Alternativa pro Německo (, zkratka AfD) je německá pravicověGermany's populist AfD seeks to turn online 'censorship' to its advantage. Deutsche Welle. Published 2 January 2018. Retrieved 22 January 2018.Germany's right-wing AfD party surges to new high amid concern over refugees. 'Germany’s eurosceptic right-wing party has hit a new all-time high in the opinion polls as concern about migration rises in the country'. Independent. Author – Jon Stone. Published 13 January 2016. Retrieved 7 June 2016.New poll shows Alternative for Germany gaining support. 'The right-wing Alternative for Germany (AfD) has garnered some of its best numbers yet in a nationwide poll'. Deutsche Welle. Author – Brandon Conradis. Published 23 September 2016. Retrieved 26 September 2016.Germany's Right-Wing Challenge. 'All of that is now changing fast, thanks mostly to the rise of the right-wing Alternative for Germany (AfD) party, which is capitalizing on widespread discontent with Merkel’s refugee policy'. Foreign Affairs. Author – Thorsten Benner. Published 26 September 2016. Retrieved 26 December 2016.Right-wing German party Alternative for Germany adopts anti-Islam policy. 'The right-wing Alternative for Germany party declared that "Islam does not belong in Germany" as it passed its new party manifesto on Sunday'. Author – Anne-Beatrice Clasmann. The Sydney Morning Herald. Published 2 May 2016. Retrieved 7 June 2016.Germany AfD conference: party adopts anti-Islam policy. 'The German right-wing party Alternative für Deutschland (AfD) has adopted an explicitly anti-Islam policy'. BBC News. Published 1 May 2016. Retrieved 7 June 2016. populistická a krajně pravicová, etnonacionalisticky orientovaná politická strana. Byla založena 6. února 2013 jako euroskeptická strana kritizující především snahy o bezpodmínečnou záchranu eura. Po odštěpení ekonomicky liberálního křídla v roce 2015 převládli ve straně národní konzervativci. Kvůli nárůstu populismu, kritice islámu a kritice gender mainstreamingu je po začátku evropské migrační krize strana řazena většinou politologů mezi pravicově populistické strany. Strana měla zejména při parlamentních volbách roku 2017 a v následujících zemských resp. lokálních volbách významné zisky v severovýchodních spolkových zemích (bývalá NDR), kde dosáhla procentuálně až dvakrát více hlasů než v západních částech Německa.
Historie náhled|260x260pixelů|Bernd Lucke (2014)
Strana vznikla z platformy Wahlalternative 2013 (Volební alternativa 2013), kterou založili ekonom Bernd Lucke, novinář a politik Alexander Gauland a novinář Konrad Adam. Krátce poté se zaregistrovali jako politická strana Alternativa pro Německo. Platforma vznikla v reakci na dluhovou krizi v eurozóně, kdy se její klíčovou myšlenkou stalo přesvědčení o neudržitelnosti eurozóny, jejíž další existence ve stávajícím rozsahu byla hájena zavedenými stranami. Lucke stranu opustil začátkem července 2015 poté, když delegáti na sjezdu v Essenu dali ve volbě dvou předsedů více hlasů Frauke Petryové, což Lucke a mnozí komentátoři vnímali jako posun ke xenofobním a pravicovějším a údajně také proruským pozicím. Kromě Luckeho odešli z AfD i další čtyři z dosavadních sedmi europoslanců strany a přidali se k novému politickému uskupení zvanému ALFA.
Radikalizace strany se odrazila i v evropském parlamentu. Kvůli výroku europoslankyně Beatrix Storchové, která navrhovala střílet na hranicích do uprchlických žen (původně i dětí, což později odmítla) vyzvala umírněně euroskeptická frakce Evropských konzervativců a reformistů (nejsilnější stranou jsou v ní britští konzervativci, členem je i ODS) k vystoupení oba zbývající europoslance AfD. Storchová se následně přidala k zásadně euroskeptické frakci Evropa svobody a přímé demokracie, ve které je nejsilnější stranou britská UKIP a členy jsou i čeští Svobodní. Tato frakce požaduje vystoupení zemí v ní zastoupených z EU. Druhý europoslanec AfD Marcus Pretzell přestoupil do frakce Evropa národů a svobody, ve které je nejsilnější stranou francouzská Národní fronta (Front national). V obou frakcích převládají pravicové a zásadně euroskeptické strany.
