Vila Augustina Švagrovského (přesněji Vila Švagrovských) je jednopatrová novorenesanční vila v obci Bechlín čp. 52 v okrese Litoměřice. Byla postavena v letech 1874–1875 podle návrhu novorenesančního architekta Jana Zeyera ovlivněného architektem Antonínem Wiehlem. Stavebníkem byla matka významného podnikatele a mecenáše umění z Roudnice nad Labem Augusta Švagrovského.
Popis a historie vily
Popis Novorenesanční dvoupatrová vila s hrázděným patrem evokující švýcarské horské domy. Stavbu do novorenesančního stylu řadí motivy arkád, nízký sklon střechy, kazetové stropy interiérů i autor návrhu Jan Zeyer. Vila byla postavena byla v letech 1874 – 1875 na místě původního přízemního domu s doškovou střechou. V místech stavby býval manský statek. Vila je postavena v mírném svahu a její výšku zvyšuje podezdívka. Přízemí stavby je zděné, zatímco patro a půdní nadezdívka jsou hrázděné. Trámy jsou vyzdívány ostře pálenými cihlami. Stavba je situována v centru vesnice, což v kontrastu dává vyniknout její výstavností a vytváří z ní dominantu obce. Půdorys stavby ve tvaru písmene „L“ je směrován do prostoru před vilou. Z hlavního průčelí vystupuje křídlo členěné lodžiemi se dvěma řadami arkád. Fasádu zdobí dřevořezby z prořezávaných desek. Hlavní vchod prochází honosnou lodžii. Původní interiéry se částečně dochovaly. V přízemí bylo v 70. letech 20. století muzeum Jana Nerudy a Písní kosmických.Podřipsko.cz: Bechlín Z přízemí do patra vede je přístup kamenným schodištěm. V 1. patře jsou situovány pokoje. V létě umožňovala v 1. patře posezení prostorná lodžie s arkádami na tři světové strany. Detaily stavby jsou ovlivněny lidovou architekturou, rustikálními motivy s hlavním motivem veverky. Užití hrázděné konstrukce není pro českou neorenesanci běžné. Lze usuzovat, že k užití dřeva vedla Zeyera snaha o zdůraznění venkovského charakteru vily. Důvodem mohl být i fakt, že Švagrovský disponoval množstvím dřeva z jeho obchodu s řezivem.
Historie náhled|Pamětní deska Jana Nerudy, který ve zdejším okolí pracoval na sbírce Písně kosmické Po smrti svého manžela, roudnického podnikatele Martina Švagrovského (1807 — 1866), postavila vdova Rosalie (Růžena) Švagrovská, rozená Linková, letní rodinné sídlo. Vilu užíval August Švagrovský a jeho sestra Růžena (provdaná Fričová) a dávali ji k dispozici i umělcům.Bechlínské listy 2/2013, Miluše Dvořáková: Vila Švagrovských Po smrti Augusta a Růženy Švagrovských ve vile žila jejich sestra Josefka s manželem Františkem Vejdovským, universitním profesorem a významným českým zoologem. Jejich potomkům byl dům vyvlastněn po únoru 1948. V letech 1974 – 1993 budovu užívalo JZD Podřipsko, které provedlo vnitřní i venkovní opravy. V roce 1978 zde byl otevřen „Památník Jana Nerudy a Písní kosmických“ připomínající básníkův pobyt. Exponáty tohoto památníku tvořily Nerudovy rukopisy, různá vydání Písní kosmických, dobové dokumenty i fotografie, původní nábytek, osobní památky na Nerudu. V roce 1994 byl celý objekt vydán v restituci potomkům rodiny Vejdovských a veškeré exponáty Nerudova památníku byly předány Okresnímu vlastivědnému muzeu v Litoměřicích. Na vile byla osazena deska připomínající básníkovo působení.
