Luigi Baccio del Bianco nebo Baccio di Bianco (31. října 1604 Florencie – červenec 1657 Madrid) byl italský barokní architekt, inženýr, štukatér, scénograf a manýristický kreslíř, karikaturista a malíř. Ve Španělsku byl znám pod jménem Bartolomeo del Blanco. Působil také v Praze ve službách Albrechta z Valdštejna.

Život Narodil se v rodině florentského obchodníka Cosima del Bianca a jeho manželky Cateriny Portigianiové. Byl pokřtěn jako Luigi Baccio, ale psal se zpravidla krátce Baccio.

Otec z něj chtěl mít obchodníka, ale Baccio již v osmi letech projevoval výtvarný talent a urputnou píli, kreslil uhlem a rudkou podle modelů i své fantazie. V letech 1612–1620 se vyučil malířem u Giovanniho Biliverta a Giulia Parigiho. Tato i další léta svého životopisu popsal formou dopisů, zasílaných příteli Biagovi Marmimu. Již tehdy proslul svými návrhy kostýmů, triumfálních vozů a scén pro různé festivity rodiny Medicejů. Vzory si vypůjčoval jak od svých učitelů, tak od tehdy slavného malíře architektury v perspektivní zkratce, Ludovica Cigoliho, kde vytvořil dekorace pro několik domů a malby pro kostely a divadla.

Bratislava, Vídeň a Praha 400x400bod|náhled|Valdštejnský palác, Albrecht z Valdštejna jako Mars|vlevo náhled|Fresky v sale terreně Valdštejnského paláce|vlevo Jako šestnáctiletého si jej v Římě vyhlédl pevnostní architekt Giovanni Battista Pieroni, odvezl ho do Germanie, což nebylo Německo, ale Rakousko a Uhersko. Zaměstnal Baccia jako svého asistenta nejdříve v Uhrách, pravděpodobně při fortifikaci Bratislavy a Baccio k tomu provedl také voskový model.Pavel Preiss: Italští umělci v Praze. Praha 1986, s. 235-236

Poté spolu s Pieronim na jaře 1622 dorazil do Prahy, kde Pieroni onemocněl. Baccio pracoval nejprve na blíže neurčených malbách na Petříně a poté v letech 1623–1625 získal svou první velkou zakázku, když pracoval pro Albrechta z Valdštejna. Ve Valdštejnském paláci vytvořil fresky ve Valdštejnově kapli sv. Václava, v Audienčním sále štukatury a fresku Albrecht z Valdštejna jako Mars jedoucí na válečném voze. Dále vyzdobil Mytologickou chodbu 22 výjevy z Ovidiových Metamorfóz a Astrologickou chodbu se čtyřmi alegorickými postavami světadílů, planetami a měsíčními emblémy, možná i nedochovanou výzdobu Valdštejnovy pracovny.Lubomír Konečný: Malířská výzdoba Valdštejnského paláce, in:Čepička-Fučíková, 2007, s. 1456-148 Další výzdoba následovala v sale terreně ve Valdštejnské zahradě. Baccio vytvořil manýristické práce s dynamismem a prvky baroka podle vzoru soudobých italských mistrů.

Milán, Florencie, Livorno náhled|Florencie, Casa Buonarotti: Tanec v zahradě, 1628 V roce 1625 se na přímluvu pražských přátel Pandolfiniho a Miseroniho přesunul ke Gasparu Miseronimu do Milána, po tamní práci se usadil v rodné Florencii jako malíř a pedagog. Roku 1626 navrhl jezuitský chrám sv. Ignáce z Loyoly v Győru.

Ve svých dopisech se chlubil také návrhem na fasádu florentského dómu (neprovedenou) a na výzdobu grotty v paláci Pitti rodiny Medicejských, pro něž dlouhodobě pracoval, podle jeho návrhů byly například vytkány čtyři tapiserie.

Navrhoval kostýmy a scény pro divadelní a jiné slavnosti, údajně působil v divadle také jako tenorista a herec.Pavel Preiss, Italští umělci v Praze. Praha 1986, s. 244

Na stěnách domu Buonarottiů (Casa Buonarotti) vymaloval iluzivní žánrové výjevy do dveřních rámů, zdánlivě se jimi otevírají dveře do přírody. V témže domě maloval technikou fresky na stěny také portréty ve štukových rámech. Dále maloval fresky například v Palazzo di San Clemente ve Florencii, nebo na zámku Torregalli v Toskánsku. Válečné ohrožení vlasti roku 1642 vrátilo Baccia k projektům fortifikací, pro města Livorno, Prato, Pistoia a dalším.

Madrid, Escorial a Buon Retiro náhled|Návrh kostýmu V roce 1651 byl poslán Ferdinandem II. Medicejským do Španělska, kde v Madridu a Escorialu pracoval pro krále Filipa IV. a jeho druhou manželku Marii Annu Habsburskou jako projektant několika zahrad toskánského typu, malíř, kreslíř a divadelní scénograf. Nejvýznamnější soubory scénických dekorací a kostýmů navrhl roku 1652 pro komedii Šelma, blesk a kámen a roku 1653 pro divadelní drama Andromeda a Perseus, obojí od Pedra Calderóna de la Barca, uváděné v divadle Colisseo při královském zámku Buen Retiro.Pavel Preiss, Italští umělci v Praze. Praha 1986, s. 250 Kromě vážného umění rád kreslil karikatury.

V roce 1657 nečekaně a náhle zemřel v Madridu.

Odkazy náhled|Alegorie lékařství

Reference (zčásti)

Literatura KRČÁLOVÁ, Jarmila – TRKULJA, S. Meloni: del Bianco, Baccio, in: Dizionario Biografico degli Italiani, Roma 2001 PREISS, Pavel: Italští umělci v Praze. Panorama : Praha 1986, s. 148-149, 158, 235-250. ČEPIČKA, Ladislav – FUČÍKOVÁ, Eliška: Albrecht z Valdštejna. Inter Arma silent Musae?. Katalog výstavy, Academia Praha 2007, ISBN 978-80-200-1565-5 WAGNER, Václav: Baccio Bianco a Valdštejnský palác, in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění, 1917, s. 19-23.

Externí odkazy

Kategorie:Muži Kategorie:Narození 31. října Kategorie:Narození v roce 1604 Kategorie:Narození ve Florencii Kategorie:Úmrtí v roce 1657 Kategorie:Úmrtí v Madridu Kategorie:Italští architekti Kategorie:Italští malíři Kategorie:Italští scénografové Kategorie:Barokní architekti