Zaměření a program
Programová témata strany náhled|Albrecht Glaser, nejstarší poslanec Bundestagu za Alternativu pro Německo Strana se zformovala v roce 2013 kolem odmítání snahy o záchranu zadlužených zemí Evropské unie jako Řecko. Odmítá myšlenku „Spojených států evropských“ a chce přenést více pravomocí zpět na národní úroveň. Upřednostňuje také zrušení společné měny euro.
Alternativa pro Německo získala popularitu díky svým negativním postojům vůči migraci. Požaduje uzavření hranic Evropské unie a důslednou kontrolu, striktní deportace neúspěšných žadatelů o azyl a plnou integraci až asimilaci přijatých cizinců. Profilovala se odmítáním tzv. „Willkommenspolitik“ vlády Angely Merkelové. Ke kontroverzním patří např. výrok spolupředsedkyně strany Frauke Petryové z ledna 2016 (později ze strany vystoupila), že by německá pohraniční policie měla střílet na nelegální migranty. Dne 1. května 2016 na sjezdu ve Stuttgartu přijala programové usnesení, že je islám neslučitelný s německou ústavou, a zároveň s tím se vyslovila i pro zákaz nošení burek a stavění mešit. AfD je často spojována či dokonce zaměňována s protiimigračním hnutím Pegida. V květnu 2016 rozhodl stranický sjezd o distancování se od akcí občanské iniciativy Pegida, což však bylo odmítnuto pravicovým křídlem strany.
Po prvotní fázi nejasného ideologického zakotvení se strana následně vyprofilovala jako pravicově populistická, někteří politologové ji hodnotí jako radikální střed. Voličskou oporu získává zejména ve východní části Německa mezi lidmi nespokojenými s mainstreamovou politikou, přitahuje i příznivce extrémní pravice. Oficiálně uvádí podporu přímé demokracie, právního řádu a oddělení státních pravomocí. Kritici vyčítají některým jejím představitelům propagaci neonacistických myšlenek a používání neonacistického jazyka. Björn Höcke např. v lednu 2017 prohlásil o berlínském památníku holocaustu, že je to „památník hanby" a že by se Německo už nemělo omlouvat za svou nacistickou minulost. Jeden z předních členů strany Alexander Gauland v září 2017 prohlásil, že by Němci měli být hrdí na výkony německých vojáků v obou světových válkách. V červnu 2018 na sjezdu mládežnické organizace strany (Junge Alternative) podle některých kritiků bagatelizoval nacistickou minulost výrokem, že „Hitler a nacionální socialismus [byli] za 1000 úspěšných let německých dějin jen ptačí trus“.KUHN, Philip: „Perfide AfD-Strategie, deutsche Geschichte umzuschreiben“ (Perfidní strategie AfD, přepsat německé dějiny). Die Welt, , 3. června 2018 (německy).
Německé ministerstvo vnitra nejpozději v září 2017 uvádělo, že AfD jako celek nepovažuje za protiústavní. Strana jako celek nebyla Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy (BfV) systematicky pozorována (Beobachtungsfall), což by byl nejvyšší stupeň aktivity vůči politické straně. Byla však uprostřed ledna 2019 označena jako „případ pro prozkoušení“ (Prüffall), což je nejnižší ze tří stupňů aktivity BfV.Verfassungsschutz darf AfD nicht öffentlich als „Prüffall“ bezeichnen (Úřad pro ochranu ústavy nesmí AfD veřejně označovat jako „případ pro prozkoušení“). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 27. února 2019, s. 1 (německy). Úřady pro ochranu ústavy zaměřily své intenzivní zkoumání na stranické křídlo kolem předsedy durynské AfD Björna Höckeho a mládežnickou organizaci strany, které byly z hlediska věrnosti německé ústavě označeny jako „podezřelé případy“ (Verdachtsfälle). Proti veřejnému označení celoněmecké AfD jako „případ pro prozkoušení“ Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy podalo vedení strany žalobu u správního soudu v Kolíně nad Rýnem se žádostí o urychlené předběžné rozhodnutí. Strana argumentovala tím, že zákon o ochraně ústavy neobsahuje žádné ustanovení, které by BfV opravňovalo k tomu, aby své rozhodnutí o prozkoušení AfD jako celku uveřejnil, a tímto uveřejněním tak byla podle argumentace strany ztížena její politická činnost. Správní soud vydal 26. února 2019 předběžné rozhodnutí, ve kterém bylo BfV zapovězeno nadále celoněmeckou AfD veřejně označovat jako „případ pro prozkoušení“.
