Socha sv. Petra pochází z kostela sv. Petra v osadě Slivice obce Milín v okrese Příbram, poprvé zmíněného v rejstříku papežského desátku (1352). Patří k raným dílům Mistra Krumlovské madony a je vystavena jako zápůjčka ve stálé expozici Národní galerie v Praze. Spolu s dalšími pěti sochami je zařazen do národní kulturní památky „Soubor gotických soch z období krásného slohu“.
Popis a zařazení Socha z doby kolem roku 1395 je vysoká 91,5 cm. Je zhotovena ze pražské zlaté opuky, se stopami polychromie a zlacení. Postavě chybí obvyklé atributy (např. klíče), ale o identitě sv. Petra svědčí typika tváře i původní umístění sochy v kostele sv. Petra. Figura je znázorněna v kontrapostu, s bohatou drapérií, která tvoří hluboké příčné záhyby a vertikální řasení a stírá tělesné proporce. Naturalistická stařecká tvář a detaily rukou kontrastují s vlasy a vousy, stylizovanými do šnekovitých záhybů. Individualizace výrazu tváře navazuje na starší náhrobky parléřovské huti, ale v souladu s tendencemi krásného slohu je její výraz idealizovanější a v postoji figury se projevuje odevzdanost. Kutal A, 1972, s. 120-121 Typově i např. tvarem límce má socha blízko k postavě sv. Bartoloměje na deskovém obraze následovníka Mistra Třeboňského oltáře, Madona mezi sv. Bartolomějem a sv. Markétou (kolem 1400). Kutal A, 1962, s. 88, Matějček A, Pešina J, 1950, s.107-108
Socha sv. Petra reprezentovala české gotické umění na světových výstavách v Paříži a Montrealu. Jde o typickou ukázku krásného slohu, který se vyznačuje napětím mezi idealismem a naturalismem a forma v něm postupně nabývá stejného významu jako obsah. Za východisko slohu je považována svatovítská parléřovská huť, kde lze shodné znaky nalézt v náhrobcích českých králů, u bust v triforiu katedrály nebo v případě sochy sv. Václava, jejímž autorem je pravděpodobně Jindřich IV. Parléř.
Pro pražskou produkci na přelomu 14. a 15. století je charakteristickým materiálem opuka, těžená v lomech na Bílé Hoře a v Přední Kopanině . Tento kámen si krátce po vylomení uchovává vlhkost a měkkost a umožňuje velmi detailní zpracování řezbářskými nástroji. Na základě rozboru materiálu tak lze určit pražskou provenienci četných sochařských děl exportovaných z Čech do Slezska, Rakouska či Porýní. V době slabé vlády Václava IV. se stal hlavním objednavatelem těchto náročných výtvarných děl pražský arcibiskup a také přední šlechtické rody. Sochy krásného slohu byly pro jejich stylizovanou krásu předmětem vzrůstající kritiky reformátorů církve v době před vypuknutím husitských bouří a velká část se stala obětí obrazoborectví.
Příbuzná díla Madona plzeňská Madona Krumlovská Madona z Halstattu Sv. Kateřina z Jihlavy Šternberská madona Konzola Mojžíše, Toruň Parléřovské náhrobky v chrámu sv. Víta Klanění tří králů ve sv. Štěpánu ve Vídni
Reference
Literatura Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen. Herkunft, Entfaltung, Umkreis. Berlin, New York 1974, s. 116, 234, 235 Albert Kutal, České gotické umění, Obelisk a Artia, Praha 1972 Jaromír Homolka, K problematice české plastiky 1350-1450, Umění 11, 1963, s. 429 Albert Kutal, České gotické sochařství 1350-1450, SNKLU Praha, 1962, s. 88 Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950
Externí odkazy ČT, Národní galerie nikdy nezavírá: Socha sv. Petra ze Slivice (2012) ČT, Národní galerie nikdy nezavírá: Neznámý autor, Madona z Halstattu (2012) Slivice - Farní chrám sv. Petra, Soupis památek, 13. Politický okres příbramský (1901), str. 146–148
Kategorie:České gotické sochařství Kategorie:Sochy v okrese Příbram Kategorie:Sochy svatých ve Středočeském kraji Kategorie:Opukové sochy v Česku Kategorie:Krásný sloh Kategorie:Sbírka Národní galerie v Praze Kategorie:Movité národní kulturní památky České republiky Kategorie:Národní kulturní památky v okrese Příbram Kategorie:Milín