Kachna měkkozobá (Hymenolaimus malacorhynchos, maorsky ) je ohrožený druh kachny, který se vyskytuje pouze na Novém Zélandu. Obývá rychle tekoucí řeky v hornatých oblastech Severního a Jižního ostrova. Patří mezi čtyři druhy vodních ptáků, kteří žijí po celý život na rychle tekoucích řekách. Jedná se o jednu z nejvzácnějších a nejohroženějších kachen na novozélandské pevnině. Před lidským osídlením Nového Zélandu byla relativně hojně rozšířena, ale k roku 2020 se její populace odhaduje pouze na 2000–3000 jedinců.
Kachna je jediným zástupcem rodu Hymenolaimus. Patří do čeledi kachnovitých, širší taxonomické vazby zůstávají nejasné. Situaci ztěžuje brzké vývojové oddělení kachny od ostatních kachnovitých i její konvergentní vývoj. Kachna měří kolem 53 cm. Má břidlicově modré peří s kropenatě kaštanovou hrudí. Oči jsou žluté, silné nohy s velkými plovacími blánami jsou dobře uzpůsobeny pohybu po prudkých říčních proudech. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samec bývá o něco větší než samice. Snůška čítá 3–9 vajec, mláďata se líhnou za 35 dní. Kachna je monogamní, většinu života stráví se stejným partnerem na tomtéž teritoriu, které pokrývá typicky kolem 1–1,5 km délky vodního toku. Své teritorium agresivně brání. Samec vydává vysoce položený zvuk připomínající píšťalku, hlas samice je naopak nízko položený a spíše připomíná vrčení. Kachny měkkozobé jsou aktivní hlavně za úsvitu a při západu slunce.
Specifickým znakem kachny je silný narůžovělý zobák, který je uzpůsoben hledání potravy mezi kameny. Kachna potřebuje k životu velmi čistou vodu, proto je její výskyt považován za indikátor kvality říčního toku. Živí se takřka výhradně vodními bezobratlými živočichy, občas pojídá i vodní řasy, rostliny a bobule. Kachna je ohrožena introdukovanými savci, zejména hranostaji. Její ochrana spočívá hlavně v kontrole predátorů pomocí pastí a pesticidu 1080. Domorodí Maorové považují kachnu za taonga („posvátný klenot“). Kachna je vyobrazena na reversní straně novozélandské desetidolarové bankovky.
Nomenklatura V roce 1773 kapitán James Cook během své druhé plavby prozkoumával nejjižnější části Jižního ostrova kolem fjordu Tamatea / Dusky Sound. Prvního dubna si do deníku zapsal: „[…] zastřelili jsme několik ptáků, z nichž jeden byla kachna s modro-šedým zabarvením a měkkým zobákem […]“. Cook později tuto kachnu označoval jako „pískající“ či „modro-šedou“ (; pojmenování , čili modrá kachna, jí v angličtině zůstalo). Kachnu poprvé odborně popsal německý přírodovědec Johann F. Gmelin v roce 1789. Přiřadil jí jméno Hymenolaimus malacorhynchos.
Kachna je řazena do rodu Hymenolaimus, jehož je jediným zástupcem. Taxonomické vazby na ostatní vodní ptáky zůstávají nejasné. Předpokládá se, že se kachna oddělila od ostatních vodních ptáků mnohem dříve než ostatní druhy, což ztěžuje určit její příbuzenské vazby. Situaci dále komplikuje její konvergentní vývoj – kachna měkkozobá není příbuzná ostatním kachnám obývajícím rychle tekoucí řeky. Na rozdíl od většiny ostatních novozélandských kachen není ani příbuzná s australskými kachnami. V minulosti byla kachna také řazena do podčeledi Tadorninae. Pozdější DNA analýzy však toto řazení vyvrátily jako chybné a umístily kachnu vedle jihoamerických kachen do tribu Anatini, avšak bez přímého příbuzného.
Postavení kachny měkkozobé v tribu Anatini vzhledem k ostatním novozélandským kachnám podle Geoffa Normana náhled|Kachna na řece|alt=Fotografie kachny, jak stojí na kameni v tekoucí řece Z analýz DNA, kterou v roce 2012 publikovali Bruce Robertson a Sharyn Goldstien, však vyplynulo, že kachna sice patří do čeledi kachnovití, avšak nevyznačuje příbuznost s žádným existujícím rodem či tribem.
Kachna se vyskytuje na Severním i Jižním ostrově Nového Zélandu. I když jsou obě populace geneticky rozdílné, nejedná se o poddruhy. Při managementu ochrany se však s těmito populacemi nakládá samostatně.
