Spor o globální oteplování se týká veřejné debaty o tom, zda ke globálnímu oteplování dochází, v jaké míře k němu v moderní době došlo, co ho způsobilo, jaké bude mít dopady, zda lze nebo je třeba přijmout nějaká opatření k jeho omezení, a pokud ano, jaká opatření by měla být přijata. Ve vědecké literatuře panuje velmi silná shoda v tom, že globální povrchové teploty se v posledních desetiletích zvýšily a že tento trend je způsoben emisemi skleníkových plynů způsobenými lidskou činností. Tento názor nezpochybnil žádný vědecký orgán na národní či mezinárodní úrovni. Několik organizací, jejichž členy jsou zástupci těžebního průmyslu, zastává odlišná stanoviska a některé se snaží přesvědčit veřejnost, že ke změně klimatu nedochází, nebo pokud se klima mění, není to v důsledku lidského vlivu, a snaží se zasít pochybnosti o vědeckém konsenzu.

Podle zprávy amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru z ledna 2024 byl rok 2023 nejteplejším v historii měření, 1,18 °C nad průměrem 20. století. Zároveň všech deset roků počínaje 2014 jsou mezi deseti nejteplejšími. Od roku 1982 se globální průměrná roční teplota zvyšovala průměrnou rychlostí 0,20 °C za desetiletí. 2024 byl ale ještě teplejší, 2025 se roku 2023 vyrovnal, aniž by v něm globální teplotní anomálii zvýšilo El Niño.

Spor je téměř výhradně politický. Existuje vědecký konsenzus, že ke globálnímu oteplování dochází a že je z větší části způsobeno lidskou činností. Již v roce 2010 dosahoval konsensus 97 až 98 %, přičemž odpůrci měli nižší kredibilitu. Spory o klíčová vědecká fakta globálního oteplování se častěji objevují v médiích než ve vědecké literatuře, kde jsou tyto otázky považovány za vyřešené, a tyto spory jsou častější ve Spojených státech a Austrálii než v dalších státech.

Politické a populární debaty týkající se existence a příčin globálního oteplování zahrnují důvody nárůstu pozorovaného v instrumentálních teplotních záznamech, zda trend oteplování přesahuje běžné klimatické výkyvy a zda k němu významně přispěla lidská činnost. Vědci na tyto otázky odpověděli rozhodně ve prospěch názoru, že současný trend oteplování existuje a pokračuje, že jeho příčinou je lidská činnost a že nemá obdoby nejméně za posledních 2 000 let. Spory s veřejností, které rovněž odrážejí vědeckou debatu, zahrnují odhady toho, jak může klimatický systém reagovat na určitou úroveň skleníkových plynů (citlivost klimatu), jak se bude klima měnit v místním a regionálním měřítku a jaké budou důsledky globálního oteplování.

Globální oteplování zůstává tématem rozsáhlé politické debaty, která se často rozděluje podle politických stran, zejména ve Spojených státech. Mnohé z otázek, které jsou ve vědecké komunitě vyřešeny, jako je odpovědnost člověka za globální oteplování, zůstávají předmětem politicky nebo ekonomicky motivovaných pokusů o jejich bagatelizaci, odmítnutí nebo popření – ideologický jev, který akademici a vědci označují jako popírání změny klimatu. Existuje poměrně rozsáhlá odborná literatura i investigativní práce, které potvrzují, že zdroje financování osob a institucí zpochybňujících vědecký konsenzus o klimatické změně byly opakovaně spojovány s fosilním průmyslem a ideologicky orientovanými think-tanky. Vedou se debaty o nejlepších politických reakcích na vědecké poznatky, jejich nákladové efektivitě a naléhavosti. Vědci zabývající se klimatem, zejména ve Spojených státech, poukazují na nátlak ze strany vlády a ropného průmyslu na cenzuru nebo potlačování jejich práce a skrývání vědeckých údajů, přičemž jim bylo nařízeno nediskutovat o tomto tématu ve veřejné komunikaci. K americkým soudům se dostaly právní spory týkající se globálního oteplování, jeho účinků a opatření k jeho omezení. Bylo zjištěno, že fosilní lobby otevřeně nebo skrytě podporuje snahy o podkopání nebo diskreditaci vědeckého konsensu o globálním oteplování.

