Cantus planus je latinský výraz pro způsob zpěvu užívaný v liturgii západní církve. Ačkoli se východní pravoslavná církev a západní církev rozdělily až dlouho po vzniku canta plana, byzantský zpěv se obvykle za cantus planus nepovažuje. Jedním z typů canta plana je Gregoriánský chorál.
Popis Cantus planus je monofonní, sestávající pouze z jedné melodické linky bez doprovodu. Rytmus je zpravidla volnější, než u měřeného rytmu pozdější západní hudby.
V anglickém prostředí se též můžeme setkat s označením plainsong nebo plainchant. U Jeronýma moravského, ale ještě i v německé hudební teorii 18. století, je pro cantus planus používán též termín cantus firmus (základní melodie vícehlasých kompozic), neboť cantus firmus býval často vybírán právě z gregoriánského chorálu.
Dějiny rám|Ukázka Kýrie Eléison (Orbis Factor) z Liber Usualis, v neumové notaci. Zde je ukázka provedení
Cantus planus se vyvinul v nejstarších obdobích křesťanství, zřejmě pod vlivem židovského synagogálního zpěvu a zcela jistě pod vlivem řeckého modálního systému. Má však vlastní systém notace při užití čtyřlinkové osnovy místo pětilinkové. Kennedy, Michael and Kennedy, Joyce Bourne. The Concise Oxford Dictionary of Music (5 ed.), Oxford University Press, 2007, , Dostupné online
Reference
Externí odkazy
Gregorian Chant – CDs, MP3 files, videos, free scores. Sacra Musica
Kategorie:Formy církevní hudby Kategorie:Zpěv Kategorie:Křesťanská hudba Kategorie:Hudební směry, žánry a styly Kategorie:Liturgie Kategorie:Hudební terminologie Kategorie:Latinská slova a fráze