Esino Lario je obec v provincii Lecco v italské oblasti Lombardie. Nachází se asi 60 kilometrů severně od Milána, 15 kilometrů severozápadně od města Lecco a asi 4,3 km východně od břehu jezera Komo. K 31. prosinci 2004 zde žilo 772 obyvatel, plocha obce je 18,66 kilometrů čtverečních. Do obce patří části Bigallo a Ortanella.
Historické osídlení je doloženo archeologickými nálezy. Oblast kolem Esino Lario je obklopena alpskými hřebeny. Jedná se o krasovou oblast, kde se nacházejí zkameněliny, bludné balvany a jeskyně, z nichž nejznámější je Lednice na hoře Moncodeno (la Ghiacciaia del Moncodeno). Obec je součástí horského společenství Valsassina, Valvarrone, Val d'Esino a Riviera a leží v přírodním parku severní Grigna (Parco delle Grigna Settentrionale).
Historie Obec Esino Lario vznikla v roce 1927 sloučením obcí Dolní Esino (Esino Inferiore) a Horní Esino (Esino Superiore).
Pravěk, Keltové a Římané náhled|Římská strážní věž di Esino u antické silnice. Poslední zalednění ve čtvrtohorách (Würm) začalo před 70 tisíci lety a pokrylo oblast Komo a zásadně změnilo vzhled krajiny – vytvarovalo svahy hor, vytvořilo úrodné morénové terasy, je zde zachováno mnoho známek zalednění včetně bludných balvanů. Krajina Esino Lario svědčí o alpinském vrásnění výjimečným způsobem fosiliemi, balvany a jeskyněmi a díky své výjimečnosti byla cílem zájmu přírodovědců již ve druhé polovině devatenáctého století.
Lidská přítomnost na území je doložena již od neolitu. Obzvláště významné archeologické nálezy pocházejí z 5. století před naším letopočtem a ukazují, že oblast byla přechodem z jedné z hlavních silnic podél východního břehu Komského jezera, protože převislé skály mezi Mandello a Bellano neumožňovaly přímý průchod, od Lierna cesta šplhala do obce Ortanella (v současné době část Esino Lario) a následně klesala na Vezio a Bellano. Území protínalo mnoho menších obchodních cest. Archeologické nálezy obsahují četné hroby a keltské pohřebiště. Během římského období zde probíhala obrana před nájezdy barbarů. Římské ochranné linie komunikovaly navzájem ohňovými signály v noci a kouřovými ve dne. Hrad Esino – věž, která zůstala zachována – byl jedním z opevněných bodů této obranné linie. Předpokládá se, že v té době zde vznikla i prvotní církev.
Lombarďané Po pádu římské říše a vládě herulského vojevůdce Odoakera a gótského Theodoricha dobyli Itálii Byzantinci během dlouhých a devastujících válek. Bezprostředně poté Langobardi sestoupili z Friuli a roku 569 dobyli Milán. Vojenská jednotka byzantské Říše, pod vedením magister militum Franciona, bránila Esino Lario proti Lombardům. Tato obrana trvala 20 let a zabránila odvetným opatřením, které následovaly po smrti krále Alboina. Nakonec Francione musel uprchnout na ostrov Isola Comacina a po šesti měsících obléhání kapituloval. Lombardský král Authari dobyl území. Lombardové povolili místním lidem pokračovat v jejich práci, ale třetina produktů byla konfiskována jako daň.
Svobodné obce Ke konci dvanáctého století se posílila úloha řemeslníků a vznikaly "svobodné" obce. Jednou z nich bylo Generální společenství Valsassina (a Comunità Generale della Valsassina), ke které patřilo Esino Lario. Stanovy obce byly odvozeny ze starých zvyků. Každá vesnice byla podřízena své radě, tvořené hlavami rodin. Zástupci obou obcí, Horního a Dolního Laria, byli v Radě generálního Společenství, které sídlilo v Introbio. Tam, v paláci praetoriánské stráže sídlil soud, který byl spravován zpočátku konzulem, později starostou.
Španělská nadvláda V prvních desetiletích 16. století bylo východní Lario blízko k armádám zapojeným do sporu mezi Francií a Španělskem. Dobrodruh Gian Giacomo Medici se pokoušel vytvořit knížectví u Komského jezera a flotila dlouho odolávala silám vévody Františka II. Maria Sforzy. Nakonec bylo Bellano dobyto, drancováno a hladomor zuřil v každé obci. Vévoda zemřel bez dědiců, a Milán připadl v roce 1535 pod španělskou nadvládu. Následovala dvě století postupného rozkladu: archivy obce odhalují bídu, útlak, loupeže a nespravedlnosti. Jedinými pozitivními událostmi byly dvě pastorační návštěvy Karla Boromejského v Esinu v roce 1565 a 1582. Mor v roce 1630 si vyžádal mnoho obětí ve Valsassinu; v Esinu zemřelo 50 obyvatel. Po zbytek století žili obyvatelé kraje v bídě. Ve druhé polovině roku 1600 se Valsassina navzdory starým privilegiím dostala do sporu s komorou.
