem Vater der deutschen Schutzarbeit, zu 100. Wiederkehr seines Geburtstages, Altvaterbote, 1924, 7, s. 169. položili základy k udržení hospodářsky zaostalé oblasti a k povznesení němectví v kulturně ohrožené oblasti italské správy Tyrol u Tridentu. Jejich zásluhou došlo k rekonstrukci gotického kostela, zavedli kázaní v němčině, snažili se o výstavbu německého školství a zřízení raiffeisenky. Mitterer inspiroval 13. června 1880 část vídeňských intelektuálů a politiků na schůzi v Grand Hotelu k založení nepolitického nacionálního spolku Deutscher Schulverein na obranu německého školství v národnostně smíšených územích s působností pro celé Předlitavsko. Cílem spolku měla být podpora ohrožených německých škol a výstavby nových veřejných škol na „jazykové hranici“. náhled|240 px|Pohlednice Schulvereinu s ukázkou studentské německé písně náhled|240 px|Propagační vojenská známka (Wehrschatzmarke) Německého školského spolku z období první světové války („Und es wird am deutschen Wesen einmal noch die Welt genesen“)

Mezi významné zakladatele DSV patřili rakouští sociální demokrati Engelbert Pernerstorfer a Dr. Victor Adler. Prvním předsedou Německého školského spolku se stal advokát a politik Moritz Weitlof, jenž tuto funkci zastával až do své smrti roku 1905. Pak ho na předsednickém postu na několik měsíců vystřídal pedagog a politik Victor Kraus (1845–1905), který patřil mezi šest původních zakladatelů Schulvereinu a který byl dlouhé roky jeho místopředsedou (do jeho referátu spadala velká část Čech). Po Krausově smrti se ještě koncem roku 1905 novým předsedou DSV stal národohospodář a politik Gustav Gross (1856–1935), který zasedal ve vedení organizace již od 80. let 19. století. Na postu předsedy setrval až do zániku monarchie.

Spolek disponoval značným vlivem a byl propojen s německorakouskými politickými elitami, pro které udržení německého jazyka a etnika bylo důležitým tématem. Například sudetoněmecký politik a člen vedení Německé pokrokové strany Emil Pfersche předsedal pražské pobočce a v tyrolském Bolzanu zakládal místní pobočku DSV pozdější významný politik a starosta města Julius Perathoner. Schulverein finančně podporovaly i mnohé známé politické, průmyslové a vědecké osobnosti či umělci jako třeba Peter Rosegger, Johannes Brahms, Dr. Karl Lueger, Bertha von Suttnerová, Johann Strauß nebo Felix Dahn.

Koncem roku 1880 čítala členská základna 22 000 členů (v roce 1886 108 000 členů, před první světovou válkou cca 220 000 členů).BURIAN, P.: Das Vereinswesen in den böhmischen Ländern, in: Vereinswesen und Geschichtspflege, s. 49. I když DSV působil na německo-českém, německo-slovinském a německo-italském národnostním pomezí, těžištěm se nakonec stalo území českých zemí, kde vznikla celá řada odboček. V roce 1902 disponoval Deutscher Schulverein v Předlitavsku 810 místními skupinami a s cca 80 000 členy. Před první světovou válkou Eckartschriften uvádí v českých zemích na 1 000 odboček (38,5 % z celkového stavu) s cca 90 000–100 000 členy (45,5 %).POZORNY, R.: Deutsche Schutzarbeit im Sudetenland, s. 7; W. Klemm, 90 Jahre Schutzarbeit. Zum Gründungstag 13. Mai 1880 des Deutschen Schulvereins Wien, Eckartschriften, H. 35, Wien 1970, s. 24–25.

Příjmy spolku v roce 1902 činily 427 519 korun a výdaje 324 653 korun. DSV provozoval 15 obecných škol s 28 třídami a 33 mateřských škol. Kromě toho finančně podporoval 51 škol, 64 mateřských škol a další vzdělávací aktivity jako jazykové kurzy, knihovny apod. Čisté jmění Schulvereinu činilo tehdy 1 096 500 korun.

V letech 1914-1916 si spolek mohl dovolit díky velkorysé finanční podpoře moravského průmyslníka Roberta Primavesiho postavit ve vídeňském 8. okrese Josefstadt sídlo Německého školského spolku spolkový dům (Schulvereinshaus).Schulvereinshaus ve Fuhrmannsgasse čp. 18 je dodnes majetkem rakouského sudetoněmeckého sdružení Österreichische Landsmannschaft (ÖLM). V letech 1903-1920 vydával časopis Der getreue Eckart-Monatsschrift für die Gesamtinteressen deutscher Schutzarbeit. Od roku 1923 vycházel jako rodinný časopis a to až do roku 1943. Z reklamních, ale také finančních důvodů, vydával spolek vedle uzavíracích známek na dopisy také vlastenecké pohlednice s patriotickými motivy.Beiträge zur österreichischen Studentengeschichte: Band 27: BILDPOSTKARTEN-KATALOG Schutzvereine und verwandte Organisationen bis 1938; 245 Seiten. Erhältlich beim Österr. Verein für Studentengeschichte (ÖVfStG)

Spolupráce s Allgemeiner Deutscher Schulverein / Všeobecným německým školským spolkem