Historie

Veřejné mínění

thumb|275px | Politické rozdíly mezi jednotlivými státy v názoru na závažnost změny klimatu konzistentně korelují s politickou ideologií, přičemž pravicové názory jsou negativnější.|vlevo

Hypotézu, že zvýšení podílu skleníkových plynů v atmosféře povede ke zvýšení teploty, poprvé navrhl švédský chemik Svante Arrhenius   roce 1896, ale změna klimatu se stala politickým tématem až v 90. letech 20. století. Trvalo mnoho let, než tato konkrétní otázka přitáhla jakoukoli pozornost veřejnosti.

Ve Spojených státech se masmédia globálnímu oteplování věnovala jen málo až do sucha v roce 1988 a svědectví Jamese Hansena v Senátu, který „abnormálně horké počasí sužující naši zemi“ výslovně přičítal globálnímu oteplování. Globální oteplování ve Spojených státech získalo větší pozornost po uvedení dokumentárního filmu Nepříjemná pravda (An Inconvenient Truth) z roku 2006, v němž vystupoval Al Gore.

Také britský tisk změnil své zpravodajství na konci roku 1988 po projevu Margaret Thatcherové v Královské společnosti, v němž obhajovala opatření proti klimatickým změnám způsobeným člověkem. Podle akademické analytičky Anabely Carvalhové bylo jedním z důvodů změny veřejného diskurzu to, že si Thatcherová „přivlastnila“ rizika klimatických změn, aby podpořila jadernou energii, a to v souvislosti s likvidací uhelného průmyslu po stávce horníků v letech 1984–1985. Ekologické organizace a politická opozice zároveň požadovaly „řešení, která by byla v kontrastu s vládními“. V květnu 2013 zaujal Charles, princ z Walesu, ostrý postoj, v němž kritizoval jak popírače změny klimatu, tak korporátní lobbisty, když přirovnal Zemi k umírajícímu pacientovi. „Vědecká hypotéza je testována až do absolutního zničení, ale medicína nemůže čekat. Když lékař vidí dítě s horečkou, nemůže čekat na nekonečné testy. Musí jednat podle toho, co je na místě.“.

Mnoho evropských zemí přijalo opatření ke snížení emisí skleníkových plynů již před rokem 1990. Západní Německo začalo jednat poté, co se v 80. letech 20. století dostala do parlamentu Strana zelených. Všechny země Evropské unie ratifikovaly Kjótský protokol z roku 1997. Značnou aktivitu vyvíjely také nevládní organizace. Americká správa energetických informací uvádí, že ve Spojených státech „pokles v roce 2012 znamená, že emise jsou na nejnižší úrovni od roku 1994 a o více než 12 % nižší než nedávné maximum z roku 2007“.

V Evropě se představa o vlivu člověka na klima prosadila rychleji než ve Spojených státech a dalších zemích, podle průzkumu z roku 2009 Evropané označili změnu klimatu za druhý nejzávažnější problém, kterému svět čelí, a to mezi „chudobou, nedostatkem potravin a pitné vody“ a „velkým globálním hospodářským poklesem“. Za velmi vážný nebo vážný problém považuje změnu klimatu 87 % Evropanů, zatímco deset procent ji za vážný problém nepovažuje.

V roce 2007 BBC oznámila zrušení plánovaného televizního speciálu Planet Relief, který měl upozornit na problematiku globálního oteplování a jehož součástí mělo být hromadné vypínání elektrického proudu: „Rozhodně není úkolem BBC zachraňovat planetu. Myslím, že je spousta lidí, kteří si to myslí, ale je třeba to zastavit.“ Autor Mark Lynas řekl: „Jediným důvodem, proč se z toho stalo téma, je, že existuje malá, ale hlasitá skupina extrémně pravicových 'skeptiků', kteří lobbují proti přijetí opatření, takže BBC se chová jako zbabělec a odmítá zaujmout důslednější postoj.“

Autoři knihy Merchants of Doubt (Obchodníci s pochybami) z roku 2010 dokládají tvrzení, že profesionální popírači se snažili zasít semínka pochybností do veřejného mínění, aby zastavili jakýkoli smysluplný společenský nebo politický pokrok při snižování dopadů lidských emisí uhlíku. Skutečnost, že pouze polovina americké populace věří, že globální oteplování je způsobeno lidskou činností, lze považovat za vítězství těchto popíračů. Jedním z hlavních argumentů autorů je, že většina významných vědců, kteří se vyjadřují proti téměř všeobecnému konsensu, je financována průmyslovými odvětvími, jako je automobilový a ropný průmysl, která mohou přijít o peníze v důsledku vládních opatření na regulaci skleníkových plynů.

