thumb|upright=1.4|Prašná brána Pražské městské brány byly budovány jako součást pražského opevnění. Dvě přirozené fortifikace, Pražský hrad a Vyšehrad, byly od počátku budovány jako pevnosti. I jednotlivá sídla na území dnešní Prahy byla od počátku opevněna. Na Malé Straně byla postavena opevněná biskupská rezidence, opevněno bylo také sídlo křižovníků u kostela Panny Marie pod řetězem. Na Starém Městě v sousedství dnešní Prašné brány býval dokonce po určitou dobu královský dvůr, také Ungelt měl charakter opevněného místa. V době baroka byly i některé paláce budovány jako opevněná sídla. Brány zajišťovaly střežený průchod do města a byly důležitým fortifikačním článkem.
Historie thumb|right|Hradební věž ve vnitrobloku mezi Národní a Bartolomějskou, jeden z pozůstatků Staroměstského opevnění. Systematické opevňování začalo už za knížete Soběslava I. (1125-1140). Samostatné Staroměstské a malostranské hradby pak vznikly za dob panování Václava I. (1230-1235).
Opevnění Starého Města bylo dokončeno za vlády Přemysla Otakara II. a Václava II., tedy na konci 13. století. Opravdu gigantickou práci odvedl Karel IV. (1346-1378), který založil a opevnil Nové Město a prodloužil Hladovou zeď až k břehu Vltavy. V čase válek a neklidu utrpělo totiž i opevnění Prahy. Jeho příkopy byly zaneseny bahnem, část zdí se sesula a 24 fortifikačních věží byly ve zchátralém stavu. Karlovi se podařilo během neuvěřitelných pouhých dvou let vybudovat hradby, které ochraňovaly 360 ha prostoru Nového Města. Hradební zeď začínala v místě dnešního Těšnova, přes Národní muzeum až ke Karlovu. Odtud dolů k Botiči a opět nahoru k Vyšehradu. Tím bylo v bezpečí i Staré Město, které mělo Novoměstské před sebou jako nedobytnou pevnost. Podle historika Vladimíra Kupky bylo dílo dokončeno za 575 pracovních dní, od kterých je nutno odečíst 87 slavených svátků a zhruba 80 až 90 dní, kdy se nepracovalo pro nepřízeň počasí. Podle dobových zápisů na stavbě pracovalo 200 zedníků a 300 pomocných dělníků, 150 lamačů kamene a nejméně 100 povozů. Bylo nutno zabudovat 100 tisíc kubíků zdiva, takže vezmeme-li v úvahu veškerý materiál: kámen, vodu, písek, vápennou maltu a další složky, bylo celkem zpracováno asi 5,4 milionů kilogramů materiálu. Denně bylo nezbytné zpracovat 250 kubíků zdiva. Přitom touto trasou probíhaly čtyři mohutné brány. Problémovým místem bylo údolí Botiče. Tady byla postavena hráz, umožňující v případě nouze zatopit celé Nuselské údolí. Hradby pokračovaly k pevnosti Vyšehrad. Ta byla po roce 1360 komplexně přebudována. Novoměstské hradby se zde napojily na původní románské. Na základech románských hradeb vyrostly mohutnější hradby gotické fortifikace, opatřeny vždy po 60 metrech hranolovými věžemi o rozměrech 7,5, x 7,5 metru. Takže jen opevnění Vyšehradu vyžadovalo 13 až 15 věží. Mocná byla věž zvaná Špička, po které zůstaly za Táborskou branou dva původně gotické oblouky. Miniaturní replika této stavby byla předvedena na jubilejní výstavě roku 1891, kde reprezentovala české turisty. Dnes stojí na Petříně a je v něm umístěno zrcadlové bludiště. Originál to ovšem není, ten měl rozměry 27,5 x 17,5 metrů.
Brány Malé Strany a Hradčan (na levém břehu Vltavy)
Český král Přemysl Otakar II. se rozhodl postavit pro lepší ochranu svého sídla nové opevnění. Ve 2. polovině 13. století tak na románských základech původního poškozeného opevnění dal zbudovat nové gotické opevnění. Jako důkaz své moci nechal vyměřit čtvercové náměstí a na něm postavit farní kostel sv. Mikuláše. Z náměstí vybíhaly na čtyři strany ulice. Nově založený okrsek spolu s Pražským Hradem ochraňovalo gotické opevnění se čtyřmi branami. Opevnění Malé Strany se Starou újezdskou branou z opukového kvádříkového zdiva bylo přestavováno od roku 1257. Linie jeho zdí byla rekonstruována několika archeologickými výzkumy ve sklepech domů od Maltézského náměstí přes Mosteckou a Karmelitskou ulici po Tržiště, další úsek ve Valdštejnské ulici od Valdštejnského paláce po palác Pálffyovský. Jedna brána měla podobu věže s obydlím branného a stála západně od Malostranského rynku, na severní straně pozdější Karmelitské ulice, při domě čp. 516/III, a to od roku 1257 do roku 1727.POCHE, Emanuel, Prahou krok za krokem. 2. vydání, Panorama Praha 1985, s. 281VLČEK Pavel a kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy, Malá Strana. Academia Praha 1998, s. 565-586. Základy zdí objevila při archeologických výzkumech Jarmila Čiháková, která také zrekonstruovala celý průběh malostranského opevnění i dvě fáze jeho středověké výstavby. Brána Mostecká, která chránila přechod přes Vltavu, brána Újezdská směrem na jih, Strahovská chránila západ a Písecká brána sever.
