Tomáš Halík (* 1. června 1948 Praha) je český katolický kněz, teolog, religionista, sociolog, psycholog a filozof. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul monsignore – prelát Jeho Svatosti.
V roce 2014 se stal prvním českým laureátem Templetonovy ceny, když byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“. V roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní vědecké rady pro výzkum hodnot a filozofie – Council for Research in Values and Philosophy. V roce 2019 obdržel Záslužný řád Spolkové republiky Německo a roku 2023 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka.
Osobní život
Období do roku 1989 Narodil se roku 1948 v Praze do rodiny Miroslava Halíka (1901–1975) a ženy v domácnosti Marie Halíkové, rozené Wimmerové (1904–1986). Předci z otcovy i matčiny strany žili v Domažlicích. Otec vystudoval filozofii, českou literaturu a francouzštinu na Karlově univerzitě. Působil v úřednických profesích, po roce 1948 jako bibliograf v Národní knihovně v Klementinu. Na návrh Ferdinanda Peroutky se po úmrtí Karla Čapka také věnoval správě spisovatelovy literární pozůstalosti.
náhled|vlevo|Tomáš Halík a kardinál Dominik Duka, 2014Tomáš Halík maturoval v roce 1966 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Michli. V témže roce prožil první zpověď a první přijímání. Ke kněžství jej poprvé v 60. letech „postrčil“ Jiří Reinsberg. Během letnic 1967 jej na Vyšehradě biřmoval tehdejší biskup František Tomášek. V období 1966–1971 studoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl žákem Jana Patočky. Na jaře 1971 obhájil diplomovou práci na téma sociální nauky církve, nazvanou Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. Téma rozvinul v rigorózní práci s titulem Křesťanství jako utopie. K dialektice dějin křesťanského sociálního myšlení. Doktorská promoce (PhDr.) se uskutečnila 14. července 1972.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, v srpnu 1968, jej zastihla na intenzivním letním kurzu angličtiny na University of Wales v severovelšském Bangoru, kam obdržel pozvání od české poúnorové exulantky dr. Bradbrookové. V den plánovaného návratu, 21. srpna, však zůstal v Londýně. Na podzimní trimestr se vrátil do Bangoru ke studiu sociologie a filozofie náboženství. Do Československa přijel až 28. prosince 1968. Od konce 60. let se účastnil bytových filozofických seminářů, mimo jiné s Jiřím Němcem a Janem Sokolem. V kruhu svých známých používal krycí jméno Kalypton. V roce 1972 nastoupil na tříleté období do Chemoprojektu Praha na pozici podnikového sociologa.
Mezi roky 1972–1973 absolvoval základní vojenskou službu. Postupně sloužil ve vojenském historickém ústavu, na strážní rotě v Dejvicích, na posádkách v Táboře, Plzni a Doupově. V období 1975–1984 pracoval v Institutu pro výchovu vedoucích pracovníků při ministerstvu průmyslu ČSR, kde přednášel na katedře psychologie. Roku 1984 získal atestaci z klinické psychologie. V letech 1984–1989 byl (na pozvání Jitky Vodňanské, se kterou se znal z bytových přednášek a seminářů) psychoterapeutem protialkoholního oddělení Psychiatrické kliniky FN v Praze a FVL UK U Apolináře.
Působení v církvi náhled|Tomáš Halík, v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora V době Pražského jara 1968 se, podle informací na svém webu, účastnil ekumenických aktivit křesťanů, například patřil k zakládajícím členům Ekumenického hnutí inteligence a studentů a Díla koncilové obnovy.
Na začátku června 1977 byl ve východoněmeckém Erfurtu tajně vysvěcen na jáhna. Akt proběhl v domácí kapli biskupa Aufderbecka. Dne 21. října 1978 jej pak stejný biskup tajně vysvětil na kněze, opět v Erfurtu. Biskupovo kázaní se tematicky zaměřilo na tři slova liturgie: „respice–suscipe–accipe“, tedy „shlédni–vezmi na sebe–přijmi“. Následující den sloužil první mši v erfurtské kapli sester voršilek Am Anger. Do roku 1989 působil v rámci české podzemní církve v okruhu teologa Josefa Zvěřiny, v 80. letech patřil ke spolupracovníkům kardinála Tomáška. Inicioval Desetiletí duchovní obnovy národa.
