Koksovna Karolina (Koksbetrieb Karolina in Ostrau) byla koksovna, která se nacházela v blízkosti centra Moravské OstravyPoblíž hostince U zeleného stromu, později hotel Palace. mezi dolem Karolina a Žofinskou hutí. Byla založena Salomonem Mayerem Rothschildem (1774–1855) jako součást jeho kamenouhelných dolů. Součástí koksovny byla briketárna a elektrocentrála (elektrárna).
Historie
Výstavba koksovny Vznik koksovny Karolina je spjat se stejnojmenným dolem Karolina, v jehož blízkosti byla v roce 1858 postavena. Bylo to v místech Schüllerovy huti, to je mezi dolem Karolina a později vybudovanou Žofinskou hutí. Důvodem výstavby byla blízkost zdroje kvalitního koksovatelného uhlí z dolu Karolina. Výstavbu koksovny provázely protesty radních z Moravské Ostravy. Radní se oprávněně obávali zhoršeného ovzduší. Tyto spory se vedly až do roku 1861.http://neviditelnypes.lidovky.cz/ostrava-karolina-0en-/p_spolecnost.aspx?c=A060927_211253_p_spolecnost_wag V roce 1858 byly uvedeny do provozu první úlové pece. V roce 1860 a 1865 přibyly plamenné koksovací pece typu Dulait, v roce 1873 typ Gobiet. V roce 1870 byly postaveny koksovací baterie typu Ringel a 3 koksovací baterie Coppée o 102 komorách. V roce 1870 koksovna Karolina se stala součástí Vítkovického horního a hutního těžířstva jako samostatný závod. V roce 1889 a 1890 byly, v rámci přestavby koksovny Karolina, původní pece nahrazeny třemi bateriemi systém Otto, které měly po 40 komorách a byla zahájeno zpracování druhotných surovin. V roce 1897 byly doplněny o dalších 90 komor Otto-Hoffmann, a byly postupně doplňovány: v roce 1904 o 40 komor, v roce 1906 o 80 komor. Další modernizace probíhala v letech 1914–1918 postupnou výstavbou tří baterií Koppers, které nahradily dosavadní koksové baterie. První baterie byla vytápěná koksovým plynem, opatřena rampou na koks a hašení koksu bylo prováděno vodou. Koksovací baterie 2 a 3 byly vytápěny koksovým nebo kychtovým plynem z vysokých pecí Vítkovických železáren (VŽ), hašení koksu vodou, ruční nakládání.Kamenouhelné doly OKR díl III., 1931, ... c.d., s. 560, 561. V letech 1925–1926 bylo nainstalováno pro baterii 4 a 5 (75 nových pecí) suché chlazení koksu zásobníkového typu Sulzer. Teplo žhavého koksu sloužilo k výrobě páry. Po 12 letech v roce 1938 byla stanice zrušena z důvodů narůstající náročnosti oprav a údržby. Baterie 4 a 5 byly vytápěny koksovým nebo kychtovým plynem z VŽ, suché hašení koksu se strojním tříděním a dopravou až do vagónů. U všech pecí byl sypný provoz. V roce 1929 byla denní produkce koksu 1900 tun. Po znárodnění v roce 1945 se stává součástí Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů národní podnik. V roce 1947 byly odstaveny koksové baterie z let 1914, 1916 a 1918 a nahrazeny novými bateriemi č. 5 a 6. V roce 1952 byla koksovna Karolina začleněna do nově vzniklého podniku Ostravsko-karvinské koksovny n. p. V letech 1971 až 1972 (období, kdy byla zrušena Žofínská huť) byl vyrobený koks dodáván do železáren Donawitz v Rakousku.Uhelné hornictví v OKR... c.d., s. 409. Koksovna Karolina byla v provozu do roku 1982 a koksové baterie byly odstaveny v červnu 1985. Výstavba koksových pecí v koksovně Karolina Dle RokSystém, typPočet pecí, komorBaterieVýkon [t/den/pec]Poznámka1858úlové pece41860Dulait31865561870Ringel284130 pecí o výkon
86 000 t/rokplnění 5 t, 32 hod. koksovací doba, pěchování,1870Coppée361plnění 2 t, 24 hod. koksovací doba,362plnění 4,5 t, 36 hod. koksovací doba,303plnění 6,5 t, 48 hod. koksovací doba,1889–1890Otto120 postupně rozšířeno na 135 pecí, zahájeno zpracování druhotných surovin 1897Otto-Hoffmann + 90 komor1904 + 401906 + 80zdokonalené pece1914Koppers40 komor16pěchovací, hašení vodou, ukončen provoz v roce 19471916 + 4026sypný provoz, hašení vodou, ukončen provoz v roce 19471918 + 6137sypný provoz, hašení vodou, ukončen provoz v roce 19471926Koppers75 pecí4 a 510suché chlazení Sulzer, sypný provoz1944Koppers5 baterií1 až 5sypný provoz1947Koppers75 komor6 a 7nová konstrukce, sypný provoz1976Koppers756 a 713sypný provoz
