Dok (z nizozemštiny) je zařízení, které umožňuje stavbu a opravy větších a velkých lodí. Někdy se jako doky označují i oddělená, případně uzavíratelná kotviště, která usnadňují nakládání a vykládání například při proměnlivé hladině v důsledku přílivu a odlivu.Ottův slovník naučný, heslo Dok. náhled|upright=1.3|Suchý (nahoře) a plovoucí dok náhled|upright=1.0|Loď v suchém doku loděnice v Singaporu náhled|upright=1.0|Loď v plovoucím doku (Hamburk)
Suchý dok Suchý dok je vodní nádrž na břehu řeky nebo moře, kterou lze uzavřít vraty (jako plavební komoru). Loď do ní vpluje, a když se uzavřou vrata a voda z doku vyčerpá, dosedne loď na připravené podpěry a dá se opravovat. U velkých doků se místo vrat užívají speciální plavidla, která přesně dosednou na vpust doku a tak jej uzavřou. Největší současné suché doky mají délku až 660 m.
Plovoucí dok Plovoucí dok je velké, obvykle ocelové plavidlo s trupem ve tvaru žlabu a s velkými vodními komorami. Když se komory naplní, plavidlo klesne tak, že do něj loď může vplout. Vyčerpáním vody z komor se dok vynoří z vody a loď dosedne na podpěry na jeho dně. Musí být ovšem pečlivě vyvážena, případně podepřena i ze stran.
Historie Nejstarší suché doky z poloviny třetího tisíciletí př. n. l. byly objeveny v Egyptě, na pobřeží Rudého moře asi 120 km jižně od Suezu, a v přístavu Lóthal při řece Indu v dnešním Pákistánu. Myšlenka plovoucího doku vznikla patrně v Itálii v polovině 16. století, roku 1691 dal dánský admirál Henrik Span postavit plovoucí dok, jehož podoba je zachycena na dobové medaili. První moderní plovoucí dok postavila roku 1893 firma Gilbert v USA.
Odkazy
Reference
Literatura Ottův slovník naučný, heslo Dok. Sv. 7, str. 767 Ottův slovník naučný nové doby, heslo Dok. Sv. 3, str. 193
Související články Přístav
Externí odkazy
Encyclopedia Brittanica, heslo Dry dock
Kategorie:Vodní dopravní stavby