Od roku 1990 je prezidentem České křesťanské akademie a od stejného roku působí v univerzitním kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze nejprve jako rektor kostela a od r. 2004 jako farář studentské farnosti. Populární, ale zároveň v rámci konzervativního křídla katolické církve velmi kritizované jsou jeho společné modlitby a meditace s buddhisty, muslimy nebo židy v kostele Nejsvětějšího Salvátora. V roce 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími.
V červnu roku 2008 obdržel od papeže Benedikta XVI. čestný titul prelát Jeho Svatosti, který nositele opravňuje užívat před jménem titul monsignore (Mons.) nebo prelát.
Pedagogická činnost náhled|upright|Tomáš Halík přednáší na Studentském Velehradu 2010 Od roku 1990 (resp. 2004) je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Během akademického roku vede kurz základů víry, určený především pro zájemce o křest a biřmování.
Od roku 1993 přednáší religionistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Habilitoval se na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v oboru sociologie (1993) a o čtyři roky později byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy (1997).
Vyučoval také na Katolické teologické fakultě UK, kterou však musel pro spory s vedením okolo Václava Wolfa opustit. Ukončení spolupráce Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Václava Wolfa kolem roku 1996 s Tomášem Halíkem a Ivanem Štampachem patřilo mezi hlavní příznaky a spouštěče raných fází krize této fakulty.
Po jednom trimestru strávil jako hostující profesor na anglických univerzitách v Oxfordu (2001) a v Cambridgi (2003). Po skončení oxfordského pobytu v roce 2001 strávil několik týdnů na stanici Eco-Nelson v Antarktidě. Na Univerzitě v Oxfordu získal v roce 2016 čestný doktorát, jakožto teprve čtvrtý Čech v historii (po T. G. Masarykovi (1927), E. Benešovi (1940) a V. Havlovi (1998)).
V roce 2015 a 2017 přijal pozvání University of Notre Dame, v lednu a únoru 2020 pak k cyklu přednášek spojenému s profesorským místem (tzv. Duffy Chair in Global Christianity) na Boston College.
Publikační činnost Během každoročního letního pobytu v porýnské poustevně v letech 2002 až 2012 obvykle napsal knihu. Populární jsou jeho úvahově založené monografie. Mezináboženský dialog (ekumenické hnutí) je jedním z jeho hlavních témat. Výsledkem několikaleté práce pak je zásadnější dílo s názvem "Odpoledne křesťanství" – vydalo 3. 12. 2021 nakladatelství NLN.
Zájem o Halíkovo dílo v zahraničí ještě výrazněji stoupl po anglickém a německém vydání knihy Vzdáleným nablízku (Patience with God, resp. Geduld mit Gott, 2010) a jen v letech 2010 a 2011 vedl k řadě pozvání přednášet v Evropě, Americe, Austrálii i Africe. V Německu se kniha Noc zpovědníka (Nachtgedanken eines Beichtvaters) během krátké doby dočkala několika vydání a v červenci 2012 byla vyhlášena nejlepší teologickou knihou měsíce.
Italské vydání knihy Vzdáleným nablízku (Vicino ai lontani. Libreria editrice vaticana, Citta del Vaticano, 2012) vedlo mj. k pozvání přednášet v srpnu 2015 skupině teologů soustředěných kolem emeritního papeže Benedikta XVI.
Stal se pravidelným hostem TV Noe (Labyrintem víry, Dům ze skla, K jádru věci) a vystupoval také na podvečerech v divadle Kolowrat, které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí.
Filantropická činnost V roce 2025 odkoupil od kapucínského řádu Kolínský klášter za 15 000 000 Kč prostřednictvím svého nadačního fondu a přenechal ho k bezplatnému užívání jakožto centrum spirituality.Z odvolání Váchy ve mně zůstal hněv. Nový arcibiskup musí palác radikálně vymést železným koštětem : DVTV na YouTube
Názory V roce 1998 označil výzvu Kairos 98 za dobré východisko k dialogu a vyjádřil připravenost ji podpořit. Označil výzvu za „umírněnější a přitom hlubší“ než rakouskou petici Wir sind Kirche.
