náhled|Smaltová cedule označující Památný strom Památný strom je obecně strom vynikající svým vzrůstem, věkem nebo nepůvodním druhem, představující výraznou krajinnou dominantu, připomínající historické události nebo spojený s pověstmi či bájemi. Takové stromy zpravidla požívají úctu nebo ochranu od místního obyvatelstva a jejich právní ochranu mohou zajišťovat místní zákonné předpisy.
V České republice je památný strom oficiální označení pro mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí, které byly za památné vyhlášeny postupem podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (§ 46). Památných stromů je v ústředním seznamu evidováno cca 25 000; označují se tabulí s malým státním znakem ČR, zpravidla na stojanu poblíž paty stromu.
Historie Současný přístup k památným stromům se v České republice výrazně liší oproti přístupu v ostatních zemích, což je do značné míry dáno specifiky historického vývoje na jeho území.Ing. Pavel Kyzlík, seminář Památné stromy a ochrana stromů, 22. 3. 2011, Č. Budějovice
Starověk, středověk Keltové i staří Slované ctili stromy, pro Kelty byl posvátným stromem dub, pro Slovany všechny staré stromy (na českém území dub i lípa, které ve zdejším podnebí dosahují nejvyššího vzrůstu a věku). Tradičním zvykem, jehož původ ale není zcela jasný, bylo vysazování tzv. rodových lip. Strom byl zasazen při založení statku nebo narození prvního syna a věřilo se, že bude statek chránit.rodová lípa na Babí zanikleobce.czrodová lípa na Běleni zanikleobce.czrodové lípy v Kotli zabrdka.wz.cz Protože měly symbolický charakter, nebyly kácené a dožívaly se velmi vysokého věku. Stín jejich koruny se stával místem, kde se setkávali sousedé a řešili problémy všedního života.
15. století, husitství Dalším důležitým historickým momentem byla doba husitství. Mistr Jan Hus, který pro konflikt s církví nemohl působit v kostelech a kaplích, obcházel kraj a kázal pod širým nebem, často na vsích ve stínu starých rodových lip. Lidé, kteří byli obvykle Husovým názorům nakloněni, tyto lípy ctili a příběh o Husově návštěvě se předával z generace na generaci (Husova lípa v Chlístově, Sudslavická lípa). Po upálení roku 1415 byly podle pověstí na mistrovu upomínku další lípy vysazeny (Vlásenická lípa).
Se starými stromy (obzvláště duby a lipami) bývá spojován vojevůdce Jan Žižka. Husitská vojska často tábořila poblíž vzrostlých stromů, které tehdy fungovaly jako orientační body (neboli směrníky). Protože byly tyto výpravy pro prostý lid ojedinělou událostí, vyprávělo se o nich dalším generacím a identifikátorem místa příběhů se stal strom (Žižkův dub v Náměšti, Žižkova lípa v Nejepíně, Žižkův dub u Lichnice). Dnes je se Žižkovou činností (ať už podle pověstí nebo skutečnosti) spojováno přes 80 památných stromů.Marie Hrušková, Bedřich Ludvík – Paměť stromů 7. díl (scénář)
16.–17. století, rekatolizace V následujících staletích (především v 17. století) se církev snažila v očích prostých lidí husitství zošklivit a využívala k tomu pověstí, které dávaly do souvislosti skutečné stromy se smyšleným krutým příběhem (Lípa u svaté Markéty, Sedlecká lípa, Dub U Umučeného, Žižkův dub u Lomnice). Historicky podložený je i spor mezi prostými lidmi a proboštem kláštera o Žižkův dub u Trocnova.
18.–19. století, národní obrození Vztah lidí a stromů byl dále rozvíjen a posilován v době českého národního obrození (přelom 18. a 19. století), které se obracelo do doby národních hrdinů, jakými byli Hus a Žižka. Obroditelé vycházeli z dochovaných příběhů, ale často je přikrášlovali a připisovali stromům, které (ač staré), nemohly začátek 15. století pamatovat. Z obrozenců a poobrozenecké generace se motivy starých stromů objevovaly v díle Jana Kollára (ten ve své básnické skladbě Slávy dcera z roku 1824 lípu nazval „slavostromem“), Karla Jaromíra Erbena, Karolíny Světlé, Aloise Jiráska a dalších. Roku 1848 na Všeslovanském sjezdu se lípa stala oficiálním stromem Slovanů a od té doby ji za svůj národní strom považují i Češi. Je také na dvou státních symbolech – standartě prezidenta a státní pečeti, a také na vojenských uniformách a na bankovkách.