Odlišné názory na příčiny globálního oteplování Část vědců mimo klimatologii, politici a další laici se snaží dokázat, že globální oteplování není ovlivněno primárně antropogenními aktivitami, pokud jsou ovšem jejich práce analyzovány odborníky, jsou v některých identifikovány výrazné metodologické další chyby.

Mezi hlavní hypotézy popírající dominantní vliv antropogenní příčiny globálního oteplování patří následující teorie:

Globální oteplování je projevem klimatických cyklů Klima se stále mění. Na Zemi proběhlo několik dob ledových a naopak i teplých období. Doby ledové se vyskytovaly s periodou 100 tis. let během posledních 700 tis. let a v minulosti byla i teplejší období než nyní, nezávisle na tom, že tehdy byly nižší hladiny CO2. Za posledních tisíc let proběhla tzv. Středověká teplá perioda a Malá doba ledová.

Tým vědců kolem profesora Jana Espera z Univerzity Johana Gutenberga v  Mohuči provedl dlouhodobou rekonstrukci teplot za posledních 2 000 let, založenou na studiu vzorků letokruhů stromů z finského Laponska (fosilizované zbytky stromů z finských jezer), které sahaly až do roku 138 př. n. l. a umožnily rekonstruovat vývoj teplot velmi podrobně. Autoři studie tvrdí, že klima se celkově mírně ochlazuje. V dobách říše římské i ve středověku byla podle studie období, kdy bylo klima teplejší, než dnes. Podle výsledků této dlouhodobé rekonstrukce klimatu, publikované v časopise Nature Climate Change, se během posledních 2 000 let snížila průměrná teplota o 0,3 stupně každých tisíc let. Esper proto zdůraznil, že vědci varující před globálním oteplením podceňují dlouhodobé trendy, jelikož současné „globální oteplení“ představuje výkyv o jeden stupeň od linie dlouhodobého trendu, který již nastal v minulosti vícekrát.

Odborné vysvětlení

Rekonstrukce hladin oceánů ukazují, že výše hladiny oceánu během středověkého oteplení byly nejvýše za posledních 110 000 let – a že, i kdyby teplota dále nerostla, bude tento rekord překonán patrně v letech 2090 až 2099. Je velmi pravděpodobné, že současné teploty jsou nejvyšší za posledních 100 000 let. V době Eemského interglaciálu byla teplota vyšší a hladina moře byla také výše. Takových období, kdy je teplota vzduchu a hladina moře vyšší, je však více.http://www.atmos.washington.edu/~dargan/587/chap5.pdf - Information from Paleoclimate Archives - IPCC AR5: CH 5 LANDON BURGENER & AUSTIN PHILLIPS Další studie ukazují, že žádný z minulých výkyvů teplot se dosud nevyskytoval na globální úrovni. I ty nejrozsáhlejší teplotní anomálie zasáhly maximálně polovinu planety. Například Malá doba ledová zasáhla nejsilněji v Tichomoří v patnáctém století, do Evropy však přišla až v sedmnáctém století. Středověké teplé období, které trvalo od roku 950 do 1250, zvedlo teploty na čtyřiceti procentech planety.

Za globální oteplování může kosmické záření náhled|Paleoklimatická korelace mezi změnami toku kosmického záření a teploty moří. Dánský fyzik Henrik Svensmark začal přisuzovat globální oteplování vlivu kosmického záření na tvorbu mraků. Pro různé časové škály byla nalezena silná korelace mezi zářením a teplotou.

Odborné vysvětlení

Toto tvrzení vybírá marginální vědeckou hypotézu a ignoruje přesvědčivé důkazy o skutečné příčině globálního oteplování. Teorie kosmického záření, známá jako Svensmarkova hypotéza, byla opakovaně testována a vědeckou komunitou odmítnuta. I novější studie konstatuje, že kosmické záření má vliv na fluktuace globálních teplot, ale neprokazuje vliv na průměrné klima.

Zásadním problémem je, že kosmické záření nevysvětluje současné oteplování. Tok kosmického záření zaostává za globálním nárůstem teplot přibližně od roku 1970. Tento časový vztah činí kosmické záření fyzicky neschopným způsobit pozorované oteplování – účinek nemůže předcházet své příčině. Studie zjistily, že „změny v toku kosmického záření nemohou být zodpovědné za více než 15 % nárůstu teploty“.