Překvapivé odvolání slovenského arcibiskupa Róberta Bezáka v roce 2012 označil za ukvapené a zřejmě nedomyšlené rozhodnutí a přiřadil je k předchozí sérii nešťastných přehmatů Vatikánu (sejmutí exkomunikace z tradicionalistického biskupa Williamsona, jmenování zkompromitovaného varšavského arcibiskupa Wielguse, únik důvěrných informací selháním osob z papežova okolí) a jako příčinu identifikoval špatnou práci s informacemi v nejvyšších patrech církevního aparátu, přičemž připomněl, že v některých podobných případech Vatikán svou chybu již uznal a pokusil se ji napravit. Církev podle něj podobnými kroky nahrává kritice a popuzuje a odcizuje si i lidi, jejichž láska a věrnost k církvi nemůže být rozumně zpochybňována.
Bezákovým odvoláním došlo podle Halíka k dalšímu rozdělení slovenského katolicismu a ztrátě důvěry v církevní vedení i u velmi loajálních katolíků. Připomněl, že s postupující demokratizací společenského vědomí neformální autorita nabývá převahy nad formální autoritou a církevní tresty nefungují tak jako ve středověku, už nemohou člověka zničit ani umlčet, naopak přinášejí „postiženému“ i jeho postojům mnohé sympatie a popularitu. Bezáka označil za moudrého, vzdělaného, statečného a čestného pastýře, který se musel porvat s neblahým dědictvím svého předchůdce a mohl nabídnout mladým, přemýšlivým, duchovně hledajícím a evropsky smýšlejícím lidem věrohodnou a přitažlivou tvář církve. Přitom se s despektem vyjadřoval o zvykově-folklorní zbožnosti, „do minulosti obrácených silách“ a „kontrakulturním vulgárním katolicismu“, zahánějícím církev do sektářské, nacionalisticko-klerikální, protievropské (často také antisemitské) podoby na okraj společnosti, a vyzdvihl snahu o věrohodnou a přitažlivou tvář církve, snahu jít na hloubku a tím také poctivě, moudře a důvěryhodně oslovit ty, kteří hledají spirituální a morální hodnoty pro budoucnost.
Dne 8. prosince 2015 vydal v Perspektivách Katolického týdeníku článek na téma křesťanství a islámu.Tomáš Halík: „Máme s muslimy stejného Boha?“ Vedle tvrzení, že křesťané mají s muslimy stejného Boha a že opačné tvrzení je důkazem neznalosti křesťanství, označil za společensky nebezpečnou, nenávistnou a až nezákonnou kritiku islámu z pohledu křesťanství, která poukazuje na nenávist a násilí hlásané islámem a dává ji do kontrastu s křesťanským důrazem na lásku.
Názory na EU a politiku Tomáš Halík je zastáncem integrace Evropy a odpůrcem brexitu. V rozhovoru pro Český rozhlas po brexitu se vyjádřil, že pro brexit podle jeho zkušeností hlasovali převážně lidé nevzdělaní, „uklízečky a taxikáři“, a že svěřit rozhodování o zásadních otázkách voličům je nebezpečné. Tento výrok kritizoval v rozhovoru Dominik Duka. Tomáš Halík předpověděl, že „jestliže Británie skutečně odejde z unie, odejde z ní velká část intelektuální elity“ a míní, že by se Evropská unie neměla soustřeďovat pouze na materiální otázky, ale více lidem vysvětlovat svůj „hlubší smysl“ ve spirituální sféře. Propagátora brexitu a pozdějšího premiéra Borise Johnsona označil za „šejdíře“.
Odmítání migračních kvót Českou republikou považoval za sobecké, odpor proti nim za zástupný problém a projev nenávisti a strachu ze ztráty identity. Ve věci migrační krize podle Halíka neselhává Evropská unie, ale národní státy. Stoupence Marine Le Pen a AfD prohlásil v rozhovoru pro ČRo 2 za „vyloženě fašistické, neofašistické skupiny“ a čeští odpůrci EU jsou dle něho produktem vymývání mozků „zejména ze strany Václava Klause“.