Varhanická škola Leoše Janáčka v Brně byla hudební škola se zaměřením na výuku mladých hráčů na varhany a zpěváků, zejména v oblasti duchovní hudby.
Škola sídlila v Chleborádově vile v parčíku na Janáčkově náměstí, s průčelím do Kounicovy ulice a se vstupem ze Smetanovy ulice v Brně. V budově sídlí Základní umělecká škola varhanická Brno.
Historie náhled|Pohled na varhanickou školu z Kounicovy ulice Školu založil v roce 1881 hudební skladatel Leoš Janáček společně se svým tchánem Emiliánem Schulzem. Důvodem založení nové školy byla Janáčkova nespokojenost s dosavadním způsobem hudební výuky na jiných školáchDějiny varhanního oddělení Diplomová práce na is.MUNI.cz. Instituci inspirovanou podobnými školami ve Vídni a v Praze založil Janáček s pomocí členů aristokracie a církevních osobností v rámci Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě a za pomoci nadace Thurn-Valsassina z roku 1648.
Výuka zpočátku probíhala na různých místech Brna. V Chleborádově vile sídlila škola od roku 1908. Varhanická škola po vzniku Československa rozštěpila, jedna část se v roce 1920 stala státní konzervatoří, druhá pokračovala dál jako škola Jednoty pro zvelebení církevní hudby na Moravě (jednota zrušena v roce 1951, roku 1992 na ni navázal spolek Musica sacra – Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě).
Studenti školy Vladimír Ambros Břetislav Bakala Vojtěch Blatný Emil Burejsa Augustin Homola Cyril Metoděj Hrazdira Jan Kunc Eduard Marhula Josef Martínek Bohumír Pokorný Jan Nepomuk Polášek Jaroslav Stuka Vincenc Šťastný Dominik Wünsch
Reference
Literatura Ludvík Kundera, Janáčkova Varhanická škola, nakladatelství Velehrad, rok 1948, s. 154
Externí odkazy Historie školy 1. část Historie školy 2. část Varhanická škola na postopachleosejanacka.wordpress.com
Kategorie:Konzervatoře v Brně Kategorie:Veveří (Brno) Kategorie:Hudební školy v Brně Kategorie:Školy založené roku 1881 Kategorie:Školy nazvané po osobách Kategorie:Leoš Janáček Kategorie:Církevní školy v Brně Kategorie:Křesťanská hudba Kategorie:Hudební organizace založené roku 1881