Makak (Macaca) je rod úzkonosých opic z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae). Výskyt Makakové se vyskytují v jižní a jihovýchodní Asii včetně ostrovních oblastí (Sulawesi, Malé Sundy, Filipíny, Japonsko), na severozápadě Afriky a jeden druh, magot bezocasý (M. sylvanus), se vyskytuje na Gibraltaru v Evropě. Oblasti Afriky a Evropy nicméně makakové dnes obývají pouze sporadicky, ještě během pleistocénu ale představovali běžnou součást zdejší fauny.
Makakové žijí v lesích, na pláních i ve skalnatých oblastech. Velká ekologická diverzita mezi jednotlivými druhy způsobuje, že jenom málo druhů má sympatrický výskyt. Jednu z výjimek představují makak lví (M. silenus) a makak kápový (M. radiata), kteří se společně vyskytují v jihoindických lesích. Hybridizace často nastává mezi makakem jávským (M. fascicularis) a makakem rhesus (M. mulatta), v místech, kde se jejich areály výskytu protínají. Popis a chování Makakové bývají celkem statné opice, ale stavba těla závisí na každém druhu a prostředí, ve kterém žije. Mezi robustní makaky patří například makak červenolící (M. fuscata) z chladných oblastí Japonska, naopak makak jávský z jihovýchodní Asie je štíhlejší. Přední i zadní končetiny jsou zhruba stejně dlouhé. Jsou přizpůsobeny pohybu na zemi i ve stromoví a mají dobrý úchop. Makakové se pohybují kvadrupedně a objevuje se i šplhání. Lebka nemá žádné specializované znaky. V tlamě mají makakové lícní torby, do nichž si uschovávají potravu.
Makakové tvoří tlupy o různém množství opic. Často se objevují mnohosamcové-mnohosamicové struktury s vysokou socializací. Častá je matrilineární hierarchie, mladé samice v tlupě zůstávají, kdežto mladí samci tlupu opouštějí. Makakové jsou vysoce přizpůsobivé opice, které se mohou živit plodožravě až všežravě. Některé druhy přivykly synantropii (typickým příkladem je thajské město Lopburi). Makakové mají rozvinuté schopnosti učení a napodobování, což z nich dělá inteligentní adaptabilní primáty schopné řešit i složitější problémy. Rozmnožování probíhá sezónně v chladnějších areálech, v tropech celoročně. Makakové a člověk Makakové patří spolu se šimpanzi mezi nejvíce prozkoumané primáty a hrají velkou roli ve vědeckém výzkumu. Oblíbeným druhem je z tohoto pohledu zvláště makak jávský (zřejmě pro svou malou velikost), který je hojně využíván například pro testování léků proti rakovině, diabetu nebo kardiovaskulárním poruchám. V 50. letech 20. století byla pomocí testování na makacích vyvinuta vakcína proti dětské obrně. Probíhají také pokusy s klonováním a roku 2018 zveřejnili čínští vědci, že se makak jávský stal prvním klonovaným primátem pomocí metody přenosu jader somatických buněk (SCNT). Makakové rovněž patřili k druhům, které byly opakovaně vysílány do vesmíru. Řada druhů je dnes nicméně následkem lidských činností ohrožena vyhynutím, makak chocholatý (M. nigra) a makak jihomentawajský (M. pagensis) pak patří mezi kriticky ohrožené druhy.
Taxonomie Následující druhy makaků vycházejí podle 4. vydání monografie Primate Adaptation and Evolution:
Skupina Sylvanus Macaca sylvanus (Linné, 1758) – magot bezocasý Skupina Silenus Macaca leonina (Blyth, 1863) – makak indočínský Macaca nemestrina (Linné, 1766) – makak vepří Macaca pagensis (Miller, 1903) – makak jihomentawajský Macaca siberu Fuentes & M. Olson, 1995 – makak siberutský Macaca silenus (Linné, 1758) – makak lví Skupina Sulawesi – problematický druhový komplex ze Sulawesi, ve starších zdrojích hodnocený i jako jeden druh, zároveň ne všechny zdroje respektují tytéž druhy (např. M. brunnescens může být považován za poddruh M. ochreata) Macaca brunnescens (Matschie, 1901) Macaca hecki (Matschie, 1901) – makak Heckův Macaca maura (Schinz, 1825) – makak tmavý Macaca nigra (A. G. Desmarest, 1822) – makak chocholatý Macaca nigrescens (Temminck, 1849) Macaca ochreata (Ogilby, 1841) – makak šedoramenný Macaca tonkeana (A. B. Meyer), 1899 – makak tonkeánský Skupina Sinica Macaca assamensis (M'Clelland, 1840) – makak ásámský Macaca munzala Sinha et al., 2004 – makak munzala Macaca radiata (É. Geoffroy, 1812) – makak kápový Macaca sinica (Linné, 1771) – makak bandar Macaca thibetana (A. Milne-Edwards, 1870) – makak tibetský Skupina Fascicularis Macaca fascicularis (Raffles, 1821) – makak jávský Skupina Mulatta Macaca cyclopis (Swinhoe, 1863) – makak formozský Macaca fuscata (Blyth, 1875) – makak červenolící Macaca mulatta (Zimmermann, 1780) – makak rhesus Skupina Arctoides Macaca arctoides (I. Geoffroy, 1831) – makak medvědí
Zdroj neuvádí nověji popsané druhy: Macaca leucogenys Li, Zhao & Fan, 2015 Macaca selai Ghosh et al., 2022 – osamostatněný od makaka munzaly
Odkazy
Reference
Literatura DOBRORUKA, Luděk J. Poloopice a opice. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. 203 s. Zvířata celého světa, sv. 5. DORE, Kerry M., ed., RILEY, Erin P., ed. a FUENTES, Agustin, ed. Ethnoprimatology: a practical guide to research at the human-nonhuman primate interface. 1st publ. Cambridge: Cambridge University Press, 2017. 307 s. Cambridge studies in biological and evolutionary anthropology, 76. ISBN 978-1-107-10996-4. POTOCKI, Emil, ed. a KRASINSKI, Juliusz, ed. Primatology: theories, methods and research. New York: Nova Sience, ©2009. 207 s. Animal science, issues and professions series. ISBN 978-1-60741-852-8. STRUM, Shirley C., ed. a FEDIGAN, Linda M., ed. Primate encounters: models of science, gender, and society. Chicago: University of Chicago, 2000. 635 s. ISBN 0-226-77754-5. VANČATA, Václav. Primatologie. Díl 2., Catarrhina – opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2003. 237 s. ISBN 80-7290-127-3.
Externí odkazy
Kategorie:Kočkodanovití