Vila Švagrovských jako středisko kultury (mecenáš August Švagrovský) vlevo|náhled|Miloš Jiránek, Podobizna Augusta Švagrovského, 1907 Hosty Švagrovských bývali básník Jaroslav Vrchlický, malíř Václav Brožík, cestovatel Emil Holub a houslový virtuos František Ondříček.
Na pozvání rodiny Fričových (Růženy Švagrovské, provdané Fričové, sestry Augusta Švagrovského) zde často odpočíval i tvořil Jan Neruda. Vznikla zde řada jeho fejetonů a převážná část básnické sbírky Písně kosmické, vydaná poprvé v roce 1878. Na upomínku Nerudova pobytu je na vile od roku 1978 umístěna pamětní deska.
Nejznámějším členem rodiny Švagrovských byl August Švagrovský (1847 — 1931), mecenáš umění a kultury. Jeho nejdůležitějším kulturním počinem byla soustavná akvizice obrazů; svou malířskou sbírku věnoval městu Roudnice nad Labem.
Autor projektu architekt Jan Zeyer vlevo|náhled|Jan Zeyer (1847–1903) Autorem návrhu je český architekt Jan Zeyer náležející ke generaci Národního divadla. Jeho bratr, Julius Zeyer, byl významný český básník. Na počátku své stavitelské dráhy Jan Zeyer v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Wiehlovým pojetím české novorenesance byl Zeyer ovlivněn i v dalších letech. Zeyer společně s Wiehlem v Praze navrhli a postavili 5 činžovních domů. Wiehlovo a Zeyerovo do té doby neobvyklé pojetí výzdoby domů vzbudilo pozornost odborníků a příznivý ohlas veřejnosti. O tom svědčí názor historičky a etnografky Renáty Tyršové publikovaný po dokončení stavby domu čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé, kde se Antonín Wiehl v průběhu stavby inspiroval rekonstrukcí Schwarzenberského paláce dokončenou Josefem Schulzem v roce 1871, jmenovitě konzolovou římsou. Wiehlův a Zeyerův kolega architekt Jan Koula jejich úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů a inženýrů v království Českém jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla" "........Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci"; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží…"Zeyer s Wiehlem navrhli a realizovali ještě Dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici čp. 548/5, Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici, Dům s taneční školou Karla Linka čp. 1050 v Praze 1, Divadelní ul. 12, Krocínova ul. 1. (1875–1876), Dům čp. 1035/17 Karolíny Světlé (1876). Po ukončení spolupráce s Wiehlem Zeyer realizoval čtyři nájemní domy ve spolupráci s architektem Viktorem Skůčkem.
Dům v kontextu Zeyerovy architektonické tvorby Zeyer vilu navrhl na počátku své stavitelské dráhy, v době spolupráce s Antonínem Wiehlem. Jde také o jednu ze dvou vil, které navrhl. Později získal stavbami 10 činžovních domů věhlas jako významný novorenesanční architekt a stavitel. V téže době jako vilu v Bechlíně připravoval s Wiehlem návrh 2 nájemních domů v dnešní ulici Karoliny Světlé. Kromě Vily Švagrovských Zeyer postavil další 3 stavby mimo Prahu. Zeyerovu vilu Švagrovských je možno srovnávat i s návrhy vil Zeyerova kolegy, názorového souputníka a vzoru Antonína Wiehla. Wiehl byl autorem návrhu vlastní vily čp. 113 ve Smolnici u Loun (1898), a dalšími vilami navrženými pro významné podnikatele působící na Berounsku – Duslovu vilu v Berouně a vilu Josefa Šebestiána Daubka (majitele velkostatku Liteň) v Brněnci u Svitav.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Antonín Wiehl Neorenesance Generace Národního divadla
Externí odkazy
Antonín Wiehl na ArchiWebu Antonín Wiehl v encyklopedii Kdo byl kdo Jan Zeyer
Augustina Švagrovského Kategorie:Stavby v okrese Litoměřice Kategorie:Bechlín