Sjednocení Itálie Ačkoliv malé město bylo velmi chudé, zúčastnilo se hnutí Sjednocení Itálie. Po zprávách o povstání v Miláně v roce 1848, se vypravila skupina dobrovolníků do Lecca a připojila se k jednotkám na pomoc Milánu. Po návratu Rakušanů byli účastníci povstání vězněni v Bellanu. Kolem roku 1859 Esino připojilo své síly k italské Národní gardě, a to zbraněmi, muži v uniformách a pochodovou hudbou. Mladý student Pietro Pensa se zúčastnil jako dobrovolník v taženích na Sicílii a do Neapole a byl vyznamenán bronzovou medaili. Prvních 50 let království Itálie bylo pro obyvatelstvo velmi těžké. Dřevo pro výrobu uhlí pro tavicí pece již nebylo potřebné, a obchod s ním upadl.
Hospodářský pokles a populační růst vyvolaly emigrační vlnu. Mnoho obyvatel se stěhovalo do Jižní Ameriky a do Kalifornie. Přes tento pokles byly v obci provedeny obecně prospěšné práce: byly nově vydlážděny ulice k jezeru a do hor do vzdálenosti dvaceti kilometrů a zřízeny dva veřejné vodovody.
20. století Sto dvacet pět občanů z Esina padlo během první světové války. Čtyři z nich byli vyznamenáni stříbrnými a tři bronzovými medailemi. Po válce byla zahájena transformace místní ekonomiky stavbou nové silnice (Strada agro-silvo-pastorale) v roce 1925. Spojení dvou obcí, Horního a Dolního Esina, vytvořilo v roce 1927 nové město Esino Lario. Došlo ke sjednocení škol a ke zlepšení výkonnosti úřadů. V roce 1930 byl postaven současný hřbitov.
Druhá světová válka představovala tragédii. V okolí obce probíhala partyzánská válka. V té pomáhal místní farář i občanská správa obce.
V roce 1958 byla rozšířena a zpevněna silnice od Komského jezera. V roce 1957 byla k obci připojena část Ortanella. V letech 1950–1967 byl upraven místní vodovod. V roce 1974 byla zřízena kanalizace a v roce 1975 byla opravena radnice.
Přírodní poměry náhled|Masiv Grigna a Monte Croce Město leží v podhůří Alp na severovýchodních svazích horské skupiny Grigna, v čele malého údolí Valsassina. Město se skládá ze dvou odlišných středisek: Horní a Dolní Esino, které se nachází v nadmořské výšce kolem 900 m n. m.; další menší lokality v rámci obce jsou Cainallo, téměř na 1300 m n. m., a Ortanella, o něco méně než 1000 m n. m.
Okres je hornatý: nejnižší bod se nachází 554 m n. m., zatímco nejvyšší bod je vrchol Grigne, 2409 m.
Za zmínku stojí rozsáhlý amfiteátr na úpatí hory Moncodeno, který se nachází mezi 1700 a 2300 m n. m., vyznačuje velkým počtem závrtů a téměř pěti sty jeskyní, vytvořených kombinovaným působením krasových procesů a eroze ledem během ledových dob. Nejznámější z těchto jeskyní je tzv. Lednice v Moncodeno.
Lokalita je charakteristická hojnou přítomností mořských fosilních usazenin, v důsledku geologické historie podhůří Alp, které se vynořily z moře během tektonických pohybů alpinského vrásnění v kenozoiku. Tyto nálezy byly předmětem zájmu mnoha paleontologů. Mezi prvními je studoval geolog a paleontolog Antonio Stoppani v 19. století.
náhled|vlevo|Letecký pohled na Komské jezero. Esino Lario je jedním ze dvou návrší v pravé horní části snímku.
Vodstvo a podnebí Esino Lario spadá hydrologicky do povodí řeky Pád, konkrétně do povodí řeky Adda, která protéká Komským jezerem, jež se nachází asi tři kilometry západně od obce. Na území obce pramení množství malých vodních toků, které se postupně vlévají do potoka Esino, který u nedaleké obce Perledo ústí do zmíněného jezera.
