Pelhřimov (lidově „Pejr“, ) je město v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina. Nachází se v údolí říčky Bělé v Křemešnické vrchovině (součást Českomoravské vrchoviny). Leží 27 kilometrů západně od Jihlavy, 74 kilometrů severovýchodně od Českých Budějovic a 93 kilometrů jihovýchodně od Prahy. Žije zde obyvatel.
Historické jádro města je městskou památkovou rezervací. Centrem historického města je Masarykovo náměstí s kostelem svatého Bartoloměje a radnicí. Město je dopravní křižovatkou dvou silnic I. třídy a turistickým východištěm na Českomoravskou vrchovinu. Aglomerace je střediskem rozsáhlé bramborářské oblasti. Pelhřimov je známý jako město rekordů a kuriozit (viz nejmenší jezdecká socha T. G. Masaryka na světě přímo nad podloubím Masarykova náměstí a soutěže každoročně na tomto rynku probíhající).
Historie náhled|vlevo|200px|Pečeť města k výročí úmrtí Leopolda II. českého krále a císaře římského 1792 Původní osada z 13. století vznikla pravděpodobně na místě dnešního Starého Pelhřimova. Později bylo jméno přeneseno na osadu kolem kostela svatého Víta a Hrnčířské ulice, která byla vypleněna Vítkem z Krumlova v roce 1289.
V roce 1290 král Václav II. udělil právo biskupovi Tobiáši z Bechyně, aby znovu založil město a opevnil jej hradbami. Půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, většinou obývaný německými osadníky. V průběhu let se obyvatelstvo začalo počešťovat. Hospodářský rozvoj, jinak omezený velkou vzdáleností od obchodních cest, příznivě ovlivnilo dolování stříbra v okolí Vyskytné a Křemešníka vzdáleného 9 km jihovýchodně od města. V době předhusitské bylo město trhovým centrem svého okolí a byla zde rozvinuta celá řada řemesel, např. soukenictví, plátenictví, tkalcovství, perníkářství a pivovarnictví. Do roku 1416 byl Pelhřimov v držení pražských arcibiskupů – od nich získalo řadu práv, zejména velké privilegium arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka z roku 1406, které upravilo vztah města a vrchnosti.
V období husitských válek byl Pelhřimov na straně táboritů, kterým mimo jiné dal duchovního vůdce Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. V období husitské revoluce bylo město pravděpodobně již roku 1422 spravováno táborskými hejtmany. Po bitvě u Lipan město přešlo do držení Mikuláše Trčky z Lípy, z jehož iniciativy se ve čtyřicátých letech 15. století zde konaly 4 zemské sjezdy, svolané k narovnání mezi katolíky a stranou podobojí. Jako místo sjezdů, kterých se účastnil i pozdější český král Jiří z Poděbrad, určuje tradice dům čp. 80 na náměstí.
náhled|Masarykovo náměstí – kašna svatého Jakuba
V roce 1550 se stali novou vrchností Říčanští z Říčan, s nimiž vedlo město dlouholeté spory, které vyústily až ve vykoupení z poddanství v roce 1572. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. Klidný vývoj města byl ukončen třicetiletou válkou. Do města vtáhla několikrát vojska, nedaleko od něj byla roku 1618 svedena tzv. bitva u Pelhřimova, město bylo poškozeno i několika požáry. V roce 1766 lehla popelem většina domů. Protože domy byly po požáru postaveny zcela nově, má historické městské jádro barokní řád.
Hospodářský rozvoj města probíhal hlavně v 17. až 18. století, kdy zde fungovalo mnoho soukenických manufaktur. V 19. století dochází k dalšímu rozvoji průmyslu, především kartáčnického, pletařského, škrobárenského. Rozvoji těchto odvětví napomohlo také zprovoznění Českomoravské transverzální dráhy (úseku Tábor – Horní Cerekev) v roce 1883.
Od roku 1850 byl Pelhřimov okresním městem a správním střediskem rozsáhlé oblasti. Vznikaly vlastenecké spolky, které udržely svou kontinuitu až do této doby. Spolky založené v letech 1862–1894: pěvecký spolek Záboj, Sokol, Čtenářská beseda a spolek divadelních ochotníků Rieger. 20. století přineslo další stavební i hospodářský rozvoj města. V roce 1903 byla při silnici na Jihlavu vystavěna budova nemocnice, která slouží dodnes. Po druhé světové válce dochází zejména v jižní části města k výstavbě nových objektů a hal průmyslových závodů, které byly po roce 1948 znárodněny.
Socialismus v Pelhřimově V roce 1960 se Pelhřimov stal centrem okresu, který zahrnoval i okolí Pacova a Humpolce. Celý okres byl přiřazen k Jihočeskému kraji.