Maorové často pojmenovávali ptáky na základě zbarvení jejich peří, chování či jejich zpěvu. Samci kachny vydávají vysoce posazený, dvouslabičný pisklavý zvuk připomínající „whi-o“ (fío), podle čehož se kachně dostalo jméno whio na Severním ostrově a ko whio whio na ostrově Jižním. Dnes se kachně na Novém Zélandu říká jen „whio“, což v překladu znamená „píšťalka“.
Popis Kachna měří okolo 53 cm. Samec váží kolem 1000–1300 g, samice 800–1000 g. Peří je na většině těla břidlicově modré. Temeno hlavy a šíje jsou leskle zelené. Hruď je kaštanově kropenatá. Nohy jsou šedé s černými plovacími blánami a klouby. Peří na vnější části sekundárních letek mívají bílá zakončení; vnitřní část sekundárních letek spolu s terciárními letkami mají černé hrany. Oči jsou žluté. Narůžovělý zobák je ke konci rozšířen a opatřen po stranách černými klapkami. Břidlicově modré zbarvení kachně umožňuje dobře splynout s jejím přirozeným prostředím.
vlevo|náhled|Kachna s mláďaty|alt=Fotografie dospělé kachny s mláďaty
Pohlavní dimorfismus je nevýrazný. Samci mají více hnědých skvrn na hrudi a také mají výraznější zelené zbarvení na krku, hlavě a hrudi. Mladí jedinci mají tmavší hruď a nemají tak lesklou hlavu. Od konce léta do srpna mají tmavé oči a jejich zobák je tmavě šedý a skvrny na hrudi jsou řidší a tmavší než u dospělých jedinců.
Mláďata se rodí se zeleným zobákem, který se do 8 hodin od narození zabarví do své finální růžové podoby. Peří mláďat je na krku, čele a na zádech tmavě šedé s jemným odstínem leskle zelené. Prsa a břicho jsou bílé, podocasní peří je kaštanově. Černá křídla mají bílá lemování. Tvář je bílá s černými pruhy, které začínají u kořene zobáku a kolem oči pokračují k temeni hlavy. Čelo směrem ke korunce je rovněž černé. Nohy a prsty jsou žlutě oranžové. Výrazná je skvrna u kořene ocasu, která je u samců kaštanově hnědá a u samic žlutohnědá. Zobák je šedomodrý s růžovým zakončením a černými postranními klapkami.
Adaptace na život na řekách náhled|Kresba zobáku (Walter Buller, 1888)|alt=Černboílá kresba zobáku, na které jsou patrné klapky na jeho konci Kachna měkkozobá má mnoho unikátních charakteristik, které ji uzpůsobují pro život na řekách. K nim patří zejména silný horní zobák lemovaný postranními klapkami. Černá membrána na konci zobáku umožňuje najít larvy mezi kameny. Horní zobák zároveň slouží jako ochrana dolní čelisti, když kachna hledá larvy mezi kamínky na dně řeky. Zobák má filtry podobné kosticovcům, které umožňují extrakci bezobratlých živočichů z vody.
Další unikátní znak adaptace na rychle plovoucí vodní hladiny jsou kachniny nohy. Ty mají silné blány a jsou nezvykle velké, což umožňuje rychlý pohyb mezi silnými říčními proudy. Kachna umí své nohy hbitě stáhnout, pokud potřebuje rychle plout po proudu řeky. Prsty na nohou jsou opatřeny silnými drápy, díky kterým se kachna může snadno pohybovat po kluzkých říčních balvanech.
Chování Nejčastějším typem chování kachny je péče o peří. Kachna přes kostrční žlázu (glandula uropygii) na ocase vylučuje olej, který nabírá zobákem a vtírá si jej mezi peří. K olejování dochází zejména po vylezení z vody.
Teritorium Kachna měkkozobá je přísně teritoriální pták. Své teritorium začne vymezovat již v prvních měsících po osamostatnění. Mladí jedinci často hledají teritoria v blízkosti svých rodičů, což způsobuje vysokou míru genetické příbuznosti v rámci jednotlivých řek. Při hledání nového teritoria se mladý jedinec či mladý pár snaží vtěsnat mezi existující teritoria nebo se pokusí vytlačit dospělé jedince z jejich teritorií. Může se stát, že kachnímu páru se nepodaří najít teritorium a kradmo vyvedou mláďata v teritoriu jiného existujícího páru. vlevo|náhled|Hlasová ukázka komunikace mezi párem Jedinci či páry nacházejí svá teritoria podél horských řek a potoků. Mívají rozpětí 0,2–5 km, nejčastěji kolem 1–1,5 km. Délka teritorií bývá ovlivněna množstvím dostupné potravy a konkurence ze strany dalších měkkozobých kachen. Teritoria od sebe většinou odděluje krátká soustava peřejí nebo tůně. Ve větších nadmořských výškách, kde potoky stékají po strmém terénu rychleji, bývají teritoria kratší než v nižších polohách. náhled|Sbírka peří|alt=Fotografie muzejní sbírky několika desítek peří různých velikostí a barev Kachny svá teritoria agresivně brání před ostatními měkkozobými kachnami i dalšími ptačími druhy jako je kachna divoká, čírka štíhlá a příležitostně i husice rajská. K boji o svá teritoria využívají agresivní křik, pleskání křídly a při fyzickém styku své pozice brání pomocí kostnatých výběžků na křídlech. Na svých teritoriích tolerují pouze mláďata, u kterých nedošlo k adultnímu opeření.