Úpravna uhlí a koksovna Karolina dleKamenouhelné doly díl III., 1931... c.d., Kapitola: Úprava uhlí
Součásti koksovny Karolina bylo uhelné prádlo z roku 1870. V roce 1906 bylo postaveno prádlo, systém Baum s kapacitou 100 tun surového uhlí za hodinu. Zpracovávalo se uhlí z jam Šalomoun, Hlubina, Louis, Anselm a Oskar a částečně z jámy Terezie a Ida. Úpravna byla postavena Vítkovickými železárnami v licenci firmy Schűchtermann-Kremer-Baum o výkonu 100 t/hod. Dominantou byla funkcionalistická budova prádla z roku 1927 (zbořena v létě 1989). Současně pracovala pro koksovnu Karolina úpravna (prádlo) Schűchtermann-Kremer na jámě Terezie, která zpracovávala uhlí z jámy Ida, Terezie a Anselm, s výkonem 65 t/hodinu. Nová úpravna uhlí byla vybudována v roce 1931 a byla uzpůsobena tak, aby mohla přijímat k úpravě uhlí ze všech dolů OKR. Rekonstrukcemi dosáhla úpravna instalovaného výkonu 200 t/hod. Úprava surového uhlí 0–80 mm se prováděla v pístových sazečkách Baum, ve třech zrnitostních třídách (0,5–8 mm, 8–20 mm a +20 mm). Zrno 0–0,5 mm bylo v surovém stavu přidáváno do praného uhlí nebo v případě potřeby bylo upravováno flotací. Prané uhlí bylo míseno a dopravováno do zásobníků jednotlivých koksovacích baterií. Činnost úpravny byla ukončena v prosinci 1986.
Moderní třídírna koksu byla postavena Vítkovickými železárnami a uvedena do provozu v roce 1922, zásobníky na drobný koks měly obsah 90 t. Koks, pro který se nenašel odběratel, byl vyvážen do prostoru bývalé centrální koksovny na haldu.
Kotelna Kotelna koksovny Karolina měla 3 kotle typu Garbe, každý s výhřevnou plochou 400 m2, dva kotle typ Dürr-Gehre, každý s výhřevnou plochou 250 m2, 3 kotle typu Cornwall, každý s výhřevnou plochou 120 m2. Celková plocha činila 2060 m2. Kotle byly vybaveny předehřívači páry. K topení se používala směs uhelných kalů a prachového uhlí. Tuto kotelnu nahradilo od roku 1926 suché chlazení zásobníkového typu Sulzer od firmy Winterthur, Švýcarsko, na koksových bateriích 4 a 5. Vytlačený koks putoval speciálním vagonem do chladicí komory o obsahu 80 tun. Nad chladicí komorou byl kotel typu Gabre s výhřevnou plochou 1200 m2. Žhavým koksem procházel chladicí inertní plynV podstatě to byl vzduch zbavený kyslíku (dusík, CO2 a CO), který pak odevzdal teplo průchodem přes kotel. Po ochlazení se opět vracel k dalšímu cyklu chlazení. Koks byl ochlazen z 1000 °C na 150 °C. Po vysypání z chladicí komory měl ještě teplotu 70–100 °C. Doba chlazení byla 4 hodiny. Vyrobená pára,15 t/hod., pokryla denní spotřebu koksovny, briketárny i sousedních závodů. Zařízení bylo umístěno v budově, která měla výšku 25 m. K hašení koksu byly postaveny tři chladicí soustavy, z nichž dvě byly v provozu a třetí v záloze. V roce 1938 byla stanice zrušena z důvodů narůstající náročnosti oprav a údržby.
Vodárna Pro koksovnu Karolina byla voda čerpána z řeky Lučina čtyřmi čerpadly. V roce 1931 dodávka vody činila 10–15 m3/s pro koksovnu a sousední závody. Pro chlazení ložisek a napájení kotlů se využívala voda z městského vodovodu. Pro kotle se tato voda předehřívala především v chladičích v benzolce. Taktéž pro potřeby kotelny byla využita kondenzační voda z ochlazené páry. Regulace vodního hospodářství umožňovala záměnu říční vody z Lučiny za vodu z městského vodovodu a naopak. Odpadní horká voda a pára se používala k vytápění objektů koksovny a jámy Šalomoun, využívala se na prádle a k hašení koksu.
Vedlejší produkty Ze surového koksárenského plynu (výsledek karbonizace uhlí) se získával dehet, smola, čpavek, naftalen, benzol, síran amonný a ferokyanid draselný.
V koksovně Karolina byla zavedena výroba síranu amonného z čpavkové vody, v roce 1931 byla denní výroba 22 tun. K výrobě soli bylo k dispozici 100 t kyseliny sírové v 7 zásobnících. Původní sušicí bubny byly nahrazeny sušicím zařízením Bellmann, kde sůl byla dopravována v potrubí předehřátým stlačeným vzduchem a zároveň se sušila.