Jednou z prvních vyhlášek, která zajišťovala ochranu konkrétních stromů, byl patent z roku 1714, chránící lipovou alej mezi Pražským hradem a Královskou oborou v Bubenči: „Jeho cís. a král. Milosti bylo s nelibostí vyslechnouti zprávu, že lipové stromořadí u Bubenče není bezpečno před všelijakou čeládkou a venkovany tamtudy jezdícími aneb jinými lidmi, kteří lípy kazí a ohaví. Z té příčiny J. M. Cská reskriptem daným ve Vídni dne 9. července 1714 nám poručila, aby se k takovým škůdcům přikračovalo přísnými tresty, i utětím ruky. O tom jsme my ohlášení učinili patentem ze dne 24. července t. r. Poněvadž nyní opět se přihází, že lidé takoví stromořadí kazí, zapovídáme znova tímto listem, aby nikdo na stromech škody nečinil, ale každý pod trestem svrchu psaným pychu se zdržel. Dáno na zámku Pražském dne 6. srpna 1725.“
20. století Na konci 19. století zaujaly památné stromy, k nimž přitáhli pozornost obroditelé, Jana Evangelistu Chadta-Ševětínského, vrchního lesního správce u hlubockých Schwarzenbergů. Ten v roce 1899 vypracoval a vydal první seznam památných a chráněných stromů. Začal pak systematicky vytvářet soupisy těchto stromů a pověstí, které po zhruba 20 let vydával v různých časopisech a publikacích. Tímto dílem ovlivnil řadu svých nástupců a jeho seznamy se staly základem pro pozdější soupisy chráněných a památných stromů.
Na přelomu 19. a 20. století došlo k rozmachu místních okrašlovacích spolků, které se zaměřovaly na okrášlení okolí a ochranu památek, včetně památek přírodních. Díky jejich snahám se veřejnost postupně začala o památné stromy zajímat a mnohé ze stromů byly zachráněny před pokácením, např. lípa v Radošovicích. V téže době se začalo uvažovat i o právním zakotvení ochrany přírody. Z let 1908 a 1911 pochází návrhy předmětných zákonů od JUDr. Luboše Jeřábka a z roku 1922 od poslance Jaroslava Stejskala. Žádný z těchto návrhů však nebyl přijat. Jediným právním předpisem, který mohl být aplikován na ochranu přírody a památných stromů tak byl přídělový zákon č. 81/1920 Sb. z. a n. přijatý v rámci prvorepublikové pozemkové reformy. Podle tohoto zákona mohl pozemkový úřad uložit vlastníku pozemků omezení za účelem ochrany přírodní památky umístěné na jeho pozemku. Tento postup se v často praxi uplatňoval na případy památných stromů, a to až do vydání zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody.
Spolu se zájmem veřejnosti o památné stromy narůstal počet autorů spisů o těchto stromech. Jedním z Chadtových následovníků se stal František Hrobař, který svou systematickou činností prosadil ochranu několika set památných stromů 20 let před vydáním první celostátní vyhlášky. Mnohé z Hrobařových návrhů a doporučení se ujaly a dnes jsou považovány za standardní postupy. Z díla Chadta-Ševětínského dále vyšla Marie Hrušková, která spolupracovala s akademickým malířem Jaroslavem Turkem a dokumentovala aktuální stav stromů, které zmiňoval Ševětínský o téměř 100 let dříve. Dílo doktorky Hruškové se stalo podkladem pro televizní seriál Paměť stromů (2003), který vyvolal novodobou vlnu zájmu o staré a památné stromy, jejich příběhy a ochranu.
Terminologie a formy ochrany
Chráněný strom náhled|Tabulka na stromu v Praze-Přední Kopanině, který dnes není památným stromem náhled|Tabulka se starším označením Strom chráněný státem Na řadě stromů dosud můžeme najít kovové štítky, které na zeleném poli uvádějí bílý nápis strom chráněný státem, případně chráněný strom. Někdy je na těchto štítcích vyznačeno i evidenční číslo (případně může být umístěno na samostatném štítku). Toto značení pochází z období před rokem 1992, od té doby se pro obdobné účely používá tabule památný strom.
