Německá geopolitická škola je jednou z klasických geopolitických škol. Myšlenkově vznikala v druhé polovině 19. století a etablovala se po první světové válce. Dominantním cílem německé geopolitické doktríny je sjednotit lid, národ, čas, prostor, geografii, historii, válku a mír do nové vědecké celistvosti. Předmětem zájmu je stát jakožto živoucí organismus nadaný vlastní vůlí, soutěžící s ostatními státy o prostor a přežití. V období mezi světovými válkami byla německá geopolitická doktrína využita nacistickou stranou jako teoretický základ jejich vlastní agendy. Teoretická východiska Záhy po zformulování teorie přirozeného výběru britským biologem Charlesem Darwinem se filosof Herbert Spencer pokusil o její přenesení do oblasti společenských věd (sociální darwinismus), zprvu pouze jako nový teoretický přístup ke zkoumání společenských jevů. Další autoři (Darwinův bratranec Francis Galton, v německém prostředí „německý Darwin“ Ernst Haeckel) ovšem tímto způsobem docházeli k myšlenkám organizovaného zlepšování lidské populace vyřazováním slabších jedinců (eugenika). Tyto myšlenky pak využili teoretici rasismu a rasové hygieny (Arthur de Gobineau, Houston Stewart Chamberlain) při rozvíjení teorií o nadřazenosti árijské rasy.

Do prostředí geografie přenesl biologismus Carl Ritter, jenž geografii chápal jako druh fyziologie. Své stěžejní geografické dílo o 21 svazcích nazval Věda o Zemi ve vztahu k přírodě a dějinám lidstva a tvrdil, že „struktura každé země je vedoucím elementem v historickém vývoji národa.“ Heslo ‚Carl Ritter‘. Encyclopædia Britannica, vol. 23, Cambridge: Cambridge University Press, 1911. Dostupné z: http://en.wikisource.org/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Ritter,_Karl [cit. 2015-01-10]. Jeho myšlenky tak vedou ke geografickému determinismu, tedy přesvědčení, že ekonomický a sociální vývoj států odpovídá geografickým vlastnostem jeho území.

Toto chápání států jako živoucích organismů tedy umožňuje i na ně aplikovat princip přirozeného výběru. Silnější („životaschopné“) státy pak mohou v tomto pojetí „vyřazovat“ státy slabší („neživotaschopné“) a všechny státy spolu, tak jako jiné organismy, soupeří o „životní prostor“. Těmito stěžejními rysy se tak německá geopolitická škola odlišuje od geopolitiky anglosaské (Alfred T. Mahan, Halford J. Mackinder).

Předchůdci Friedrich Ratzel vpravo|náhled|upright|Friedrich Ratzel Za hlavního předchůdce německé geopolitické školy je považován německý geograf Friedrich Ratzel (1844-1904). Z jeho prací byla zvláště významná Politická geografie („Politische Geographie“) publikovaná v roce 1897, která ovlivnila kromě geografie i politiku a mezinárodní záležitosti.

Ratzel zde v souladu s koncepcí sociálního darwinismu vysvětluje, že státy by měly být chápány jako živé organismy, přičemž některé jsou silnější, jiné slabší,COSTACHIE, SILVIU. German School of Geopolitics Evolution, Ideas, Prospects. Romanian Review On Political Geography / Revista Româna Geografie Politica 13, no. 2 (December 2011): 264-276. Dostupné z http://rrgp.uoradea.ro/art/2011-2/13-RRGP-235-Costachie.pdf [cit. 2015-02-06]. a neustále spolu bojují o přežití a životní prostor.FŇUKAL MILOŠ. Politická geografie. Dostupné z http://geography.upol.cz/soubory/studium/DS-GVS/Opora-DPOG.pdf [cit. 2015-02-06]. Čím více obyvatel stát má, tím rozlehlejší by měl být. Například Rusko podle něj má prostoru příliš, kdežto Německo nedostatek. Politickogeografického posílení státu je podle něj možné dosáhnout ve dvou krocích – vytvoření národního teritoria „Lebensgebiete“ a stanovení a organizace potřebného prostoru „Lebensraum“. Jedním z cílů státu by měla být snaha zajistit takový prostor, aby byla země v bezpečí před sousedy. Za velmoci potom Ratzel označuje státy, jejichž rozloha je alespoň 5 mil. km².