Újezdská brána Původní Újezdská brána, která vedla směrem k osadě Újezd, stávala v místě dnešní ulice Karmelitské nedaleko Malostranského náměstí. Zbudována byla roku 1257 a ač ztratila po rozšíření Malé Strany význam, zbořena byla až roku 1727. Při budování Hladové zdi Karlem IV. vznikla kolem roku 1360 nová jižní Kartouzská brána v místech bývalé osady Újezd, pojmenovaná po smíchovské kartouze. Později nesla i další jména. Koncem 17. století byla brána opevněna mohutnými bastiony a ravelinem v rámci budování Mariánských hradeb. Úzký zalamující se barokní průjezd branou nevyhovoval dopravním potřebám Prahy 19. století a byly proto roku 1862 hradbami na Újezdě proraženy tři portály nové Újezdské brány. Zbořena byla roku 1891. Malostranská mostecká brána Malostranská brána stojí na levém břehu Vltavy, na malostranském vyústění Karlova mostu. Je z obou stran sevřená mostními věžemi. Je postavena na místě starší, románské brány po roce 1411. Brána se připojuje se na nižší mosteckou věž, jež je zbytkem původního opevnění Pražského mostu z 2. čtvrtiny. 12. století. Nižší věž je tedy starší než původní most zvaný Juditin a chránila starší přechod přes Vltavu. Juditin most byl stržen odcházejícími ledy r. 1342 a byl nahrazen Karlovým mostem. Zevní úprava Malostranské věže je z doby renesanční, z roku 1591. V přístavbě celního domku se skrývá pozdně románský reliéf s trůnícím panovníkem a před ním se sklánějící figurou. Stavba druhé vyšší mostní věže začala v roce 1464 na náklad Jiřího z Poděbrad také na místě starší, románské věže. Na Malostranské bráně jsou vytesány znaky zemí Václava IV. Dnes se touto bránou vstupuje z Karlova mostu na Malou Stranu.
Bruska či Písecká brána náhled|Písecká brána od severu Bruska či Písecká brána byla postavena Karlem VI. roku 1721 na místě původních dvou bran stejného jména. Jedna z původních bran stávala v ulici Valdštejnské, druhá nad Klárovem. Už vpád Pasovských roku 1611 ukázal nedostatečnost opevnění Prahy, ale teprve saský vpád roku 1631 a útok Švédů z roku 1648 upozornil na důležitost obrany Prahy pro Habsburky. Dobytí Prahy by mohlo ohrozit celou habsburskou říši. Po skončení třicetileté války bylo proto přikročeno k opravě stávajícího a stavbě nového opevnění. Na přelomu 17. a 18. století byly u Pražského hradu postaveny nové barokní hradby s bránou. Část hradeb na sever od Pražského hradu se nazývala Mariánské hradby, to podle kostela P. Marie od Ignáce Palliardiho z let 1756-61. Kostel byl zbořen roku 1792. Barokní hradby prokázaly svou odolnost v pruských válkách v polovině 18. století a Bruska či Písecká brána dodnes označuje jejich polohu. Na bráně je říšská orlice od Jana O. Mayera. Od roku 1828 jezdila od Bruské brány koňská dráha, od roku 1863 parní železnice do Lán.