Zákon Národního shromáždění republiky Československé č. 40/1956 Sb. s platností pro české kraje Československa (pro slovenské kraje platil již dříve speciální zákon Slovenské národní rady č. 1/1955 Zb. SNR, o štátnej ochrane prírody) stanovil v § 6 odst. 1, že chráněnými přírodními výtvory jsou zejména krasové jevy, skalní útvary, významné stromy a jejich skupiny. Ochranu pro chráněné přírodní výtvory s výjimkou krasových jevů a podmínky jejich ochrany podle § 8 odst. 3 určovala rada krajského národního výboru. O případné náhradě újmy vlastníkovi nebo uživateli pozemku rozhodovala rada okresního národního výboru. Chráněné přírodní výtvory měly být podle § 12 odst. 1 zapisovány do státních seznamů ochrany přírody, které vedlo ministerstvo školství a kultury a odbory kultury rad krajských národních výborů, a ochrana se rovněž podle zákona na návrh odboru kultury rady KNV poznamenávala do veřejných knih a pozemkového katastru a vyznačovala v katastrálních mapách.
Za strom chráněný státem byl považován takový strom, který byl buďto vyhlášen jako chráněný přírodní výtvor nebo chráněná přírodní památka podle § 6 zákona č. 40/1956 Sb.Vyhláška o chráněných přírodních výtvorech – stromech chráněných státem z 10. 12. 1987 drusop.nature.cz nebo pro stromy tzv. 1. kategorie podle vyhlášky č. 142/1980 Sb. Všechny stromy chráněné podle zákona č. 40/1956 Sb., byly později v souladu s § 90 odst. 8 zákona č. 114/1992 Sb. automaticky převedeny na stromy památné. Stromy chráněné podle vyhlášky č. 142/1980 Sb. ale pozbyly ochrany vydáním zákona č. 114/1992 Sb. (§ 92), který tuto kategorizaci zrušil – pro zachování ochrany stromu bylo nutné provést nové vyhlášení (například jako památného stromu, významného krajinného prvku, jako součást chráněného území a podobně).
Soupisy chráněných stromů prováděla krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Formuláře nebyly jednotné, přesto se tyto soupisy staly podkladem a zdrojem informací pro ústřední seznam památných stromů AOPK ČR.
Na některých stromech byly umístěny smaltové štítky s textem Chráněno Státním památkovým úřadem v Praze.Lípa – Staňkov , Stromy Třeboňska, David Brychta, 2006 Ochrana těchto stromů byla dána výnosem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody Praha; tyto výnosy pocházely obvykle za 60. let 20. století.
Významný strom náhled|upright|Označení významného stromu Lesy České republiky
Termín významný strom není v současné době uzákoněný a v praxi se proto používá velmi široce a pro různé účely, například: orientační body – stromy vyznačené v mapách, významné z hlediska orientace v terénu Významný strom LČR – stromy, které Lesy České republiky (LČR) vyhlásily jako významné (2003–2004) a označily informační tabulíVýznamné stromy LČR lesycr.cz Významný strom VLS ČR – Vojenské lesy a statky ČR (VLS ČR) roku 2003 začaly vytvářet vlastní soupis významných stromů Významný krajinný prvek – strom (zpravidla registrovaný VKP) obecně (v širším slova smyslu) pro všechny jakkoli významné stromy včetně památných
Památný strom Historicky se slovním spojením památný strom označovaly všechny stromy kmetského věku, poutní nebo pamětihodné. Takto byl pojem používán již před více než sto lety Janem Evangelistou Chadtem-Ševětínským, v díle Aloise Jiráska (např. Domů a jiné obrázky) a dalšími. Za prvního, kdo použil pro staré stromy přívlastek „památný“ (resp. přírodní památník), je považován Alexander von Humboldt a po něm Hugo Conwentz.
Jako právní termín se sousloví památný strom nově objevilo v roce 1992 v zákoně České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kde nahradilo původní neustálená a nekodifikovaná označení, například strom chráněný státem. Za památný strom mohou být vyhlášeny dřeviny, které vynikají svým vzrůstem, věkem, nebo jsou významnými krajinnými dominantami, jde-li o vzácný či cizokrajný (introdukovaný) druh nebo o strom, který připomíná významnou událost. Současně s vyhlášením této ochrany se vyhlašuje ochranné pásmo stromu. Vyhlášení znamená, že ošetřování stromu (např. ořezávání větví), terénní a stavební práce v ochranném pásmu atd. podléhají souhlasu orgánu ochrany přírody – bez ohledu na to, kdo je vlastníkem stromu.