Tygr balijský, někdy též tygr džunglový balijský či tygr balinéský (dříve Panthera tigris balica, od roku 2017 Panthera tigris sondaica) je vyhynulá populace či regionální forma tygra, který žil pouze na indonéském ostrově Bali. K jeho vědeckému popsání došlo v roce 1912. Až do roku 2017 byl veden jako samostatný poddruh, poté byl překlasifikován na regionální populaci tygra jávského.

Jednalo se zřejmě o nejmenší tygří formu jak vzrůstem (délka do 245 cm), tak hmotností (do 120 kg). Srst měl krátkou a zbarvenou relativně nejtmavěji ze všech tygřích populací. Pruhy byly umístěny blízko sebe a někdy se rozpadaly ve skvrny. Šlo o vrcholového predátora ve svém biotopu, jenž se živil různými kopytníky a další kořistí střední či menší velikosti. Malý životní prostor daný velikostí ostrova, úbytek biotopu spojený s růstem lidské populace a intenzivní lov způsobily, že byl jako první tygr vinou člověka vyhuben, k čemuž došlo zřejmě ve 40. nebo v 50. letech 20. století. O jeho životě se zachovalo minimum písemných, hmotných a obrazových záznamů, nicméně šelma hrála a stále hraje důležitou roli v tradiční balijské kultuře.

Taxonomie a historie Subspecie Panthera tigris balica byla popsána německým zoologem Ernstem Schwarzem v roce 1912 na základě jedné lebky a kůže samice pocházející z jižní části Bali (Denpasar). Ačkoliv byly vzneseny jisté pochybnosti o tom, že tygr balijský je natolik rozdílný od tygra jávského, aby byl samostatně vyčleňován, většina vědců tuto subspecii uznávala. Byly však zvažovány dvě možnosti, o jaký poddruh se jednalo. Buď šlo o jeden z „klasických“ devíti podruhů tygra anebo o poddruh tygra jávského, který byl některými vědci (Groves C. P., Mazák J. H.) považován za samostatný druh. Tygr balijský byl každopádně úzce spřízněn s tygrem jávským, k jejich vzájemné izolaci došlo s velkou pravděpodobností po poslední době ledové, kdy zanikl pevninský most mezi Jávou a Bali. Potvrzují to i nejnovější analýzy DNA. Taxonomická revize provedená v roce 2017 vědci z Cat Specialist Group, což je odnož IUCN, nicméně tygra balijského (a stejně tak sumaterského) označuje za pouhou regionální formu tygra jávského, a tedy neuznává jako samostatný poddruh.