Hranice státu vnímá jako kompromis mezi státem a jeho sousedy.

Kromě sociálního darwinismu se Ratzel opírá i o geografický determinismus. Tvrdil například, že ekonomická síla státu je závislá na tom, zda se nachází na geograficky vhodném místě. Za velkou výhodu považoval přístup k moři.

Jeho dalším významným dílem je Anthropogeographie.

Rudolf Kjellén

vpravo|náhled|upright|Rudolf Kjellén

Na Friedricha Ratzela navázal švédský politolog Rudolf Kjellén (1864-1922), který jako první použil termín „geopolitika“.

Stát je podle něj třeba chápat jako politický organismus, který neustále bojuje o přežití a prostor a stejně jako jiné organismy vzniká, roste, vyvíjí se a případně i upadá. Konflikty mezi státy považuje za nevyhnutelné, protože stát by se měl přirozeně snažit bojovat o moc s ostatními státy a války jsou proto normálními procesy, které pomáhají k dosažení určitého pokroku.

Kjellén věnoval velkou pozornost oblasti střední Evropy, která byla ohrožena ruskou invazí. Řešením by podle něj bylo spojit Německo, Rakousko-Uhersko a Osmanskou říši do obrovského jednotného celku Německé říše.

Neztotožňoval se s myšlenkami liberalismu a legitimity vlády na základě společenské smlouvy. Prosazoval autoritářský, paternalistický stát s důrazem na národ. Stát by podle něj měl být organizován na základě principů jednoty a vzájemné závislosti 5 základních prvků: Země (Reich) – poloha země, její uspořádání a tvar, teritorium Národ (Nation) – demografické složení, etnické uvědomění, národní duch Společnost (Gesellschaft) Ekonomika země (Ökopolitik) – ekonomická soběstačnost, mezinárodní ekonomické vztahy Vláda (Staatsregiment) – byrokracie a armáda koordinující obyvatelstvo

Kjellén zároveň prosazoval pangermánskou myšlenku – střední Evropa se měla stát výhradně německým prostorem.

Halford J. Mackinder

vpravo|náhled|upright|Halford Mackinder

Halford Mackinder, britský geograf, jeden ze zakladatelů geopolitiky a geostrategie, dělí historii do tří epoch:MACKINDER HALFORD J. The Geographical Pivot of History. From Geopolitical Journal (1904). In TUATHAIL GEARÓID Ó, DALBY SIMON a ROUTLEDGE PAUL eds. The Geopolitics Reader. Routledge, London, 1998, pp 27-31. . Dostupné z https://frenndw.files.wordpress.com/2011/03/geopol-the-geopolitics-reader.pdf [cit. 2015-02-06].

Předkolumbovská (do roku 1450), ve které byl nejefektivnějším dopravním prostředkem kůň a koněm tažené vozy. Geopolitické těžiště světa vidí ve stepi. Kolumbovská (cca 1450-1850), v průběhu které došlo k významným technologickým pokrokům jako rozvoj navigace a lepších lodí. Dominantní se stává námořní síla a geopolitické těžiště se přesouvá do západní Evropy. Postkolumbovská (zhruba od 1850), díky rozvoji železnice, která je efektivnější než jakákoli loď, je možné osídlit a využít zdroje i z vnitrozemských oblastí. Geopolitické těžiště se v této době mělo posouvat do Německa a Ruska. Relativní efektivita pozemní a námořní moci bude dle Mackindera určovat dominantní mocnosti světa. Bude-li rychlejší a efektivnější přesouvat se po moři než po souši, pak budou dominovat námořní mocnosti a války budou rozhodnuty na mořích. vpravo|náhled|Mackinderovo dělení světa Mackinder dále rozděluje svět na: Pivot area (Heartland) – Vnitřní část světového ostrova, nezasažitelná žádnou námořní mocí. Pokud by byla v dané oblasti rozvinuta infrastruktura a spustil se populační růst, výrazně by se zvýšila moc dominantního státu v dané oblasti, který pak může mít reálnou šanci ovládnout svět. Mackinder se obával moci Ruska a navrhoval jeho rozdrobení na co nejmenší části. Vnitřní půlměsíc (Rimmland) – Přímořské oblasti obklopující Heartland a Evropa. Ovládnutí těchto oblastí námořními mocnostmi efektivně zastaví mocnosti Heartlandu v expanzi a naopak, chce-li mocnost Heartlandu ovládnout svět, musí nejprve ovládnout Rimmland. Vnější půlměsíc (Ostrovy) – Dominované námořními mocnostmi.