Černá (Hansturkovská) či také Strahovská vlevo|náhled|Strahovská brána koncem 19. století Strahovská brána také Černá či Hansturkovská je pražská zaniklá stavba, umístěná přibližně v místech dnešní ulice Nerudově, dříve Ostruhová, poblíž kostela P. Marie. Byla součástí prvního gotického opevnění z dob krále Přemysla Otakara II. z 13. století, uzavírající malostranský prostor proti Hradčanům a Strahovu. Původně se v dolní části jmenovala Strahovská. Horní části ulice za touto bránou (chodilo se tudy ke klášteru na Strahově), nacházející se již mimo hradby města, se od 14. do 17. století říkalo Na dláždění. Brána byla dvoudílná, s padacím mostem a cimbuřím. Stará Strahovská brána, nazývaná i Černá po barvě zdiva, později i Hansturkovská podle vedlejšího hostince Hanse Turka, byla zbourána až v roce 1711, kdy již dávno nesloužila svému účelu. V místech, kde stála, je dodnes patrný ozub, který dělí Nerudovu ulici na přibližně stejné poloviny. Roku 1611 tudy pronikli pasovští žoldnéři, pozvaní císařem Rudolfem II., kteří následně vyplenili Malou Stranu. Roku 1620 tudy prošla vojska Ferdinanda II. po vítězné bitvě na Bílé hoře a 1648 Švédové, aby se zmocnili Hradčan a Malé Strany. Ulice Ostruhová dostala svůj název podle krokví , německy Sparren, které byly kladeny na zem pro lepší pohyb po příkré ulici. V 17. a 18. století se ulice zvala Sporrengasse a z toho vzniklo nepochopením vzniklo Sporrengasse, česky Ostruhová. To platlo až do 19. století, kdy byla ulice přejmenována po Janu Nerudovi, který zde v domě č. 233-47 bydlel.
Matyášova brána náhled|Matyášova brána Matyášova brána byla postavena roku 1614 císařem Matyášem Habsburským jako důstojný hlavní vstup do Pražského hradu. Brána uzavírá západní stranu hradního okrsku nad Hradem a Hradčanským náměstím. Je nejstarší světskou stavební památkou pražského baroka. Za autora je pokládán vincenzský stavitel Vincenzo Scamozzi. Původně stála volně a měla charakter triumfálního oblouku, až v letech 1763–71 byla obestavěna budovami čestného dvora (projekt N. Pacassi). Z brány stoupá vpravo Pacassiho schodiště, které vede do dnešních reprezentačních sálů. K nejvýznamnějším patří Trůnní, Brožíkův, Zrcadlový, Hudební a Společenský sál. Vlevo z brány vychází sloupová síň a reprezentační byt pro státní návštěvy, upravený Ottou Rothmayerem roku 1936.
Vyšehradské brány Vyšehrad patří mezi nejvýznamnější místa české historie, je to původní sídlo českých knížat a králů. Byl sídlem Bořivoje II., Vladislava I. a Soběslava I. Další panovníci přesídlili na Pražský hrad a Vyšehrad pozbyl svého významu. Až Karel IV. dal na Vyšehradě vybudovat gotický hrad, nechal obnovit královský palác a přestavět kapitulní chrám. V letech 1348 – 1350 zbudoval hradební opevnění, které Vyšehrad začlenilo do Nového Města. Tyto hradby byly poničeny v době husitských válek. V 17. století byl Vyšehrad přebudován v mohutnou vojenskou pevnost, jehož součástí byly právě brány. Ke zrušení pevnosti došlo v roce 1866.
Cihelná či Chotkova vlevo|náhled|Cihelná brána od Nového Města Brána Chotkova, Cihelná či také Nová. Cihlová, pozdně empírová stavba a je součástí vyšehradského opevnění. Nechal ji postavit pražský místodržitel Karel Chotek podle projektu J. Weisse v letech 1841–1842. Středověkou předchůdkyní Cihelné brány bývala Jeruzalémská brána, stojící pravděpodobně vlevo (při pohledu z pevnosti) od brány stávající. Chotkova brána umožňuje také vstup do kasemat vybudovaných ve vyšehradských hradbách jako součást opevňovacích prací.
Leopoldova brána náhled|Leopoldova brána Leopoldova brána na pražském Vyšehradě je pokládána za nejkrásnější z Vyšehradských bran. Raně barokní Leopoldova brána byla vystavěna s největší pravděpodobností v 60. letech 17. století po skončení třicetileté války. Projektoval ji stavitel Carlo Antonio Lurago a byla součástí opevnění Prahy. Zatímco zadní strana brány je hladká, průčelní stěna je bohatě sochařsky zdobená. Její čelo je zdobeno pilastry a znaky, na samém vrcholu štítu je kamenná plastika orlice, kterou po stranách doplňují koule a o něco níže kamenné plastiky lvů. Brána je rovněž někdy nazývána jako Francouzská. V příkopu nalevo od brány je vstup do kasemat, které byly součástí obranných hradeb z roku 1742, z doby obsazení Prahy francouzskými vojáky. Počátkem 19. století byla brána zazděna, a až v roce 1841 po dostavbě Cihelné brány, kdy byla vyšehradská pevnost zprůjezdněna, byla vyzdívka odstraněna. Špička vlevo|náhled|Brána Špička, hmotová rekonstrukce Antonína Wiehla z roku 1905.