Popis náhled|vlevo|Balijský tygr zabitý M. Zanveldem|alt=M. Zanveld a několik domorodců z Bali pózují fotografovi se zabitým tygrem pověšeným na tyči. Tygr balijský byl zřejmě nejmenší tygří formou, ačkoliv s jistotou to tvrdit nelze, neboť chybí dostatek komparativních dat. Samice měřily na délku (včetně ocasu) nejčastěji 190–220 cm, samci obvykle 220–240 cm, někdy i více. Oszkárem Vojnichem ulovený samec (zobrazený na fotografii v infoboxu) měřil 245 cm a je nejdelším změřeným jedincem.VOJNICH Oszkár. A Kelet-Indiai Szigetcsoporton. Singer & Wolfner, Budapest, 1913, s. 120-131. Délka lebek u samic oscilovala mezi 24 a 27 cm, u samců mezi 27 a 31,2 cm. Nosní část byla protažená a úzká. Charakteristickým rysem chrupu této formy byla miniaturní velikost či dokonce absence druhého horního třenového zubu. Ocas byl relativně krátký a dosahoval délky 58–71,5 cm, pro srovnání u tygra jávského je to 77–83 cm. Hmotnost se pohybovala mezi 65–80 kg u samic, samci vážili obvykle 90–100 kg (někdy až 120 kg).Neexistuje žádný zdroj, který by udával konkrétní hmotnosti jednotlivých ulovených tygrů. Všechny váhové údaje jsou tudíž odhadem vytvořeným na základě několika málo fotografií, kůží, lebek a všeobecně přijímaných konstatování, že šlo o nejmenšího tygra. Mnozí autoři obvykle přejímají Mazákovu srovnávací tabulku (Panthera tigris, s. 3), kde je jako maximální hmotnost uveden údaj 100 kg. Sám Mazák však dříve připustil hmotnost 120 kg a je pravděpodobné, že velcí samci dosahovali zhruba takové váhy. Vyloučit nelze ani hodnoty ještě vyšší. Tyto údaje jsou vytvořeny na základě měření několika lebek a kůží a pouhého jednoho čerstvě zabitého jedince (O. Vojnich), proto by měly být brány s opatrností. Na jejich základě je nicméně možno tuto šelmu velikostně přirovnat k statným jihoamerickým formám jaguára (průměr samic 72 kg, samců 102 kg). Byl však rozhodně mohutnější než průměrní levharti či pumy (samice těchto koček váží 20–50 kg, samci 30–90 kg, větší kusy se vyskytují jen zcela výjimečně).SUNQUIST Mel, SUNQUIST Fiona. Wild Cats of the World, Chicago, London, 2002, Dále jen Sunquist 2002, s. 254, 270, 307, 314, 319, 336.

Zbarvení bylo tmavě oranžové, skoro až cihlové, černé pruhy byly relativně širší a poněkud méně husté, především v přední části těla, než u typického tygra jávského. Mezi pruhy byly roztroušené černé skvrny. Světlá spodní část těla byla velmi malá, zato však zbarvená téměř doběla, ostatní poddruhy jsou spíše krémové. Srst měl kratší zvláště ve srovnání se sumaterským tygrem. Délka chlupů se pohybovala od 7 do 10 mm (t. sumaterský 10–15 mm, t. jávský 8–12 mm), přičemž sezónně se neměnila, na rozdíl od srsti severně žijících poddruhů. Na přední straně hlavy se nacházelo 4–5 párů zdvojených příčných proužků, další indonéské tygří populace toto nemají. Stavbou lebky připomínal spíše tygra jávského, rozmístěním, šíří a tvarem pruhů spíše tygra sumaterského, nicméně podkladovou barvu měl tmavší než oba výše zmínění, zvláště než druhý jmenovaný.MAZÁK Vratislav. Velké kočky a gepardi, s. 140-142.

Biologie náhled|Muntžak sundský zvaný též jelen štěkavý patřil mezi kořist tygra balijského.|alt=Muntžak sundský, který patřil mezi kořist tygra balijského, stojí v nízkém podrostu hlavou otočený k fotografovi náhled|Tygr pronásledující člověka a opici, kteří před ním vylezli na strom. Akvarel pocházející z doby před rokem 1958.|alt=Obrázek na němž tygr pronásleduje člověka a opici, kteří před ním vylezli na strom. Scénu pozoruje jelen. Tygr balijský byl endemitem ostrova Bali. Zřejmě se tam dostal přes pevninský most během poslední doby ledové z Jávy, ale vyloučit nelze ani přeplavání průlivu, který oba ostrovy odděluje. Ten je široký jen 2,5 km a tygři jsou navíc velmi dobří plavci.Sunquist 2002, s. 346. Tygři žili především v hustých džunglích hornatých částí ostrova, stranou od hlavních lidských sídel, i když nikoli výhradně. Z původu dochovaných exemplářů je možné odvodit, že obývali spíše západní část ostrova. Jelikož se jedná o nejméně prozkoumanou tygří formu, navíc již nenávratně ztracenou, podrobnosti o jejich životě neznáme. Pouze na základě srovnávací etologie je možné odvodit, že žili podobně jako ostatní džungloví tygři. Mohli lovit pouze faunu vyskytující se na ostrově. Šlo by tedy o divoká prasata, muntžaky sundské, sambary ostrovní, luskouny ostrovní, kury bankivské, makaky jávské, hulmany jávské, varany a bantengy.Objektiv: Bali fauna a flora (video) Kromě toho občas napadali a zabíjeli domácí zvířata. Výjimečně se mohlo stát, že se uchýlili ke kanibalismu. Nizozemský lovec A. J. M. Ledeboer zaznamenal příhodu, kdy tygr zabitý odpoledne 20. srpna 1910 byl jen hodinu poté odtažen a následně zčásti sežrán jiným tygrem.