Přestože Halford Mackinder nebyl přímým předchůdcem německé geopolitické doktríny, Karl Haushofer jej ve svých pracích často citoval a pojem Heartland přejal jako velmi důležitý pro německou geopolitiku.

Německá geopolitická škola Karl Haushofer vpravo|náhled|upright|Karl Haushofer Karl Haushofer, bývalý generál, profesor geografie a vojenské historie na Mnichovské univerzitě, byl lídrem německých geopolitiků a zakladatelem Mnichovské školy politické geografie. V roce 1924 začal vydávat měsíčník Zeitschrift für Geopolitik jako platformu pro studium geopolitických myšlenek. SCHNITZER, EWALD W. German Geopolitics Revived. The Journal of Politics, Vol. 17, No. 3 (Aug., 1955), pp. 407-423. Dostupné z http://www.jstor.org/stable/2127014 [cit. 2015-02-06].

Haushofer geopolitiku vnímal jako vědu, ve které se prolíná geografie s historií. Přestože geopolitika přímo vychází z geografie, liší se od ní v přístupu. Geografie je primárně deskriptivní a zabývá se historickým a faktickým popisem okolností ve státech, které pozoruje ve stavu klidu, zatímco německá geopolitika vnímá státy jako organické, dynamicky se měnící entity. HAGAN, CHARLES B. Geopolitics. The Journal of Politics, Vol. 4, No. 4 (Nov., 1942), pp. 478-490. Dostupné z http://www.jstor.org/stable/2125653 [cit. 2015-02-06]. Má normativní aspekt a umožňuje vytváření vědeckých predikcí na základně důkladné znalosti regionu a všech kulturních a historických hledisek. CAHNMAN, WERNER J. Methods of Geopolitics. Social Forces, Vol. 21, No. 2 (Dec., 1942), pp. 147-154. Dostupné z http://www.jstor.org/stable/2570547 [cit. 2015-02-06].

Geopolitika je dále definovaná jako vědecký návod a nástroj pro uskutečňování politických akcí. Snaží se překlenout propast mezi teorií a praxí poskytnutím návodů pro plnění konkrétních politických cílů. KISS, GEORGE. Political Geography into Geopolitics: Recent Trends in Germany. Geographical Review, Vol. 32, No. 4 (Oct., 1942), pp. 632-645. Dostupné z http://www.jstor.org/stable/210001 [cit. 2015-02-06]. Uvědomuje si, že při rozhodování nikdy není možné znát všechna fakta, ovšem jasně implikuje, že pro co nejlepší predikci je třeba znát absolutní maximum možných informací. Dle Haushofera vyhrává ten nejlépe informovaný, a proto byly v Mnichově uchovány informace o všech státech na planetě a jejich regionech. CAHNMAN, WERNER J. Concepts of Geopolitics. American Sociological Review,Vol. 8, No. 1 (Feb., 1943), pp. 55-59. Dostupné z http://www.jstor.org/stable/2085449 [cit. 2015-02-06].

Nosnou myšlenkou geopolitiky je všudypřítomný konflikt, nevyhnutelný boj států o jejich politické a prostorové přežití. Stát považuje za živoucí organismus. Je-li silný, má tendenci se rozšiřovat na úkor slabších sousedů a zpochybňovat tak vzájemné hranice. Hranice, ať už etnické, geografické, strategické, přirozené, nebo uměle vytvořené nebyly německými geopolitiky považovány za trvalé a všechny měly mít určité nedostatky. Neměly být symbolizovány jako abstraktní linie, nýbrž jako kůže organismu. Pouze stagnující státy měly hledat stabilní hranice a pouze ty v úpadku se bránily opevněními. Mladé a perspektivní národy měly místo pevností stavět cesty. Maginotova linie byla pro německé geopolitiky jasným znakem totálního vyčerpání Francie. Geopolitika měla tudíž sloužit také jako geografické svědomí státu a hlídat jeho perspektivu a úpadek.