Pavol Suržin (30. června 1939 Smižany – 28. února 1992 Levoča) byl slovenský básník.
Životopis Pocházel z dělnické rodiny a vzdělání získal ve Spišské Nové Vsi a na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze. Po ukončení studia působil jako středoškolský profesor v Ždani u Košic.
Na začátku 60. let časopisecky debutoval v časopise Mladá tvorba, knižně debutoval v roce 1966 sbírkou básní Už stúpa prach, ve které vyjádřil obavy z ohrožení člověka násilím. Ke stejnému tématu se později vrátil i ve sbírce V ťahu hrobov. Ve sbírce Spi, krásna Verona poetismu vztah k ženě, přírodně-milostné motivy pak přinesla sbírka Šašo v prstoch lásky, sociální motivy v konfrontaci s přítomností potom sbírka Pokiaľ ma má život. Problémy života a smrti i vlastní existence jsou ve středu pozornosti sbírek Perie a skaly a Pamäti z kameňolomu..
Dílo 1966 – Už stúpa prach 1968 – Spi, krásna Verona 1969 – V ťahu hrobov 1973 – Šašo v prstoch lásky 1980 – Pokiaľ ma má život 1989 – Perie a skaly 1992 – Pamäti z kameňolomu 1994 – Ondrej Zlacký
Reference
Kategorie:Slovenští spisovatelé Kategorie:Slovenští básníci Kategorie:Narození 30. června Kategorie:Narození v roce 1939 Kategorie:Narození ve Smižanech Kategorie:Úmrtí 28. února Kategorie:Úmrtí v roce 1992 Kategorie:Úmrtí v Levoči Kategorie:Muži