Jablonné v Podještědí (dříve Německé Jablonné, ) je město v okrese Liberec v Libereckém kraji. Včetně všech částí v něm žije obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Území severně od města, které se nachází převážně na katastru Lvové, je od roku 1996 chráněno jako Krajinná památková zóna Lembersko.
Historie Nejstarší dějiny náhled|vlevo|upright|Socha Zdislavy z Lemberka v areálu dominikánského kláštera Počátky Jablonného a celé jeho dějiny jsou spojeny s kultem svaté Zdislavy, která spolu s manželem Havlem z Lemberka stála u založení města a dominikánského kláštera. Oblast pod Lužickými horami byla postupovně osidlována a kolonizována od počátku 13. století. Přispěla k tomu stará zemská cesta z Prahy do Žitavy a dále na sever. Na osidlování okolí Jablonného se podílel šlechtický rod Markvarticů, který sem povolával nejen Čechy, ale také bohaté německé sedláky. Havel z Lemberka († 1255) z rodu Markvarticů patřil k důvěrníkům krále Václava I. a v roce 1241 založil hrad Lemberk. V této době se psal také jako Havel z Jablonného (Gallus di Yablonni) a existence Jablonného se statutem města je tehdy poprvé doložena, i když již dříve zde existovala obchodní osada s názvem Gablona. V roce 1250 založila Havlova manželka Zdislava v Jablonném klášter, kam byli povoláni mniši řádu dominikánů. Již ve 13. století bylo město obehnáno hradbami s dvěma branami, z doby Lemberků je také doložena existence tvrze, která však zanikla již v 15. století a dnes ani není známo, kde stála.
Význam Jablonného jako tržního a řemeslného centra se zemědělským zázemím na důležité obchodní cestě postupně rostl, ale první městská privilegia jsou datována až k roku 1364. V roce 1369 navštívil Jablonné císař Karel IV., který již předtím dvěma listinami z let 1351 a 1361 nařídil kupcům užívat jako obchodní cestu do Lužice pouze trasu přes Jablonné. Díky tomu město bohatlo z celních poplatků a dočasně zde fungovala i mincovna. Páni z Lemberka založili také druhý cisterciácký klášter u farního kostela sv. Kříže. Sloučené panství Jablonné-Lemberk existovalo do roku 1398, kdy jablonskou část koupili Berkové z Dubé, jimž pak tento majetek patřil až do počátku 18. století. Za husitských válek se Berkové z Dubé postavili na stranu císaře Zikmunda a Jablonné bylo v letech 1425–1426 vypáleno husitským vojskem. Tehdy také zanikl cisterciácký klášter, farní kostel byl obnoven v roce 1457 s novým zasvěcením Narození Panny Marie. Po skončení husitských válek vedli Berkové z Dubé ještě válku se saským kurfiřtem. Ke konsolidaci poměrů na zpustošeném panství došlo až za Jiřího z Poděbrad, který na přímluvu Jindřicha Berky z Dubé obnovil Jablonnému v roce 1466 stará privilegia. Městský znak je poprvé doložen až z doby Vladislava Jagellonského.
Šestnácté století bylo ve znamení všeobecného rozvoje, vznikla radnice a škola, král Ferdinand I. Habsburský rozšířil v letech 1534 a 1535 práva konání trhů. Berkové z Dubé sem nakonec umístili i své hlavní sídlo, když v letech 1565–1572 za Jindřicha Berky vznikl zámek Nový Falkenburk západně od centra města. Koncem 16. století bylo kvůli zadlužení panství rozděleno na dvě poloviny. Jednu polovinu získal Vladislav Hozlauer z Hozlau, který své četné spory s měšťany završil založením požáru města. Po Bílé hoře bylo panství opět sjednoceno, kdy obě poloviny vlastnil Jindřich Volf Berka z Dubé. Ten zastával vysoké zemské úřady a v roce 1640 získal titul hraběte. V této době probíhala na panství násilná rekatolizace, město během třicetileté války trpělo průchody vojsk a také morovou epidemií, kterou připomíná morový sloup vztyčený na náměstí v roce 1687 v návaznosti na další epidemii v roce 1680.