Od poloviny šedesátých let bylo započato s výstavbou panelových sídlišť na severozápadě města a jižně od náměstí. Také díky procesu integrace okolních obcí vystoupal počet obyvatel města v období let 1960–1990 z asi 9 000 osob až 16 000.
Centrum města bylo v roce 1969 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Ani to nezabránilo rozsáhlému bourání. Pelhřimov tak přišel o téměř celou historickou zástavbu v širším centru a došlo i k vybourání části domů přímo v památkové rezervaci. Padl Starý Pivovar (nyní parkoviště), barokní sýpka (nyní prázdná plocha), rozsáhlý blok domů mezi historickou Hrnčířskou ulicí a náměstím (nyní Obchodní dům Vysočina z roku 1989) a přímo v památkové zóně i Masné krámy a chráněná židovská synagoga (nyní Obchodní dům Perla). Na místě dalších budov centra byly vystavěny uniformní budovy komunistické pošty, finančního úřadu, obchodní domy Perla, Vysočina a Drupo a další. Město protnula magistrála, lemovaná betonovými stěnami.
V Pelhřimově se v té době natočilo několik filmů, včetně filmu Náš dědek Josef či sci-fi seriálu režiséra Oty Hofmana Návštěvníci z roku 1983.
Obyvatelstvo Podle sčítání 1921 zde žilo v 532 domech 5 972 obyvatel, z nichž bylo 3 149 žen. 5 907 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 6 k německé a 1 k židovské. Žilo zde 5 529 římských katolíků, 131 evangelíků, 32 příslušníků Církve československé husitské a 122 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 750 domech 6 511 obyvatel. 6 426 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 40 k německé. Žilo zde 5 867 římských katolíků, 203 evangelíků, 78 příslušníků Církve československé husitské a 105 židů.
+Vývoj počtu obyvatel a domů města Pelhřimov Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel 8 387 8 689 8 738 8 894 9 938 10 079 10 259 9 198 9 754 11 559 14 239 16 480 16 590 16 232 15 577 Počet domů 970 1 016 992 1 012 1 081 1 167 1 408 1 544 1 532 1 704 1 879 2 087 2 227 2 566 2 627
+Vývoj počtu obyvatel a domů města Pelhřimov bez místních částí Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel 3 909 4 202 4 370 4 727 5 738 5 972 6 511 6 475 7 170 9 360 12 249 14 772 14 860 14 513 13 695 Počet domů 376 382 373 392 444 532 750 890 927 1 122 1 345 1 543 1 605 1 809 1 848
Rok 1869 1900 1930 1950 1970 1980 1991 2001 Dle dnešního území města 8 387 8 894 10 259 9198 11 559 14 239 16 480 16 590 Dle tehdejšího území města 3 909 4 727 6 511 6 475 9 360 17 624Rozloha města činila 182 km² 16 480Stav po dezintegraci některých obcí v roce 1990. 16 590 Pouze město Pelhřimov 3 909 4 727 6 511 6 475 9 360Až do roku 1972 tvořila katastr obce Pelhřimov pouze samotná zástavba města Pelhřimova. 12 249Období výstavby sídlišť. 14 772 14 860
Sčítání lidu, 2001 Počet obyvatel: 16 590 Národnost: česká: 97,1 % slovenská: 0,5 % ukrajinská 0,4 % moravská: 0,2 % Náboženské vyznání: věřící : 41,2 % Ekonomická aktivita: ekonomicky aktivní: 8 853, z toho: nezaměstnaní: 3,5 % zaměstnaní v průmyslu: 31,0 % ve školství a zdravotnictví: 14,4 % v obchodu: 9,8 % ve stavebnictví: 7,9 % ve veřejné správě: 7,8 %
Městská správa a politika Místní části náhled|Katastrální území Pelhřimova Pelhřimov svojí rozlohou 95 km² patří mezi nejrozsáhlejší města Česka, do osmdesátých let k němu byly totiž v rámci integrace obcí připojovány vesnice, které jsou od města i více než deset kilometrů vzdáleny. V osmdesátých letech 20. století byla však rozloha města ještě daleko vyšší – patřily k němu tehdy i dnešní samostatné obce Čelistná, Dehtáře, Dobrá Voda, Dubovice, Kojčice, Krasíkovice, Libkova Voda, Mezná, Olešná, Pavlov, Proseč pod Křemešníkem, Putimov, Rynárec, Svépravice, Velký Rybník, Vokov, Zachotín, Zajíčkov a Žirov.Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. . S. 78, 94, 99, 123, 234, 249, 280, 316, 390, 371, 426, 436, 458, 511, 562, 579, 600 a 621. Rozloha města Pelhřimova k roku 1980 byla 202 km² a žilo zde 17 833 obyvatel. Od devadesátých let 20. století, kdy se uvedené obce postupně osamostatnily, se plocha města dělí na čtyři samostatné celky, přičemž obec Krasíkovice, která se osamostatnila 1. ledna 1992, jí odděluje téměř na pět částí (sama je téměř obklopena územím Pelhřimova, které tvoří mezi Krasíkovicemi a Olešnou jakési hrdlo o šířce cca 30 metrů).