Alternativa pro Německo se prezentuje jako ochránce tradičního modelu nukleární rodiny a odmítá potraty. Někteří její členové se stavějí nepřátelsky k alternativním modelům soužití včetně stejnopohlavního manželství. Avšak například spolupředsedkyně AfD Alice Weidelová žije v registrovaném partnerství se ženou původem ze Srí Lanky a společně s ní vychovává její dvě děti.
AfD vystupuje antikomunisticky a v květnu 2018 uspořádala protestní akci proti vztyčení sochy Karla Marxe v nadživotní velikosti v jeho rodném městě Trevíru ve spolkové zemi Porýní-Falc.
Zástupci strany vyjadřují nedůvěru vůči mainstreamovým médiím. AfD požaduje zrušení poplatků, z nichž jsou financována německá veřejnoprávní média, a někdy vykazuje novináře ze svých akcí.
Vztah k Benešovým dekretům Alternativa pro Německo také usilovala o zrušení Benešových dekretů. Požadovala, aby Němcům odsunutým v letech 1945–1946 bylo poskytnuto odškodnění a právo získat české státní občanství.
Před konáním Sudetoněmeckého sjezdu v roce 2026 v Brně navrhli zástupci AfD v bavorském zemském sněmu rezoluci, která vyzývala ke zrušení Benešových dekretů. Ta nakonec nebyla sněmem přijata. Poslanec za AfD Daniel Halemba v debatě označil Benešovy dekrety za „zločinné“.
Řazení strany ke krajní pravici Stranu za krajně pravicovou označil např. v srpnu 2017 britský týdeník The Economist. Britská veřejnoprávní BBC se v téže době zabývala otázkou, zda je AfD krajně pravicová, a dospěla k závěru, že ano. Podle ní byla strana založena jako protievropská, dramaticky se však zaměřila na imigraci a islám a stále častěji byla považována za krajně pravicovou; vůdčí osobnosti AfD v průběhu předvolební kampaně roku 2017 pronášely extremistická vyjádření, na evropské úrovni sdílela politickou skupinu s francouzskou krajně pravicovou Národní frontou či rakouskými krajně pravicovými Svobodnými.
Britská zpravodajská agentura Reuters v prosinci téhož roku uvedla, že „AfD se stala od 50. let 20. století první krajně pravicovou stranou, která získala křesla v Bundestagu“. Podobně referoval i britský deník The Guardian. Obdobně se vyjádřily v říjnu 2017 americká rozhlasová stanice National Public Radio či deník The New York Times, který také uvedl, že AfD „narušila konsenzuální tradici v německém parlamentu“. Na riziko „krajní pravicovosti“ Alternativy pro Německo coby třetí nejsilnější strany vzešlé ze srpnových voleb 2017 upozornil v listopadu téhož roku britský deník The Independent. Rovněž americká zpravodajská společnost Bloomberg v listopadu 2017 uvedla, že se AfD stala první krajně pravicovou parlamentní stranou od konce druhé světové války.
Německé zahraniční zpravodajství Deutsche Welle v září 2017 pojednávalo o AfD jako o krajně pravicové straně s tím, že je rozštěpená mezi „umírněné“ křídlo reprezentované Frauke Petryovou, jež však ihned po volebním úspěchu ohlásila odchod ze strany, a „krajně pravicové“ křídlo představované Alexandrem Gaulandem, které se údajně uchyluje k etnickému i rasistickému nacionalismu. Americké ekonomické zpravodajství CNBC v srpnu 2017 pojednalo o AfD jako o krajně pravicové straně, citovalo však vedle rakouského ministra financí Hanse Jörga Schellinga také oponujícího finančního konzultanta Seana Corrigana.
Ke krajně pravicovému hnutí řadí AfD autoři knihy The Routledge Handbook of Migration and Language v čele s editorem Sureshem Canagarajahem, za krajně pravicovou ji označil také Jon Nixon v knize Higher Education in Austerity Europe. Jako o krajně pravicové pojednávají o straně také některá česká média.