Sedmnácté až devatenácté století vlevo|náhled|300x300pixelů|Náměstí Míru s morovým sloupem náhled|upright|Hrabě František Antonín Berka z Dubé, majitel Jablonného v letech 1650–1706 a iniciátor výstavby chrámu svatého Vavřince
Posledním majitelem Jablonného z rodu Berků byl hrabě František Antonín Berka z Dubé (1635–1706), významný císařský diplomat a nakonec nejvyšší maršálek Českého království. Ten byl posledním mužským potomkem rodu Berků, a protože neměl dědice, investoval značné finanční částky do výstavby monumentálního chrámu svatého Vavřince podle projektu významného architekta J. L. Hildebrandta. Po vymření rodu Berků z Dubé zdědil Jablonné hrabě Antonín Jan z Nostic (1706), který však panství vzápětí prodal Františce Rozálii Kinské, rozené Berkové (†1714). Jejím dědicem byl hrabě Václav Albrecht Bruntálský z Vrbna, který Jablonné prodal v roce 1718 Pachtům z Rájova.
vlevo|náhled|upright|Klášterní bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy
Nástupci Františka Antonína Berky z Dubé neměli zájem ani finance na dokončení chrámu svatého Vavřince v původně plánovaném rozsahu a kostel byl dokončen až po třiceti letech v roce 1729, o dva roky později byly do krypty vráceny ostatky Zdislavy z Lemberka. Prvním majitelem Jablonného z rodu Pachtů byl Jan Jáchym (1676–1742), povýšený v roce 1721 do hraběcího stavu, který za války o rakouské dědictví zemřel ve francouzském zajetí. Jeho nástupcem byl syn František Josef Pachta (1710–1799), který zastával vysoké zemské úřady a majitelem panství byl více než půl století (1742–1799). V této době Jablonné hospodářsky vzkvétalo, vznikaly textilní manufaktury, které daly základ pozdější průmyslové výrobě v několika továrnách. Ve městě tehdy fungovala řada cechů různých řemesel. Význam si udržovala také stará obchodní cesta do Lužice, díky níž byla v roce 1751 v Jablonném zřízena poštovní stanice umístěná v bývalém letohrádku Pachtů z Rájova (v dnešní ulici Zdislavy z Lemberka). František Josef Pachta nechal také rokokově přestavět zámek Nový Falkenburk. I v 18. století postihly Jablonné válečné události, nejprve za války o rakouské dědictví v roce 1744. Za sedmileté války se do města po prohrané bitvě u Kolína (1757) uchýlila pruská posádka a rakouské dělostřelectvo při dobývání Jablonného ve dnech 14. a 15. června zničilo obě městské brány (Pražskou a Žitavskou). Zámek Nový Falkenburk tehdy sloužil jako vojenský lazaret. Během jedné ze svých inspekčních cest po Čechách navštívil město Josef II., který 17. září 1779 přenocoval na zmíněné poštovní stanici.
náhled|upright|Pohled na město v roce 1791
Zlomem v historii Jablonného byl rok 1788, kdy došlo k ničivému požáru. Oheň ze dne 11. května 1788 se během několika hodin rozšířil na celé město, zcela zničeno bylo 160 domů včetně radnice a školy, poškozeny byly také oba kostely. V této době za vlády Josefa II. byl zrušen také dominikánský klášter a svou činnost ve městě ukončili dominikáni, kteří dosud po několik staletí pečovali o kult patronky města Zdislavy z Lemberka. V závěru napoleonských válek navštívil Jablonné osobně císař Napoleon Bonaparte, který 13. srpna 1813 v budobě poštovní stanice přijal delegaci městské samosprávy. Přes škody způsobené válkami a požárem z roku 1788 se město nadále rozvíjelo, především díky rozmachu textilního průmyslu, který se z cechovních základů postupně proměnil na výrobu soutředěnou do továren. Významnými textilními průmyslníky byli Kittelové, Ignaz Gürtler nebo Daniel Bitterlich. K důležitým průmyslovým podnikům patřila také parní pila Josefa Elstnera, jehož osobu připomíná honosná novorenesanční vila (Cvikovská ulice č.p. 391). K rozvoji průmyslu přispělo také napojení Jablonného na železniční trať Liberec – Česká Lípa (1900).
