Vyšší dívčí škola v Praze byla první pokračovací škola pro dívky v českých zemích, založená pražským magistrátem přičiněním purkmistra Františka Václava Pštrosse roku 1863 v Praze na Novém Městě pražském jako tříleté (později čtyřleté) učiliště. V nové budově ve Vodičkově ulici působila v letech 1867–1945, dnes tam sídlí základní škola.
Počátky a sídla Byla založena z podnětu emancipačních snah českých obrozenců kolem Vojty Náprstka a Marie Riegrové-Palacké a podle koncepce Viléma Gablera roku 1863 jako první veřejná městská pokračovací škola pro dívky v českých zemích. Předcházela ji tři založení: Spolek svaté Ludmily z roku 1844 a dvě soukromé dívčí školy, založené v 50. letech. Německou Höhere Töchterschule ve Vlašské ulici na Malé Straně vedla Jenny Kirschbaumová, vyučovaly se tam na dvě desítky předmětů v pěti odděleních. Izraelitská dívčí škola sídlila na Starém Městě v Celetné ulici č.1.Adressenbuch der königlichen Hauptstadt Prag für das Jahr 1859
Česká vyšší škola původně sídlila na Novém Městě ve školních prostorách bývalé piaristické koleje v Panské ulici, dále v Hopfenštokové (dnešní Navrátilově) ulici a koncem roku 1867 se přestěhovala do nové novorenesanční budovy čp. 683/II až 684/II na rohu Vodičkovy a Školské ulice, kterou projektoval Vojtěch Ignác Ullmann, alegorickými postavami a sgrafittem ji vyzdobil Josef Scheiwl. Ullmann jako první architekt v Praze uplatnil ve výzdobě fasády sgrafita, která později jako charakteristický prvek české novorenesance používal Antonín Wiehl. Budova ve Vodičkově ulici je chráněna jako kulturní památka.
Vyučování Školu navštěvovaly dívky po absolvování pěti ročníků školy obecné; od školního roku 1887–1888 byla otevřena také pětiletá přípravka. Zápisné stálo dva zlaté a výuka se platila pět zlatých měsíčně, bez výjimek.Pražský denník ze dne 4. 9.1887, strany 14–16 insertní příloha Škola měla šest ročníků, stejně jako tehdejší gymnázia. Vyučovacím jazykem byla čeština, od 1. ročníku se vyučovala také němčina, od 2. ročníku francouzština, v 5. a 6. ročníku byl výběr z dalších volitelných jazyků: ruského, polského a anglického. Vyučovaly se zde jak praktické ženské předměty (vaření, šití včetně šití na stroji, vyšívání, domácí hospodářství, zdravověda, péče o dítě), tak teoretické: římskokatolické náboženství, počty, zeměpis, přírodopis, estetika, krasopis, zpěv, hra na klavír a kreslení. Nepovinným předmětem byl tělocvik, který sestával z cvičení prostných, pořadových, na nářadí a z kolektivních her.Vilém Gabler: Pamětní spis na oslavu pětadvacetiletého trvání městské vyšší dívčí školy. Nákladem obce pražské, Praha 1888, s. 80-85, dostupné online
Žákyně Podle statistiky škola v prvních 25 letech přijímala žákyně z celé střední Evropy, z Balkánu (Bosna, Bulharsko, Srbsko), pět žákyň bylo z Ruska a jedna z Ameriky, v prvním roce trvání jich bylo zapsáno 92 a k roku 1888 již 377.Gabler 1888, s.72-79. Žákyně přicházely pouze z rodin středních a vyšších společenských vrstev, protože musely platit školné. Jejich společenský statut vyplývá například z osnov předmětu domácí hospodářství, které zahrnovaly instrukce, jak se chovat k čeledi (služebnictvu)
Filantropická družina Absolventky, které se chtěly dále starat o rozvoj svůj i své komunity, vytvořily Filantropickou družinu, která formou sbírek a dobročinných bazarů podporovala sirotky, nemajetné žákyně a absolventky, šířila osvětu formou přednášek, kulturních a společenských setkání. Přidruženými a přispívajícími členy se směli stát i muži, často to byli kněží. Družina od roku 1899 vydávala tiskem výroční zprávy.Výroční zpráva Filantropické družiny za rok 1907
Významné absolventky
Pedagogové
Významní ředitelé Vilém Gabler Bedřich Frida – bratr Jaroslava Vrchlického František Táborský – vyučoval češtinu a němčinu
Učitelé Josef Šolín – vyučoval matematiku Adam Královec – katecheta ThDr. Eduard Knobloch (1840–1914) – katecheta, farář u Matky Boží před Týnem Václav Nykles (1821–1896) – katecheta Barbora Markéta Eliášová – vyučovala angličtinu Marie Janků-Sandtnerová – vyučovala vaření a základy zdravé výživy Petr Mužák – vyučoval krasopis prof. Jan Gebauer – vyučoval český jazyk a dějepis František Věnceslav Jeřábek – vyučoval český jazyk, dějepis a estetiku Otakar Hostinský – vyučoval estetiku a různé předměty Soběslav Pinkas – vyučoval kreslení Alois Bubák – vyučoval kreslení Anna Sequensová – vyučovala kreslení Arch. Otakar Novotný (1912–1914) – vyučoval kreslení Josef Kalousek – vyučoval dějepis a zeměpis Bedřich Frida – vyučoval dějepis a zeměpis Karel Starý (1831–1899) vyučoval přírodopis Emanuel Boleslav Tonner (1830–1900) – vyučoval dějepis a zeměpis František Páta – vyučoval dějepis Josef Vítězslav Šimák – vyučoval dějepis Ferdinand Heller – vyučoval zpěv Josef Leopold Zvonař (1863–1864) – vyučoval zpěv Augusta Sladkovská – třídní učitelka Ludovika Čelakovská – třídní učitelka
Zdroj:Allgemeines Adress- und Handels- Handbuch der Hauptstadt Prag sammt Vorstädten. Prag 1868, s.253; Pamětní spis na oslavu pětadvacetiletého trvání městské vyšší dívčí školy, ed. Vilém Gabler. Praha 1888, s.61-64.
Odkazy
Reference
Literatura Adressenbuch der königlichen Hauptstadt Prag für das Jahr 1859 BAHENSKÁ, Marie. Počátky emancipace žen v Čechách: dívčí vzdělávání a ženské spolky v Praze v 19. století. Praha: Libri: Slon, 2005. LUŽICKÁ Věncelava, Z mých pamětí, Mladá Boleslav 1928. František Drtina, Dívčí školství u nás a jinde, Praha 1909. Otakar Kádner, Vývoj a dnešní soustava školství, díl I., Praha 1929. Jaroslav Kopáč, Dějiny české školy a pedagogiky v letech 1867-1914, SPN Praha 1968.
Externí odkazy
Rejstřík škol a školských zařízení – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Rozvoj vzdělávání žen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, článek od Lucie Zormanové a Moniky Drozdové
Kategorie:Feminismus Kategorie:Vyšší odborné školy v Praze Kategorie:Kulturní památky na Novém Městě (Praha 1) Kategorie:Školy na Novém Městě (Praha 1) Kategorie:Školy založené roku 1863 Kategorie:Stavby Vojtěcha Ignáce Ullmanna