Madona roudnická je dílem Mistra Třeboňského oltáře z doby asi mezi lety 1385-1390. Pochází z kláštera augustiniánů-kanovníků v Roudnici nad Labem nebo z tamního arcibiskupského letního sídla Jana z Jenštejna. Od roku 1946 je obraz vystaven ve stálé expozici středověkého umění v Národní galerii v Praze. Madona roudnická je považována za jedno z vrcholných děl tzv. krásného slohu.
Historie obrazu Obraz je malován temperou na desce z lipového dřeva, pokryté plátnem a křídovým podkladem, s rytou kresbou. Velikost, včetně původního rámu, je 90 x 68 cm. V 18. století byl celý obraz přemalován a na ploše původní zlaté spony Mariina pláště byl vyhlouben otvor pro relikvii. Zřejmě ukrýval část Mariina pláště potřísněného Kristovou krví (peplum cruentatum). Fajt J, Chlumská Š, 2014, s. 47 Na gotický původ obrazu upozornil roku 1925 Karel Chytil, který podle fotografického snímku nalezl korunu a puncování Chytil K, Památky archeologické XXXIV, Praha 1925, s. 74, pozn. 64 a roku 1946 Pavel Kropáček, který objevil na rentgenovém snímku rytou kresbu z doby kolem roku 1400. Kropáček P, Malířství doby husitské, Praha 1946, s. 50-51 Roku 1946 byl obraz restaurován a po odstranění mladších přemaleb byla odkryta téměř neporušená původní gotická malba a opraveno zlacení. Slánský B, Výstava tří obrazů, 1946, s. 25-34
Ikonografie a slohové zařazení Půvabné tváře a kompoziční spojení matky s dítětem, které se k ní obrací a vztahuje ruce, jsou zobrazením citu a mateřské lásky. Měkká šerosvitná modelace, formální vytříbenost, pojetí drapérie a jasná zářivá barevnost obrazu představují jednu z nejhodnotnějších ukázek krásného slohu.Matějček A, Pešina J, 1950, s. 123
Nahota dětského Ježíše je odrazem dobové zvýšené úcty k eucharistii. Korunovaná Panna Marie podávající tělo malého Ježíška je metaforou Církve podávající věřícím Tělo Kristovo během mešního obřadu svatého přijímání. Madona roudnická také patří mezi nejstarší vyobrazení dětských genitálií.
Příbuzná díla Roudnická Madona, která je dílem Mistra Třeboňského oltáře, představuje nejpopulárnější typ české milostné Madony, který byl později často kopírován. Z ikonografie roudnické Madony vychází mladší Madona vyšebrodskáRodon: Madona vyšebrodská (kolem 1420) a Madona z kostela sv. Trojice v Českých Budějovicích. Malířské pojetí roudnické Madony má těsný vztah k postavě sv. Kateřiny z Třeboňského oltáře a také k raným sochařským dílům krásného slohu (Plzeňská madona, Madona altenmarktská). Pešina J, 1970, s. 227 Madona roudnická svým relikviářem na místě spony pláště také navazuje na starší tradici relikviářových obrazů jako jsou např. obrazy z Kaple svatého Kříže na Karlštejně.
Výběr příbuzných děl Madona svatotrojická, České Budějovice Pešina J, in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970, s. 236 Madona vyšebrodská Pešina J, in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970, s. 239-240 Madona svatovítská je společně s Roudnickou madonou hlavním typem českých krásnoslohových madon, liší se gestem: nabízí dítě k adoraci. Madona krumlovská (po 1450, Národní galerie v Praze) Fajt J, Chlumská Š, 2014, s. 72 Madona z katedrály sv. Jana Křtitele ve Vratislavi
Reference
Literatura Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, , s. 47 Jan Royt, Medieval Painting in Bohemia, Karolinum Press, Praha 2003, s. 95, Jaroslav Pešina, Česká gotická desková malba, Odeon, Praha 1976, s. 44 Jaroslav Pešina, desková malba in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970, s. 233-234 Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950, s. 122-123
Periodika
Externí odkazy
Rodon: Madona roudnická
Kategorie:České gotické malířství Kategorie:Obrazy Madony s dítětem Kategorie:Obrazy 14. století Kategorie:Sbírka Národní galerie v Praze