náhled|Náměstí Míru, východní část s radnicí
Po zrušení poddanství v roce 1848 se Jablonné stalo sídlem okresního hejtmanství (původně pod názvem Gabel, od roku 1901 Deutsch Gabel). V polovině 19. století mělo Jablonné 2 006 obyvatel, v roce 1930 to bylo 2 310 obyvatel převážně německé národnosti. Ve druhé polovině 19. století byla v Jablonném postavena nová škola (1871) a nemocnice (1890), došlo také k rozvoji bohaté spolkové činnosti (divadelní ochotníci, pěvecký sbor, tělovýchovný spolek, hasiči, ostrostřelci atd.) Velkostatek se zámkem Nový Falkenburk byl až do roku 1867 majetkem Pachtů z Rájova, poté byl majitelem krátce saský velkostatkář Karl Palme. V roce 1872 koupil velkostatek Franz Mattausch, bohatý průmyslník z Benešova nad Ploučnicí. Zámek Nový Falkenburk v této době zpustl a sloužil jen jako sýpka. Ke změně došlo až za dalšího majitele Johanna Moritze Liebiega z bohaté liberecké rodiny, který velkostatek koupil v roce 1901. Ten podnikl rozsáhlou novobarokní přestavbu zámku a učinil z něj své hlavní sídlo.
Dvacáté století náhled|Náměstí Míru, severní část
Za první světové války byl v Jablonném zřízen zajatecký tábor, v němž se do roku 1918 vystřídalo přes 14 000 válečných zajatců z Francie, Srbska a Ruska. Tábor byl rozpuštěn v listopadu 1918, krátce nato bylo město začleněno do správního celku Deutschböhmen. Osobně se v tom angažoval jablonský rodák a starosta Vinzenz Kraus (1865–1926), který byl později poslancem Národního shromáždění. Za pomoci armády se Jablonné stalo součástí nově vzniklého Československa. Za první republiky bylo v Jablonném několik továren se zaměřením převážně na textilní výrobu, fungoval také městský pivovar zřízený již v roce 1863 ve zrušeném farním kostele Narození Panny Marie. Česká národnostní menšina založila v roce 1921 Českou besedu, od roku 1923 ve městě fungoval také Sokol. Podpora Čechů v převážně německém městě vyvrcholila v roce 1930 vybudováním české školy. Převaha německého obyvatelstva vedla k úspěchu Sudetoněmecké strany, která v obecních volbách v roce 1938 získala 27 z 30 mandátů v městském zastupitelstvu. Po Mnichovské dohodě obsadila město německá armáda (3. října 1938) a o týden později se Jablonné v rámci Sudetoněmecké župy stalo součástí Německé říše.
V rámci úsporných opatření byly roku 1942 k Jablonnému, správnímu okresnímu městu, připojeny Markvartice, Česká Ves a Zámecká. Okresní národní výbor se utvořil 28. května 1945. Do té doby zde poválečnou situaci řídilo několik jedinců, nejprve tři dny Dr. Zelenka. Na přání činitelů z Prahy a Turnova byla vytvořena okresní správní komise, jejímž předsedou byl ustanoven F. Soukup, místopředsedou B. Myslil a dalších devět členů; která obdržela k ruce tři úředníky. Dále byli povoláni z Prahy členové Svazu mládeže a tři pracovníci z Turnova. Osídlování začalo počátkem června 1945. První odsun německého obyvatelstva za pomoci stráže národní bezpečnosti a vojska se konal 18. července 1945. Z celého okresu se jednalo o 4 010 osob, ze samotného Jablonného o 1 250 osob v pěti transportech. Dvě třetiny německého obyvatelstva okresu byly odsunuty do konce prosince 1945 (asi 18 tisíc obyvatel).