Oblast, nacházející se v údolí Valsassina, má vlhké, mírné podnebí, chladnější než v údolí Pádu v důsledku vyšších nadmořských výšek. V nejbližší meteorologické stanici, v Barzio (770 m n. m., tj. zhruba o 100 metrů níže, než je Esino Lario), je průměrná roční teplota 10 °C (pro porovnání v Miláně je to 13 °C). Úhrn srážek je bohatý, více než 1700 mm za rok, a je rovnoměrně rozložen po celý rok. Léta jsou mírná, s častými dešťovými přeháňkami a bouřkami. Průměrná letní teplota se pohybuje kolem 19 °C, vyšší v červenci a srpnu, a mírně nižší v červnu; během nejintenzivnějších veder maximální teploty velmi zřídka překročí 32 °C. Zimy jsou poměrně mírné; průměrná teplota za prosinec, leden a únor se pohybuje kolem 1–2 °C, více či méně stejná teplota je zaznamenána v údolí Pádu v mnohem nižších polohách. To je vzhledem k fenoménu teplotní inverze často pozorováno uprostřed zimy, kdy subtropické vysokotlaké systémy dosahují severní Itálie. Zimy mohou být bohaté na sníh, protože cyklóny nesou vlhký a studený vzduch ze severního Atlantiku.
Obyvatelstvo Vývoj počtu obyvatel:Popolazione Varenna 1861–2012, comuni-italiani.it
Vedení obce +Starostové obceod do starosta politická strana Giulio Nasazzi19561975Pietro PensaLista civica Stella Alpina19751980Giuseppe Bertarini19801990Carlo Maria Pensakřesťanská demokracie19901999Giovanni Grossokřesťanská demokracie19992006Constant GrassiLista civica20092014Giovanni dell'EraLista civica20142015úředníkV roce 2014 se nepřihlásil žádný kandidátúředník2015současnostPietro PensaLista civica
Hospodářství náhled|Logo Wikimanie 2016 v Esino Lario
Lesnictví Historicky hlavní ekonomickou činností Esino Lario je dřevařství, jsou zde rozsáhlé lesy buků a habrů. Esino Lario bylo součástí skupiny obcí Grigne která poskytovala dřevěné uhlí pro výrobu železa ve Valsassině. Společné vlastnictví lesů je zvláštností obce; lesy patří městu a jsou rozděleny pro použití mezi obyvatele a částečně postupovány dědičným právem.
Cestovní ruch Cestovní ruch v Esino Lario začal koncem 19. století a souvisí s dobou, kdy se Antonio Stoppani a další geologové začali zajímat o výzkum fosilií v oblasti Grigne. Obec se stala ekonomickým centrem kraje v roce 1960, kdy se jí přezdívalo "perla Grigne". Během sedmdesátých let 20. století navštěvovalo kraj asi 12 tisíc turistů ročně.
Nové zdroje vody, které přivedl akvadukt Valsassina, umožnily založení lyžařských středisek, takže turisté navštěvovali kraj i v zimě. V devadesátých letech ale cestovní ruch začal klesat, protože nedostatek sněhu neumožnil provoz sjezdovek.
Město bylo vybráno jako hostitel Wikimanie 2016, každoroční konference hnutí Wikimedia, která zde proběhla v červnu 2016.
Doprava náhled|Nádraží Varenna-Esino-Perledo Obcí Esino Lario prochází silnice 65 (Strada Provinciale 65). Nejbližší železniční nádraží je Varenna-Esino-Perledo, 12 kilometrů vzdálené.
Nejbližší veřejné letiště je milánské letiště Malpensa, mezinárodní letiště Il Caravaggio (L'Aeroporto Internazionale Il Caravaggio, Aeroporto di Bergamo-Orio al Serio) nebo letiště Linate (Aeroporto di Milano-Linate).
Kulturní a společenské instituce náhled|Villa Clotilde Villa Clotilde je stavba v centru města Esino Lario. V budově sídlí turistická kancelář, veřejná knihovna a Archivio Pietro Pensa se specializovanou knihovnou místní historie. Dále je to sídlo muzea Eco Grigne a nalézá se zde část sbírky Muzea Grigne a některá díla současného umění.
Knihovny Městská knihovna sídlí od roku 2008 ve Ville Clotilde, Via Montefiori 19. Knihovna byla založena z iniciativy dobrovolníků a od roku 2010 je jedním z výpujčních míst knihovního systému v provincii Lecco. Specializovaná knihovna místní historie (Biblioteca specialistica di Storia locale), která vznikla z knižního fondu archivu Pietra Pensa, se nachází ve stejné budově a je pro veřejnost otevřena pouze pro studijní účely.
náhled|Jeden z dokumentů uchovávaných v Archivio Pietro Pensa