Rozmnožování Kachna měkkozobá je monogamní pták žijící v dlouholetých svazcích. Pokud jeden z partnerů zemře, přeživší jedinec začne lákat do svého teritoria nového partnera. Pokud samice najde partnera a teritorium krátce po narození, může již koncem prvního roku dojít k prvnímu páření. U samic, kde k vymezení teritoria nedojde tak brzy, dochází k páření mezi druhým a třetím rokem. Většina samců se začíná pářit až druhým rokem. Pářící období začíná koncem července a končí v lednu, vrcholné období páření je mezi srpnem a říjnem. Na Jižním ostrově, který má chladnější klima než Severní ostrov, k páření dochází v průměru o tři týdny později. Samice se na období páření připravují zvýšeným přísunem potravy.
Hnízdiště si staví poblíž vodních toků v dutinách kmenů, pod spadlými stromy, ve skalních štěrbinách nebo pod nahromaděnou vegetací. Pokud dojde k úspěšnému vyvedení mláďat, kachna často použije to samé hnízdiště následující rok. Prosté hnízdo si staví nahromaděním větví a trávy, peří ke stavbě hnízda používá minimálně. Snůška činí 3–9 krémově zbarvených vajec, nejčastěji 6. Jednotlivá vejce obvykle klade ve 1–2 denních intervalech.
Vejce váží okolo 70 g. Inkubace trvá 35 dní a na vejcích sedí samice, zatímco samec hlídá teritorium. Samice kvůli krmení dvakrát denně opouští hnízdo. 1–2 dny po vylíhnutí jsou mláďata schopna vyplout do peřejnatých řek. Ke zvládnutí rychle tekoucích vod jim pomáhají silné, vzhledem k tělu neúměrně velké nohy s blánami. Mláďata zůstávají v blízkosti rodičů dalších 70–82 dní až do svého prvního opeření. V tomto období zůstává samice v těsné blízkosti mláďat zatímco samec zpovzdálí hlídkuje před predátory. vlevo|náhled|Ilustrace kachny měkkozobé (vpravo nahoře) a poláka tmavého (John Gerrard Keulemans, 1888)|alt=Ilustrace kachny měkkozobé a poláka tmavého Ke konci tohoto období se mláďata osamostatňují a za nedlouho opouští teritorium rodičů, aby si našli své vlastní teritorium. Ke konci vyvádění mláďat dochází u dospělých jedinců k přepeřování. Jedná se o poměrně krátkodobý proces, který u kachen nastává jednou ročně. Je možné, že k přepeřování dochází právě v tomto období proto, aby se dospělým kachnám vrátila schopnost létat a tím účinněji bránit svá teritoria ještě před tím, než jejich vlastní potomci začnou vznášet nároky na teritorium svých rodičů. V době přepeřování se kachny většinu dne skrývají a teprve po setmění se vydávají hledat potravu. Kachny měkkozobé se dožívají kolem 6–7 let.
Potrava Živí se především larvami a kuklami vodních bezobratlých živočichů jako jsou chrostíci, jepice, pošvatky a pakomáři. Občas pojídá i vodní řasy, bobule, dospělý hmyz a části rostlin. K rostlinám, které patří do kachnina jídelníčku, patří Coprosma rugosa, Coprosma depressa, Chionochloa conspicua, Phyllocladus alpinus a Muehlenbeckia axillari.
Potravu sbírá z povrchu kamenů, z vodní hladiny a ze dna říčních toků. Při hledání potravy pod vodou většinou jen potopí hlavu a krk, avšak dokáže potopit i celé tělo. Při potopení zůstává pod vodou maximálně 20 vteřin. Při sběru potravy ze dna řeky kachně pomáhá její unikátní zobák. Většinu potravy si shání během dne, příležitostně se vydává za potravou krátce i v noci.
Mláďata se živí tím samým co dospělí jedinci a pro jídlo se začínají potápět již několik dní poté, co poprvé vyplují po hladině.
Sociální interakce