Pelhřimov se skládá z 24 katastrálních území, na nichž leží 27 částí (údaje k roku 2011): Benátky (k. ú. Benátky u Houserovky) – 20 obyvatel, ves 10,5 kilometru jižně od Pelhřimova, na potoce Bělá, připojená od 1. července 1980. Dříve část obce Houserovka. Je to jedna z nejstarších osad Pelhřimova, poprvé zmiňovaná již v roce 1203. Bitětice – 32 obyvatel, ves osm kilometrů severovýchodně od Pelhřimova, připojená 1980, dříve osadou obce Lipice. Leží pod vrcholem Houska (625 metrů). Čakovice (k. ú. Čakovice u Pelhřimova) – 36 obyvatel, vesnice pět kilometrů severozápadně od Pelhřimova, do 3. října 1973 se samostatným MNV. Leží nedaleko hlavní silnice na Benešov, nad srázem do údolí Želivky. Hodějovice – 59 obyvatel, vesnice pět kilometrů severně od Pelhřimova, nad řekou Želivkou. Do roku 1976 měla samostatný MNV, později byla částí obce Krasíkovice. Od začátku roku 1980 byla přičleněna k Pelhřimovu. Houserovka – 60 obyvatel, vesnice devět kilometrů jižně od Pelhřimova na potoce Bělá. Do roku 1980, kdy byla připojena k Pelhřimovu, bývala střediskovou obcí. Chvojnov – 55 obyvatel, až do roku 1980 vesnice s vlastním MNV, šest kilometrů severovýchodně od Pelhřimova. Ve vsi je cenný farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1296, s gotickými prvky. V presbytáři kostela jsou dochované gotické fresky. Na okraji vesnice se nachází zajímavá barokní výklenková kaplička. Janovice (k. ú. Janovice u Houserovky) – 67 obyvatel, nejodlehlejší pelhřimovská osada, dvanáct kilometrů jižně od města, připojená v roce 1980. Do té doby patřila pod MNV Houserovka. Jelcovy Lhotky – 19 obyvatel, skupina domů osm kilometrů východně od Pelhřimova, do roku 1980 patřily pod MNV Strměchy. Kocourovy Lhotky – leží na k. ú. Jelcovy Lhotky, 9 obyvatel, samota nedaleko Jelcových Lhotek, devět kilometrů východně od Pelhřimova. Do roku 1980 také MNV Strměchy. Lešov – 64 obyvatel, ves 10 km jihovýchodně od Pelhřimova, pod kopcem Křemešník. Připojen v pololetí roku 1980 spolu s obvodem MNV Radňov. Až do roku 1975 měl vlastní MNV. Lipice – 50 obyvatel, vesnice sedm kilometrů severozápadně od Pelhřimova, nad řekou Želivkou. Do roku 1980 sídlo MNV. Myslotín – 152 obyvatel, vesnice 3,75 kilometru jihozápadně od Pelhřimova při hlavní silnici na Jindřichův Hradec. Připojena již v první integrační vlně od 4. října 1973. Do té doby samostatná obec. Nemojov – 47 obyvatel, vesnice sedm kilometrů jihovýchodně od Pelhřimova. Do roku 1975 samostatná, později část obce Radňov, od Nového roku 1980 část Pelhřimova. Nad obcí pozůstatky gotické tvrze. Ostrovec (k. ú. Ostrovec u Houserovky) – 10 obyvatel, osada v nejodlehlejší (jižní) části katastru města, dvanáct kilometru od Pelhřimova. Dříve součást Houserovky, k Pelhřimovu připojena v roce 1980. Pejškov – 32 obyvatel, ves sedm kilometrů západně od města, připojená spolu s celou obcí Lipice v roce 1980. Pelhřimov – katastrální území je shodné s částí obce Pelhřimov a zahrnuje zástavbu celého města. Samotné město má 14 513 obyvatel. Pobistrýce – 20 obyvatel, osada sedm kilometrů severně od Pelhřimova směrem na Želiv. Do roku 1979 část obce Krasíkovice, po jejich opětovném osamostatnění v roce 1992 se k nim však již nepřipojily. Pod vsí se nachází soutok Želivky (Hejlovky) s Bělou. Radětín – 49 obyvatel, ves přímo sousedící s Pelhřimovem, tři kilometry severně od centra města. Připojena spolu s Krasíkovicemi v roce 1980.