K závodu na síran amonný patřila stanice na zhuštěnou čpavkovou vodu a stanice na získání ferokyanidu draselného.Kamenouhelné doly díl III., 1931... c.d., s. 563 Koksovna Karolina dodávala Moravskoostravským chemickým závodům ferokyanid draselný, který byl získáván z vypraného koksárenského plynu. Byl určen k výrobě barviv.
Benzolka (závod na získání benzolu) zabezpečovala výrobu benzolu a naftalenu. V propíracích kolonách byl benzol jímán do lehkého propíracího oleje a v destilačních kolonách pomocí páry se odehnala nasycená směs benzolu. Vlastní benzol byl získáván v rektifikačních kolonách. Výroba v roce 1931 činila 22 t za den, benzol se skladoval v 8 nádržích po 140 t a ve dvou nádržích po 80 tunách. Naftalen byl získáván z chladicí vody ochlazením v chladičích a v podzemních nádržích se ochlazená voda zbavila naftalenu.
Vyčištěný koksárenský plyn byl také dodáván do Vítkovických železáren potrubím o průměru 500 mm a 900 mm, které bylo 2,7 km dlouhé.
V roce 1931 se uváděl poměr vedlejších produktů takto: Výroba koksu za 24 hodin 1900 tun (100%) koksárenský plyn 800 000 m3/24 hodin, podíl z vyrobeného koksu byl u dehtu 3,55%, smoly 0,21 %, naftalen 0,04 %, benzol 1,30 %, síran amonný 1,35 %.
Doprava V roce 1909 byla koksovna Karolina spojena lanovou dráhou s doly Terezie a Ida a s doly Karolina a Šalomoun byla spojena mosty s řetězovou dráhou. Most ze Šalomounu byl 286 m dlouhý.
Lanová dráha Lanovka vedla z dolu Ida na důl Terezie (Petr Bezruč), byla dlouhá 2,5 km a byla dána do provozu v roce 1909. Z dolu Terezie vedla lanovka nad Starou Kuželnou a starou střelnicí, přes Ostravské výstaviště na koksovnu Karolina. Lanovka měla dva lomy a byla 2,41 km dlouhá. Úsek byl dán do provozu v roce 1928. Tuto lanovku postavila firma bratří Špačků.Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 565 a 566. Lanovka zabezpečovala dopravu uhlí do koksovny Karolina a z koksovny odsun jaloviny z třídírny a prádla. Délka nosného lana byla 2400 m. Průměr lana pro transport uhlí byl 45 mm, pro transport jaloviny 36,4 mm. Hmotnost přepravovaného uhlí byla až 960 kg na vozík, u jaloviny až 1020 kg. Zavěšené vozíky byly od sebe vzdáleny 50 m a byly taženy rychlostí 2,2 m/s. Výkon lanovky činil 150 t/hod. pro uhlí a 50 t/hod. pro jalovinu. Tažné lano o průměru 19 mm mělo délku 4970 m. Pohon zajišťoval elektromotor, hnací kotouč měl průměr 3 m.Kamenouhelné doly díl III, 1931,... c.d., Tabulka III. Lanovky povrchové, A) Nosná lana, B) Tažná lana.Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 129 – 147, 633
Lanovou dráhu připomínají dodnes názvy ulic Lanová, Pod Lanovkou a Před Lanovkou.
Železnice Úzkorozchodnou vnitropodnikovou tratí byla spojena s Žofinskou hutí, sloužila k transportu koksu. Přebytečný koks byl vyvážen na haldu v prostoru bývalé centrální koksovny úzkokolejnou dráhou 1,6 km dlouhou. Železnice byla zřízena v roce 1858 Amselmem Salomonem von Rothschildem (1803–1874), od roku 1861 přešla vlečka do majetku Severní dráhy císaře Ferdinanda, nákladiště pro až 50 vagónů zůstalo v majetku koksovny. Vlečka odbočovala v km 2,944 hlavní tratě Báňské dráhy. S rozšiřováním koksovny Karoliny se zvětšilo i nákladiště. V roce 1931 mělo koleje o délce 5,25 km s kapacitou až 150 vagónů po 10 t.Kamenouhelné doly OKR díl III., 1931... c.d., s. 631.
Chemický závod Zajímavostí byl samostatný chemický závod, který vznikl v roce 1926 z laboratorního provozu koksovny Karolina. Projekt budovy chemické laboratoře koksovny Karolina vypracoval v roce 1907 známý architekt Felix Neumann (1860–1942). Od roku 1953 byl chemický závod samostatným národním podnikem Ostravit. V roce 1958 byla chemička připojena k Moravským chemickým závodům v Mariánských Horách. Produkovala řadu chemikálií, jejichž výroba byla ukončena v roce 1972. Briketárna dle