Tygr v balijské kultuře a mytologii náhled|vlevo|upright 0.6|Tygří maska na tradiční tanec Barong Macan|alt=Vyřezávaná dřevěná malovaná maska znázorňující tygra pro tanec Barong Macan náhled|Dřevěná soška tygra s opicemi. Tropenmuseum v Amsterdamu.|alt=Dřevěná soška na níž opice lezou po tygrovi a ten na ně cení zuby. náhled|Mytický balijský démon zápasí s tygrem. Jedna ze soch zvaných Ogoh-Ogoh užívaných během procesí Ngrupuk.|alt=Moderní barvené sousoší Ogoh-ogoh, na němž mytický balijský démon sedí na tygrovi a oba spolu zápasí. Místní domorodci ho nazývali samong či macan (jiným přepisem machan), v indonéštině byl znám jako harimau bali.CRAWFURD John. History Of The Indian Archipelago, volume II. Edinburgh, 1820, s. 144. Tygr měl vždy významné místo v balijské kultuře, především v mýtech, pověstech a léčitelství. Mísil se v nich tradiční ambivalentní vztah k velkým šelmám – obdiv k síle a údajné zázračné moci na jedné straně a obava a nenávist na straně druhé. Domorodci si zhotovovali různé amulety a léčivé přípravky z částí tygřích těl.COVARRUBIAS Miguel. Island Of Bali, NY, Alfred A. Knopf Inc., 1937.

V hinduistickém náboženství, které je na Bali dominantní, hraje tygr důležitou roli v různých tradičních tancích a ceremoniálech, např. v tanci Barong o souboji dobra se zlem (kde je označovaný jako Barong macan). Tygr, pán džungle, dokáže údajně ochránit vesnici před nemocemi a udržovat rovnováhu mezi duchovním a hmotným světem.Barong Macan Dance by Kadek Ana (video)

Podobně jako v Malajsii, na Jávě a Sumatře existují i na Bali pověsti o tygrodlacích. Balijci je nazývali macan dadèn-dadèn a věřili, že v tygrodlaka se mohl změnit každý člověk, který postrádal vertikální rýhu nad horním rtem. Tygrodlaci žili údajně odděleně od ostatních lidí resp. měli svá vlastní tajná území. S proměnou ve zvířata, tygra nevyjímaje, souvisí i mytické bytosti zvané léyak, suangi a selak, které však nejsou pouze tygrodlaky, ale obecně jakýmisi čaroději.

Vymizení

Přírodní faktor Ostrov Bali má rozlohu pouhých cca 5700 km², přičemž jen část tohoto území je vhodná jako tygří biotop. Když k tomu připočítáme náročnost na teritorium, vyjde nám, že počet dospělých tygrů nemohl být najednou nikdy větší než zhruba 110–125 kusů.SEIDENSTICKER. "Bearing a Witness", s. 238-239. in: THAPAR Valmik (ed). Saving Wild Tigers 1900–2000.WHITTEN Tony a kol.The Ecology of Java and Bali, s. 706-707. Tygr balijský tak vlastně balancoval na hraně přežití i bez jakéhokoliv zásahu člověka a svým způsobem je s podivem, že „vydržel“ do téměř poloviny 20. století.

Lidé a vyhubení tygra